Těžká cesta proti proudu

25. listopadu 2013, 00:00 - Matěj Štětka
25. listopadu 2013, 00:00

Projekt návratu lososa obecného do českých řek už přitahuje od moře do Labe bezmála tisícovku dospělých jedinců

Nedaleko jezu Edmundovy soutěsky v Českém Švýcarsku našli začátkem listopadu pracovníci strážní a informační služby mrtvého metrového lososa. Nejspíš si na jeho břiše pochutnala vydra. Překvapivě to však byla pro ochránce ryb dobrá zpráva. Šlo totiž o další důkaz, že návrat kdysi početného druhu našich řek je na dobré cestě. Od roku 1998, kdy Český rybářský svaz začal s vypouštěním plůdku lososa obecného, se prostředky investované do projektu pohybují okolo 20 milionů korun. Deset milionů korun vydala Správa Národního parku České Švýcarsko, dalších přibližně deset milionů přihodil Český rybářský svaz.

Německá inspirace „O tom, že se lososi vracejí, víme od roku 2002,“ uvádí Tomáš Salov ze Správy Národního parku České Švýcarsko. Rok 2002 není náhodný, protože právě čtyři roky jsou minimální dobou, již losos potřebuje k tomu, aby absolvoval cestu do moře a zpátky. „V Labi v těsné blízkosti hranic dnes zůstává asi 900 kusů dospělého lososa. To je ale pouze spodní odhad. Myslím, že jich je tady daleko víc,“ dodává Tomáš Kava z Českého rybářského svazu.

Mnohaletý záchranný program iniciovali němečtí rybáři, kteří v roce 1994 začali na druhé straně hranic za podpory státu obnovovat populaci labských lososů. „Projekt se jmenoval Losos 2000 a dal si za cíl do roku 2000 založit přirozenou populaci těchto ryb v Rýnu, Labi a saské řece Oker,“ říká Tomáš Kava. Úspěšný návrat lososa měl zároveň potvrdit postupné zlepšování kvality vod v německých řekách. K německé aktivitě se v roce 1998 připojili Češi. „Společně s německými kolegy jsme měli jikry a mlíčí ze Švédska a plůdek se nám vylíhl v německém Langburkersdorfu. A tento plůdek jsme pak na jaře vysazovali v Kamenici na Děčínsku, v Ještědském potoku u Stráže pod Ralskem a v Libockém potoku nedaleko nechranické přehrady na Chomutovsku,“ vzpomíná Kava. „Zkoušeli jsme i jiné lokality, ale ty se neukázaly jako vhodné,“ podotýká.

O pět let později se do projektu vložil Národní park České Švýcarsko. „V roce 2003 byla zahájena výstavba dvou rybích přechodů za osm milionů korun,“ popisuje Pavel Benda, ředitel správy parku. „Museli jsme pro lososy odstranit migrační překážku v podobě hrází u Edmundovy a Divoké soutěsky, jedněch z nejvyhledávanějších atrakcí v parku, kde se turisté přepravují na lodičkách,“ doplňuje Benda. Nedostižná Vltava Volná cesta k místům, kde se může losos obecný přirozeně vytřít, je jednou ze základních podmínek jeho reprodukce v přírodě. Životní cyklus lososa je totiž poměrně komplikovaný.

„Líhne se v horních tocích řek, kde plůdek a posléze mladé ryby setrvávají zhruba dva roky. Poté se vydávají do Severního moře, kde dorůstají,“ vysvětluje Tomáš Salov ze Správy Národního parku České Švýcarsko. „V moři ryby dospějí a teprve pak vyrazí nazpátek do domovských vod, tedy do míst, kde prožily první dva roky svého života. Tam se vytřou a založí novou generaci,“ pokračuje Salov. Losos obecný na rozdíl od jiných druhů po návratu do domovských vod neuhyne. „Lososi mohou cestu do moře a zpátky absolvovat dvakrát či třikrát,“ dodává Salov.

Zatímco přes německou část Labe má losos cestu víceméně otevřenou, v Česku se mu proti proudu plave mnohem hůře. „Na Labi je v tuzemsku sto příčných objektů, z nichž některé pro ryby představují nepřekonatelnou překážku,“ upozorňuje Tomáš Kava z rybářského svazu. „V letech, kdy není v Labi dostatečný průtok, má velké problémy dostat se do Ohře,“ podotýká. I proto se do Vltavy probojuje málokterý kus. „Teoreticky se to může stát, ale s ohledem na počty zdymadel a jezů tomu příliš nevěřím,“ říká Kava. Odborná literatura uvádí, že losos kdysi k dosažení Prahy potřeboval čtyřicet až padesát dní. Nyní životním prostorem této ryby zůstává Labe a jeho přítoky na české straně pohraničních hor.

Pomáhají i půlročci Rychlejšímu návratu lososů do českých řek brání rovněž vysoká úmrtnost rybího plůdku.

Od roku 1998 se do Kamenice na Děčínsku vypustilo skoro 1,6 milionu maličkých lososů, každý rok více než sto tisíc. „Může se to zdát hodně, ale dospělosti se dožijí zhruba tři procenta z nich a pouze pět procent z takto přeživších je schopno se vrátit do domovských řek,“ vysvětluje Tomáš Salov a dodává: „V praxi to znamená pouze několik desítek jedinců, kteří se mohou po návratu vytřít.“

V roce 2008 začal lososy do tuzemských řek vypouštět i Národní park České Švýcarsko.

Aby se zvýšila šance ryb na přežití, správa parku kromě jarního vypouštění plůdku organizuje podzimní vypouštění odrostlejších rybiček, takzvaných půlročků. „V porovnání s plůdkem jsou větší. Měří osm až deset centimetrů a získáváme je z téže líhně a z téhož genetického materiálu jako v případě plůdku,“ popisuje Tomáš Salov. Každý rok správa vypustí zhruba deset tisíc půlročků.

Národní park České Švýcarsko každý rok jen za nákup půlročků utratí přes 200 tisíc korun, náklady Českého rybářského svazu odhaduje Tomáš Kava na přibližně 800 tisíc ročně. Na financování návratu lososů do českých řek se však od roku 2009 podílejí také dobrovolní dárci prostřednictvím projektu adopce lososa, jehož hlavním firemním partnerem je od letošního října společnost Makro Cash & Carry ČR. „Do letošního listopadu získalo více než sedm tisíc malých lososů svého adoptivního rodiče,“ říká jeden z organizátorů projektu Ivo Půr. „K adopci stačí zaslat 30korunovou DMS a pak může být dárce i přítomen při vypouštění malých lososů,“ dodává Půr. Ke konci letošního října bylo takovým způsobem vypuštěno už devět tisíc lososů.

Statisíce mladých nadějí

Počet vypouštěných lososů obecných (řeka Kamenice)

Rok Plůdek Půlročci

(Český rybářský 8 až 10 cm

svaz) (Správa NP České

Švýcarsko)

1998 10 000 -

2000 71 600 -

2002 88 300 -

2006 84 000 -

2008 170 600 8 000

2010 12 000 10 000

2012 12 000 10 625

2013 120 000 9 000

Zdroj: Správa NP České Švýcarsko

Historie lososů v Labi

Přejedeni lososy

Losos byl kdysi v českých tocích doma. Zmiňují se o něm i městské kroniky, které popisují každoroční tažení velkého počtu těchto ryb napříč tuzemskými řekami. „Traduje se, že prý v osmnáctém století bylo lososů v našich řekách tolik, že čeledínové, služebnictvo a další se bouřili proti tomu, aby jejich jídelníček stál jenom na těchto rybách,“ říká Natálie Belisová z Národního parku České Švýcarsko, která se historii kraje dlouhodobě věnuje. „Nic z toho se ovšem nezakládá na pravdě. I když losos byl poměrně běžnou součástí našich řek, v té době ho nebylo nikdy tolik a pravděpodobně byl spíše vybranou pochoutkou šlechty. Dokonce existují záznamy o tom, že právo k lovu lososů na území dnešního národního parku bylo na začátku minulého století spojeno s povinností je znovu vysazovat a tím udržovat životaschopnou populaci,“ dodává Belisová. Před přibližně 150 lety se tak do Labe a Vltavy ročně vypouštělo přibližně 80 tisíc malých lososů. Kvůli nadměrnému rybolovu, který probíhal dvakrát až třikrát do roka, a následnému přehrazování Labe se však počátkem dvacátého století začala populace českých lososů snižovat. Ještě v roce 1914 bylo chyceno pod litoměřickým zdymadlem 300 lososů, mezi nimi i dvanáctikilové kusy. Jenže v roce 1915 se upustilo od budování umělých rybích přechodů na vodních dílech a tím byl osud lososa v tuzemských řekách na dlouhou dobu zpečetěn.

(maš)

O autorovi| Matěj Štětka, stetka@mf.cz

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče