Taxis a ten druhý

25. února 2013, 00:00 - Viliam Buchert
25. února 2013, 00:00

Snímky koňských dostihů vynesly českého fotografa na vrchol kategorie sport v soutěži World Press Photo

Koně, jezdce, zázemí, přírodu i atmosféru Velké pardubické fotil loni Roman Vondrouš už podvanácté. Tentokrát mu však série z nejslavnější steeplechase na starém kontinentu, která vznikala v průběhu loňského července až září na závodišti i při kvalifikacích v Kolesech a Netolicích, vynesla vítězství v kategorii sport v soutěži World Press Photo. „Mohl bych ten dostih běžet už i sám poslepu, všechno tam mám nachozené, znám každý strom, vím, v kterou hodinu jaké světlo očekávat a kde si na dobrý snímek počkat. Série, která vyhrála, je výsledkem mnohaleté práce a zkušeností. Nebyla to žádná náhoda,“ vysvětluje fotograf ČTK.

Sedmatřicetiletý Roman Vondrouš se zařadil ke třem tuzemským fotografům, kteří podobné ocenění od vzniku soutěže World Press Photo v roce 1958 získali. Stanislav Tereba z někdejšího listu Večerní Praha zvítězil v roce 1958 v kategorii sport za fotku fotbalového brankáře v dešti. Navíc se tehdy jeho etuda stala nejlepším snímkem roku, což je dodnes v soutěži jediné celkové české vítězství. Ve sportovní kategorii skončil první i Miroslav Martinovský v roce 1974 za fotku skokana do dálky. Česko-americký fotograf Antonín Kratochvíl pak vyhrál v letech 1997 a 2003 třikrát v kategoriích portréty, příroda a reportáž.

„Fotografování se stalo nejenom mým živobytím, ale je pořád také mým největším koníčkem a vlastně životním stylem,“ řekl Vondrouš týdeníku Euro. K tomu, že výroba a prodej fotografií je dnes pro některé lidi i docela dobrým byznysem, lakonicky dodává: „Každý se musí nějak živit.“

Vondrouš se nespecializuje na sport. Byl sice na olympiádách v Pekingu a ve Vancouveru, ale při práci v agentuře se věnuje i politické scéně. Hodně svého času navíc tráví volnou tvorbou, která má široký záběr. V jednom projektu mapoval v Praze životy lidí v konfrontaci s architekturou sídlišť. Zabývá se českým fenoménem, kterým jsou chaty a chalupáři.

Fotí i punkové koncerty. „Nechci se uzavírat do žádné škatulky, to by mě ani nebavilo,“ dodává.

Za jeden ze svých vzorů považuje pardubického fotografa Vladimíra Davida. Ten je autorem dvou knih právě z prostředí Velké pardubické – Od startu do cíle a Taxis a ti druzí. „Každý fotograf ale musí jít vlastní cestou,“ říká Roman Vondrouš.

Vítězné snímky nabízejí také jedno srovnání. Mnozí lidé z oboru často kritizují výběr poroty v české obdobě fotografického klání. Jenže tytéž „koňské“ fotografie vyhrály v Czech Press Photo loni. Fotograf Oleg Homola to komentoval sarkasticky: „Co to ta mezinárodní porota na World Press Photo zase vybrala? Vždyť tohle dostalo cenu na Czech Press Photo.“ l

O autorovi| Viliam Buchert • spolupracovník redakce

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče