Tady Marx ani Piketty neobstojí

07. dubna 2015, 00:00 - LUKÁŠ KOVANDA
07. dubna 2015, 00:00

POPEKONOMIE Na příjmovou nerovnost je nejlepším lékem kvalitní manažerské řízení

Vrcholný manažer se výší mzdy stále více vzdaluje řadovému zaměstnanci, svému podřízenému. Proto se rozevírají příjmové nůžky. Takhle je dnes nerovnost zpravidla vykládána. I Thomas Piketty ve svém ekonomickém bestselleru Kapitál v 21. století píše, jak si nejvyšší podnikoví šéfové najmenují mzdové výbory, které jim pak schvalují takovou mzdu a takové bonusy, jaké si bossové vysní. Tomuto „třídnímu“ pohledu však odporuje realita samotná. Lví podíl na nárůstu nerovnosti, který ekonomiky typu Spojených států prožívají, totiž nemá rozevírání nůžek v rámci firem a podniků, nýbrž mezi nimi. Jak uvádí Peter Orszag, někdejší vrchní rozpočtář Obamovy administrativy, zatímco v polovině 60. let pouze jedno procento nefinančních firem v USA vykazovalo více než padesátiprocentní výnosy, v polovině minulého desetiletí už to bylo 14 procent. Narůstá tedy nerovnost v produktivitě jednotlivých firem. Část z této nerovnosti se pak pochopitelně odráží v růstu nerovnosti příjmů. Lidé z produktivnějších firem zkrátka mají lepší mzdové podmínky než ti z firem méně produktivních. Marxistický třídní pohled tak neobstává při hledání primární příčiny rozevírání nůžek.

Na související otázku, proč jsou některé firmy produktivnější než jiné, odpovídají ve své studii z roku 2006 Nick Bloom a John Van Reenen. Na vzorku 732 středně velkých průmyslových podniků z USA, Francie, Německa a Británie vypátrali, že určující vliv na produktivitu má kvalita manažerského řízení firmy. Tuto kvalitu přitom máloco šlechtí tak dobře jako konkurenční boj. Slabší úroveň konkurence vede k tomu, že přežívají špatné manažerské postupy, ergo relativně nízká produktivita firmy, tedy i nízké mzdy. Americké ? rmy jsou podle studie řízeny lépe než ty evropské, neboť čelí intenzivnější konkurenci. Vzájemná soutěž mezi americkými a evropskými firmami, kterou umocní připravované Transatlantické obchodní a investiční partnerství, tedy povede i ke zkvalitnění řídicích procesů. Pracovníci firem, které v tomto zostřeném boji obstojí, se nakonec dočkají i vyšších mezd.

Kladný vliv otevření se globálním trhům ostatně pozorujeme i v Česku. Za jednu z vůbec největších hodnot, kterou zahraniční vlastníci přinášejí české ekonomice, lze totiž považovat know­how organizace práce a řízení.

Jistě i díky tomu připadla v roce 2012 v průměrném podniku pod zahraniční kontrolou na jednu zaměstnanou osobu přidaná hodnota ve výši 936 tisíc korun. Přitom průměrný podnik v českém vlastnictví měl takto měřenou produktivitu práce téměř o polovinu nižší, 479 tisíc korun. Pravda, zahraniční vlastníci si zase hodně vyberou na dividendách, nicméně kvalitnější organizace práce a řízení už navždy zůstávají zakořeněné v české duši. To je v éře globalizace podstatné.

Kvalitní řízení totiž, jak už víme, značí vyšší produktivitu, a tedy i vyšší mzdy. A je tedy lepším lékem na nerovnost než všemožné přerozdělování z dílny sociálních inženýrů.

O autorovi| LUKÁŠ KOVANDA, hlavní ekonom ?inanční skupiny Roklen

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče