Trifidi v roce nula

04. listopadu 2013, 00:00 - Matěj Štětka
04. listopadu 2013, 00:00

Dopady invaze nepůvodních rostlinných a živočišných druhů stojí Evropu minimálně 13 miliard eur ročně

Jsou všude kolem nás. Nepozorovaně se zabydlují v krajině, a když nastane jejich čas, využijí všechny invazní rostliny své biologické přednosti. Nejde jenom o bolševník nebo křídlatku. Botanici spočítali, že z přibližně 1500 nepůvodních druhů rostlin v Česku jich zhruba 60 má potenciál šířit se v krajině na úkor původních druhů.

„Dopady invaze nepůvodních rostlinných a živočišných druhů stojí Evropu minimálně 13 miliard eur ročně,“ cituje nedávné odhady jeden z uznávaných odborníků na problematiku rostlinných invazí, profesor Petr Pyšek z Botanického ústavu Akademie věd. „Troufnu si tvrdit, že situace v této oblasti se v posledních letech spíše zhoršuje,“ dodává. Škody způsobené invazními organismy se v průměru celosvětově odhadují na pět procent hrubého domácího produktu. V Česku by se podle této logiky pohybovaly těsně pod 200 miliardami korun ročně. „U nás by to samozřejmě zdaleka tolik nebylo, protože nepatříme mezi oblasti světa, které na invaze doplácejí nejvíce. Nejde ani říct, že to jsou peníze, které bychom měli, kdyby biologické invaze neexistovaly,“ vysvětluje Pyšek. „Jde o to, že ať už je reálná částka jakákoli, vyjadřuje hodnotu, o niž přicházíme kvůli neopatrnosti nebo lenosti se o krajinu a přírodu starat,“ dodává. Zamáváme s bolševníkem V devadesátých letech se boji s rostlinnými invazemi věnovala velká pozornost. „Bolševník byl likvidován za účasti televizních kamer a vytvořil se dojem, že problém je vyřešen,“ říká Petr Pyšek. Jenže opak je pravdou. „Od roku 2002, kdy jsme začali tuto rostlinu ve Slavkovském lese zkoumat, rozhodně neustupuje,“ uvádí Pyšek.

Boj pokračuje i jinde. Mariánské Lázně z Operačního programu Životní prostředí získaly skoro osm milionů korun na to, aby na ploše přesahující 14 tisíc hektarů odstranily právě bolševník. „Pokud se co nejdříve neomezí výskyt bolševníku na poměrně velkých ucelených územích, mohou být za dalších 15 let velké plochy západních Čech zamořeny,“ popisuje naléhavost problému Lucie Landová z Agentury ochrany přírody a krajiny (AOPK). „Biodiverzita krajiny ještě dále poklesne, budou ohrožena chráněná území a narušena oblast přirozené akumulace vod. Krajina se stane pro člověka a živočichy neprůchodnou, protože šťáva z lodyh a listů této rostliny obsahuje fototoxické látky, které ve tmě dráždí kůži, na denním světle však způsobují těžké poleptání pokožky a puchýře,“ varuje Landová.

Úspěch v boji závisí na vytrvalosti. „Tamější krajina je promořená semeny bolševníku, přičemž některá z nich vydrží v půdě klíčivá minimálně pět až sedm let,“ vysvětluje Petr Pyšek. A vysvětluje: „Klíčivost dosahuje 90 procent a jedna rostlina vyprodukuje přes 20 tisíc semen.

Nesmíme ji nechat plodit. Je nutné ji zlikvidovat, když začíná kvést, a vzhledem k semenům v půdě je třeba zásah opakovat po mnoho let. Bohužel nyní jsme v roce nula.“

Více než deseti miliony korun podpořil Operační projekt Životní prostředí také ničení porostů asijské křídlatky na ploše tisíc kilometrů čtverečních v celém povodí Odry. „Likvidace této rostliny je velmi obtížná, protože se u nás rozmnožuje výhradně oddenky,“ vysvětluje Petr Pyšek a dodává: „Křídlatka tvoří velké množství biomasy, výborně regeneruje a vylučuje do půdy látky, které negativně působí na ostatní druhy bylinného patra.“ Právě kvůli tomu postupná likvidace jednotlivými majiteli pozemků nebývá příliš efektivní. „Jediným řešením je likvidace na větším uceleném území podél toku, protože ze sousedních povodí se křídlatka šíří minimálně,“ vysvětluje dvouetapový projekt Lucie Landová.

Nebezpečná vejmutovka Pozornost zaslouží také boj s borovicí vejmutovkou v Národním parku České Švýcarsko. Správa národního parku se již třináct let snaží strom původem z východní části USA a Kanady umravnit. „Potíž je v tom, že opad z jehličí vejmutovky se špatně rozkládá, takže déle vytrvá a vejmutovka v něm klíčí lépe než naše domácí borovice lesní,“ říká profesor Pyšek.

Současně upozornil: „Již patnáctiletý strom vejmutovky začíná plodit, což představuje vůči původní borovici lesní, která semena tvoří až ve věku zhruba 50 let, významnou konkurenční výhodu. A když se k tomu připočte extrémní kyselost opadaného jehličí, jež zhoršuje kvalitu lesní půdy, je problém na světě.“

Ačkoli Správa Národního parku České Švýcarsko vynaložila v uplynulých letech na boj s vejmutovkou desítky milionů korun, výdaje nejsou u konce. „Naše odhady hovoří o tom, že boj s vejmutovkou bude na území národního parku trvat ještě 15 let, přičemž bude hodně záležet na tom, kolik peněz budeme mít na tento účel k dispozici,“ říká Jan Drozd ze Správy Národního parku České Švýcarsko. A dodal: „Nejde jenom o kácení dospělých stromů, musíme odstraňovat nálety vejmutovky, a to i v obtížně přístupných lokalitách.“ O rozsahu invaze více vypovídají oficiální data, podle nichž jsou vejmutovkou více či méně zasaženy až dvě třetiny území tohoto národního parku.

Národní park Podyjí zase bojuje s netýkavkou a s rychle se šířícím a obtížně likvidovatelným akátem. Náměstek pro ochranu přírody Miroslav Böhm z Národního parku Šumava soudí, že k nejproblémovějším šumavským invazním rostlinám patří vlčí bob a netýkavka. Šíří se většinou podél cest a v případě netýkavky i podél vodních toků. „Likvidaci provádíme pravidelně a náklady se pohybují ve výši přibližně 150 tisíc korun,“ tvrdí Böhm.

Pravidelnost zásahů je podle Petra Pyška předpokladem úspěšného boje. „Důležité je hlavně rychle reagovat na začínající invazi,“ říká a jako příklad uvádí dnes již učebnicový popis invaze zelené řasy Caulerpa taxifolia (česky lazucha tisolistá). Ta se zhruba před 30 lety poprvé objevila ve Středozemním moři a v roce 2000 i u pobřeží Kalifornie. „Zatímco Američané reagovali prakticky okamžitě a s náklady v řádu statisíců dolarů se jí během několika let zbavili, Evropa zaspala a umožnila této řase pokrýt obrovské plochy na mořském dně,“ vysvětluje Pyšek. „Jsme země s velkou botanickou tradicí. Za posledních 200 let máme dostatek herbářových i mapových zdrojů, ze kterých jsme schopni odhadnout dynamiku šíření jednotlivých druhů, víme něco už i o tom, které druhy jsou k invazím náchylné. Což se nám bude v budoucnosti hodit, protože šíření rostlinných i živočišných druhů zcela jistě neskončilo,“ uzavírá Petr Pyšek. l •

O autorovi| Matěj Štětka, stetka@mf.cz

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče