Turecké pochybnosti

29. října 2013, 00:00 - Dáša Hyklová
29. října 2013, 00:00

Jednání o vstupu do EU se už léta nehýbe z místa. Sebevědomá Ankara pomalu ztrácí zájem a zvažuje jiné možnosti

Turecko již léta klepe na dveře Evropské unie, přičemž se prezentuje jako dynamická a rozvíjející se ekonomika, most do Asie a na trhy Blízkého východu. Jenže dalším v pořadí, kdo s největší pravděpodobností rozšíří řady EU, bude nejspíš opět země bývalé Jugoslávie.

Chorvatsko se stalo 28. členem EU letos v červenci, a přitom Záhřeb odstartoval přístupové rozhovory s Bruselem 3. října 2005, v ten samý den jako Ankara. Podle poslední zprávy Evropské komise hodnotící pokrok v oblasti rozšíření zveřejněné 16. října je momentálně nejblíže vstupu Černá Hora. Ta zahájila přístupové rozhovory loni v červnu a předběžně uzavřela dvě kapitoly.

Nikdo nepochybuje o tom, že vyjednávání bude mnohem jednodušší, než jak je tomu v případě Ankary. Mezi největší překážky, které musí Turecko z pohledu Bruselu překonat, patří zejména vztahy s Kyprem, svoboda vyjadřování a práva kurdské menšiny.

Příliš velké sousto Ankaru váže s Bruselem Asociační dohoda z roku 1963, která se stala jednou z prvních smluv sjednaných s nečlenskými zeměmi Středomoří. O členství v někdejším Evropském hospodářském společenství (mezinárodní organizace existující v letech 1958 až 1993) požádalo Turecko již v roce 1959, avšak teprve v roce 1999 mu summit EU v Helsinkách přiznal status kandidátské země. Důvodem odkladů byla ekonomická a politická nestabilita země a invaze na Kypr v roce 1974.

Turecko má prostě smůlu. Doplácí na rozdělení zmiňovaného ostrova, ale také na svoji geografickou polohu a nepochybně i samotnou velikost. V případě vstupu do EU by se díky 75,6 milionu obyvatel stalo suverénně nejlidnatějším členem s největším počtem poslanců v Evropském parlamentu, a tudíž i největším potenciálním vlivem na evropské instituce.

Řada významných členů EU se ovšem zdráhá otevřít dveře státu (byť se jedná o dlouholetého člena Severoatlantické aliance), v němž je většinovým náboženstvím islám. S jeho některými projevy má řada Evropanů potíže.

Počátkem měsíce Turecko například definitivně zrušilo zákaz nošení islámských šátků na všech tureckých státních úřadech. Šlo o nařízení vydané téměř před 90 lety. Po celou dobu bylo toto pravidlo považováno za důležitý symbol odluky církve od státu, základního principu Turecké republiky vyhlášené Mustafou Kemalem Atatürkem v roce 1923. „Nařízení poškodilo spoustu mladých lidí a způsobilo utrpení mnoha rodičům. Toto temné období je u konce,“ komentoval rozhodnutí premiér Recep Tayyip Erdogan na setkání své vládní Strany spravedlnosti a rozvoje (AKP). Podle sekularistů se však jedná o jasný důkaz, že turecká vláda faktickým povolením nosit na úřadech a vládních institucích muslimský šátek prosazuje aktivnější islámskou agendu.

Příznivci a odpůrci Ankara prozatím dokončila pouze jednu z 35 kapitol (věda a výzkum) přístupových rozhovorů. Dalších 13 je otevřených, nicméně Rada EU rozhodla v prosinci 2006 o zmrazení osmi z nich (volný pohyb zboží a služeb, právo usazování, finančnictví, zemědělství a rozvoj venkova, rybolov, doprava, celní unie a vnější vztahy) kvůli tomu, že Turecko neimplementovalo tzv. Ankarskou dohodu.

Ankara nesplnila slib z října 2005, že do konce roku 2006 ratifikuje či beze zbytku implementuje Dodatkový protokol k Ankarské dohodě, kterým se tehdy rozšiřovala celní unie o deset nových členů včetně Kyperské republiky. I přes intenzivní diplomatická jednání nakonec nebylo dosaženo kompromisu a Turecko momentálně Dodatkový protokol respektuje v případě nových členských zemí právě s výjimkou Kypru.

Dalších 11 kapitol pak blokuje Francie a již zmiňovaný Kypr. Svými výhradami vůči vstupu Turecka do EU se v minulosti netajilo ani Rakousko. Německo bylo za vlády kancléře Gerharda Schrödera významným zastáncem tureckého členství v Unii, nicméně kancléřka Angela Merkelová, která zemi vede od podzimu 2005, zastává názor opačný. Spíše než plnému členství dává přednost tzv. privilegovanému partnerství, které svého času prosazoval i někdejší francouzský prezident Nicolas Sarkozy. Ankara ovšem podobná polovičatá řešení odmítá.

Turecko má naopak podporu Velké Británie, Itálie, Španělska, skandinávských zemí a většiny nových členských států. Londýn se například domnívá, že Unii by dynamika turecké ekonomiky pouze prospěla a stejně tak i pozice této země na Blízkém východě, z čehož by mohla osmadvacítka těžit jako celek.

Turecku však přitížily i události z letošního června, kdy v průběhu dvoutýdenních demonstrací přišli čtyři lidé o život a nejméně 7500 dalších bylo zraněno. Německo kvůli tomu dokonce letos v létě zablokovalo otevření nové kapitoly v přístupových jednáních s Ankarou. Turecký vyjednávač Egemen Bagiş si na postup EU stěžoval a připomněl, že zatímco s Ruskem, Čínou, Brazílií a dalšími partnerskými zeměmi organizovala Unie v průběhu posledních desíti let několik summitů, s Tureckem se uskutečnil pouze jeden.

Země EU minulý týden v Lucemburku rozhodly, že vyjednávání s Tureckem obnoví 5. listopadu, a to kapitolou týkající se regionální politiky. Komise v každoroční zprávě o tureckém sbližování s aliancí vydané 16. října ocenila pokrok Ankary při přijímání reforem.

Upozornila však, že situace v zemi je stále velmi polarizovaná. Podle EK je demokracie v Turecku „často chápána jako diktát většiny, úřady tvrdě zasahovaly proti opozici a protestujícím a nezaručovaly občanům základní práva a svobody“.

Sebevědomý běžec Turci si začínají klást otázku, zda jim liknavý a vágní přístup Bruselu k jejich případnému členství stojí za to a zda mají vůbec reálnou šanci stát se kdy plnohodnotnými členy. Turecko totiž díky své ekonomice sílí a úměrně tomu narůstá i jeho sebevědomí.

Přístup Unie vůči Turecku však neirituje pouze jeho vládní představitele a hlavního vyjednávače. Zatímco v roce 2004 podporovalo vstup země do EU na 73 procent Turků, dnes jich zastává stejný názor pouze 44 procent, uvádí poslední průzkum veřejného mínění německého Marshallova fondu.

Podle statistického ústavu TurkStat roste turecká ekonomika již 15. čtvrtletí v řadě. Ve druhém letošním kvartálu to bylo o 4,4 procenta. Tyto výsledky předčily veškeré předpovědi. Díky nim je Turecko nejvýkonnější ekonomikou v Evropě a třetí nejrychleji rostoucí na světě.

Tento vývoj je ovšem zcela v souladu s ambiciózními plány země. Turecko by se chtělo do deseti let, kdy bude slavit sto let vzniku republiky, propracovat mezi deset nejsilnějších ekonomik světa. „Turecko nejenže jde pevným krokem za svým cílem, my za ním přímo běžíme,“ uvedl 8. října na česko-tureckém ekonomickém fóru v Brně organizovaném týdeníkem Euro společně se Svazem průmyslu a dopravy ČR Mustafa Sever, první náměstek tureckého ministerstva hospodářství. „Chtěl bych garantovat dvě věci, a sice důvěru a stabilitu. S vedením našeho premiéra jsme vytvořili velmi stabilní ekonomické prostředí a pro jeho další rozvoj jsme v červnu 2012 začali aplikovat nový systém pobídky pro zahraniční investice,“ dodal.

Není pochyb o tom, že Turecko má členským zemím EU coby obchodním partnerům co nabídnout. V přístupových jednáních však politická agenda převažuje.

Oficiálně se s jeho přijetím do Unie počítá, „budou-li splněny všechny podmínky“.

Na základě rozhodnutí Rady EU z roku 2005 však mohou být přístupové rozhovory s kandidátskými zeměmi, „jejichž vstup by mohl mít závažné finanční důsledky“, což je právě případ Turecka, ukončeny až po roce 2014, kdy má dojít k přijetí nového finančního rámce EU.

Z pohledu Bruselu však musí Turecko nejdříve vyřešit otázku Kypru. Již tento měsíc by měly být zahájeny rozhovory na toto téma. Ať dopadnou jakkoli, Ankara se již vážně začala zabývat variantami, jak by mohly vypadat její vztahy s EU, pokud přestane aspirovat na členství. Případná dohoda o volném obchodu, jež by nahradila nynější celní unii, se jeví jako jedna z možností.

Zdá se, že i u hlavního tureckého vyjednávače Bagişe začíná převládat pesimismus. Minulý měsíc uvedl domněnku, že jeho země pravděpodobně nikdy do EU nevstoupí právě kvůli přístupu samotných členů. „Domnívám se, že z dlouhodobého hlediska skončí Turecko jako Norsko. Budeme mít všechny evropské standardy, budeme velmi úzce propojeni, ovšem ne jako člen EU,“ řekl.

Dobré vyhlídky

Výsledky a odhad vývoje tureckého hospodářství

2010 2011

Růst HDP (v %) 9,2 8,5

Export (v mld. USD) 114 135

Import (v mld. USD) 186 241

Přímé zahr. investice (v mld. USD) 9 15,9

Inflace (v %) 6,4 10,45

Nezaměstnanost (v %) 11,9 9,8

* Lednová prognóza Světové banky

Zdroj: TurkStat, Centrální banka Turecka, Světová banka

2012 2013* 2014* 2015* 2016* 2017*

2,2 3,5 4,5 5,0 5,1 5,1

152,6 88,3

236,5 148,8

9,9 5,58

6,2 6,1 5,2 5 5 5

9,6 8,8

44 % Turků by letos podpořilo vstup své země do EU, uvedl institut TurkStat. V roce 2004 jich přitom do Unie chtělo celkem 73 procent.

„Domnívám se, že z dlouhodobého hlediska skončí Turecko jako Norsko. Budeme mít všechny evropské standardy, budeme velmi úzce propojeni, ovšem ne jako člen EU,“ Egemen Bagiş, hlavní turecký vyjednávač pro vstup do EU.

O autorovi| Dáša Hyklová • hyklova@mf.cz

Mohlo by vás zajímat

 Geolog Václav Cílek (foto Martin Pinkas/Euro)

Václav Cílek: Ocitáme se ve světě nerovnováhy

Hongkong - ilustrační foto

Ekonomicky nejsvobodnější zůstává Hongkong, Česko si výrazně polepšilo

 Twitter

Twitter je krok od převzetí. Zájem může mít Google i Salesforce

 Ilustrační foto

MMF: Řecko potřebuje výrazně snížit dluhovou zátěž

 Budova německé Commerzbank v Hamburku

Commerzbank bude propouštět. O práci přijde 5 tisíc lidí

Krávy, ilustrační foto

Čína zrušila zákaz hovězího z USA. Lační po mase z ciziny

  • Vlastimil Harapes: Nemám rád cyklostezky a chci zakázat…

  • František Stárek: Už jsem si myslel, že budu v klidu

  • Karolína Topolová: Dovoz ojetých aut se nevyplatí

  • Alexandra Kala: Sleva je u mě zakázané slovo

  • Radka Dohnalová: Lídři by měli rozvíjet své talenty a…

  • Václav Cílek: Vyhnuli jsme se Kurdistánu

  • Petr Lávička: České maso bývá předražené

  • Michal Horáček: Jen já a lidi

  • Miroslav Bárta: Káhiru dobylo jenom pár set jezdců

Hry pro příležitostné hráče