Tohle je fakt velký

16. února 2015, 00:00 - Petr Holec
16. února 2015, 00:00

Kebaby to jen začíná, říká nový český bojovník proti islámu Martina Konvičku jsme dlouho znali jako schopného docenta přes motýly a brouky. A bylo to tak lepší, jak ukazuje jeho nové angažmá – tažení proti islámu. „Naším dlouhodobým cílem je právní postavení islámu naroveň nacismu. Zákaz jeho šíření, propagace a veřejného vyznávání a současně jeho veřejné odsouzení,“ řekl například Konvička na nedávné protiislámské demonstraci v Praze v režii iniciativy Islám v ČR nechceme (IVČRN). Na akci sice přišlo jen pár stovek lidí včetně béčkových politiků, kteří si mezi různě frustrovanými lidmi testovali potenciál k vlastnímu zneužití, Konvičku to ale neodrazuje.

Naopak: v půlce února už mířil do Brna na další akci. „Přijeďte se podívat,“ zve mě po našem rozhovoru v restauraci v Českých Budějovicích, kde přednáší na Jihočeské univerzitě. „Původně jsme to chtěli bez politiků, jenže pak uspořádalo konsorcium neziskovek protiakci s politiky, takže je tam budeme mít i my,“ dodává pětačtyřicetiletý pedagog oblečený v mikině s kapucí, jenž si v životě vyzkoušel i profese řidiče, překladatele, stánkaře či redaktora nakladatelství Votobia. A taky „opilce“, dodává Konvička se smíchem, nedílnou součástí jeho projevu.

To vše ale má být jen předehra. Velké finále má přijít na Letné, kterou chce docent do roka zaplnit lidmi, podobně jako v roce 1989. Znovu totiž podle něj nastává milník našich dějin. „Pokud politické a společenské špičky nezačnou proti islámu něco dělat, budou se muset najít jiné,“ řekl Konvička pro časopis Týden. Jinými špičkami myslí sebe a nemíří nikam níž než do vládní Strakovy akademie. „A hlavním vchodem. Poptávka tady prostě je. Stačí dva tři atentáty v západní Evropě a Letnou zaplníme. Každá velká loď se rozjíždí pomalu, a tohle je fakt velký,“ nedělá si legraci docent.

Že to myslí vážně, vždy poznáte podle výrazu v obličeji; sympaticky poťouchlý mladický úsměv se rychle mění v intenzivní a vážný pohled s přivřeným okem. „Ve sněmovních volbách to vypadalo tak, že kapitáni naší země tady mají problém, ale tváří se, že ho nemají,“ dodává Konvička bez vysvětlení politické organizace svého tažení. „Novináři jsou z nás perplex, protože jsme nepředvídatelní,“ usmívá se znovu, sám se sebou spokojený.

Narcismus je náš motor „Já fakt nejsem žádný bojovník, tenhle boj mě nebaví vést. Nejradši bych se vrátil ke svým motýlům,“ říká Konvička. Ne tak docela. Zaprvé boji proti islámu věnuje většinu volného času, jak sám přiznává. Zadruhé málem přišel o místo na univerzitě, jejíž etická komise mu nakonec pouze nařídila, aby přestal vystupovat vulgárně. „No jo, doživotně budu mluvit slušně. Jsem teď polepšený,“ usmívá se. A zatřetí se z Konvičky stává mediální profík.

Nechal si nafotit profesionální fotky Jiřím Slámou, mimo jiné autorem ženských aktů a „smyslné erotiky“.

„Vy když se díváte na fotky nahých žen, tak se nedíváte na jméno fotografa?“ zeptal se mě Konvička při domlouvání rozhovoru, když jsem neznal Slámovo jméno. Na oplátku se ho proto ptám, jestli se on dívá na svá veřejná vystoupení. „Já hlavně nemám televizi od doby, co se digitalizovala. A vůbec ji nepostrádám,“ odpovídá. Přiznává však, že si zpětně pouští svá vystoupení na webu. „To bych nebyl narcis. A to je to, co nás v životě pohání,“ vysvětluje. I on se prý přizpůsobuje tomu, že v dnešní vizuální době člověk musí být herec, a politici zvlášť. „Je to smlouva s ďáblem,“ dodává.

V případě Konvičky nejen ohledně médií. Větší smlouvu s ďáblem uzavřel v momentě, kdy vypustil z lahve džina plošné nenávisti proti všem muslimům. Docent sice říká, že nebojuje s muslimy, ale s islámem, v podstatě v tom ale není rozdíl. „Četl jste o skupování pozemků muslimy v Teplicích? A viděl jste Opletalku?“ ptá se mě v narážce na pražskou Opletalovu ulici, kam muslimové soustředili obchody s kebabem a kde sídlí i Islámské centrum s modlitebnou. „Tím to jen začíná,“ věří Konvička.

Neviditelný nepřítel Co přesně má docent na mysli? V Teplicích neměli problém s náboženstvím, ale jen hlučnějším a méně pořádkumilovným životním stylem arabské lázeňské komunity. V Islámském centru v Opletalově ulici sice nedávno zasahovala policie, důvody i případná zjištění ale zatím tají. Podle Českého statistického úřadu žije v Česku zhruba 3500 muslimů, jistě podhodnocené číslo; statistika ministerstva vnitra z roku 2007 udávala počet okolo 11 tisíc, tedy někde mezi 10 až 20 tisíci udávaných nyní odborníky. Bez ohledu na správné číslo však zůstává islám v Česku téměř neviditelný. V praxi si to ostatně vyzkoušel i Tomio Okamura, mistr politického populismu.

Poté, co vstoupil do parlamentu s velkorysou nabídkou, aby si Romové zařídili vlastní stát mimo Česko, zkusil v následných eurovolbách přitvrdit právě s muslimy. Neuspěl, načež sám přiznal, že to v Česku není téma. Podobně mluví i renegát Úsvitu a šéf jeho poslanců Marek Černoch, jenž na akci IVČRN na Hradčanském náměstí zkoušel zpívat českou hymnu. „Okamuru to téma vůbec nezajímá. Je jen populista, takže půjde všude, kde jsou lidi,“ říká jiný poslanec Úsvitu. Konvička s Okamurou i Černochem komunikuje, moc štěstí jim ale nepřinesl: hnutí stále zůstává nevolitelné.

Konvička tak trochu připomíná boxera připravujícího se na životní mač, jemuž ale do ringu stále nepřichází obávaný soupeř. Nepostrádá ho? „Vůbec ne. V každém městečku je i u nás kebabárna. Takhle to začínalo v Německu, taky neviděli jejich ekonomické pronikání. Pak se z toho může generovat muslimská komunita. To tempo je úžasné,“ říká docent.

V Německu na rozdíl od nás určitě mají nejen početnou muslimskou komunitu, ale i muslimské městské čtvrtě, školy a ulice. Stejně jako jinde v západní Evropě také vědí své o militantním a nenávistném islámu. Přesto tamní protiislámské hnutí PEGIDA slábne. „PEGIDA je v jiné situaci než my. Měla by sice být silnější, je ale slabší. Lidé v Německu se třeba bojí jít projevit svůj názor,“ věří Konvička.

Docentův problém je, že si občas protiřečí.

Na jedné straně chce muslimům omezit svobodu slova a veřejných projevů, současně však bojuje proti snahám o omezení západní univerzální svobody slova právě kvůli islámu, jak občas ve strachu z muslimské odvety napadne nejen některé západní politiky. „Nechceme omezovat svobodu slova. Když ale třeba imám (Tomáš) Halík vykládá o tom, že karikatury by neměly být, tak bych ho hned zabásnul. Nebo by tito lidé aspoň měli hned být profackováni manželkou, dobře,“ usmívá Konvička.

Univerzitní pedagog v podstatě mluví o autocenzuře, jednom ze znaků diktatur. Nepodobá se tak tažení proti islámu nacistické ideologii, na jejíž ostudnou úroveň chce víru muslimů uzákonit? Ostatně IVČRN nabádá lidi, aby aktivně vyhledávali a oznamovali obchody halal, což kdysi praktikovali právě nacisté, jen proti židům. „Podobnost s nacismem je jen vnější. Nacisti chtěli židy zničit biologicky. My nechceme žádnému muslimovi zkřivit ani vlásek na hlavě. Chceme jen, aby se vzdali své víry,“ vysvětluje Konvička. Situaci u nás podle něj nevyostřuje on ani muslimové, ale „sluníčkáři“, kteří chtějí islámu ustupovat. „Je jich menšina, mají ale neúměrný vliv v médiích,“ říká docent.

Do deseti let a do dne „Vznikla jako banda žvanilů na internetu. Šlo o to lidi varovat, poučit. Ještě kolem roku 2010 to vypadalo, že problém s islámem u nás nastane tak za deset let, ale byli jsme optimisté,“ řekl nedávno Konvička. Teď varuje, že se situace u nás vyostřuje už nyní. Jak? Podle Konvičky například brzy skoupí muslimové z Opletalovy ulice celou ulici, takže i my budeme konečně mít svou muslimskou ulici. A i v Budějovicích podle něj existuje islámská modlitebna, jen neví kde. Svým bojem taky chtěl vzbudit zájem o téma u akademiků, je ale zatím spíš zajímá, kde končí Konvičkasoukromá osoba a kde začíná Konvička-pedagog, protože se bojí špatného jména své školy. „Mají obavy z ostrakizace a možná si myslí, že je ještě čas,“ myslí si Konvička.

A co vlastně jeho studenti? Jejich učitel poslední dobou opanoval média, petiční aktivity, sociální sítě i web, kde aktivně bloguje. Před rozhovorem mi říkal, že si musí dát pár dnů mediálního klidu. „Třicet procent studentů se mnou souhlasí, třicet procent to nezajímá a u třiceti procent to vzbuzuje odpor,“ vypočítává. Jeho veřejné angažmá má ale i jiný efekt: interakci s lidmi, která je podle něj vždy zábavnější než interakce s brouky. Málokdo by mu tohle nepodepsal.

PEGIDA je v jiné situaci než my. Měla by sice být silnější, je ale slabší. Lidé v Německu se třeba bojí jít projevit svůj názor. V každém městečku je i u nás kebabárna. Takhle to začínalo v Německu, taky neviděli jejich ekonomické pronikání. Pak se z toho může generovat muslimská komunita. Nacisti chtěli židy zničit biologicky. My nechceme žádnému muslimovi zkřivit ani vlásek na hlavě. Chceme jen, aby se vzdali své víry.

O autorovi| Petr Holec, holecp@mf.cz

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče