Trestní kauzy v době volební

04. listopadu 2013, 00:00 - JITKA LOGESOVÁ
04. listopadu 2013, 00:00

Intenzita činnosti některých orgánů trestního řízení před volbami ve spojení s četnými úniky informací zpochybňuje jejich důvěryhodnost

Stalo se již téměř tradicí, že předvolební klání v České republice ozvláštňují skandály, a to zejména ty, u kterých se předpokládají, nebo rovnou tvrdí trestněprávní souvislosti. Nejinak je tomu i letos. Trestní oznámení směřují vůči politikům a aktuálně nově – v souvislosti s přijetím zákona o trestní odpovědnosti právnických osob – i proti představitelům „velkého byznysu“.

Nakolik jsou tato oznámení relevantní, ukáže čas, resp. výsledky prověřování. Otázkou však je, zda orgány činné v trestním řízení nepodléhají až přespříliš současné atmosféře a nevycházejí nadmíru vstříc těmto projevům, zda postupují adekvátně vůči formě i obsahu těchto podání a přitom také s plným šetřením práv zúčastněných subjektů.

POKOUTNÍ ÚNIKY INFORMACÍ Pomalu uvykáme skutečnosti, že média prakticky současně s doručováním obviněným osobám – a někdy i s předstihem před nimi – disponují a komentují obsah usnesení o zahájení trestního stíhání. Ačkoli jsme se již v tištěných médiích setkali dokonce i s citacemi přepisů záznamů o telekomunikačním provozu, intenzita úniků informací z probíhajících řízení je v současné době nebývalá.

Čtenáři se mohou prakticky souběžně s probíhajícím trestním řízením seznamovat s jeho obsahem a dělat si o něm své závěry.

Obzvláště pikantní je to v kauzách, kde je obviněným osobám odepřeno nahlížení do vyšetřovacího spisu dikcí zákona ze „závažných důvodů“. Úniky informací tak v žádném případě nelze přičítat na vrub právním zástupcům či zmocněncům obviněných, jak je čas od času některými státními orgány rovněž tvrzeno.

Odepřením možnosti nahlížet do spisu je nepochybně zasahováno do práv obviněných na obhajobu, ale jejich zájmy jsou ohrožovány navíc právě oněmi úniky informací. S jistou nadsázkou lze říci, že těžiště dokazování tak již ani tolik nespočívá v řízení před soudem, protože se přesouvá právě do světa mediálního. Co na tom, že se na toho, proti němuž se vede trestní řízení, nehledí, jako by byl vinen, dokud pravomocným odsuzujícím rozsudkem není jeho vina vyslovena, když řízení o vyslovení viny probíhá „de facto“ s předstihem v médiích… ZTRÁTA NEJEN DOBRÉ POVĚSTI Tento problém se po zavedení trestní odpovědnosti právnických osob netýká již jen osob fyzických, ale nově i obchodních společností a dalších subjektů. Jakkoli jsou úniky informací do médií vůči fyzickým osobám a vůči jejich profesnímu a osobnímu životu devastující, v případě právnických osob může být dopad takových aktivit přímo fatální.

Již samotné zahájení prověřování má do značné míry nactiutrhačné důsledky. Ty jsou však o to intenzivnější, o kolik více informací se z neveřejného přípravného řízení dostává na veřejnost, aniž by se podezřelí či obvinění mohli náležitě bránit.

V případě právnických osob, a to zejména obchodních společností, však může mít zveřejňování informací z trestního řízení celou řadu dalších následků. Ztráta dobré pověsti logicky může vést ve svém důsledku k úbytku smluvních partnerů, a tím i zakázek a k omezení obchodních či výrobních aktivit, k úbytku pracovních míst a dalším ztrátám. S tím jsou spojené nemalé škody a ? nanční dopady nejen na straně postižených korporací, ale rovněž na straně státu, který může být vystaven žalobám o náhradu škody. Nechtěným důsledkem mohou být též náklady spojené s dopady do sociální oblasti, resp. výplaty sociálních dávek, podpor v nezaměstnanosti apod.

Jistě lze očekávat námitku, že orgány trestního řízení musejí konat „padni komu padni“ a bez ohledu na to, zda se zrovna konají volby řádné či mimořádné. To je samozřejmě zcela v pořádku, nicméně intenzita činnosti některých orgánů v době před volbami ve spojení s četnými úniky informací právě zavdává otázku, zda jde opravdu o to „padni komu padni“. Samotné orgány činné v trestním řízení si musejí pokládat otázky, zda některá jednání neznevěrohodňují průběh řízení a jaký dopad takové „přešlapy“ mohou mít ve veřejnosti jak z hlediska pocitu spravedlnosti či nespravedlnosti, tak právě i z hlediska jejich reputace.

Orgány trestního řízení mohou a často musejí informovat veřejnost o své činnosti. Pokud je to činěno v souladu s platným právem, s přihlédnutím k závažnosti kauzy, důkazní situaci a transparentně, nelze proti tomu nic namítat. Pokoutní úniky informací však žádný z těchto požadavků nesplňují. O to zajímavější je skutečnost, že se k tomuto aktuálnímu problému žádný z vysokých představitelů policie či státního zastupitelství veřejně nevyjádřil.

O autorovi| JITKA LOGESOVÁ, advokátní kancelá Kinstellar

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče