Ty nemilované ovce

02. března 2015, 00:00 - Miroslav Zámečník
02. března 2015, 00:00

Číňané, kteří se narodí v roce Ovce, jsou tradičně považováni za smolaře. Žádné velké štěstí letos nečeká ani čínskou ekonomiku

Největší pravidelná migrace savců na této planetě se neodehrává na pláních Serengeti, ale v Číně a nemigrují pakoně, ale desítky milionů lidí. Jako každý rok, dávají se před příchodem nového lunárního roku do pohybu, aby svátky oslavili v rodinném kruhu. Ve špičkách cestuje až 80 milionů lidí denně, většinou z východočínských megalopolí, kam se přistěhovali za prací, do vnitrozemí, odkud pocházejí oni nebo jejich rodiče. V jednom každoročně se opakujícím stěhování máte ilustraci pro všechno: tisíciletou čínskou kulturu a oddanost tradicím, nerovnoměrnost ekonomického rozvoje mezi pobřežními oblastmi a vnitrozemím, ohromné tempo urbanizace v zemi, kde ještě před čtyřiceti lety žila drtivá většina obyvatel na venkově. A také skutečnost, že zdejší dopravní systém to díky bilionům proinvestovaných jüanů zvládl a Čína vstoupila do roku Ovce.

Nebo snad Kozy?

Obojí je správně, Čína je velká – na severu spíše Ovce, na jihu raději Koza. S jednou, nebo druhou, očekávat lze podobný výkon jako loni, kdy ekonomický růst se 7,4 procenta byl nejslabším za posledních čtyřiadvacet let. Nejde jen o to, že původní model ekonomického růstu založený na exportu, který famózně posloužil Číně po roce 1978, zjevně naráží na fakt, že čínská ekonomika je pro existující globální poptávku už příliš velká.

Problémy se objevují i doma. Pojďme si několik z nich přiblížit.

Příliš úspěšná finanční represe Čína v minulosti vsadila na „finanční represi“ a dovedla ji do umělecké úrovně, která velmi pomáhala zvolenému modelu růstu. Právě tak jako dnes brání přechodu na model jiný.

Co si máme vlastně pod pojmem „finanční represe“ představit? Dá se praktikovat přes uměle nízké mzdy, manipulovaný kurz nebo omezenou konvertibilitu měny či přímo přes přídělový systém, strašně vysoké zdanění spotřeby čehokoli jiného než základních životních potřeb, vynucené úspory a nízké úročení povinných vkladů, povinné státní půjčky, vysoké sociální daně a recyklovaný přebytek státních fondů. V kostce řečeno, finanční represe zahrnuje cokoli, co slouží k otevřenému či skrytému subvencování investic potlačením soukromé spotřeby obyvatelstva. Tím pozvednete potenciální ekonomický výkon a odkládáte spotřebu do budoucna, alternativně můžete téhož použít pro vytvoření fiskálního prostoru pro výdaje na zbrojení. Na úrovni jednotlivce nastavili čínští komunisté po roce 1978 na rozdíl od svých tehdejších sovětských protějšků přímo brutální motivaci k práci a k podnikání, aniž by kdykoli zapomněli na finanční represi.

Všechny volné zdroje, které vznikly po úspěšné exportní strategii, založené na nízkých mzdách, exportních zónách a podhodnoceném kurzu, byly použity k napumpování investic do všeho, co se čínské vládě zamlouvalo. Jistěže i do vědy, jistěže i do infrastruktury a samozřejmě do kapacit primárních odvětví.

Byli až příliš úspěšní: dožili se proměny Číny v „továrnu světa“, na niž ovšem svět v „oddlužovacím módu“ poptávkově nestačí. A zadlužit se čínské firmy, zejména ty státní, stihly až po uši.

Přebytek kapacit a zadluženost

Dokonce i obdivovatelé čínského modelu, jichž najdete ve světě spousty, začínají váhat nad tím, zda se Čína nedostává do situace, kdy léta extrémně vysoké míry investic, která nenacházejí v lidských dějinách mnoho paralel, narazí na klasickou bariéru. Ta nastává tehdy, když investiční projekty financované úvěry ze státem ovládaných bank přestanou vytvářet dostatečný tok hotovosti, který by zajistil (s potřebnou rezervou) řádnou obsluhu dluhu. Signálem, že k něčemu podobnému dochází, je nejdřív pokles rentability, kdy sice tržby ještě rostou, ale ceny začínají padat a na trhu se objevují stále nové kapacity, přestože jejich využití klesá. Spousta oborů čínského průmyslu je přesně v téhle situaci – ceny průmyslových výrobců klesly meziročně v letošním lednu o víc než čtyři procenta a předstihové ukazatele v podobě indexu nákupních manažerů se pohybují na hraně padesátky, tedy přinejlepším stagnace. Není názornějšího příkladu přebytku kapacit, než je čínské hutnictví železa, jež představuje asi polovinu celosvětové produkce.

Instalovaná kapacita je přinejmenším o pětinu větší, než je skutečný objem výroby, prognózovaný investiční bankou Morgan Stanley na 806 milionů tun oceli v letošním roce. Na místní úrovni je to drastické – hutě ve městě Tang-šan v provincii Che-pej by měly do roku 2017 uzavřít 30 procent tamních kapacit (40 milionů tun).

Nárůst zadluženosti v Číně je ohromný a při nízkém čínském HDP na obyvatele říká pouze jedno: že Čína neumí bez úvěrů růst.

Když to otočíte do jiné roviny, existuje mnoho zemí, které na stejné ekonomické úrovni dokážou růst s nižším použitím úvěrů. Číňané potřebují spořit, mimo jiné kvůli demografii.

Demografie a spotřebitel

Ze všeho, co jste dosud přečetli, vyplývá jednoznačně, že autor si čínského ekonomického rozvojového modelu považuje – ostatně zabýval se jím od poloviny 80. let minulého století.

Jestli je jeden strašlivý omyl, jehož se Číňané po roce 1978 dopustili, pak je to politika jednoho dítěte. Ona mimochodem s politikou finanční represe také souvisí: čínské velení tehdy zřejmě strašně chtělo nasbírat demografickou dividendu, tedy snížit podíl „vyživovaných mláďat“ k populaci práceschopného věku, jež přímo přispívá k růstu. Vydařilo se to až příliš – Čína je dnes zemí s velmi špatnou demografií, navíc vzhledem k tradici s velmi nevhodným poměrem pohlaví.

Jihokorejci a Japonci mají také špatnou demografii, ale dostali se k ní v podstatě spontánně změnou životního stylu a společenského vývoje a jsou mnohem bohatší. Představa, že o seniory se budou starat „empatičtí roboti“, je idiotská sama o sobě, ale v kultuře, která velmi spoléhá na přítomného pečujícího syna zatíženého obrovskou dávkou morální odpovědnosti, je prostě strašná. Když jsme začali úvahu o Číně, která zrychluje porody „císařem“, jenom aby se nedostala do roku Ovce, máte představu, jakou zátěž bude demografie představovat pro brzy největší světovou ekonomiku.

Zatím je to samozřejmě jinak a čínská spotřeba a turistika táhne, ale nikoli proto, že by prudce rostl podíl spotřeby na HDP. Čína dnes podle poradenské firmy Bain & Co představuje 29 procent trhu luxusního zboží na světě a čínští turisté jsou mimořádně ceněni všude na světě, mimo jiné i pro schopnost utrácet olbřímí částky v zahraničních luxusních obchodech. Je tam levněji než doma.

Zahraniční investice Číňané se snažili projektovat svůj vliv i před desítkami let za Maa, kdy sami zažívali hladomor.

Dnes zapouštějí desítky miliard dolarů investic jak čínských korporací, tak vládních fondů a bank do projektů, které proudí do celého světa, a často se minou účinkem.

Nezdařených projektů je tolik, že se tím začínají docela intenzivně zabývat i čínská média. China Railway Construction Corp. utopila v projektu lehkého metra v Saúdské Arábii 669 milionů dolarů. Čínský projekt rychlovlaků v Mexiku za 3,75 miliardy dolarů ani nezačal – vybrali si špatného partnera. Ohromná přehrada Myitsone v Barmě za 3,6 miliard dolarů dopadla také neslavně, když ji nový kabinet zastavil. Největší dosud neotevřené naleziště uhlí na světě Tavan Tolgoi v Mongolsku odmítlo nabídku čínské společnosti Shenhua Energy. A tak by se dalo pokračovat.

Čína chce sice přispět k „asijské konektivitě“ po zemi i po moři a pravidelně vyhlašuje programy typu Hedvábných stezek dotované desítkami miliard dolarů s velmi dlouhým investičním horizontem, jimž málokdo dovede konkurovat. Čínští akademici z prestižních pracovišť ovšem upozorňují, že většina obchodů v úhrnné hodnotě 103 miliard dolarů skončila ztrátou, obvykle pro politické riziko, které Číňané nedovedli ani předvídat, ani ovlivnit.

Čínská politika a demokracie

Absolutně nejtěžší je samozřejmě předpovídat, jak se bude vyvíjet režim, který alespoň v pobřežním pásmu Číny dosáhl ekonomické úrovně a strukturace společnosti, na níž jiné asijské země přepřahaly k demokracii. Japonsko s americkou okupací není relevantní příklad a země velikosti malé čínské provincie také ne. Nic není pro Čínu relevantní, návodný a snadno převoditelný příklad a každé zlepšení svobody a prosperity jednotlivce je dobré. Jenom potřeba industriální změny v jedné provincii, jako je Che-pej s jejím ocelářstvím o velikosti EU, by napnula naše pojetí demokracie k prasknutí. To je ten nový čínský „normál“, který si oni sami musejí osvojit.

Čína v minulosti vsadila na „finanční represi“ a dovedla ji do umělecké úrovně, která velmi pomáhala zvolenému modelu růstu. Zaúvěrovaná až po uši Objem úvěrů překročil 250 procent čínského HDP a dále roste (meziroční změna v %)

Zdroj: CEIC, Standard Chartered Research

Čínský demografický strom Podíl mužů a žen v čínské populaci (v mil., 2014)

Zdroj: Čínský národní statistický úřad

O autorovi| Miroslav Zámečník • zamecnik@mf.cz

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče