Tak nechutná Morava

22. února, 00:00 - Petr Holec
22. února, 00:00

Představení novely zákona o vinohradnictví a vinařství ukázalo bídu trhu s vínem

Byla to příznačná ironie: návrh novely zákona o vinohradnictví a vinařství, kvůli níž mezi sebou válčí vinaři, dovozci a obchodníci s vínem i vinotékaři, přijel ministr zemědělství Marian Jurečka v půlce února představit do kulturáku ve Velkých Bílovicích. Ty předtím jejich starostka hrdě představila jako „největší vinařské město“ v Česku, čímž určitě nemyslela město největších vinařských podvodů. Jenže právě ty se řešily ve Velkých Bílovicích nejvíc.

Nejlepší moravské k bifteku i ke krbu

Málokdo by tu proto dostal na víno chuť.

Podle statistik je v Česku pančovaný každý třetí sud s vínem, kdy jasně vede to dovezené. A právě ze sudu se prodá ve vinotékách až 80 procent vína, byť pojem vinotéka u nás zůstává rozostřený: mnohé „vinotéky“ jsou ve skutečnosti trafiky, večerky i květinářství. Je to podobná východní kultura pití, jako když na severní Moravě čepovali na zastávkách MHD kořalku tak dlouho, až začali slepnout a umírat lidi.

Poslední čísla měl na ministerském semináři k ruce i Bronislav Pavelka ze sekce kontroly vín Státní zemědělské a potravinářské inspekce . Jeho aparátu sice dělá problém spočítat správně procentuální poměry kontrol, které v rozdaných materiálech očividně neseděly, obludný rozměr podvodů s vínem lze ale vyčíst i z absolutních čísel: například v roce 2014 nevyhověla stále většímu počtu kontrol téměř polovina analyzovaných vín. Daňové úniky za načerno dovezené víno se odhadují na 2,5 miliardy korun ročně.

Nejde ale jen o sudy, které často ukrývají vinné poklady. Krátce před seminářem mi jeden moravský vinař poslal e-mailem fotku etikety vína, které obchodník Radek Bodlák rozváží po restauracích. Máloco tak vystihuje tuzemský trh, jemuž i podle Pavelky diktuje naše nezdravá závislost na co nejnižší ceně. Bodlákův merlot s podezřele nízkým obsahem alkoholu, nazvaný - jak jinak - Harmonia Vini, zákazníky vnadí následující poezií: „Pečlivě pro Vás vybíráme moderní vína od nejvýznamnějších vinařů na jižní Moravě. Víno má sytě rudou barvu a vůní připomínající vyzrálé lesní plody. V chuti velmi plné a ovocité se sametově vyzrálými tříslovinami. Bude Vaším společníkem jak u hovězího bifteku i kořeněnějšího pokrmu, tak i u krbu.“ Načež si u čísla šarže (ne)přečtete malým písmem napsanou povinnou informaci: „víno z Itálie“. Takhle se pro změnu čaruje s lahvovým vínem.

Mimochodem, e-mail od vinaře se příznačně jmenoval „Tak chutná Morava“.

Nalij čistého vína

„Někoho se to dotkne a nebude se mu to líbit. Některá prodejní místa sudového vína už podmínky pro povolení prodeje nenaplní,“ varoval v Bílovicích Jurečka. Současně účastníky předem upozornil, že pokud v sále převáží emoreport ce nad věcností, akci hned utne. Sám dobře ví, jak zlou krev novela vyvolává. A taky kolik peněz na podvodech s vínem mnozí vydělávají a jak silnou a zručnou lobby, maskující podvody zaměstnaností nebo tradicí, má před sebou.

Když z jeho ministerstva před časem unikla informace, že chce téměř zakázat prodej sudovky, proti níž vystupují i mnozí poctiví moravští vinaři, distancoval se rychle od radikálního řezu i známý bojovník za domácí zemědělskou produkci. Obchodníci s vínem totiž okamžitě spustili masivní mediální akci, v níž sudové víno hrdě hájili i usvědčení podvodníci, zatímco Sdružení obchodníků s vínem a vinoték pro změnu zařídilo petici za sudovku. Tu doručilo i se 100 tisíci podpisy do sněmovny, takže se k jejich boji hned přihlásili někteří poslanci a senátoři, kteří ho začali prezentovat jako boj za svobodu.

Česká politika dlouho nezažila podobné pokrytectví. K petici se však paradoxně přihlásila i Vinařská asociace (VA), sdružující jak malé a nejlepší tuzemské vinaře, tak i vinotékaře, rychle se však od ní zase distancovala. „Zjistili, že se ocitli mezi největšími defraudanty vína,“ vysvětluje bizarní situaci její člen.

Ostatně jiný její člen, majitel Tanzbergu Vladimír Železný, chtěl prý sudovku zakázat už při vzniku VA. Také narazil na vlastní lobby.

Návrh novely zákona obsahuje spoustu věcí, ty hlavní jsou však následující: z vinotékařů prodávajících zahraniční sudovku dělá de iure výrobce vína tím, že budou muset s dovozcem uzavřít smlouvu. „Svalovali vinu na sebe, sankce za zjištěné podvody byla zcela nevymahatelná. Vinotékaři se nyní domlouvají s dodavateli podvodného činu a oni ho rádi zaplatí. Veškerá čest jde stranou,“ vysvětluje opatření Pavelka.

Je to pro všechny super byznys: někteří vinotékaři vědomě prodávají pančované víno, při kontrole se ale tváří jako podvedení a vinu svalují na další účastníky obchodního řetězce. Ti za ně případnou pokutu klidně zaplatí, protože i tak vydělají. Novela zákona zavádí také povinnou desetidenní lhůtu, kdy dovozce musí víno ponechat k případné státní kontrole, a až poté ho smí prodat. Doba měla původně být delší, došlo však ke změkčení.

„Myslím, že to nejsou nepřekonatelné věci. Dávají prostor ke kultivaci prostředí prodeje vína. Kdyby byli všichni poctiví, tak tu novelu nemusíme dělat,“ řekl v Bílovicích lidovec Jurečka. Svatá pravda. Problém je, že s novelou zákona není spokojený téměř nikdo. Všichni ji považují za zlobbovanou, jen každý jinak -ve svůj neprospěch.

Souhlasím sám se sebou

„Z pohledu moravského vinaře promarněná šance,“ popisuje návrh novely jeden moravský vinař. Podle něj je Jurečka ambiciózní, lekl se ale sám sebe. Kdyby prý chtěl chránit moravské vinaře, musel by zákon podporovat pěstitele vinné révy. VA, zaštítěná jménem vinaře Josefa Valihracha, zase argumentuje, že návrh novely nahrává velkým vinařům, což je eufemismus pro Svaz vinařů, který je zastupuje. Ten pro změnu žádá, aby se falšování vína stalo trestným činem (to odmítá ministerstvo spravedlnosti), a taky zavedení koncese na prodej sudového vína.

Podle šéfa Svazu vinařů Tibora Nyitraye nikdo neví, jaké víno se k nám doveze, a navíc chybí i součinnost více ministerstev. Sál kulturáku ve Velkých Bílovicích byl proto plný účelové demagogie, jíž mnozí maskují vlastní podvody. Situaci vystihl dovozce vína a advokát Jan Mráz, jenž se ohradil, aby ho stát a priori považoval za podvodníka. Smutná pravda je, že za reakci státu může nejvíc poděkovat svým kolegům, kteří jaksi nemůžou přestat podvádět.

Petr Marek, podepsaný pod stanoviskem Vinařské asociace, požaduje, aby stát kontroloval všechno dovezené víno. To ale znamená, že obchodníci s vínem svalí vinu za vlastní podvody na ostatní, když je nechají za své podvody zaplatit. Jak totiž přiznal i Jurečka, stát by kvůli této „revoluční myšlence“ musel angažovat a zaplatit další armádu úředníků. „Tak to nefunguje nikde na světě, na to nemáme kapacity,“ dodal.

Jeden dovozce sudovky z Moldavska, odkud podle statistik pochází nejvíc podvodného vína, se ministra vážně zeptal, kdo mu zaplatí, když jeho víno neprojde kontrolou.

V takovém případě mu totiž zůstane nejen neprodejné (aspoň oficiálně) víno, ale ještě musí zaplatit jeho likvidaci. „Proč se nezakáže dovoz z Moldavska úplně?“ kontroval následně dovozce vína odjinud. „To je kontroverzní věc. Museli bychom to hodně dobře zdůvodnit,“ odpověděl Jurečka.

Ochutnej Moravu, nalij si dobré moldavské

„A nepadl tam dotaz, proč k nám vůbec vozíme zahraniční sudovku?“ zeptal se mě po ministerském semináři moravský vinař, degustátor a obchodník s vínem Pavel Chrást.

Logicky: ani jemu neunikla ironie toho, že v sále moravského kulturáku, kde sedí i poctiví moravští vinaři, hájí nejvíc lidí dovoz zahraničního sudového vína. A taky toho, že se prodává v moravských vinotékách, jež mají reprezentovat místní vinařství. Nikdo totiž nikdy neviděl moldavskou sudovku ve Francii nebo Itálii.

Třeba v Chateauneuf-du-Pape si můžete načepovat slavné víno i do kanystru, je však místní a nevozí ho sem v noci v cisterně z Moldavska. Stejně tak nově čepují místní vína i v Itálii, byť velmi ojediněle. „Tolik vinoték se sudovým vínem nemají nikde na světě.

Celá hysterie je o tom, že všechny ty skupiny jen hledají argumenty proti sobě. Přitom každý ví, že problém je v tom, že se k nám vozí zahraniční sudové víno. To by se mělo zakázat!

Ten zákon ve skutečnosti není pro vinaře, ale pro vinotékaře,“ říká Chrást. l

Celá hysterie je o tom, že všechny ty skupiny jen hledají argumenty proti sobě. Přitom každý ví, že problém je v tom, že se k nám vozí zahraniční sudové víno.

Ze sudu se u nás prodá ve vinotékách až 80 procent vína, byť pojem vinotéka zůstává rozostřený: mnohé „vinotéky“ jsou ve skutečnosti trafiky, večerky i květinářství.

O autorovi| Petr Holec * holecp@mf.cz

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče