Symfonie z nového Rudolfina

01. října 2012, 00:00 -
01. října 2012, 00:00

Filharmonici dostali v rámci reformy přidáno, musejí ale více pracovat a vzdali se honorářů za nahrávání, vypočítává jejich šéf

Ostře sledovaná a hudebními nadšenci nedočkavě vyhlížená sezona České filharmonie vypukne 4. října. To poprvé spolu s prvním českým orchestrem vystoupí nový šéfdirigent Jiří Bělohlávek. Hudebníkům sídlícím v pražském Rudolfinu přináší s sebou kromě věhlasu také naději na nové prestižní smlouvy. Pod jeho taktovkou se totiž chystá nahrávání kompletních symfonií Antonína Dvořáka a k tomuto projektu se hlásí významné nahrávací společnosti ze zahraničí. „Dá se to říci i tak, že kdybychom neměli Jiřího Bělohlávka, tak by zahraniční firmy zájem o naše nahrávky Dvořáka neprojevily,“ tvrdí ředitel České filharmonie David Mareček.

* Po navýšení dotace od státu se rozpočet filharmonie rozrostl na 200 milionů ze 140. Jaká je jeho skladba?

V původním rozpočtu byla soběstačnost okolo 70 milionů korun, na příští rok pak plánujeme asi 95 milionů. Druhou polovinu tvoří dotace ministerstva kultury. Ve výdělcích hrají podstatnou roli především prodeje vstupenek a pronájem budovy Rudolfina, přičemž obojí přispívá do kasy zhruba 20 až 25 miliony ročně. Stále ještě vyděláváme na zahraničních zájezdech. Obecným trendem ve světě ovšem je, že se zájezdy musejí dotovat. Němečtí partneři se nás dokonce ptají, zda si tolik cestování můžeme dovolit. Zatím můžeme odpovídat, že jsme ziskoví. Jsou teritoria, kde stále lze na zájezdu skončit v plusu. Jde třeba o Německo, Rakousko, Švýcarsko a samozřejmě asijské destinace v čele s Čínou, Jižní Koreou a Japonskem. Naopak ve Spojených státech jste rádi, když to skončí nulou a nemusíte hledat sponzora na letenky, které jsou v tomto případě největší položkou. A jsou pak nové destinace. Třeba na jaře se chystáme do Spojených arabských emirátů do Abú Dhabí na velký mezinárodní festival, kde by s námi měl vystoupit i Placido Domingo, pokud mu to termíny dovolí. Trochou do rozpočtu pak může přispět komerční nahrávání. A nakonec samozřejmě sponzoři, kterých je ale málo, protože na jejich získávání filharmonie v minulosti příliš nepracovala.

* Vás dokonce opustil největší sponzor…

Ona to byla taková krátká návštěva toho největšího sponzora. Naším dlouholetým hlavním sponzorem je Škoda Auto, která dává po řadu let zhruba 2,5 milionu ročně. Tím velkým partnerem, abych se vrátil k vaší otázce, byl Synot. Ten přišel teprve v loňské sezoně jako naše nová akvizice s osmimilionovým příspěvkem a plánem na několik let. Nicméně pak se změnil zákon o loteriích a Synot ze svých sponzorských aktivit v kultuře vystoupil. Takže to nebylo tím, že bychom se nepohodli, ale změnou zákonných podmínek.

* V rámci lákání dárců hodláte ustavit mecenášský klub. Jak by měl fungovat?

Je to celkem standardní model fungující v zahraničí a i u nás ho má například Národní divadlo. V zásadě je několik úrovní mecenášů, tedy soukromých osob, a podle výše jejich daru mají nárok na různé benefity v rámci filharmonie. Začíná to volnými vstupenkami a třeba cédéčkem a končí to slavnostní večeří s šéfdirigentem anebo účastí na zahraničním turné.

* Zpět ještě k rozpočtu, zatím jste nastínil příjmy. Můžeme se zastavit ještě u výdajů?

Nejvyšší položkou jsou logicky platy. Pro příští rok jde o téměř sto milionů korun, kdy v orchestru je asi 120 lidí, 40 lidí je v provozu filharmonie a v galerii je pak orientačně asi 30 lidí. Podstatnými výdaji jsou nákupy materiálů a energií, které tvoří asi patnáct milionů a jen opravy samotné budovy Rudolfina spolykají asi šest milionů. Velkými položkami je pak cestovné a ostatní výdaje, kam patří i propagace, každá po deseti milionech.

* Zastavme se u reformy, která byla od počátku vaším největším úkolem. Můžete přiblížit jednotlivé kroky a co to filharmonii přineslo?

Nejmarkantnější změnou bylo navýšení platů hráčů. Průměrný plat tak vzrostl z asi 27 tisíc korun hrubého na přibližně 40 tisíc měsíčně. V evropské relaci to ale stále není žádná závratná částka. Srovnáme-li to s Německem, a to nemusíme jít rovnou do Berlínské filharmonie, stačí třeba lipský Gewandhaus, zjistíme, že tam má řadový hráč v přepočtu asi 160 tisíc korun. Při započtení parity kupní síly je to něco okolo 67 či 70 tisíc korun. Navýšení na 40 tisíc je tak rozumný kompromis s ohledem na to, co si může i země v současné situaci dovolit. Zajímavější ovšem je ta faktická část, tedy lidově řečeno co za ty větší peníze dostaneme. To, co se projeví okamžitě, je změna dohody o nahrávání. Doteď bylo nahrávání jedním ze zdrojů příjmů orchestrálních hráčů. Tedy dostávali honorář a posléze tantiémy. V rámci zvýšení platu se vzdali této části příjmů. Když se nahrává pro vlastní značku České filharmonie nebo pro renomovaná zahraniční vydavatelství, probíhá takzvaně v rámci služby a filharmonik to má zahrnuto ve mzdě.

* Znamená to, že případný honorář za nahrávání zůstane příjmem filharmonie?

Ano, zůstává to příjmem filharmonie. Je ale třeba přiznat, že honoráře se spíše snižují nebo jsou téměř nulové. Souvisí to s tím, jak dnes vypadá nahrávací průmysl. Nicméně jde o to, že kdyby Česká filharmonie získala smlouvu například s Deutsche Grammophon nebo DECCA, tak to má velký propagační a reklamní potenciál. Navíc to spolu s prestiží zvyšuje tržní hodnotu orchestru, když jede na turné.

* Předpokládáte, že navýšení platů bude dostatečné k zajištění stability orchestru? Určitě. Nejenom, že hráči nebudou mít tendenci tolik fluktuovat, ale také budou kvalitněji obsazené konkurzy. Když vypíšeme soutěž na nové místo, tak se nepřihlásí jen deset lidí, ale třeba padesát. Peníze nejsou pro hudebníky většinou prvotní motivací, ale je to důležitá existenční jistota. Už máme i konkrétní příklad, kdy se nám snažil jednoho hráče přetáhnout prestižní zahraniční orchestr. A tam sehrálo roli obojí – tedy navýšení peněz plus chtěl zůstat tady, tedy jakýsi patriotismus. I přes naše navýšení mu totiž nabídli asi čtyřikrát tolik.

* Čím se nejčastěji „přiživují“ filharmonici?

Hraním a učením. Hrají zejména v komorních souborech, což je žádoucí, aby si rozvíjeli své schopnosti, protože koncertování v nějakých čtyřech či osmi lidech je naprosto odlišné od hry v orchestru. Takže toto podporujeme. Je to jistá hygiena sluchová či hudební.

* Mají nějakou konkurenční doložku, kde hrát nesmějí?

Nesmějí hrát jako kmenový člen jiného symfonického orchestru. Plnou konkurenční doložku nemají už z toho důvodu, že v našem světě jsou běžné výpomoci. Třeba mezi námi a FOK nebo Rozhlasovými symfoniky, protože jsou skladby s extrémním obsazením. Například na zahájení sezony hrajeme Janáčkovu Symfonietu a tam je šestnáct hráčů na žesťové nástroje, takzvaná banda. Kdybychom si v Praze všichni zablokovali své žestě, tak to nikdo neodehraje.

* V poslední době filharmonie nové desky nenahrávala. Máte nyní nějaký projekt?

V plánu je kompletní nahrávka symfonií Antonína Dvořáka, která vznikne během let 2012 až 2014.

* S kterým vydavatelstvím budete spolupracovat?

V této chvíli není definitivně rozhodnuto. Možnosti jsou otevřené tři. Velmi nadějné je, že by nahrávku pořizovala jedna z velkých zahraničních společností, kde jsme zaznamenali vážný zájem. Konkrétnější být zatím bohužel nemohu.

* Sehrálo v tom velkou roli jméno Jiřího Bělohlávka, který je od této sezony šéfdirigentem filharmonie?

Naprosto zásadní. Kromě jeho věhlasu je to dáno tím, že Česká filharmonie má jednu devizu, a to že je to čistě český orchestr. Tím pádem má orchestr specifický zvuk, což oceňují dirigenti a agentury napříč hudebním světem. A když máte takový specifický zvuk, pak nejlepší, co můžete udělat, je vzít nejlepšího českého dirigenta a postavit ho do čela takového orchestru. Tím se vám to plus hudebního tělesa násobí. Zahraniční dirigent, byť sebelepší a sebeprestižnější, narazí na to, že to není kosmopolitní orchestr. Jmenování Jiřího Bělohlávka je proto klíčové. Dá se to říct i tak, že kdybychom Dvořáka nenahrávali s ním, tak by zahraniční společnosti zřejmě zájem neprojevily.

* Svět vážné hudby je možná pro řadu lidí odtažitý. Zkusme to sportovním příměrem. Jak těžké bylo draftovat hvězdu, jako je Jiří Bělohlávek? Probíhá to jako ve fotbale, že se platí odstupné?

V tomto směru to těžké nebylo, nějaké „výpalné“ BBC Symphony Orchestra samozřejmě platit nemusíme. Ale náročné to bylo v tom, abychom zvládli naplnit jeho představu, jak má orchestr fungovat. Díky zahraničním zkušenostem má v hlavě koncept, který má posunout Českou filharmonii výš, než dnes je. Bylo proto nutné najít průsečíky, co je pro něj nepřekročitelné a co je za nás splnitelné.

* Můžete být konkrétnější v tom, co Jiří Bělohlávek požadoval?

Jsou to věci, které se nyní dějí. Zásadní požadavek byl zvýšit finanční ohodnocení hráčů. Dalším požadavkem byla přísná kontrola umělecké kvality. Jde o nastavení mechanismů fungování ve firmě, kterou je v tomto případě orchestr. Výsledkem je, že na každém stupni managementu musí být kontrola nad tím, jak orchestr pracuje. To znamená, že na vrcholku pyramidy je šéfdirigent, který zodpovídá za orchestr jako celek. A pod ním jsou šéfové jednotlivých nástrojových skupin. V nové směrnici je pak popsán mechanismus, co se stane, když něco začne skřípat. Nejdříve to šéf nástrojové skupiny řeší s daným hráčem. Potom přichází na uměleckou radu, což je zvolený sbor sedmi lidí z orchestru, a ta může navrhnout odebrání osobního příplatku na určitou dobu. Pokud ani to nezabere, pak je dotyčný vyzván k přehrávce před konkurzní komisí, a když nadvakrát neuspěje, musí odejít.

* Jaké další podmínky měl ještě nový šéfdirigent?

Měl samozřejmě zájem na tom, aby se rozběhlo znovu natáčení. Ví totiž, že orchestr, jenž nenahrává, jako by nebyl. A nakonec to byla představa o uměleckém směřování orchestru. To znamená, že není jenom šéfdirigentem, ale rovněž uměleckým ředitelem tělesa. Tudíž celou sezonu, tak jak ji máme sestavenou, zaštiťuje Jiří Bělohlávek. Je také důležité, jak vybírá hostující dirigenty. S nimi je to jako s trenéry ve sportu, každý má nějaký svůj styl práce. A je třeba volit určitý počet dirigentů, kteří mají podobný styl jako Jiří Bělohlávek, aby se orchestr jasně profiloval. Je ale třeba také určitý počet dirigentů, kteří pracují jinak, aby se hráči rozvíjeli a zkusili si jiný způsob vedení.

* Jak se vlastně promění pod vedením Jiřího Bělohlávka koncept sezony?

Zejména organizačně. Původně jsme hráli tři řady po zhruba šesti programech, v nichž se každý opakoval dvakrát. A teď jsou to dvě řady, v každé je osm programů a každý se opakuje třikrát. Čili na počet koncertů je to stejné, ale řad je méně. A to umožňuje více se věnovat nácviku. Mimochodem i díky reformě, protože za zvýšení platů museli hráči přistoupit také na větší pracovní zátěž. Dříve měli v týdnu tři zkoušky běžné, jednu generální a dva koncerty. Tedy šest pracovních výkonů. Teď mají čtyři zkoušky, generální zkoušku a tři koncerty, takže osm pracovních výkonů.

* Co znamená akce Otevřené Rudolfinum?

Na jedné straně je to investiční záměr. Úpravy v budově Rudolfina, aby prostředí bylo přátelštější k návštěvníkům. Třeba vybudování večerní pokladny, která bude nahoře u sálu. Vytvoření denního vstupu ze strany galerie, aby lidé, když jdou do kavárny nebo galerie, měli možnost koupit si také vstupenku na koncert. Návštěvník si bude moct v kavárně v klidu přečíst programovou nabídku a pak si teprve jít koupit lístek, a to centrálně jak do filharmonie, tak do galerie. Zatím soutěžíme, kdo tyto úpravy navrhne.

A druhým rozměrem té akce je logicky programová náplň. Rudolfinum je takzvanou Kunsthalle, tedy místem, kde se potkává hudební a výtvarné umění. A my chceme tohoto spojení daleko lépe využít. Kromě samotných koncertů a výstav nabídnout více edukativních a smíšených programů. Chceme návštěvníkům umožnit, aby mohli třeba v sobotu odpoledne přijít do Rudolfina, prohlédnout si výstavu s komentářem a zároveň navštívit zajímavý koncert v Sukově síni, který s výstavou tematicky souvisí. Chceme se zaměřit i na seniory zejména v odpoledních hodinách, postavit programy pro rodiče s dětmi a další cílové skupiny. Naše vize je živé Rudolfinum, takové, kde se vždycky něco děje, a to i mimo obvyklou dobu koncertů a výstav.

Celý ten projekt je tříletý, takže zhruba v sezoně 2014/2015 by měl být dotažen jak po investiční, tak po programové stránce. Přitom na investice je přesně vyčleněna účelová dotace ministerstva kultury ve výši 70 milionů korun.

* Podívejme se ještě na obsazenost koncertů. Abonenti představují asi jen 50 procent kapacity Rudolfina, což je oproti minulosti velmi málo…

Je to málo oproti historické zkušenosti, kdy se abonentky dědily a nebylo možné se k nim dostat. Krátce po sametové revoluci filharmonie skokově zdražila a změnila programovou nabídku a předplatitelé utekli. My bychom je nyní rádi přilákali zpět. Myslíme si, že není reálné se dostat na tu stoprocentní vyabonovanost, a není to ani cíl, protože chceme být otevřeni i ad hoc návštěvníkům. K nalákání více abonentů můžeme udělat atraktivnější programovou nabídku, svou roli jistě sehraje i Jiří Bělohlávek. Pak jsou to bonusy pro abonenty, které by měly být finalizovány mezi sezonami 2012/2013 a 2013/2014. Musíme si přitom stanovit nějaký reálný cíl, přičemž obecným trendem ve světě je odklon od abonmá. Ale jen v tom smyslu, že se návštěvník zaváže, že půjde osmkrát na koncert. Třeba vídeňský Musikverein to má tak, že se za nějakých 70 eur ročně stanete abonentem a nedostanete žádnou vstupenku, ale máte možnost si o týden dřív než ostatní koupit lístek na konkrétní koncert. A to je určitě model, který budeme muset také vyzkoušet. Předpokládáme, že budeme mít předplatitele, kteří budou rádi, že mají svoje sedadlo a svých osm koncertů. A kromě toho budeme mít skupinu předplatitelů v tom druhém modelu, kdy se ti lidé nechtějí nebo spíš nemohou zavázat půl roku dopředu, že přijdou na nějaký koncert, protože nevědí, zda kvůli pracovnímu vytížení budou v Praze.

* Hovoří se také o tom, že v minulosti byly špatné destinace pro zahraniční zájezdy…

Tím se zabývá generální manažer Robert Hanč. Nyní je vytvořena strategie do roku 2015, což jsou už domluvené zájezdy. Je to vedeno snahou skloubit finanční efekt s prestiží. Teď nás čeká zimní zájezd do Španělska, Lucemburska a Německa. Ten bude končit v Berlínské filharmonii. Pak Abú Dhabí, které je prestižní tím, kdo s námi bude vystupovat, a v dubnu pak pojedeme turné po Velké Británii s Jiřím Bělohlávkem. Vyhneme se Londýnu, kam se chystáme o rok později na BBC Proms. Čeká nás také Japonsko a potom v roce 2014 bude vůbec velké asijské turné. A na podzim pak pojedeme do USA, kde už máme termín v Carnegie Hall. Je velký boj jej získat, protože do jejich sezony se ročně dostane asi tak deset orchestrů ze světa a každý tam chce.

* V poslední době se zvedla trošku ode dna výroba hudebních nástrojů v Česku. Co Česká filharmonie a české instrumenty?

Moc českých nástrojů nemáme. Ale to nemá žádný světový orchestr, protože máte u většipříběh Asi neznáte mnoho českých institucí, jejichž vznik by se datoval až do konce 19. století. K těm nejvýznamnějším se řadí Česká filharmonie (ČF). Termínem jejího založení se stal 7. červen 1894. Vyvrcholila tím snaha členů orchestru Národního divadla o založení spolku, který by šířil věhlas české hudby. Za dlouhou dobu historie filharmonie bylo mnoho osobností, které s ní spojily svůj umělecký život. Mezi nejvlivnější z nich patří Václav Talich (řídil ČF v letech 1919–1941) a Rafael Kubelík (1942–1948). Tito dva slavní muzikanti byli nejen řediteli filharmonie, ale také šéfdirigenty tohoto hudebního tělesa. Při rekapitulaci nelze opomenout šéfdirigenty Karla Ančerleho (1950–1958) a Václava Neumanna (1968–1990). Škoda že v polistopadovém období se ve vedení orchestru střídali ředitelé jako postavy na orloji a byly časté etapy, kdy ho vedl pověřený ministerský úředník. A tak se nebylo co divit, že se neřešily zásadní otázky, jako byl statut organizace, problematika autorských práv či odměňování hráčů. Těleso čítající 120 hráčů a na 40 lidí v administrativě a managementu se více než dvacet let zmítalo v nepokojích. Zpočátku vypadalo řízení filharmonie Václavem Riedelbauchem (2001–2009) jako idylická symbióza. A pak se vše zadrhlo. Kvůli rozdílnému výkladu autorských práv k nahrávkám nakonec nebyl v roce 2008 pořízen záznam z Pražského jara. V létě téhož roku vypsal tehdejší ministr kultury Václav Jehlička tendr na post šéfa filharmonie, do něhož se již Riedelbauch nepřihlásil. V létě 2009 do křesla ředitele usedá Vladimír Darjanin. V divokém sedle se udrží jen do května 2010. Ministerstvo kultury nechalo vypracovat audit hospodaření své příspěvkové organizace a některá Darjaninova ekonomická rozhodnutí označuje za nekompetentní. Tím, kdo auditory do Rudolfina poslal, nebyl nikdo jiný než Václav Riedelbauch, v té době ministr kultury. Následně se rozhodl, že do čela ČF postaví bez výběrového řízení Václava Kasíka, dlouholetého ředitele Českého rozhlasu. Hráči se proti tomuto verdiktu takřka ihned postavili. Bránili se fakty, že jejich nový šéf neovládá cizí jazyky a už vůbec nemá styky v zahraničí, tak potřebné pro světovou prezentaci. Proti Kasíkovu nástupu svolali dokonce protestní shromáždění na schodech své věhlasné budovy u Vltavy. V tu chvíli ještě nikdo netušil, že dění kolem hudebního tělesa bude tak veselé, že se dostane až na první stránky bulvárních médií. Ředitel Kasík zapomněl služební platební kartu v kapse saka v autě své dcery v pražském Karlíně. Neznámý poberta měl opravdu lehkou práci, u karty byl přiložen PIN. Během noci z účtu kulturní organizace zmizelo 196 tisíc korun. Asi nejkratší působení v čele ČF trvalo v případě Václava Kasíka od května do srpna 2010. Pak konečně měli porotci tendru ministerstva kultury šťastnou ruku. Vybrali filharmonikům nyní šestatřicetiletého Davida Marečka, který vedl filharmonii v Brně. A dobrých zpráv není nikdy dost. Jako šéfdirigent se vrací z Londýna Jiří Bělohlávek. S dirigentskou taktovkou stál před filharmoniky v letech 1990 až 1992. Na zahajovací koncert sezony se do Rudolfina 4. října těší nejen diváci, ale po delší době i muzikanti. l ny nástrojů jednoho dva výrobce na špičkové úrovni a s nimi vybavíte celý orchestr, aby to mělo stejný zvuk.

Například v Dvořákově síni je klavír Steinway a jiný tam být nemůže, protože devadesát procent klavírních virtuosů na něj chce hrát. Nám by bylo příjemné, aby tady stál Petrof, ale museli bychom ho mít jako druhý klavír na výběr, k čemuž, doufám, jednou dojde.

Ono u hudebních nástrojů to není jako třeba v autoprůmyslu, kde si můžete vybrat, jestli chcete mercedes, nebo BMW. Mezi nástroji najdete často jen mercedes a konkurenční BMW chybí.

* Nástroje nakupujete hromadně, nebo mají filharmonici svoje?

U smyčcových nástrojů je celkem běžné, že je hráč i vlastní. Housle časem získávají na kvalitě, u dechových nástrojů je to opačně, ty se opotřebovávají, a tudíž je nakupuje filharmonie. I proto, aby celá skupina nástrojů měla stejnou značku a zněla stejně.

* Kolik peněz má tedy filharmonie v nástrojích?

Samozřejmě konkrétní hodnotu stanovit nelze, pořizovací cena houslí z 18. nebo 19. století už dnes nikomu mnoho neřekne a naopak tržní hodnota se může měnit, stejně jako trh s jinými uměleckými předměty – ale řádově se bavíme o desítkách milionů korun.

* Jaký je nejstarší a třeba nejdražší nástroj ve vlastnictví filharmonie?

Nejstarší jsou právě housle – máme tu několik nástrojů z počátku 18. století. A nejdražší nástroje – klavír, kterému ovšem směle konkurují housle koncertních mistrů… V obou případech je to cena okolo tří milionů korun.

* Vy sám ještě někdy hrajete?

Já si tak jednou za rok a půl naplánuji nějaký jednorázový projekt, abych si na klavír zahrál. Ale větší hudební aktivity si nechávám až na období po České filharmonii.

Předpokládáme, že budeme mít abonenty, kteří chtějí mít svých osm koncertů jistých, ale i takové, kteří si předplatí jen dřívější přístup k předprodeji vstupenek David Mareček (36) • Narodil se 14. dubna 1976. • Absolvoval brněnskou konzervatoř (hra na klavír, dirigování) a Janáčkovu akademii múzických umění v Brně, obor interpretace a teorie interpretace. • Vyučoval klavírní hru na konzervatoři. • Od roku 2007 byl ředitelem Filharmonie Brno, kde předtím působil jako dramaturg. • Vyhrál konkurz a v únoru 2011 nastoupil na místo ředitele České filharmonie. Nejvyšší položkou ve výdajích jsou logicky platy. Pro příští rok jde o téměř sto milionů korun, kdy je v orchestru asi 120 lidí. instituce Neklid na Alšově nábřeží

O autorovi| Božena Hažová * hazova@mf.cz Adam Junek * junek@mf.cz

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče