To horší Polsko

19. října 2015, 00:00 - Petr Horký
19. října 2015, 00:00

Před volbami si většina Poláků myslí, že liberalismu už bylo dost, a chystají se zvolit vlastenecké konzervatisty Právo a spravedlnost

Je sobota večer a to v baru Podlasie ve východopolském městě Białystok znamená pravidelné karaoke. „Nenech své srdce proměnit v kámen, jestli ještě srdce máš,“ zpívá jednohlasně celý bar text poprockové písně. Je plno, jako vždycky. Osazenstvo podniku tvoří pestrá směsice typů, které byste ve velkých městech Varšavě nebo Krakově hledali těžko. U jednoho stolu pije pivo a vodku trojice dohola ostříhaných mladíků ve sportovních dresech, hned vedle nich usrkává červené víno skupina vitálních důchodkyň, co si na dnešní povyražení vzaly své nejlepší šaty. Na parketu se procítěně kroutí mladý pár: muž s nagelovaným ježečkem a blondýna v růžových elasťákách.

Další postavy se dolů do sklepního baru postupně trousí z laciné jídelny, která je o patro výš. „Tohle je opravdové Polsko,“ říká mi hrdě Radek Oryszczyszyn, mladý sociolog, který mě sem vzal. „Jsou to normální lidé. Věří v Boha, tvrdě pracují a tady se baví. A takových lidí je v Polsku většina, ať si to politici ve Varšavě připouštějí, nebo ne,“ dodává a se zadostiučiněním přejíždí pohledem po návštěvnících.

Mikrofonu se mezitím zmocnil urostlý šedovlasý elegán v černém roláku, který dnes večer svůj pevný tenor už předvedl v několika polských písních. Chodí sem pravidelně, informuje mě Radek. Když elegán dozpívá, přistupujeme k němu. Usmívá se. „Volím PiS (Právo a spravedlnost – pozn. red.),“ odpovídá na dotaz, komu dá hlas v podzimních volbách. Jakmile se zeptáme proč, začne se ošívat a pak uteče na bar. Když ho tam dostihneme, už se neusmívá. „Je to moje osobní věc,“ říká defenzivně. Pak se znovu usměje. „Rád jsem vás poznal,“ říká a na rozloučenou objímá moji polskou tlumočnici.

JEDINÁ KATOLICKÁ STRANA

S rostoucím počtem hodin a vypitých sklenic atmosféra v baru houstne, přibývá párů na parketu, rychlých skladeb i odvážných tanečních kreací. Pak náhle hudba utichne a uprostřed baru se utvoří kruh kolem dvou těl zmítajících se na podlaze. Jeden z vyholených mladíků se snažil sbalit zpívající dívku, která tu ale byla s přítelem, teď si to na zemi vyřizují. Ostatní publikum rváče od sebe odtrhne, oběma kape z pusy krev. Skupina mladíků mizí pryč, hudba znovu hraje. Dopíjíme pivo a sociolog velí k odchodu.

Když vyjdeme ven z baru Podlasie, rázem jsme zpátky v Evropské unii: hlavní historické náměstí v Białystoku vypadá jako kterékoli jiné v Evropě. Domy jsou hezky opravené, jsou tu módní kavárny i sushi restaurace, kolem korzují hezky oblečení lidé. Město žije vírem sobotní noci jako kterékoli jiné, poslední bary zavírají až v pět ráno. Zároveň jsme ale pořád v konzervativním Polsku: v šest ráno začíná mše a kostel je plný.

Předvolební anketa, kterou po ránu provádíme na pěší zóně v Białystoku, je depresivní přehlídkou politické apatie. Naprostá většina z asi třiceti oslovených, nejčastěji mladých lidí, k volbám nepůjde, protože k tomu nevidí žádný důvod. Ti, kteří se volit chystají, budou hlasovat pro PiS nebo některou z nově vzniklých protestních stran, ať už rockového zpěváka Pawla Kukize, nebo radikálního neoliberála Janusze Korwina. Chtějí prostě změnu, jakoukoli.

Nejotevřenější volič konzervativní pravice je Piotr Czarny, který s námi je ochoten zajít na kávu. Osmadvacetiletý mladík nevypadá jako typický volič konzervativní národovecké strany PiS. Má na sobě módní trenčkot a sám si vaří vlastní pivo, pracuje v rodinné firmě, která do Podlasie vozí turisty z Německa.

Však také minule volil Občanskou platformu (PO), ale výsledky ho zklamaly. A tak teď dá hlas PiS. „Tahle vláda dává mnohem víc peněz do rozvinutějších částí země na západě.

Snaží se podporovat bohatá vojvodství. Tady nám slibovali dálnici do Varšavy, ale ta pořád ještě není postavená,“ vysvětluje svůj hlavní důvod Czarny, který sám sebe charakterizuje jako konzervativního liberála. Přiznává, že je katolík a vlastenec, který má strach z Ruska.

„Jsem liberální v ekonomice, konzervativní v životě,“ říká.

Se sociologem Radkem se poté vydáváme na venkov. Směrem na východ od Białystoku, hlavního města Podleského vojvodství, jsou vesnice polepené volebními plakáty Práva a spravedlnosti, ostatní strany se tu ani lovit voliče nepokoušejí. Po právě skončené venkovské mši ve vesnici Zawady se dáme do krátkého rozhovoru s kostelníkem, který se představuje jako Marek. Bude volit PiS, říká bez váhání. „Je to jediná katolická strana v Polsku,“ vysvětluje své voličské preference. Ostatní strany nejsou katolické? Kostelník odmítavě kroutí hlavou.

VÝCHODNÍ ZEĎ

Jakub Medek má českého otce a polskou matku. Vyrůstal v Praze, žil ve Varšavě, nakonec se ale podruhé oženil v Białystoku a už tu žije jedenáct let. Pracuje jako novinář v místní regionální mutaci liberálního celostátního listu Gazeta Wyborcza, a i když nad místními politickými poměry lomí rukama, na zdejší kraj nedá dopustit. Lidé tady mají podle něho sice zvláštní názory, jinak jsou ale přátelští a milí a je tu nejkrásnější příroda v celém Polsku.

„Těm vojvodstvím Polska, která leží na východě, se říká východní zeď,“ říká na úvod čtyřicetiletý novinář, do jehož češtiny se občas vloudí polské slovo. „Anebo taky Polsko B.

Ačkoli sem pravidelně jezdí politici z Varšavy a místním lidem říkají: Vy nejste žádné Polsko B,“ říká Medek. Termín „Polsko B“ se vžil jako neoficiální označení východních regionů, kde tradičně vítězí pravicové konzervativní strany blízké církvi. A ty v posledních letech v Polsku představuje Právo a spravedlnost. Jde o kraje, které v době rozděleného Polska v 18. a 19. století patřily Rusku a Rakousku.

Bývalé pruské čili německé kraje naopak volí spíše levicově či liberálně. „Přesně je vidět, kudy šla hranice. Kde byli Prušáci, tam byla civilizace, lidé psali a četli,“ míní Medek. Podlasie je tradičně zemědělská oblast a zemědělci většinou hlasují konzervativně. Vojvodství je mimo jiné jedním z největších producentů mléka v celé v Evropské unii. Ve srovnání se západem Polska je tu mnohem řidší hustota osídlení, železniční i silniční síť a až na výjimky tu chybí průmysl. Oproti jiným částem Polska je tu také mnohem silnější katolická církev. Podle Medka proto, že v někdejších ruských državách na rozdíl od těch rakouských a německých katoličtí kněží bojovali nejen proti okupaci, ale i proti ruské pravoslavné církvi. „Lidé tu v kostelech víc poslouchají kněze,“ shrnuje Medek.

Strana PiS ale nyní vede volební průzkumy i v jiných částech země, ačkoli za osm let vlády PO ekonomika země neustále rostla. Od roku 2008 se ekonomika našich severních sousedů zvětšila o čtvrtinu. Proč tedy Poláci chtějí opravovat stroj, který funguje, ptá se řada zahraničních komentátorů. Medek se tomu ale nediví. „Je pravda, že Polsko prošlo krizí v plusu, ale šlo to na úkor lidí. Panuje tu tvrdý kapitalismus, zaměstnanci ztratili práva a jakékoli jistoty. Mladí lidé pracují bez smlouvy, nemají šanci dostat hypotéku, žijí tedy u rodičů. Je to ten městský prekariát (třída charakteristická ztrátou identity jedince, jeho frustrací a odcizením – pozn. red.), o němž mluví sociologové. Navíc nepamatují vládu PiS, protože byli ještě moc mladí. Takže budou volit cokoli, co přinese nějakou změnu,“ vysvětluje Medek.

Právo a spravedlnost je navenek velmi nepřístupná partaj. Na svém webu nemá kontakt na tiskového mluvčího. Když se mu přes několik dalších lidí nakonec dovolám, moji žádost o interview s některým z politiků údajně prověří. Nicméně odpovědi se nedočkám ani po týdnu. Zpravodaj Českého rozhlasu ve Varšavě Vít Pohanka mě uklidňuje, ať si z toho nic nedělám, takto se prý v PiS chovají ke všem novinářům. Politici z PiS prý komunikují jen se „svými redaktory“, tedy s lidmi z médií, jako je Gazeta Polska.

Těsně před volbami by také člověk v regionech

čekal mítinky na náměstích, nic takového se ale v Polsku příliš nenosí. Předvolební kampaň se kromě médií odehrává pouze na billboardech, takže lidé mají celkem oprávněně pocit, že strany nemají žádný program, jen tváře, které se chtějí dostat do Sejmu. „Je to strana vůdcovského typu, kdy vůdce rozhoduje o všem. To je můj hlavní problém s PiS,“ říká Medek.

Kandidátem na premiéra za PiS je sice vystudovaná etnografka Beata Szydłová, ale nikdo nepochybuje o tom, že kormidlo svírá pevně v rukou předseda strany Jarosław Kaczyński, který se svým dvojčetem Lechem Polsku vládl před nástupem Občanské platformy Donalda Tuska. Zatímco Tusk a jeho strana posunuli Polsko směrem na západ a pro Berlín byla Varšava jedním z hlavních spojenců v Unii, stoupenci konzervativního PiS se drží staré historické zkušenosti, že Polsko má dva hlavní nepřátele – na západě Němce a na východě Rusy. Nový šéf polské vlády se Merkelové a spol. asi příliš zamlouvat nebude.

VLASTENECKÝ SOCIALISMUS

Při pohledu na program PiS si člověk klade otázku, proč je strana vlastně označována za pravicovou. Kaczyński a Szydłová slibují, že zvýší sociální veřejné výdaje o 2,3 procenta HDP. Hodlají snížit věk odchodu do důchodu a zvýšit přídavky na děti. Ohlásili také plán poskytovat léky bezplatně pro lidi starší 75 let. Zároveň ale chtějí uvalit nové daně na banky a supermarkety.

Pravda je taková, že strana PiS se dlouho inspirovala orbánismem, což je kombinace nacionalismu (odpor k nadnárodním korporacím) a sociálního hýření. Když byl ale maďarský premiér v Evropě postupně izolován, a tak donucen hledat si spojence jinde, tedy i v Rusku, strana PiS se k Maďarsku hlásit přestala. Polská společnost je totiž silně rusofobní a v případě PiS se dá mluvit až o paranoii.

Jednou z prvních věcí, které chce Kaczyńského strana udělat, až vyhraje volby, je založit komisi, která má vyšetřit havárii vládního letadla ve Smolensku, ve které před pěti lety zahynul Kaczyńského bratr Lech a vysocí polští generálové. Prezidentem je od jarních voleb člen PiS Andrzej Duda, takže pokud strana vyhraje i parlamentní volby, bude mít opět prezidenta i premiéra, jako tomu bylo za vlády dvojčat Kaczyńských.

Se členem PiS se nám nakonec podaří promluvit v jiné části „východní stěny“, a to ve zhruba čtyřicetitisícovém městečku Krosno v Podkarpatském vojvodství na jihovýchodě Polska. Jan Gancarski je ředitelem místního muzea. Na stěně jeho pracovny visí portrét Piłsudského, autoritářského generála, který Polsku vládl tvrdou rukou mezi světovými válkami, který ale také v roce 1920 odrazil invazi Rudé armády. Ředitel sice vypadá dobrácky, ale je trochu nedůvěřivý. Myslel si totiž, že jsme se přišli bavit o muzejních exemplářích, nikoli o politice. Nakonec se ale o názorech své strany rozpovídá.

Smolensk se musí vyšetřit, to je jasná věc.

Když Rusové lhali o Katyni, proč by nelhali znovu? Pokud jde o Evropskou unii, Polsko musí hájit své katolické hodnoty. „Merkelová věří, že když vedle sebe dáte muslimy, protestanty a katolíky, tak vznikne evropský národ.

Nevznikne,“ říká důrazně ředitel. Tusk a Kopaczová, polští premiéři posledních osmi let, podle něho nebyli partnery německé kancléřky Angely Merkelové, ale jejími sluhy a vazaly. Pokud evropské země nezačnou posilovat své národní identity, Evropa skončí stejně jako Řím, který padl, soudí ředitel.

Když se pana Gancarského zeptáme, co je hlavním problémem Polska, připouští, že ekonomika. V té už ale tak jasno jako v historii nemá. „Lidé nemají práci. My jim ji dáme.

Nebo víte co, Polák je od přírody podnikavý, on si ji najde, když mu k tomu uděláte podmínky. A my to uděláme,“ slibuje.

„Lidé nemají práci. My jim ji dáme. Nebo víte co, Polák je od přírody podnikavý, on si ji najde, když mu k tomu uděláte podmínky. A my to uděláme,“ slibuje Gancarski. KOHO VOLÍ POLÁCI Volební preference před nacházejícími parlamentními volbami v Polsku (v %)

Právo a spravedlnost 36 %

Ostatní strany 25 %

Nerozhodnutých 19 %

Kukiz’15 6 %

Občanská platforma 24 %

Zdroj: TNS Polska, 12. října 2015 Merkelová věří, že když vedle sebe dáte muslimy, protestanty a katolíky, tak vznikne evropský národ. Nevznikne

O autorovi| východní Polsko horky@mf.cz

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče