Trhni si, dělnická třído!

27. června, 00:00 - Tomáš Sokol
27. června, 00:00

Na začátku to s mojí právnickou kariérou dobře nevypadalo. Především jsem o ni vůbec nestál. Chtěl jsem na chemickou průmyslovku, protože mne zajímaly výbušniny. Také jsem podal přihlášku, ale hned nato si mne pozvali před nějakou komisi, kde mi řekli, že jsem si dělal legraci z hornických učňů, co nás přišli vábit pod zem. A taky že mám studijní výsledky tak mizerné, že se nejspíš a s bídou akorát vyučím.

A poslali mne se o to pokusit do ČKD.

Když jsem se vyučil a následně si udělal průmyslovku, zase to nevypadalo dobře. Od přijímaček na práva, to už jsem o ně jevil zájem, mne vyhodil nějaký Kučera neblahé paměti. Prý původního povolání cukrář, teď profesor. Moudře děl, že elektrikáře na právech nepotřebují.

No a do třetice mi to zkusil zkazit soudruh vedoucí zvláštního oddělení ve státním podniku EZ, kde jsem pak rok dělal projektanta. Řečený blb, zvaný Pátého První Lenin, protože takhle on to jméno četl, mi odmítl potvrdit novou přihlášku na práva s tím, že dělnická třída mne jako právníka nepotřebuje. Tak jsem si tam to razítko i s podpisem napálil sám se soudružským pozdravem Piss off, dělnická třído.

Napodruhé mne vzali, neprasklo na mne, že mám flastr v trestním rejstříku, a já to vystudoval. Nějakou náhodou bez jediné opravné zkoušky. Dostal jsem se do advokacie a za dva roky v ní budu 40 let.

Občas někdo zmíní, že jsem poněkud vynikl. Nebo že vyčnívám. No nevím, ale nepřipadá mi to tak významné jako to, že mě to stále strašně baví. Ne vyčnívat, ale právničina. Asi lze pracovat jen pro peníze, ale z mého pohledu to není žádné štěstí. Poznal jsem pár lidí z různých oborů, co v nich jsou doopravdy extraliga, a žádný svoji práci nedělal jen pro peníze.

Což neznamená, většinou, že si ji nenechají dobře zaplatit. Když už opravdu něco umějí a je po nich poptávka. Radost je dělat, co člověka hodně baví, a být za to slušně placen. Tohle bingo se mi podařilo. Advokacie je, když to vnímám komplexně, poslání. Ale také to může být dobrý byznys.

Kdo se tváří, že ne, je prostě pokrytec.

Byznys a poslání se nevylučují. Ovšem profesionálové jsou většinou pouze v byznysu. Diletant, který zdarma či se slevou truchlí nad osudem bližního, je nanic. Jen si honí vlastní ego spasitele lidstva.

Rád pomohu, občas zdarma, ale principiálně se snažím být profík. Dělám sedm dní v týdnu, studuju všechnu dostupnou literaturu, píšu články, vymetám konference a snad už i něco umím. Což všechno je nádhera. No a ty peníze k tomu taky nejsou špatné. Ovšem štěstí si za ně nekoupíš.

Svou cestu z ČKD do advokacie popisuje advokát Tomáš Sokol

O autorovi| Tomáš Sokol, advokát

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče