Tucet vrtulníků a pár raket k tomu

16. června 2014, 00:00 - Jan Hrbáček
16. června 2014, 00:00

Ministerstvo obrany čeká obnova protivzdušné obrany a ruských helikoptér za desítky miliard korun

Armáda už brzy vyrazí na nákupy a celkově půjde o částku kolem 50 miliard korun. Akutní je obnova zastaralé protivzdušné obrany a vrtulníků.

Na náhradu převážně ruských systémů si dělají zálusk především americké zbrojovky.

Uspět ale mohou i evropští výrobci a Izraelci.

Rakety před konečnou Po zásadní obnově volá především protivzdušná obrana státu strakonického pluku.

V podstatě s výjimkou raket krátkého dostřelu RBS-70, pasivních sledovacích systémů Věra a kooperujících stíhaček Gripen jde o zastaralou techniku. Česká republika prioritně využívá protiletadlový raketový komplet 2K12-KUB. Ten je limitován životností raket a i přes modernizace podle vojenského analytika Lukáše Visingra vydrží maximálně do roku 2020. Podle bývalého náčelníka generálního štábu Jiřího Šedivého, který nyní působí v poradenské firmě Generals, dožívají také o něco mladší systémy Strela-10M. Oba systémy byly pořízeny před rokem 1989 a platí o nich podobný závěr ve vztahu k bezpečnostnímu riziku jako pro vrtulníky sovětské výroby, kterých se armáda hodlá v horizontu pěti let zbavit.

Čím systémy s výrobními štítky v azbuce nahradit? Podle Šedivého například raketovým systémem Avenger z výzbroje armády USA. „Může být umístěn na jakýkoli podvozek unifikovaný v české armádě. Jsou vhodné i pro obranu vojsk na bojišti,“ vysvětluje. Pro vyšší stupeň obrany státu, podobně jako v Polsku, by mohly posloužit systémy Patriot PAC-3.

„Ty mají i protiraketové schopnosti, které nám v současné době chybějí. Je ovšem nutné uvést, že se jedná o velkou investici,“ pokračuje Šedivý.

Existují ale i jiné modernizační programy, například využití raket AMRAAM, které dnes nosí gripeny, namontováním na pozemní stroje. „To by ovšem bylo jen dílčí a časově poměrně výrazně omezené řešení,“ podotýká Šedivý.

Obměna bude postupná a celkem pomalá. Například už běží společné výběrové řízení se Slovenskem na radary protivzdušné obrany středního dosahu. Zřejmě největší šance má projekt ReUnion, který vyvíjí konsorcium českých a slovenských firem. Rakety kratšího a středního dosahu Kub by podle analytika Visingra bylo vyjma amerických AMRAAM možné nahradit izraelskými produkty Spyder či švédskými RBS-23 BAMSE.

Vrtulníky všeumělové Kvůli vrtulníkům loni vznikla koncepce s výhledem do roku 2025. Armádní analytici v dokumentu předpokládají zejména zvýšení operační schopnosti postupným zaváděním víceúčelové letecké techniky a nových technologií, ale také modernizaci leteckých základen a snížení celkových počtů provozované letecké techniky.

V armádě by tak mělo zůstat 16 kusů modernizovaných transportních vrtulníků Mi-171Š. Jaké stroje nahradí stávajících 17 kusů ruských bitevních vrtulníků typové řady Mil Mi-24/35, zatím jasné není. Vojáci by chtěli minimálně dvanáct nových víceúčelových vrtulníků kategorie Light Multipurpose Helicopter. Na specifikaci takticko-technických požadavků takových víceúčelových vrtulníků se ovšem zatím pracuje.

Podle zdrojů týdeníku Euro už lobbisté leteckých společností vycítili šanci. Mezi nejaktivnější patří zástupci amerických zbrojovek. Jenže armáda chce stroje levnější než známé americké UH-60 Black Hawk nebo AH-64 Apache. Náčelník generálního štábu Petr Pavel se už nechal slyšet, že do úvahy připadá zhruba šest výrobců, přičemž jejich produkty by mohly nahradit i polské vrtulníky Sokol.

USA mohou nabídnout například dva typy strojů Bell. Vrtulníky Bell 407 létají v Iráku, na Jamajce, v Salvadoru a Spojených arabských emirátech. Dvoumotorový Bell 429 používá australské námořnictvo a některé složky v USA. Nejde ale o plnohodnotný ozbrojený vrtulník. Další americkou alternativou je stroj MD 540F od McDonnell Douglas Helicopter Systems. Ty slouží v armádách Finska, Itálie, Jižní Koreje, Tchaj-wanu i USA. Další dvoumotorový typ MD Explorer by opět naplňoval parametry vojensko-civilní. Létá pod vlajkami Belgie, Kanady, Německa, Velké Británie a opět USA.

Italsko-britská Agusta může nabídnout moderní vojenskou variantu AW109 LUH, mezi jejíž uživatele patří Jižní Afrika, Nigérie, Švédsko, Nový Zéland a Malajsie. Další typ – AW119Kx – používají Australané, Brazilci, Finové, Jihokorejci, Mexičané a Američané. Podle vojenského analytika Visingra se mohou dostat do hry ještě produkty od německofrancouzské firmy Eurocopter – AS 565 Panther, novější EC 635 nebo EC 145. Stejné stroje zmiňuje i bývalý náčelník generálního štábu Jiří Šedivý, který nepředpokládá, že bychom byli schopni pořídit a provozovat drahé bojové vrtulníky AH-64 Apache. „Osobně bych preferoval pořídit víceúčelový vrtulník, který je možné modifikovat na bojovou verzi, s tím, že musí být zabezpečena rozsáhlá kooperace s českým obranným průmyslem. Podobným směrem se vydávají například Poláci,“ vysvětluje Šedivý.

Stroje je podle něj možné nakoupit v režimu „vláda–vláda“, což by nákup zlevnilo.

„V každém případě bychom měli pořídit takovou techniku, která je zavedena a odzkoušena ve spojeneckých armádách. Experimentovat v tomto druhu zbraní bych nedoporučoval,“ varuje Šedivý.

Vrtulníky by měly umět podporovat pozemní vojska, zvládnout vzdušný průzkum, vypomáhat při speciálních operacích. Ale také zvládnout zdravotnickou asistenci i v rámci úkolů Letecké záchranné služby. Postupně utlumované bitevníky Mi-24/35 budou odprodány.

Záměr vojáků pořídit vrtulníky střední třídy se nicméně nezamlouvá poslanci Ivanu Gabalovi, nestraníkovi zvolenému do sněmovny za KDU-ČSL. „Podle mne bychom měli usilovat spíše o těžké bojové vrtulníky. S armádou to budu chtít ještě probrat,“ řekl počátkem června Hospodářským novinám jeden z největších sněmovních jestřábů přes obrannou problematiku.

Pořízení nových strojů je ohraničeno roky 2016 a 2019 a limitováno především velikostí armádního rozpočtu. Odhadovat předpokládané náklady se zatím armádě moc nechce. „Poptávány budou nejen vrtulníky, ale také jejich výstroj a výzbroj, včetně munice, systémů logistické podpory, údržby a servisu a výcviku létajícího a pozemního personálu, pravděpodobně ve více variantách,“ vysvětluje důvody Petr Sýkora z tiskového oddělení ministerstva. Není vyloučen společný nákup, například se Slovenskem.

„Jeden střední víceúčelový vrtulník stojí i stovky milionů korun. Závazně vyčleněné prostředky jsou nyní pouze na radary protivzdušné obrany středního dosahu. Armáda momentálně pracuje na koncepci výstavby do roku 2025, kde by vše mělo být podrobně popsáno, ale samozřejmě potom bude záležet na politicích, jaké prostředky do armádního rozpočtu vyčlení,“ říká Lukáš Visingr.

Určitě celkově nepůjde o miliardy, ale desítky miliard korun. Jen vrtulníky se zázemím by se podle Visingra mohly vejít do 20 miliard. Cena za obnovu protivzdušné obrany státu podle něj určitě přesáhne dvacet miliard – vždyť jediná raketa systému AMRAAM vyjde na šest až osm milionů korun. Dohromady by tedy mohlo jít o zhruba 50 miliard.

S výjimkou raket krátkého dostřelu RBS-70, pasivních sledovacích systémů Věra a kooperujících stíhaček Gripen je protivzdušná obrana Česka zastaralá. l

Vrtulníková škatulata

Vrtulník Současné počty Cílové počty

Mi-171Š 16 16

Mi-24/35 17 0

LMH/MH 0 12

Celkem 33 28

Pozn.: Bez vrtulníků ze stavu základny dopravního letectva (Mi-17, W3A-Sokol

a Mi-8).

Zdroj: Koncepce rozvoje dopravního a vrtulníkového letectva s výhledem

do roku 2025

O autorovi| Jan Hrbáček • hrbacek@mf.cz

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče