Taky tě to bude bolet

27. května 2013, 00:00 - Hana Boříková
27. května 2013, 00:00

Soudy začínají rozhodovat o sankcích za šikanózní insolvenční návrhy a fiktivní pohledávky

Městský soud v Praze vynesl nedávno přelomový rozsudek. Stavební firmě PSJ přiznal právo na milionovou satisfakci a omluvu v Hospodářských novinách za to, že skončila na tři týdny v insolvenčním řízení. Neopodstatněný insolvenční návrh podal na PSJ insolvenční správce společnosti Terrima Pavel Čvančara před třemi lety.

Zatímco insolvenční zákon – platí od roku 2008 – se zaběhl, v otázkách náhrad škod za insolvenční šikanu jsme stále na počátku.

V zárodku je i rozhodování soudů o sankcích za přihlašování fiktivních pohledávek do insolvenčního řízení, které představuje další dětské nemoci tohoto zákona.

Bolestné za poškozenou pověst Soudy během posledních pěti let vynesly podle dostupných informací jen jeden pravomocný rozsudek týkající se náhrad za bezdůvodný insolvenční návrh. Na začátku roku 2011 se řetězec Tesco domohl 200 tisíc korun za to, že skončil na 18 hodin v insolvenčním řízení. Milionová sankce v kauze PSJ je hodná pozornosti ještě z jednoho důvodu. Firma se domáhala satisfakce za tzv. jinou újmu podle občanského zákoníku.

Vzniklá škoda, na kterou přímo odkazuje insolvenční zákon, se totiž velmi těžko prokazuje. Jak například vyčíslit a doložit, že firma přišla o zakázku a tím i zisk právě z důvodu insolvenčního řízení? PSJ měla na provozních účtech půl miliardy korun, když skončila v insolvenčním řízení kvůli domnělým pohledávkám v řádu statisíců. Stavebníci přišli minimálně o jeden zajímavý projekt a několik investičních záměrů museli odložit. Proto se rozhodli domáhat se náhrady za poškozenou pověst.

Insolvenční návrh totiž nedokázala média první roky odlišit od skutečného úpadku, o „insolvenci“ velkých firem informoval na titulní straně i Blesk. Ani financující partneři nebo zákazníci nevnímali rozdílný společenský a skutečný právní význam insolvenčního návrhu, který vůbec nemusí znamenat, že má firma finanční potíže.

Pro PSJ se ovšem šťastný konec zatím nekoná. Insolvenční správce Čvančara se proti lednovému rozsudku odvolal. Právník PSJ začne navíc sepisovat další žalobu. Minulý týden brněnský krajský soud zamítl insolvenční návrh, který na firmu podala loni v létě společnost Alu Progres. Insolvenční návrh podala tato firma nedávno i na stavebního giganta Metrostav. A jak vyplývá z obchodního rejstříku, připojila se k také k insolvenčnímu návrhu, který byl podán proti ní.

Spravedlnost na dlouhé lokte Na rozsudek stále čeká další stavební obr, který se rozhodl nenechat se zatlačit do kouta. O náhradu škody ve výši 2,5 milionu korun žaluje svého navrhovatele Strabag. Ani po třech letech se ale případ nepohnul z místa. Soudy se dosud dohadovaly o věcnou příslušnost. Řada stavebních firem, která původně také vyčíslovala škody, dala nakonec přednost stažení insolvenčního návrhu v rámci dohody o vyřešení sporné pohledávky, což považovala za efektivnější a rychlejší.

Insolvenční návrh se stal ve stavební branži, která je pověstná volnou platební morálkou, oblíbeným prostředkem nátlaku na proplacení faktur, řešení sporných pohledávek, pomsty nebo konkurenční výhody. Ministerstvo spravedlnosti v roce 2011 odhadlo počet zjevně bezdůvodných insolvenčních návrhů na pět procent, což vychází na zhruba 240 případů ročně. Podle resortu začalo vykazovat jednání věřitelů znaky organizovanosti.

Protišikanózní novela insolvenčního zákona začala platit loni v říjnu. Zavedla možnost, aby soudci odmítli insolvenční návrh pro zjevnou bezdůvodnost už do sedmi dní. Postižená firma může také požádat soud, aby uložil navrhovateli složit zálohu na náhradu případné škody způsobené nedůvodným návrhem. Soud může také uložit za zjevně bezdůvodný návrh 50tisícovou pokutu.

Odstrašující potenciál novely je ovšem třeba brát s rezervou. Pokud se někdo rozhodne svého rivala tímto způsobem terorizovat, cestu, jak vyváznout bez trestu, si najde. Stačí prodat pohledávku firmě bez majetku registrované v daňovém ráji. Učenliví soudci předběhli novelu „Myslím si, že by se insolvenční šikana vyřešila sama i bez novely. Situaci určitě nezhoršila, jen přišla pozdě. Nějaký čas trvalo, než se soudci naučili se zákonem pracovat. Insolvenční návrhy následně začali hodnotit po formální stránce velmi přísně. Možná až do té míry, že se dostavuje opačný extrém, kdy zamítají všechny návrhy, které nejsou perfektní,“ soudí Daniel Hájek, partner advokátní kanceláře Achour & Hájek.

K efektivnosti insolvenčního řízení podle něho přispělo to, že soudy začaly velmi obezřetně hodnotit, zda věřitel nepodává insolvenční návrh z titulu sporné pohledávky, tedy té, o kterou vede s firmou soudní spor nebo která je rozporována.

Právník Andrej Lokajíček z kanceláře KŠD zastupující PSJ má už s rozhodováním soudů pozitivní zkušenost. Soud vyslyšel návrh firmy na vydání předběžného opatření, kterým by se omezily účinky insolvenčního návrhu – například insolvenční návrh se neobjeví v obchodním rejstříku nebo firma může dál volně nakládat se svým majetkem. Soud totiž uznal, že PSJ je solventní a pohledávku zaplatit nechce, nikoli nemůže. A nakonec soud odmítl insolvenční návrh Alu Progres pro zjevnou bezdůvodnost. V odůvodnění rozsudku uvedl, že navrhovatel nebyl veden přesvědčením o úpadku PSJ, ale chtěl donutit firmu uhradit pohledávku a vyhnout se tak klasickému soudu, což je nepřípustné.

Pokuta za fiktivní pohledávky Soudy začnou zřejmě brzy více rozhodovat i žaloby dožadující se sankcí za jiné zneužívání insolvenčního zákona. Podle některých právníků komplikuje insolvenční řízení snad ještě více než šikanózní návrhy přihlašování tzv. fiktivních pohledávek.

Insolvenční zákon myslel na to, aby průběh insolvenčního řízení ovlivňovali jen skuteční věřitelé. Ve třech paragrafech zakotvuje sankci pro ty, kteří uplatní pohledávku o 50 procent vyšší, než je ta, kterou uzná insolvenční správce v přezkumném řízení nebo soud v tzv. incidenčním sporu, tedy sporu o pravost a výši pohledávky. V takovém případě má insolvenční soud možnost na návrh insolvenčního správce uložit tomu, kdo takovou pohledávku uplatnil, aby zaplatil do majetkové podstaty částku dosahující až sta procent takového navýšení pohledávky.

Tvůrci legislativy mysleli i na poctivce, kteří si jen nejsou jistí oprávněností a výší svých pohledávek. Pokud aktivně neuplatňovali svá věřitelská práva a neovlivňovali průběh konkurzu, sankce se na ně nevztahuje.

Tyto odrazující zákonné instrumenty nebyly dosud příliš využívány. „Předpokládám, že soudy postupují v otázce ukládání sankcí za fiktivní přihlášenou pohledávku velmi obezřetně. V konkurzu, kde přihlásili své pohledávky i ručitelé, přestože věděli, že své právo uplatnil i původní věřitel, neshledal Vrchní soud důvody k uložení sankce,“ má zkušenost insolvenční správce Aleš Klaudy. K manipulaci konkurzů bývají podle něho používány zejména směnky, u kterých se kooperující insolvenční správce zaštiťuje pouze zkoumáním formálních náležitostí, nikoli samotnou podstatou.

Právě aktivní role insolvenčního správce je ale v případech sankcí za fiktivní pohledávky podstatná. Klaudy si vybavuje případ, kdy insolvenční správce nenavrhl soudu, aby uplatnil sankce, přestože v konkurzu aktivně vystupoval věřitel, kterému dlužník zaplatil ještě před zahájením insolvenčního řízení.

Soud bude ale brzy rozhodovat o žalobě insolvenčního správce Leeho Loudy, který popřel dvoumilionovou pohledávku aktivního věřitele a jeho rozhodnutí pravomocně potvrdil v incidenčním sporu i soud. Do řízení se přihlásil muž, který se po zkrachovalé podnikatelce domáhal zaplacení ústně domluvených úroků a penále za nesplácení, nemohl je ale dokázat relevantní písemnou dohodou.

„Dlužník má zájem, aby tomuto věřiteli byla soudem uložena povinnost uhradit do majetkové podstaty tuto částku, a já jsem povinen tento postih soudu navrhnout, i kdyby v tomto případě nebyl patrný nepoctivý úmysl, ale jen nízké právní povědomí o možné sankci,“ vysvětluje správce.

Louda soudí, že takových žalob bude přibývat s tím, jak budou soudy ukončovat mnohdy zdlouhavé incidenční spory o pravost a výši pohledávek. l •

5 % z podaných insolvenčních návrhů je podle odhadu ministerstva spravedlnosti zjevně bezdůvodných – to je zhruba 240 případů ročně

O autorovi| Hana Boříková, borikova@mf.cz

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče