Tady se neumírá

23. února 2015, 00:00 - Hana Boříková
23. února 2015, 00:00

Čtvrt století od revoluce se senioři stávají zajímavými klienty pro developery

Bývalý statek přestavěný na atypické byty vzal Evě Novákové dech. Když se dozvěděla, že pár minut chůze od jejího domu vyrostl soukromý seniorský dům, vyrazila ihned na obhlídku. Když navíc zjistila, že ceny zdaleka nejsou jako v Alcronu, ucítila, že by se život její rodiny mohl opět ubírat klidnějším směrem. Skloubit každodenní návštěvu rodičů se zaměstnáním začíná být nad její síly.

Zdravotní stav rodičů, kteří překročili osmdesátku, se před půl rokem zhoršil. Začali padat a třípokojový byt na sídlišti v Michli už téměř neopouštějí. „I maminka s tátou byli po prohlídce domova v Ořechu nadšení. Teď je jejich reakce střídavá. Tvrdí, že chtějí umřít doma. Budeme s nimi muset znovu vážně promluvit,“ říká žena, která se pokouší zajistit svým starouškům bezpečí v důstojném prostředí a zároveň nešidit své dospívající děti. Je jedním ze 75 tisíc příslušníků tzv. sendvičové generace u nás, která musí zvládat kromě práce a péče o děti i starost o rodiče, jimž ubývá sil.

Venkovská idylka „Někteří senioři si vybrali byt na internetu a už přišli najisto. Jejich první otázka často zněla, jaká je tu rychlost připojení. Většinou ale projekt najdou děti pro rodiče,“ potvrzuje prvotní impulz pro stěhování ředitelka domova Iva Riegertová. Odhaduje, že průměrný věk budoucích obyvatel se pohybuje kolem osmdesátky a prostřednictvím potomků se k ní dostalo tak sedmdesát procent klientů.

Do areálu v centru příměstské obce Ořech zabloudí každou chvíli nějaký starousedlík.

Právě místní se ozvali jako první. Těm také nabízeli byty přednostně. Taková byla ostatně dohoda investora s obcí, od které zchátralý objekt koupil. V projektu s 29 byty, který by měl začít fungovat na jaře, zbývají k pronájmu už jen tři byty. „A to jsme kromě místních listů nikde neinzerovali. Takový zájem mě snad i překvapil,“ připouští Miloš Frýbert, zástupce investora - společnosti SD Bohemia Group. Že se firma přeorientuje z klasického rezidenčního developmentu na nájemní byty pro seniory, se rozhodl před sedmi lety. „Chystáme další tři projekty. Nejdál je ten ve Vršovicích. Od našeho původního byznysu jsme se až tolik nevzdálili. Nejde o sociální služby,“ říká dnes.

O klasické nájemní bydlení, které by seniorům nabídlo navíc jen bezbariérovost, se ale také nejedná. Služby si mohou nájemníci objednat podle potřeby u domluveného registrovaného poskytovatele terénní sociální a zdravotní péče. Smlouvu s ním uzavírá každý klient sám. Tento model kopíruje většina developerů vstupujících do tohoto segmentu. Umožní jim zůstat co nejvíce u svého podnikání a nefušovat do oborů, kterým nerozumějí. Zároveň ale poskytne jejich cílové skupině to, za co je ochotná platit - bezpečí, pomoc na dosah a vědomí, že mohou zůstat i v případě zhoršení zdravotního stavu. Potenciální zákazníky navíc rozšíří o ty, kteří už nejsou úplně soběstační.

V bytech v Ořechu jsou instalovány telefony s pohotovostním tlačítkem, to je také v koupelně a obyvatel bytu má k dispozici i náramek, kterým může přivolat pomoc. Ten bude v noci napojen na vzdálený dispečink, aby se senior dovolal kdykoli. Docházet do domova bude i praktický lékař. V areálu bude v pracovní době kromě správce také asistentka, která by měla obyvatele každý den navštívit a zeptat se, zda něco nepotřebují. Tak bude i nenásilně sledovat, zda se jejich stav nehorší. Když budou chtít, přinese jim nákup, poklidí nebo pomůže s vyřízením úředních záležitostí.

Iva Riegertová už vymýšlí, jaké programy bude pro klienty pořádat ve společenské místnosti v přízemí a kam budou jezdit na výlety mikrobusem, který firma pořídila. Za tyto standardní služby si klient k nájmu připlatí tři tisíce korun měsíčně. Ovšem i s tímto poplatkem činže nepřevyšuje běžné tržní ceny. Nájem 87metrového bytu vyjde na 13,5 tisíce i s poplatkem (bez energií), nájem 1+kk na zhruba osm tisíc. Osm bytů bylo ovšem k mání za „lidovku“ - malý byt vyšel na necelých šest tisíc korun za měsíc i se standardními službami. Seniorský dům Ořech je totiž jedním z mála privátních projektů, který dokázal využít jediné dva finanční zdroje státu na podporu výstavby bytů pro seniory. Investor přestavbu bývalého statku za desítky milionů korun financoval kromě vlastních zdrojů také z nízkoúročeného úvěru Státního fondu rozvoje bydlení (SFRB) a z 13,5milionové dotace ministerstva pro místní rozvoj. Podmínkou dotace je regulovaný nájem 57 korun na metr čtvereční v těchto osmi bytech po deset let.

Další takový projekt vyrůstá v Lysé nad Labem. Úvěr od SFRB využije společnost MS Development, které se tam nedaří prodávat projekt cohousingového bydlení. Místo dalších rezidencí staví 64 nájemních bytů pro seniory za více než sto milionů korun. „Byty jsou vybaveny tak, že by je mohli užívat i dlouhodobě ležící pacienti, neděláme ale žádný nábor takových pacientů. Byty v centru města ocení především vitální senioři. Pokud se ale časem jejich situace změní, nebude to důvod ke stěhování. To považujeme za docela důležité,“ říká zástupce firmy Martin Šourek. Budoucí nájemníky mu zatím „dodává“ na základě dohody o spolupráci městský úřad v Lysé nad Labem: ten aktuálně eviduje na 30 závazných žádostí. Nájem včetně poplatků za energie a vodu se bude pohybovat od 4300 korun měsíčně za 1+kk do zhruba 8200 korun za dvoupokojový byt.

Žádná cesta z města Senioři začínají mít konečně z čeho vybírat, i když je neláká představa stáří mimo Prahu. „Já jsem městský člověk, patriotka, nechci někam do přírody. Tady ji mám také - v parku,“ říká vitální 76letá bývalá lékařka, které by její věk nikdo nehádal. Do rezidence RoSa na dohled stanice metra Kobylisy se přestěhovala před měsícem z nedalekého panelákového bytu 3+1, který obratem pronajala. Rozhodnutí pro ni bylo poměrně jednoduché. „Proč se mám stresovat v paneláku? Všechny choroby jsou ze stresu. Potřebuju vědět, že je tu lékař, i když ho teď nepotřebuji,“ má jasno. Důležitý je pro ni pocit bezpečí, bezbariérovost a společnost vrstevníků. Právě to jsou podle průzkumu Diakonie ČCE věci, které senioři ve svém bytě nejčastěji postrádají.

Ve svých domácnostech žije podle zjištění diakonie více než 1,8 milionu lidí nad 60 let. Většina bytů, které obývají senioři nad 65 let, přitom neposkytuje dostatek bezpečí při zhoršených smyslových nebo pohybových schopnostech svých obyvatel.

V pobytových zařízeních sociálních služeb se často ocitají lidé, jejichž zdravotní stav ještě nevyžaduje stálou péči. Dostali se tam jen proto, že jejich domov se pro ně stal klecí, odkud nemohli vycházet nebo kde jim chyběla možnost dovolat se pomoci v případě potřeby.

Naštěstí i domovy důchodců - dnes domovy pro seniory - se už snaží vytvářet prostředí, které simuluje domácí podmínky.

Například tím, že si lze zařídit pokoj svým nábytkem a postupně přibývají jednolůžkové pokoje. Statistika uvádí, že v České republice žije v domovech pro seniory přibližně 36 tisíc lidí. Dalších 60 tisíc jich čeká na umístění. Prodlužující se věk naznačuje, že v roce 2030 bude v Česku podle prognózy Českého statistického úřadu žít 2,4 milionu seniorů nad 65 let, což je 24 procent obyvatel. Těch nad osmdesát let potom bude více než 760 tisíc, což představuje sedm procent obyvatelstva. Doháníme Ev ropu Privátní rezidence pro seniory, které dnes vznikají, jsou spíše nablýskanou obdobou domovů s pečovatelskou službou (DPS) než domovů pro seniory. V nich nabízí veřejný sektor dlouhodobý levný pronájem (tři až pět tisíc korun za měsíc) samostatných malometrážních bytů. V domech s pečovatelskou službou u nás žije kolem dvou tisíc penzistů a podobně jako domovy pro seniory vedou dlouhé pořadníky. V západní Evropě je už desítky let obvyklé, že do seniorského bydlení vstupují privátní firmy.

Od ústavní péče v Česku se tyto rezidence liší tím, že do nich přicházejí senioři ještě v době, kdy jsou aktivní a zcela či značně soběstační. A hlavně - toto přestěhování není vnímáno jako poslední možné řešení.

Stárnoucí lidé si prostě najdou nový domov. Vyberou si místo, kde chtějí strávit zbytek svého života, a přitom vědí, že zde vždy najdou to, co budou potřebovat při měnícím se zdravotním stavu.

Vžitý obraz seniora jako churavějícího starouška v hubertusu a důchodkách, kterému stačí na Vánoce zazpívat Holky z naší školky, konečně bere za své i u nás. „V zahraničí je jiná mentalita, ale i u nás se vnímání začíná posouvat. Dnešní šedesátníci už jsou jiní. V době revoluce jim bylo 35 a už nečekají, že se o ně postará stát. Před osmi lety ještě byli akční padesátníci, měli možnost si vydělat a dnes mají jiné představy o stáří,“ říká Anna Ježková, která rezidenci RoSa v Praze 8 vydupala ze země. A na pomoc rodiny nebo státu nečeká ani čerstvá obyvatelka rezidence RoSa. Ve svém malém bytečku je bývalá lékařka očividně spokojená. Vybrala si ten s nejlepším výhledem na Prahu. Malý prostor jí patrně omezovat nebude. Na stole má program akcí, na které se těší. Jsou tu kurzy angličtiny, počítačové kurzy, kurzy cvičení paměti, muzikoterapie nebo filmový klub. Principem je tu otevřenost. V přízemí domu bude ordinace praktického lékaře a psychiatra, kadeřník, restaurace nebo knihovna přístupná všem. RoSa oficiálně otevře 5. března. V tuto chvíli je 60 procent ze 108 bytů rezervovaných. Ty nejmenší jednotky s cenou 15,5 tisíce korun včetně záloh na energie už jsou rozebrané. Nejlevnější jsou nyní k dispozici za 16,5 tisíce korun měsíčně. Za projektem RoSa stojí developerská společnost Atkins a Langford Development a privátní čeští investoři.

Stamiliony v Zátiší „Jsme jedni z prvních, kdo projekt od počátku plánoval skutečně jako bydlení pro seniory, na rozdíl od jiných domů, kde velmi často jen přizpůsobili neprodejné klasické byty. Chtěli jsme do segmentu vstoupit dřív, než se trh zaplní,“ říká Jiří Martinka, projektový manažer domu pro seniory Zátiší v Kunraticích. Je evidentní, že developerká společnost Rodop do rozsáhlého komplexu se 120 byty investovala stovky milionů korun. Původní plán byl takový, že si třetinu jednotek ponechá k pronájmu, zbývající dvě třetiny prodá.

Dnes je jasné, že se projekt vyvíjí trochu jiným směrem. Zatím se podařilo prodat pouze jeden byt. Ceny za metr čtvereční se pohybují mezi 60 a 70 tisíci korun, což je i na Prahu hodně. Zátiší funguje od května a za tu dobu je pronajatých dvacet bytů. Developer aktuálně láká na slevy. Byt 2+kk si může klient pronajmout za 14,5 tisíce korun. Další poplatky zaplatí za balíček služeb, jako například péči hospodyně nebo pomoc správce, pokud bude chtít. Sociální a zdravotní služby si může objednat podobně jako v RoSe nebo v Ořechu u externího poskytovatele takové služby.

V Zátiší funguje 24 hodin recepce, která je schopna reagovat na jakoukoli situaci.

„Není třeba si nalhávat, že takové bydlení je pro každého. Klient musí mít úspory nebo musejí pomoci děti, ale počítáme, že se Zátiší zaplní do roka, nejdéle do dvou,“ říká Martinka. Firmě pomůže to, že se nedávno domluvila na pronájmu třetiny zařízení jednomu klientovi - společnosti Alzheimer Home.

Doma do poslední chvíle „No nechtěli byste takový luxusní výhled?“ mávne Yvonne Šebesťáková směrem k zasněženému lesu, do kterého kouká z okna svého pokoje v Domově Borová na kraji obce Trnová zhruba dvacet minut od Prahy. Nastěhovala se tam loni v květnu poté, co doma párkrát upadla. Když se optáme, zda jí tu něco vadí, dlouze se zamyslí. Snad jen prý kočky, které tu někteří obyvatelé mají na pokoji, nebo příliš časté omáčky. Jako rodilá Britka, která přišla do Čech po válce z Anglie za českým letcem, by prý uvítala lehčí stravu. Když energická dáma, která u nás pomáhala zakládat aktivní domovy pro seniory Sue Ryder, popadne chodítko a zamíří do keramické dílny v přízemí, skoro jí nestačíme. Trvá na tom, abychom v článku pochválili mladého fyzioterapeuta, se kterým pětkrát týdně rehabilituje, paní Mariku, se kterou peče koláče, cvičí paměť nebo maluje, a také keramičku Martinu. „Ten ptáček bude mít v zobáku červa,“ mrkne šibalsky, když dokončuje svůj další výrobek. Do dílny se právě přijela na vozíku podívat z filmu o Ekvádoru nejstarší obyvatelka domova, která letos oslaví stodruhé narozeniny. I ona má podobně jako většina klientů pokoj plný keramických figurek.

Domov Borová se na rozdíl od předchozích rezidencí zaměřuje na klienty, kteří už potřebují neustálou odbornou péči. Část z nich trpí nějakou formou stařecké demence nebo Parkinsonovou chorobou, která vyžaduje intenzivní fyzioterapeutickou péči. Mají tu i wellness s masážnímu vanami. Domov má vlastní registrovanou terénní pečovatelskou a zdravotní službu, může poskytovat i tzv. odlehčovací pobyty pro rodiny, které pečují o seniory a potřebují si odpočinout. Víc než developerský projekt je Borová spíše o zdravotních a pečovatelských službách, do kterých nechtějí investoři do realit logicky zabřednout a nechávají je na externích profesionálech, kteří dokážou obsloužit čilejší klientelu.

Právě obtížné spojení developmentu a zdravotnictví bylo jednou z brzd rozjezdu privátních projektů. Na trhu se ale začínají objevovat i firmy, ve kterých se spojuje developer s provozovatelem domovů pro seniory. Na podzim například začne fungovat komplex Senior rezidence Klamovka v Praze 5 se 116 místy pro seniory vyžadující intenzivní péči a 24 byty na prodej. Projekt je výsledkem spolupráce tuzemské developerské firmy RS development a společnosti SeneCura, která provozuje domy pro seniory v Rakousku a ve Švýcarsku. Během 15 let plánuje v Česku vybudovat deset tisíc lůžek pro seniory trpící demencí nebo Alzheimerovou chorobou. Je otázkou, zdá právě takové projekty nepředstavují pro privátní sektor jistější byznys než rezidence pro soběstačné seniory, u kterých sami investoři neuvažují s návratností pod dvacet let. Zdá se, že alespoň banky to zatím tak vidí. „Ročně posuzujeme desítky žádostí o financování výstavby projektů pro seniory. Snažíme se však podporovat projekty, které mají za cíl poskytovat seniorům neustálou péči a lékařský dohled, například pro lidi s Alzheimerovou chorobou,“ říká Petr Plocek, mluvčí UniCredit Bank. Ostatní oslovené banky mluví v podobném duchu.

I jeden stojí za to

„Developeři sem jezdí na výzvědy každou chvíli. Kdo se teď nezavede, bude mít smůlu. Na trhu je obrovské množství projektů, nemyslím si ale, že ty pro soběstačné seniory budou mít nějaký závratný úspěch,“ přemýšlí ředitelka Domova Borová Jiřina Řezanková. První tápání už má za sebou. Domov funguje dva roky a je téměř celý zaplněn. Investorka Domova Borová Barbara Kovačková si také původně myslela, že bude cílit na soběstačné seniory, které zahrne aktivitami. Ukázalo se ale, že se bude muset zaměřit na těžší případy. „Ti, co mohou, zůstávají doma a přicházejí až ve chvíli, kdy opravdu vyžadují soustavnou péči,“ konstatuje Jiřina Řezanková. O čtyřicet seniorů se v každé směně stará jedna sestra a pět pečovatelek, stravu mají z vlastní kuchyně, pětkrát týdně si je vezme do parády fyzioterapeut. A ceny tomu odpovídají. Den v zařízení stojí kolem tisíce korun, což není o moc víc, než jsou náklady.

Barbara Kovačková, která do domova investovala přes sto milionů korun, přesto vypadá spokojeně. Už tři měsíce nemusí dotovat mzdy zaměstnanců z výnosu z pronajímání padesáti bytů, které restituovala.

„Věděla jsem, že to nebude extra výdělečný podnik, ale naplňuje mě to. Když jsem si zoufala, přišel pán o francouzských holích, kterého jsme přijímali před dvěma měsíci z léčebny dlouhodobě nemocných jako imobilního v zuboženém stavu. I kdyby to měl být jen jeden, stálo to za to,“ usmívá se.

Seniorský dům Ořech je jedním z mála privátních projektů, který dokázal využít jediné dva finanční zdroje státu na podporu výstavby bytů pro seniory.

Kdo se teď nezavede, bude mít smůlu. Na trhu je obrovské množství projektů, nemyslím si ale, že ty pro soběstačné seniory budou mít nějaký závratný úspěch.

36 000 lidí žije v Česku v domovech pro seniory. 60 tisíc dalších čeká na umístění.

2000 seniorů žije v domech s pečovatelskou službou. 2,4 milionu obyvatel starších 65 let bude mít Česko v roce 2030.

75 000 lidí patří u nás k tzv. sendvičové generaci, která musí zvládat kromě práce a péče o děti i starost o stárnoucí rodiče.

O autorovi| Hana Boříková, borikova@mf.cz

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče