Trumpoid na Dálném východě

17. října, 00:00 - Daniel Deyl
17. října, 00:00

Filipínský prezident Rodrigo Duterte se přes noc stal z provinčního hulváta nejsledovanější osobou jihovýchodní Asie

Jak se vám to líbí? Zralý politik-outsider si nenechá od nikoho nic diktovat; na dekorum nedbá, na veřejnosti mluví, jak mu zobák narostl, a s protivníky si účty vyřizuje pěkně od podlahy. Jeho styl rezonuje s velkou částí populace, přičemž míra jeho podpory je nepřímo úměrná dosaženému vzdělání.

Ne, není řeč o Donaldu Trumpovi (a dokonce ani o Miloši Zemanovi), nýbrž o jedenasedmdesátiletém Filipínci Rodrigu Dutertem, jehož v květnových volbách vynesla vlna globálního populismu až do prezidentského křesla. Všichni, kteří koketují s představou lidově samorostlé hlavy státu, by měli jet povinně na výlet na Filipíny.

Postřílet a sežrat

Dosud liberální - jakkoli chudá - země se za tři měsíce Duterteho vlády v mnohém proměnila k nepoznání. Zapálená cigareta kdekoli na veřejnosti by výletníka stála nejméně deset dolarů pokuty a pokus koupit si trochu marihuany by mohl skončit i smrtí. Duterte nemá v lásce drogy; už přes tři a půl tisíce překupníků nechal bez cavyků pozabíjet a prohlásil, že by nejraději postřílel rovnou i všechny narkomany.

Ina barvité poměry jihovýchodní Asie je Duterteho nástup k moci neobvykle dramatický. Americkému velvyslanci v Manile vynadal novopečený prezident do buzerantů, vedení vlivné katolické církve vyzval, ať „se mnou nevyjebávají“, a členům teroristické organizace Abú Sajjáf slíbil, že je sní nejen zasyrova, nýbrž rovnou zaživa.

Když se administrativa amerického prezidenta Baracka Obamy ozvala, že střílet lidi bez soudu je nepěkné, řekl Duterte: „Nejsem americká loutka. Zodpovídám se jedině filipínskému lidu. Obama?

Zkurvysynu, já tě na tom fóru seřvu“(Ono „fórum“ byla vrcholná schůzka organizace ASEAN, plánovaná na první zářijový týden do laoského Vientiane.)

Výraz „putang ina“, jejž Duterte vůči Obamovi použil, je ve skutečnosti pouhý intenzifikátor, asi jako kdyby Miloš Zeman řekl, „já mu to do prdele vysvětlím“, také si to žádný český posluchač nebude vykládat anatomicky doslova. Obama nicméně obratem schůzku s fllipínským prezidentem zrušil a Duterte se stejně rychle omluvil; nakonec se ve Vientiane setkali alespoň neoficiálně.

A měli o čem mluvit. Spor o to, jestli Duterte Obamovi skutečně hrubě nadával, či nikoli, je to poslední, co Američany ve vztahu k jeho vládě trápí. Daleko ostřejší kalibr nasadil Duterte minulý týden. Odvolal osmadvacet společných cvičení filipínské armády a amerických sil a oznámil, že v současnosti probíhající cvičení obojživelných jednotek bude poslední. „Nebudete se k nám chovat jako k rohožce,“ vzkázal Američanům, „budete toho litovat. Nebudu se s vámi bavit, vždycky můžu jít za Číňany.“

Jestliže dosud fungoval vzorec, podle něhož Duterteho neomalené výroky později zamlžoval, uhlazoval a všelijak interpretoval celý tým ovčáčků, tentokrát se nic takového nestalo. „Přehodnotím svoji zahraniční politiku,“ zašel naopak Duterte ještě dál a dodal, že vyzve americké vojáky, kteří na Filipínách působí, aby zemi opustili „hned, jak bude dokončeno předání protiteroristického know-how“.

Pro Spojené státy je to veliká komplikace. Nejde jen o to, že případná ztráta dosud spolehlivého téměř stomilionového spojence vždycky zamrzí. Důležitější je, že avizovaný Duterteho obrat k „nezávislé“ zahraniční politice může mít za následek rychlou, nečekanou a zásadní změnu v rozložení sil v jedné z nejrizikovějších částí světa, Jihočínském moři (viz mapa).

Filipíny jsou jednou z pěti zemí, které si voblasti u jihovýchodního pobřeží asijského kontinentu činí územní nároky; dalšími jsou Vietnam, Tchaj-wan, Brunej a především Čína. Spratlyovy ostrovy nedaleko Filipín a Paracelské ostrovy poblíž vietnamského pobřeží se již v nedávné minulosti staly předmětem několika ostrých diplomatických střetů. Číňané, kteří se jinak snaží na světové scéně vystupovat alespoň naoko umírněně, se netají ambicí oblast ovládnout. Jako mnohdy jindy i v tomto případě jde o zdroje, ale naleziště ropy hrají podružnou roli - ta hlavní patří půl století staré geostrategické hře mezi Číňany a Američany.

První a druhý řetězec

V roce 1951 - během korejské války a dva roky po vítězství Mao Ce-tungových komunistů v čínské občanské válce - přišli Američané se strategií prvního a druhého řetězce ostrovů (viz mapa). Ovládnutí prvního řetězce jim mělo umožnit držet na uzdě rozpínavý komunismus; ovládnutí druhého mělo zaručit průchodnost oblasti pro mezinárodní obchod.

Od té doby definuje dění v oblasti oboustranná nervozita: Číňané (kteří dobře vědí, že veškerá politická moc se odvíjí od hlavně pušky) se bojí obklíčení a námořní izolace. Američané se zase stále více obávají představy, že sílící vojenská moc Pekingu je připraví o kontrolu nad oblastí - a tím pádem o přímý obchodní i vojenský kontakt s půlkou světa.

Tahanice o status Tchaj-wanu jsou v tomto světle srozumitelné a právě tak je důležitá role Filipín. V době, kdy čínský vojenský rozpočet rok od roku sílí, zatímco ten americký má sklon slábnout, jde Washingtonu pochopitelně o to, aby udržel co nejtěsnější vztahy se všemi vládami ostrovů první linie. Postavení Filipín jsou si Američané dobře vědomi - obsadili souostroví již v roce 1898 a poté, co Manila získala v roce 1946 samostatnost, udržují elity obou zemí úzké spojenectví. Tak tomu bylo i za vlády prezidenta Benigna Aquina III., která skončila v červenci; v roce 2014 uzavřely země Dohodu o posílení obranné spolupráce, podle níž nyní Američané stavějí na Filipínách pět vojenských základen (znovu viz mapa). To by jim mělo umožnit v případě potřeby rotovat v oblasti podstatně více vojáků než 107 současných expertů na terorismus. Od toho si Američané slibovali posílení své pozice voblasti, která je jinak na spojence skoupá (ať už za to může jejich komunistická minulost, muslimská populace nebo jiný faktor).

A do toho teď najednou přijde Duterte a jeho čelem vzad. „Změna kurzu, k níž se podle všeho za prezidenta Duterteho schyluje, vážně podlomí vliv Washingtonu v Asii ve chvíli, kdy napětí mezi Pekingem a jeho sousedy voblasti sílí“ uvádí ktomu analýza firmy Fitch Ratings. Z toho samozřejmě profituje Peking, jehož slovo bude v oblasti mít ještě větší váhu než dosud; a to i v případě, že by Duterteho Filipíny sledovaly skutečně jakousi vyváženost zahraniční politiky a nehrnuly se do formální aliance s Čínou.

Konstruktivně a nejasně

Leccos v tom smyslu napověděl vývoj ohledně sporu, jejž Filipíny vedly (ještě z iniciativy prezidenta Aquina) před Stálým rozhodčím soudem v Haagu.

Ten rozhodl, že teritoriální nárok Číny na část Jihočínského moře u západního pobřeží Filipín je neplatný. Číňané však označili soud za předpojatý a podle očekávání si z jeho rozhodnutí nic nedělali.

I Duterte však řekl, že „v současné situaci je třeba vůči Číně vystupovat konstruktivně“ - a tím to pro něho skončilo. „Číňané se tak zbavili jedné z potenciálně obtížných překážek pro vyhlášení Zóny identifikace vzdušné obrany, která by Pekingu dala de facto kontrolu nad vzdušným prostorem v oblasti“ stojí ve studii Fitch Ratings.

Podle serveru Diplomat.com lze na druhé straně očekávat, že Američané a Japonci se budou snažit „kultivovat“ směrem k větší spolupráci ostatní zúčastněné země, především Vietnam. Od něho ovšem nelze očekávat, že by přímo uzavíral se včerejšími protivníky spojenecké smlouvy.

Paradoxním efektem Duterteho napohled zkratovitého jednání tedy je relativní posílení filipínské pozice, protože lze očekávat, že si jej Washington i Peking budou předcházet. V ekonomickém smyslu slova mu to může přijít velmi vhod: jestliže v první lize mezinárodní diplomacie může nevypočitatelnost být svého druhu výhodou, o investorech to neplatí. Filipínská ekonomika v posledních letech rostla solidním tempem (loňských sedm procent překonalo i Čínu) a například přímé zahraniční investice utěšeně stoupaly; ale nejistota ohledně dalšího směřování země tomu může učinit razantní přítrž, jak varuje týdeník The Economist.

Buď jak buď, filipínskému prezidentovi bude přinejmenším v následujících měsících svět věnovat podstatně více pozornosti, než kolik by dokázal získat jen svým neurvalým slovníkem. #

Změna kurzu, k níž se podle všeho za prezidenta Duterteho schyluje, vážně podlomí vliv Washingtonu v Asii ve chvíli, kdy napětí mezi Pekingem a jeho sousedy v oblasti sílí.

Zatím je to dobré Zahraniční investoři dosud projevují Manile přízeň (výše přímých zahraničních investic v milionech filipínských pesos, 1 PHP Z 0,50 Kč).

ZDROJ: TRADINGECONOMICS. COM

Zastavit a ovládnout Od korejské války uplatňují USA v Asii strategii dvou řetězců. Ten vnitřní, zadržovací, se nyní snaží posílit pěti novými základnami na Filipínách 0 plánované základny # stávající základny ZDROJE: BBC, DIPLOMATCOM

Americkému velvyslanci v Manile vynadal novopečený prezident do buzerantů, vedení vlivné katolické církve vyzval, ať „se mnou nevyjebávají“, a členům teroristické organizace Abú Sajjáf slíbil, že je sní nejen zasyrova, nýbrž rovnou zaživa.

O autorovi| Daniel Deyl, deyl@mf.cz

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče