Těší mne, že nejsem Bill Gates

26. srpna 2013, 00:00 - Alena Prokopová
26. srpna 2013, 00:00

„Nikdy mě nelákalo vlastnit věci, jen se mi líbil potenciál peněz. Stačí mi pomyšlení, že si Bugatti Veyron mohu koupit, když budu chtít,“ říká český filmový producent, za nímž stojí fenomenálně úspěšné Babovřesky Zdeňka Trošky

Zažil už ledacos. Před třemi lety se však Zdeněk Kubík rozhodl vrátit do Česka a věnovat se filmové produkci. Do společnosti NoGup investoval několik desítek milionů korun a letos se chystá již její sedmý film. Milionář, který většinu svých peněz vydělal obchodováním s internetovými doménami, odhaduje svůj majetek na 500 milionů korun. „Domény tvoří stále ještě 70 procent mého majetku. Někdo hodně konzervativní by ho možná ocenil na polovic, takže údaj mezi 250 a 500 miliony by měl sedět,“ říká Kubík.

* Jakým způsobem počítáte, když investujete do filmu?

Matematika u filmu není taková, že dáte peníze a pak z toho něco vypadne. Takhle rigidně to mají víceméně jen koproducenti. Existují různé zdroje financování – od koproducentů a partnerů přes product placement a bartery až k předprodeji televizních práv a podobně.

* Mrzí mne, že jste se tak trochu vykroutil z konkrétních čísel. Myslela jsem, že nebudete jako většina jiných českých producentů mlžit…

To, že producenti nedávají někomu nějaká přesně rozepsaná čísla, je pochopitelné, protože by museli prozrazovat svoje know-how.

* Kdy jste přišel na nápad věnovat se filmu?

To bylo díky snímku Czech Made Man. Nejdřív to byl takový opilecký nápad, zbytek se semlel tak nějak sám od sebe. Společnost NoGup nicméně letos začne produkovat svůj sedmý celovečerní film – Bony a klid 2.

* Vaše společnost NoGup má za sebou produkční podíl na Bestiáři a Sněženkách a machrech po 25 letech, Czech Made Manovi a Hranařích. Co dále?

Cash flow společnosti je velmi zdravé. Kromě filmů se věnuje i dalším činnostem – například letos velkému koncertnímu turné Lucie Bílé, lahůdkou jsou dva vyprodané koncerty Hugha Laurieho. Vytváříme různé reklamní kampaně a podobně. Do NoGupu jsem ze začátku nalil řádově desítky milionů korun, které tam nechávám a které se tam točí.

* NoGup stál u produkce Babovřesků, což byl v rámci vaší producentské činnosti přelom. Z Czech Made Mana se vám vrátil milion, podle box office Hranařů nepředpokládám, že by zisk byl významný, ale s filmem Zdeňka Trošky je to jiné. Jakým způsobem jste se na produkci filmu podíleli?

NoGup je producent Babovřesků, vlastní skoro osmdesát procent a film se produkoval pod jeho hlavičkou.

* Proč myslíte, že návštěvnost nepoškodily ani nemilosrdné recenze?

Vliv recenzí na návštěvnost je v USA nulový. U nás to bude podobné. Na to jsou výzkumy.

* Co osobně očekáváte od druhého dílu?

Čekám, že bude ještě zábavnější a lepší – alespoň podle toho, co jsem z něj zatím viděl. Takže návštěvnost by mohla být podobná. Mimochodem statisticky jsou v trilogiích druhá pokračování v průměru opravdu o fous lepší než jedničky. Až u trojky kvalita většinou spadne. Ale myslím, že Babovřesky 3 budou výjimka.

* Babovřesky 2 vznikly na české poměry bleskurychle. Jednička měla premiéru letos v únoru a dvojku chystáte do kin rok poté. Když mluvíte o trojce, v jakém časovém horizontu se pohybujete s ní?

Co se týče Babovřesků 3, tak bych si tipnul, že se začnou natáčet příští rok v květnu a do kin půjdou v únoru 2015. Ta trilogie přišla k autorům jako takové „osvícení“ a myslím, že je ideální to sekat hezky po roce. Ať to odsejpá.

* Jak vnímáte spolupráci s TV Nova?

Spolupráce s Novou je skvělá a myslím, že každý producent je rád, když s ní dělá film.

* Ale Bony a klid 2 jste nabídli i České televizi…

Je logické, že se každý projekt nabízí na různých místech. Udělá se třeba i balíček a pak se posoudí, co je pro nás výhodnější. Základ každého kšeftu je, aby byli všichni spokojení, aby všichni měli dobrý pocit, že je to pro ně výhodné. Právě to je univerzální – a nebál bych se říct i zlaté – pravidlo byznysu.

* Co děláte kromě produkce filmů?

Poslední dobou mne nejvíc zajímají duchovní témata. Uvědomil jsem si, že jediné, co si člověk odnese do dalších životů, je to, co se naučí a co bude použitelné třeba za několik set a tisíc let (kdy se znovu reinkarnuje). Čili majetek je mi k ničemu, to je jasné. Ten je spíš na překážku. Nějaké konkrétní jazyky – ať už mluvené nebo programovací – taky. Ale určitě bude užitečné se učit vnímat hudbu, vnímat vlastně všechno, a rozvíjet tak i svoje další, zatím zakrnělé smysly, logické myšlení, meditaci, komunikaci s vyššími světy…

* Nenapadlo mne, že byste se mohl zabývat duchovními otázkami. Česká média, pokud jste jim dovolil být s vámi v kontaktu, vytvářela obraz pragmatika, nebo dokonce amorálního cynika…

Pro člověka nepolíbeného duchovními otázkami to vypadá, že jsem se zbláznil. Teď jsem ovšem byl na víkendovém semináři v Maitreji a jako žák tam byl i Toník Koláček, momentálně medializovaný v kauze Mostecké uhelné společnosti. Den předtím mi na srazu předplatitelů serveru Motejlek.com někdo říkal, že Koláček to buď hraje, nebo zešílel. Ale ono není pravda ani jedno – on už je hodně pokročilý duchovní student. Je schopen meditovat celé hodiny. I meditace prováděná pár minut dodá člověku pocit, jako kdyby si šňupnul lajnu, ale bez následků.

* Proč si to podle vás nedopřává více lidí?

Každý je nějak otevřený těm „vyšším světům“ nebo „jiným dimenzím“. Takže jde nakonec jen o to, jak to přemostit, jak udělat, aby to bylo přijatelné i pro lidi, kteří se považují za ateisty. My všichni jsme duchovně založení. Každý to v sobě cítí, jen si to řada z nás neuvědomuje. Právě odtud pramení i schopnost rozlišovat dobro od zla, i když tyto pojmy jsou samozřejmě relativní. Například když budu muset jíst chleba se solí a vodou, tak to bude pro mne špatné. Ale pro někoho, kdo nemá k jídlu nic, by to bylo neskonalé dobro. Jádro každého člověka je duchovní, i toho největšího zlosyna.

* Jak to myslíte?

I ten největší zločinec si nepřizná, že dělá zlo a že ho dělá vědomě. Vždycky cítí potřebu to v sobě nějak ospravedlnit. No a to je podle mne to duchovno. Když je někdo úchyl a někoho znásilní, může to v té chvíli – nebo i ve vzpomínkách – vnímat jako něco, co je pro něj dobré… Vidím tady paralelu s pojmy „světlo“ a „tma“. Tma je nedostatek světla a zlo je nedostatek dobra. O dobro by měl člověk pořád usilovat. Lépe řečeno – neměl by vědomě konat zlo.

* Charita, které se věnujete, pro řadu lidí splývá s pojmem čirého dobra. Je pravda, že jste ji v poslední době nějak přehodnotil?

Já samozřejmě pořád dávám peníze na spoustu věcí. Stále ještě rozdávám tak deset procent svých příjmů. Ale co když například zachráním dítě, které by jinak zemřelo, a to dítě pak třeba něco špatného provede? Hm a teď babo raď… Já ale chápu pejorativně už sousloví „konač dobra“. Je strašně moc „konačů dobra“ v tom smyslu „přijmi moje dobro, nebo ti dám přes držku“. Podle mne za hodně hrůz včetně válek mohou oni… Možná to bude znít neuvěřitelně, ale jsem rád, že nejsem žádný superboháč.

* Proč?

Bohatství znamená strašnou odpovědnost: i kdyby chtěl člověk konat dobro, s největší pravděpodobností napáchá víc zla. Když jsem byl ještě chudý, někdy v roce 2003, potkal jsem na letišti v Paříži starého pana Komárka a ten mi říkal: „Pane Kubík, ty miliardy, to jsou jenom starosti a zodpovědnost, to ani nechtějte.“ Bral jsem to jako legrační story, ale teprve teď, když spolu mluvíme, mi dochází, jak moc tomu rozumím.

* A jak tomu rozumíte?

Těší mne, že nejsem Bill Gates, který to rozjel ve velkém a všechno vnímá přes rozum – alespoň podle toho, co o tom vím. Tak se obvykle napáchá nejvíc zla. I když zase musím podotknout, že jsem si vědom relativnosti těch termínů. Ale duchovní uvědomění lidstva v posledních dvaceti letech narůstá a teď to začalo slušně akcelerovat.

* Jak to víte?

Stačí pozorovat. V příštích letech bude stoupat altruismus, lidé budou čím dál víc přijímat duchovní věci jako fakta.

* Můžete uvést nějaký příklad?

To se nedá vysvětlit slovy, to člověk prostě cítí, když se soustředí. Třeba reinkarnace byla u nás ještě někdy před dvaceti lety přijímána jako něco naprosto absurdního a sektářského. Dnes si už na čelo ťuká málokdo. Pokud jde o praktické důsledky, vzrůstá třeba počet veganů a nabídka veganských výrobků. Největší boom zaznamenávají asi v USA, ale teď to přichází i k nám. Například v jídelnách řetězce Loving Hut je od jedenácti do tří hodin fronta, to dřív nebývalo. Veganská strava je dobrý pomocník pro duchovní pokrok. Ale nejíst jen maso nestačí – třeba mléčné výrobky jsou větší překážka duchovního pokroku než maso. Nechci však proti čemukoli horovat. Ať si každý jí nebo fetuje, co chce. Je to jeho život.

* Jak a kdy jste se vlastně dostal k duchovním otázkám?

To bylo v roce 1999. Pracovat to ve mně bez mého přičinění začalo někdy v roce 2002. Mezitím jsem si nadělal peníze a hodně brutálně pařil. Ale šňupal jsem vlastně jen chvíli v roce 2010. Chlastat jsem přestal před narozením dcery v roce 2011. Posledního půl roku jsem nevypil ani kapku a živočišné výrobky nejím od března. Ještě před pár lety bych si pomyslel, že to musí byt strašný život, nuda. Že je lepší žít život naplno a užít si ho. Ale já si ho teď užívám o moc víc. Je to permanentní rozkoš. Když člověk pije, tak má pár hodin jízdu a pak pár dní ouvej. A žije jen pro to, že se těší, jak a kde se zase příště opije nebo se něčím sjede.

* Takže jste se teď dopracoval k askezi?

Každý z nás je asketa, někdo více a někdo méně. Předpokládám, že třeba vy si nestřílíte heroin. To znamená, že jste v tomto ohledu také asketa. Neděláte to, protože předpokládáte, že negativní aspekt by výrazně překonal aspekt pozitivní. Žádný jiný důvod pro to, neužívat heroin, neexistuje. No a to samé mají někteří lidé třeba s alkoholem, jiní se sexem a jiní s masem. A další se životem ve městě.

* Takže tady podle vás funguje rozum pozitivně?

Rozum je samozřejmě svým způsobem skvělý, ale každý používáme i jiné části své osobnosti. I ten, kdo v nic nevěří, vnímá inspiraci, nápady, pocity… A to všechno jsou duchovní aspekty, i když on si myslí, že mu to všechno vytváří mozek. Spousta ateistů věří v mozek, to je prostě jejich bůh. Uvažují správným směrem, jen se u toho mozku zasekli a nevědí, jak dál. Zatím. Nejhůř jsou na tom ti, kdo o tom vůbec nepřemýšlejí a jakoukoli myšlenku či informaci na tohle téma okamžitě zapuzují. „Mámo, otevři mi ještě jedno pivko, v televizi jsou zprávy, pojď, podíváme se na nějaké ty hrůzy.“

* Myslíte, že vy sám se někam vyvíjíte?

Úlety jsou dobré právě pro vývoj. Člověk si to musí prožít. Stejně jako se dítě prostě musí párkrát spálit o kamna. Můžete mu to vysvětlovat stokrát, ale z toho to nepochopí. Před pár měsíci jsem si navíc uvědomil, že kdybych po zbytek života pořád jen někde hledal způsoby, jak vydělat, tak bych toho hořce litoval, až budu jednou umírat. Tak jsem s tím přestal. Já jsem stejně vždycky honil ty peníze jen pro peníze. Jako soutěž, kdo vytvoří větší hromadu.

* Co si pod tím mám představovat?

Nikdy mě nelákalo vlastnit věci, jen se mi líbil potenciál těch peněz. Neláká mě mít moc nad lidmi. A stačí mi pomyšlení, že si to Bugatti Veyron mohu koupit, když budu chtít. A to je pro mě lepší, víc mne to uspokojuje, než kdybych šel a koupil si ho…

* Co se týká vašeho vnímání peněz, dostala vaše názorná ukázka do problémů celý jeden díl internetové Kazma show…

Tenhle díl byl stažený odevšad, byl cenzurovaný Seznamem/Streamem. Dokonce to smazali i na YouTube. Jenže peníze, které jsem tam pálil, byly jenom „filmové peníze“. Je to totéž, jako kdyby zakázali třeba film, kde hoří peníze. Prostě absurdní.

* A ten kokain, co jste tam šňupal?

To bylo totéž. Stejný prášek jsme mimochodem používali při natáčení Czech Made Mana.

* Tenhle film, na kterém jste se finančně podílel prostřednictvím společnosti NoGup, zobrazuje v podstatě vaše životní osudy. Hrdina se tam z chudého kluka vypracuje na multimilionáře, ale ztratí při tom duši. Jak na vaše úvahy o penězích reagují lidé?

Právě tahle myšlenka má dost velký ohlas – v dobrém slova smyslu. Vznikl takový ten pocit „jo, to je super, ano, tak to je, tak to taky cítím“. Peníze jsou – dá se říct – formou koncentrované energie, teď nemyslím ve fyzikálním smyslu, ale v našem mindframu. Peníze mají tu hodnotu a energii, jakou jim přikládáme. Samotná existence peněz je z určitého pohledu absurdní. Ale pro pochopení toho všeho se člověk musí přepnout na jiný druh myšlení, tam si to odbýt a pak se zase přepnout do normálu. A při soustavném tréninku se člověk časem dostane do toho, že všechny tyhle jiné „pohledy“ – reality, mindframy – může mít zapnuté souběžně a pořád. Být neustále jen v jednom mindframu je vlastně nuda. Každý máme svůj individuální mindframe, ale většinou jen jeden.

* Vnímat peníze jako v zásadě virtuální hodnotu bez hmotného obsahu ovšem může skutečně duchovní člověk nebo někdo, kdo má opravdu bezpečné finanční zázemí. Vy zřejmě právě teď ztělesňujete obojí.

Já nemám rád žádné nálepky, například „duchovní člověk“ nebo „vegan“. Jednak se tím člověk a priori omezuje, jednak tyto pojmy často nemají hranice a definice, jsou nejasné. Ale opakuji – každý z nás je duchovní, někdo více, někdo méně. Jsou různé aspekty duchovnosti a každý to slovo může chápat jinak. Všechno je relativní.

Příběh podnikatele Milionářem díky doménám

„Doménový král českého internetu“ se po vyhazovu ze SPŠ chemického směru (1988) věnoval dělnickým profesím. V roce 1990 začal podnikat v prodeji novin a časopisů. V letech 1993 až 1994 už vlastnil deset stánků s knihami v metru. V následujících letech rozšířil své portfolio o další obory. V roce 1996 strávil rok ve vězení za zavinění dopravní nehody (řídil opilý a zabil spolujezdce). V letech 1997 až 2001 pobýval v Šanghaji, jeho pokus o konzultační byznys však skončil krachem. Do čínské megapole se přesto vrátil a založil úspěšnou exportní společnost. V roce 2004 začal podnikat v oblasti internetových domén, kde do značné míry působí dodnes. Podstatou tohoto typu podnikání je registrování domén s názvy podobnými nejpopulárnějším doménám typu gogle nebo seznan. Protože řada uživatelů nepoužívá vyhledávače, ale píše do vyhledávacího řádku – často s překlepy – rovnou názvy hledaných domén, zbohatl na pasivních příjmech z reklam umístěných na příslušných stránkách. Např. doménu twiter.com koupil za patnáct tisíc a prodal za čtvrt milionu dolarů. Twitter s jedním T totiž napíše jeden a půl milionu lidí měsíčně. Podle některých zdrojů patří v obchodě s internetovými doménami do nejlepší světové dvacítky. Před třemi lety se z Číny částečně vrátil do Česka. Investoval do společnosti NoGup, jejíž hlavní náplní je filmová produkce. Prostřednictvím NoGup se Kubík podílel na filmu Czech Made Man, který v roce 2011 s Janem Budařem v titulní roli režíroval Tomáš Řehořek. Osudy hlavního hrdiny víceméně inspiroval životní příběh samotného Zdeňka Kubíka (včetně například ročního pobytu v Mnichově, kde se živil jako homosexuální prostitut, nebo závislosti na kokainu). V souvislosti s filmem Czech Made Man se kvůli nelegálnímu šíření svého filmu pustil do právního sporu se serverem Ulož.to: rozhodl se „bitvu“ financovat a ve spojení s jinými producenty server zlikvidovat. Podílel se i na produkci akčního krimi Tomáše Zelenky Hranaři (2011) vyprávějícího o prohnilém, zkorumpovaném systému. Film se pokoušel prosadit do kin prostřednictvím facebookové kampaně s rasistickým a xenofobním zabarvením. „Fekal Marketing“ mu tam získal 250 tisíc fanoušků, film však výrazného kasovního úspěchu nedosáhl. NoGup se podílel i na produkci filmové verze muzikálu Carmen (2012), kterou s Lucií Bílou v titulní roli režíroval (včetně verze ve 3D) F. A. Brabec. Komedie Zdeňka Trošky Babovřesky (2013) se s více než 140 tisíci diváky za premiérový víkend stala nejúspěšnějším titulem společnosti NoGup a zároveň největším úspěchem v české historii. Od premiéry v únoru letošního roku film do pokladen kin přinesl 83,6 milionu korun. Mezi plánované projekty společnosti patří například snímek o životě Lídy Baarové a další pokračování Babovřesků. NoGup se rovněž zabývá hudební produkcí (Černobílé turné 2013 Lucie Bílé, koncert Hugha Laurieho, rockový festival Benátská noc). Kubíkův majetek se odhaduje řádově na stovky milionů korun. V Číně mu přezdívají „čínský Schindler“, protože tam svými miliony zachraňuje nemocné děti. Dlouho odmítal do médií prozradit své jméno, první oficiální rozhovor poskytl před dvěma lety inkognito a fotil se maskovaný v paruce a brýlích. l

O autorovi| Alena Prokopová • spolupracovnice redakce

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče