Teoretik úpadku

13. července 2015, 00:00 - LUBOŠ HEGER
13. července 2015, 00:00

Britský ekonom indického původu Ajit Singh neměl rád abstraktní modely.

Ověřoval je totiž v praxi a opakovaně zjišťoval, že moc nefungují

Ajit Singh (11. září 1940 až 23. června 2015) na sebe upozornil počátkem 70. let knihou Takeovers: Their Relevance to the Stock Market and the Theory of the Firm (Převzetí, jejich význam pro akciové trhy a teorie firmy), v níž ověřoval do té doby běžně přijímanou tezi, že převzetí probíhají k obecnému blahu akcionářů, neboť korporátní manažeři zvyšováním výkonnosti převzatých firem v konečném důsledku sledují jejich zájmy. Singh pečlivým empirickým studiem dokázal, že převzaté a nepřevzaté společnosti nevykazují významné odlišnosti v chování. Co se týče blaha akcionářů, přebírání firem nejenže nezvyšuje jejich jmění, ale v průměru je dokonce snižuje. Management moderních společností se totiž primárně nesnaží maximalizovat zisky, jak mu sugerují ekonomičtí teoretici, ale je více zaujat samotnou velikostí spravovaného majetku, psal Singh v roce 1972. Výsledkem převzetí podle Singha bývá zvýšená finanční aktivita a zároveň stagnující či klesající výkonnost.

DEINDUSTRIALIZACE

Ve druhé polovině 70. let se indický ekonom domestikovaný v Cambridgi pustil do výzkumu, jaký vliv má klesající podíl výrobního sektoru na britskou ekonomiku, což v průběhu let vedlo k definici „deindustrializace“, když tento fenomén postihl všechny rozvinuté ekonomiky světa. Singh v poklesu výroby spatřoval důvod k obavám, neboť proces s sebou nesl i pokles produktivity práce (ve srovnání se světem a i s vlastní nedávnou minulostí). Jeho teoretická práce Případ deindustrializace z roku 1997 definuje efektivní výrobní sektor jako ten, který při normálním směnném kurzu a za sociálně přijatelných podmínek „obstarává export dostatečně silný na to, aby zajistil importní potřeby země“. Dnes je problém ještě ožehavější, neboť britský deficit v obchodní výměně (průmyslového zboží) činí asi pět procent HDP, zatímco před dvaceti lety (kdy definice vznikala) to bylo jen 1,5 procenta. V praxi to znamená, že výkonnost britského hospodářství a zaměstnanost jsou udržovány jen za cenu neustálé akumulace zahraničního dluhu.

KRITIK USA

Ajit Singh se narodil v Lahore (dnešní Pákistán), vystudoval ekonomii na Paňdžábské univerzitě v Čandígarhu a později studoval ve Washingtonu a v Berkeley. Svůj původ ovšem nezapřel při pozdějším působení, kdy se jako poradce a konzultant mezinárodních organizací zabýval dluhovou krizí Latinské Ameriky (počátkem 80. let) a jihovýchodní Asie (v roce 1997). Byl kritikem americké liberalizační politiky a upozorňoval na nebezpečí otevřenosti rozvojových ekonomik vůči zahraničnímu kapitálu. Firmy ve třetím světě jsou podle něj na investicích zvenčí příliš závislé, nemají dostatečně konsolidované zisky a podléhají hospodářským výkyvům silněji než společnosti ve vyspělých zemích.

Singh napsal za život sedmnáct knih a tři stovky teoretických prací. Již v roce 1982 mu byla diagnostikována Parkinsonova nemoc a od té doby žil takříkajíc ve vypůjčeném čase. Přimělo jej to k ještě hektičtější práci a nakonec vydržel celých 33 let.

Management moderních společností se totiž primárně nesnaží maximalizovat zisky, jak mu sugerují ekonomičtí teoretici

O autorovi| LUBO HEGER, heger@mf.cz

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče