třetí pokus

20. ledna 2014, 00:00 - Štěpán Macháček
20. ledna 2014, 00:00

Egypťané unavení třemi lety protestů dali v referendu o nové ústavě hlas především stabilitě

Egypt zažil minulý týden už třetí ústavní referendum v průběhu tří let. Taková frekvence svědčí o nesmírně komplikované cestě, kterou země od začátku revoluce v lednu 2011 prochází. Současný režim prezentuje novou ústavu jako nutnou nápravu kroků z doby vlády Muslimského bratrstva.

Dokument se ale od svého předchůdce v zásadních věcech neliší. Ve skutečnosti tak bylo ústavní referendum spíše hlasováním o důvěře současnému politickému vývoji.

V Káhiře byl po oba dny hlasování nezvyklý klid. Úřady možná lidi vystrašily svými předpověďmi, že se stoupenci Muslimského bratrstva pokusí o protesty a násilné akce. K tomu skutečně na několika místech v provinciích došlo. Přítomnost vojáků a policistů u hlasovacích místností byla ovšem masivní. Před vchody chráněnými pytli s pískem stáli vojáci s kulomety, v okruhu několika desítek metrů nesměla parkovat žádná auta.

S otevřením volebních místností v úterý v devět hodin ráno se tvořily před egyptskými školami fronty. K mnohasetmetrovým hadům, jaké zažilo první svobodné hlasování Egypťanů v březnu 2011, ale měly daleko. Odpoledne už byly volební místnosti převážně prázdné a hlasovat přicházeli jen jednotlivci. Pozitivní kampaň „Já jsem hlasoval i pro ústavu Muslimského bratrstva v referendu před dvěma roky,“ narušuje volič ve středním věku v Gíze rozšířenou představu, že ta část Egypťanů, která hlasovala pro předchozí ústavu z dílny Muslimského bratrstva, bojkotovala referendum o ústavě letošní, a naopak. „Do určité míry jsem Muslimské bratrstvo podporoval, a to až do té doby, než o něm mnohé věci vyšly najevo,“ vysvětluje. „Minulé referendum se konalo v době, kdy byl v zemi chaos, proto jsme se také rozhodovali chybně. Uvěřili jsme Muslimskému bratrstvu sliby, které nesplnilo. Teď doufám, že se tímto referendem pohneme ke stabilitě.“

Stabilita byla hlavním důvodem většiny voličů k podpoře nové ústavy. Tři roky protestů už jim stačily. Mnozí z nich nejsou o kvalitách nového dokumentu úplně přesvědčení, ale jak říká jedna volička ve středních letech: „Co není vytesané do kamene, dá se vždy opravit.“ Jiní zase obsah ústavy vůbec neřeší. Pochvalují si, že je mnohem lepší než ta předchozí, že chrání práva menšin, žen či dětí, ale konkrétní výdobytky dokumentu neznají. Hlas pro ústavu vnímají především jako hlas proti Muslimskému bratrstvu.

Samotný proces hlasování probíhal poměrně korektně a voliči mohli svobodně zakroužkovat buď „souhlasím“, nebo „nesouhlasím“. Kampaň, která referendu předcházela, ale už tak svobodomyslná nebyla. Místopředseda strany Wasat, která podobně jako Muslimské bratrstvo současný vývoj neguje, přirovnal volební atmosféru kolem referenda k volbám za Mubárakova režimu, kdy k volebním urnám chodilo málo lidí a téměř vůbec nevolili mladí. Ostatně sám Husní Mubárak vyjádřil přání hlasovat ze svého nemocničního lůžka pro novou ústavu.

Ze všech stran křičely na lidi v káhirských ulicích obří billboardy i menší plakáty „Dejte ano ústavě“, z rádií v káhirských taxících hrály 24 hodin denně vlastenecké písně, jejichž text někdo operativně přepsal na výzvy k podpoře základního zákona. Mediální kroky je možné jen stěží nenazvat „Ano kampaní“, což je pochopitelné už vzhledem k tomu, že od loňského léta vláda většinu opozičních televizních stanic či tištěných deníků pozavírala.

Týden před referendem pak policie zatkla sedm mladých aktivistů strany Silný Egypt, když vylepovali plakáty vyzývající k hlasování proti nové ústavě s uvedením věcných argumentů. Prokuratura je obvinila z teroristických aktivit.

Neúspěšný bojkot Plebiscitu se nakonec zúčastnilo na 37 procent všech Egypťanů, což je asi o čtyři miliony víc, než kolik jich hlasovalo v roce 2012.

Při více než 53milionové armádě oprávněných voličů to není zásadní rozdíl. Relativně nízká účast byla způsobena mimo jiné bojkotem Muslimského bratrstva, jehož příznivci současný režim zarputile neuznávají a považují ho za pučistický.

K bojkotujícím však nepatřili jen skalní příznivci Muslimského bratrstva, ale i početná skupina především mladých lidí, kteří byli událostmi loňského léta zklamaní. Mnozí z nich sice nesouhlasili se stylem a vládou Muhammada Mursího, přesto věřili demokratickým procesům a sesazení prezidenta ministrem obrany Abdalem Fatahem Sísím považují za zradu a výsměch svému hlasu v demokratických volbách.

Z podobného důvodu bojkotovala referendum i některá liberální hnutí, která se původně za požadavky 30. června, tedy za odstoupení Mursího, postavila. Velmi záhy ale prozřela a s novým politickým směřováním se rozešla.

Podobný postoj zaujímá také levicové Hnutí 6. dubna. Vzniklo v roce 2008 za Mubárakova režimu, kdy podporovalo hlavně tehdejší dělnické požadavky a velkou dubnovou stávku. Postupně se z něj ale stalo respektované opoziční uskupení, které bylo v popředí protestů v roce 2011. Po opakovaném zatýkání Mubárakovou policií jsou dnes vůdčí osobnosti Hnutí 6. dubna znovu ve vězení. Na základě prosincového zákona o shromažďování, proti kterému hnutí protestuje, je soud poslal do vězení na tři roky a uložil pokutu v přepočtu 150 tisíc českých korun.

„To, co se teď v Egyptě děje, je svým způsobem nástup fašismu,“ říká mi v sídle hnutí jeho mluvčí Muhammad Kamál. „Jenom to není fašismus náboženský, jako tomu bylo za Mursího, ale fašismus nacionalistický. Muslimští bratří před rokem říkali: Když budeš hlasovat pro ústavu, skončíš v ráji. Dnešní režim říká: Hlasuj pro naši ústavu a potvrdíš tím, že jsi Egypťan.“

Vypjatý nacionalismus se skutečně u volebních místností projevoval. Někteří voliči hlasovali pro ústavu podle svých slov „proto, že jsou Egypťané, a kdo bojkotuje či hlasuje proti, Egypťan není“. Podobně vyznívalo za dob vlády Muslimského bratrstva označování politických protivníků za „nevěřící“.

Muhammad Kamál mi vypočítává celou řadu chyb nové ústavy, která jde podle Hnutí 6. dubna svým duchem proti požadavkům egyptské revoluce. Hlavní problém ale vidí Kamál v tom, že dokument potvrzuje mocenské schéma z minulých dob, především pak specifické vztahy mezi civilní mocí a armádou. Ozbrojené síly si tak svým „převratem na žádost lidu“ pojistily, že jejich privilegia budou pokračovat, přestože je nezrušila ani předchozí ústava z dílny Muslimského bratrstva.

Všemocná armáda Armáda zůstává podle nové ústavy státem ve státě, absolutně mimo kontrolu civilní moci. A to včetně rozpočtu. Ústava říká, že jmenoglobal vání ministra obrany podléhá schválení nejvyšší generálskou radou a stejně tak může být odvolán jen s jejím souhlasem. Toto opatření je omezené na dobu osmi let a jeho deklarovaným smyslem je posílení postavení ozbrojených sil v době politické nestability.

Armádní rozpočet sestavuje a schvaluje speciální skupina, ve které mají hlavní slovo generálové, a nespadá tak do kompetence civilního kabinetu. Stejně jako dosud se tedy nikdo nedozví, jakou část státního rozpočtu armáda odsává a jak s ní nakládá.

Jako prostředek ochrany této autonomie pak slouží další článek nové ústavy, který připouští souzení civilistů vojenskými soudy.

Zrychlené procedury u těchto soudů nepřipouštějí odvolání a jsou specifické i v dalších věcech, samozřejmě v neprospěch souzeného. Nebezpečí tohoto článku jsou si vědomi mnozí Egypťané a patří zpravidla mezi „drobné výtky“ i těch, kteří ústavu podporují. Nicméně akceptují ho jako onu trošku nutného zla.

Mohutná kampaň za lidovou podporu ozbrojeným silám přinesla plody. Lidé jsou tak ochotní přivřít oči. I v průběhu referenda si armáda pěstovala image ve smyslu „pomáhat a chránit“. Servilní deníky přinášely dojemné fotografie a zprávy o tom, jak vojáci u volebních místností pomáhají za ruku starým lidem, ošetřují ty, kterých se zmocnila nevolnost, nebo ochotně radí voličům.

Polévku si přihřála i policie. Chudý invalida, který se doslova po zemi připlazil k volební urně, aby mohl dát své ano nové ústavě, byl oblíbeným příběhem médií. Ovšem s důležitou tečkou, že ministr vnitra osobně okamžitě tomuto vlastenci daroval invalidní vozík. Budování lidského obrazu policie, známé svými brutálními zásahy proti demonstrantům a mučením ve věznicích, je v těchto chvílích důležité.

Dočasný klid Dobrou zprávou je, že se výsledky referenda zřejmě nikdo nesnažil falšovat, i když bude zhrzené Muslimské bratrstvo tvrdit opak. Samotný výsledek hlasování, tedy 98 procent hlasů pro ústavu, ani nebyl důvod upravovat. Odpovídá totiž tomu, že kdo ústavu a současný režim podporoval, ten šel hlasovat, a kdo byl proti, ten referendum bojkotoval. Celková volební účast ve výši 38 procent je také realistická. Egypťané tak mají novou ústavu, která zase tolik nová není. Ta předchozí, na které mělo lví podíl Muslimské bratrstvo, tedy asi nebyla tak špatná. Plebiscit o novém dokumentu tím měl význam především v potvrzení současného politického kurzu. A jako první milník na cestovní mapě vyhlášené v létě generálem Sísím otevřelo cestu k prezidentským a parlamentním volbám.

Těžko ale přispělo k národnímu usmíření, které by Egypt potřeboval v tuto chvíli ze všeho nejvíce. Egypťanů, kteří se nikdy neztotožní se současným projektem zrozeným z vojenského puče, je poměrně dost a ti nejaktivnější z nich budou pokračovat v demonstracích a protestech tak, jak tomu bylo dosud.

Ani vládní rétorika označující tyto lidi za stoupence teroristů usmíření nepomáhá. Současný vývoj je založený na silovém řešení problému a na nekompromisní konfrontaci. Navíc je masivně podpořený nikdy nerozpuštěným Mubárakovým establishmentem, toužícím po pomstě za revoluci v roce 2011. Jeho součástí je i bezpečnostní aparát.

Celé je to poměrně nesympatická směsice, která svým jednáním připravuje půdu pro další zemětřesení. To ale nenastane v nejbližších měsících, možná ani letech. Lidé jsou vyčerpaní. Režim jim teď slibuje stabilitu a alespoň formálně demokratické zřízení a na to Egypťané po třech letech zvratů a nepokojů prostě slyší.

Rozhodnou volby Do několika málo měsíců musí dočasný prezident Adlí Mansúr vypsat prezidentské či parlamentní volby. Zatím se nerozhodl, které budou první. Sám Mansúr politické ambice nemá, je to jen suchý vykonavatel Sísího strategie. Zato kontroverzní generál neustále veřejnost napíná tím, jestli se pro kandidaturu na prezidenta nakonec rozhodne. Podporu by měl v tuto chvíli velikou a volby by zřejmě hravě vyhrál. Proslýchá se ale, že Sísí je přece jen pouze tváří mocné Nejvyšší vojenské rady a že ostatní generálové chtějí jeho ambice trochu krotit. Možná si uvědomují, že v zájmu armádního velení je lepší tahat nitkami v pozadí.

I přes širokou základnu svých nekritických obdivovatelů by však Sísí svou kandidaturou ztratil jinou část svých příznivců. Ti říkají, že by měl zůstat vojenským velitelem a nedrat se do čela státu. Tím by totiž nahrál svým kritikům, kteří za jeho konáním nevidí nic jiného než obyčejný vojenský převrat.

Egypťané tedy momentálně kompromitovali své ideály z revoluce 25. ledna 2011 proti Mubárakovu režimu a vyměnili je za pocit bezpečí a stability, který jim spojená vláda armádního velení, ministerstva vnitra a zkušených aparátčíků nabízí. Ale není to zase tak beznadějné. Kompromis je teď pragmatickou nutností. Velká část vzdělaných lidí si k současnému vývoji udržuje kritický postoj. Uznávají, že v tuto chvíli není reálné prosadit všechny revoluční požadavky, protože by se země nepohnula z místa. A chyby, kterých se teď Egypt dopouští například ve své nové ústavě, se budou řešit postupně a nemusí to být nutně už úkolem dnešních generací.

Bez usmíření se stoupenci sesazeného Muhammada Mursího však zůstává poněkud nerealistická i ona slibovaná stabilita.

Nová ústava se od té předchozí téměř neliší, referendum bylo spíše hlasováním o důvěře současnému politickému vývoji. Armáda zůstává podle nové ústavy státem ve státě, absolutně mimo kontrolu civilní moci. Egypťané vyměnili své revoluční ideály za pocit bezpečí a stability, který jim spojená vláda armády, ministerstva vnitra a zkušených aparátčíků nabízí.

O autorovi| Štěpán Macháček, Egypt • spolupracovník redakce

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče