Tymošenková oslabila Ukrajinu v očích investorů

06. ledna 2014, 00:00 - PAVOL KRUPA
06. ledna 2014, 00:00

Odhady ztrát Ukrajiny kvůli Tymošenkovou podepsané ceně ruského plynu se pohybují od sedmi až po 15 miliard dolarů ročně

Při komunikaci s velkými podnikateli v Evropě se často setkávám s názorem, že Ukrajina je nevhodná, až nebezpečná země k investování. Tento názor se zakládá především na skutečnosti, že soudy nejsou nezávislé a přijímají politická rozhodnutí. Za důkaz je dáván i případ Julie Tymošenkové.

Protože podnikám na Ukrajině a často ji navštěvuji, udělal jsem si představu o tom, co se v kauze Tymošenkové skutečně stalo. Fakta hovoří následovně: Julia Tymošenková, v pozici premiérky bez schválení vlády a v rozporu s vůlí prezidenta, podepsala 19. ledna 2009 s Moskvou smlouvu o dodávkách plynu. Na první pohled se může zdát, že ji za to nemuseli odsoudit k sedmi letům vězení.

Podívejme se na tyto kontrakty, jejichž podmínky vůči Ukrajině byly za vyhrocených okolností zmírněny po dohodě s Kremlem 17. prosince 2013, blíž. Smlouva stanovila základní cenu plynu na 430 dolarů za tisíc kubických metrů na deset let. Přitom celkový objem dodávek plynu na Ukrajinu nesměl být menší než 52 miliard metrů krychlových ročně. Společnost Naftogaz Ukrajina musí splácet 80 procent objednaných objemů – tedy nejméně 41 miliard kubických metrů – přestože je země nespotřebuje. Za neodebraný plyn jsou pokuty až do výšky 300 procent z ceny neodebraného paliva.

Pro porovnání: cena ruského plynu na východní hranici Německa je asi 250 dolarů.

Když od ní odečteme náklady na tranzit přes Ukrajinu, Slovensko a Rakousko, průměrná cena ruského plynu pro Německo na východní hranici Ukrajiny nepřekročí 170 dolarů.

Přibližně stejnou cenu má Polsko, Slovensko a ostatní evropské země. Německo má spotřebu asi 33 miliard kubických metrů ruského plynu ročně a Ukrajina je povinna od roku 2009 odebrat nejméně 41 miliard kubíků.

Zaznívají různé odhady ztrát Ukrajiny kvůli Tymošenkovou podepsané ceně za plyn – od sedmi až po 15 miliard dolarů ročně. Ruský Gazprom navíc už vystavil Ukrajině účet na sedm miliard dolarů pokutových sankcí za neodebraný plyn. Z toho vznikl velmi pohodlný nástroj ekonomického tlaku, a možná až vydírání Kyjeva ze strany Moskvy, který na sklonku minulého roku vyústil ve zrušení asociační dohody Kyjeva s Bruselem – výměnou za již zmíněný výhodnější kontrakt.

Paradoxem je, že Ukrajina začala nakupovat plyn z Německa od společnosti RWE Supply & Trading. Cena tohoto plynu, dodaného z Ruska do Německa a poté přepumpovaného zpět na Ukrajinu, je nejméně o 50 dolarů nižší než cena pro Ukrajinu na ukrajinsko-ruské hranici. Podepsání plynového kontraktu v roce 2009 se konalo při aktivní účasti německé kancléřky Angely Merkelové. Evropská média tehdy psala, že až po zásahu Merkelové konečně Vladimir Putin a Tymošenková „dospeli ke kompromisu, co se týce ceny za plyn a tranzit“. Co všechno vyplynulo pro Ukrajinu z Merkelovou lobbovaného „kompromisu“, je nyní už defi nitivně jasné.

Stojí proto za zamyšlení, kdo těží z absolutní energetické závislosti Ukrajiny. Je zřejmé, že hlavně dva státy – Rusko a Německo. Kontrakt na plyn s Ruskem ohrožuje suverenitu Ukrajiny. Takzvané Charkovské dohody, v důsledku kterých Ukrajina získala slevu na plyn ve výši sta dolarů za tisíc kubických metrů, výměnou za prodloužení dislokací ruské fl otily na Krymu na 25 let, jsou jasný příklad tohoto ohrožení. Se zvýšením světových cen ropy se integrace Ukrajiny do celní Eurasijské unie pod křídly Ruské federace zdá celkem možnou.

Reálný může být i převod ukrajinského plynovodního systému do řízení Gazpromu výměnou za nové slevy na plyn.

Tymošenková od začátku namísto odpovědí na vážné ekonomické otázky tvrdila, že její proces je politická msta. Tvrzení o politické povaze kauzy Tymošenkové se pak rozšířilo po celé Evropě. Od té doby si Unie nenechá ujít žádnou příležitost, aby připomněla ukrajinskému vedení obvinění ze zpolitizovaného soudnictví. Fakt, že tím v konečném důsledku trpí Ukrajina – například i váháním vstupu investorů do země – zřejmě nikoho z aktivistů a obhájců Tymošenkové až tak netrápí. ?

O autorovi| PAVOL KRUPA • zakladatel a majitel skupiny Arca Capital

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče