Svět v Sýrii selhal

28. ledna 2013, 00:00 - Jan Jandourek
28. ledna 2013, 00:00

Předpokládáme, že budeme v Sýrii ještě řadu let, čeká nás ještě návrat statisíců uprchlíků, říká vedoucí humanitárních programů společnosti Člověk v tísni

Bývalý tlumočník a překladatel Marek Štys se k humanitární práci dostal v roce 1999, kdy se zúčastnil projektů Člověka v tísni v uprchlických táborech v Albánii a Kosovu. Dnes vede zahraniční humanitární programy této organizace. Pracuje i na pomoci Syřanům, kteří jsou postiženi tamní občanskou válkou.

* Co vlastně Člověk v tísni v Sýrii dělá?

Působíme v Aleppu, kde jsme v současné době jedinou zahraniční organizací. Je obtížné se tam dostat, protože v prosinci i lednu probíhá velká ofenziva opozičních sil proti vládnímu vojsku. V Aleppu je tím pádem méně leteckého bombardování a ostřelování. Ve městě se bojuje v centru, bojuje se o letiště a vojenské základny. My se těmto konfliktům snažíme vyhýbat a působíme za hranicí přímého konfliktu. Situace obyvatel se – kromě toho, že nejsou vystaveni přímému riziku – nezlepšila, spíše zhoršila. Špatná je situace se zásobováním, cena chleba se zdesetinásobila, zdravotnický systém zkolaboval a v ulicích se po desítkách tun hromadí odpad. My teď hodně pracujeme právě na odklízení odpadu, protože hrozí riziko nákazy. Aleppo je druhé největší město, ale špatná situace je i v dalších místech, třeba Homsu. Během dalších tří měsíců se pokusíme přenést pomoc i dále na jih. V této době základní potřeby, jako je jídlo, benzin a léky, dopravujeme z Turecka a kromě toho se snažíme o přísun drobných finančních prostředků k nejpotřebnějším, třeba pomocí veřejných prací nebo přímým příspěvkem kolem 40 dolarů na rodinu a měsíc.

* Odkud všechny ty peníze pocházejí?

Něco je ze soukromých zdrojů, z českého ministerstva zahraničí máme ještě z loňského roku jeden větší grant. Něco pochází od nevládních organizací. Celkem šlo loni na Sýrii kolem patnácti milionů korun, do severní Sýrie a Aleppa asi dvě třetiny z toho. Doufáme, že letos tu pomoc řádově navýšíme.

* Jak to, že se vám jediným povedlo být v oblasti?

Většina institucionální pomoci zůstává „zaseknutá“ v Damašku. Je tam asi šest nevládních organizací a OSN. Pouhým faktem, že jsou registrováni v Damašku a mají pobyt formalizovaný režimem prezidenta Asada, mají i omezené pole působnosti. Na sever kontrolovaný opozicí se nedá z Damašku dostat. Zhruba od loňského října se nám dařilo překračovat tureckou hranici a dostali jsme se s humanitární pomocí nejdál. Zaměřujeme se také na informační a advokační kampaň, která cílila na evropské instituce v Bruselu a na lidi v klíčových postech ve Spojených národech. Kontaktovali jsme všechna velká světová media, BBC, Al-Džazíru, Reuters, AP, Washington Post, a všem jsme dávali otázku, proč na severu Sýrie není vidět žádná institucionální pomoc. Ten region zažil naprosté selhání mezinárodní pomoci. Přitom do různých odlehlých oblastí světa se pomoc dostává rychleji a tady jsme docela blízko Evropy. Naposledy jsme se s podobnou situací setkali kolem roku 2000 v Grozném v Čečně, ale i tam byly další zahraniční organizace.

* Kolik tam máte lidí?

Uvnitř Sýrie máme desítky spolupracovníků, kteří sledují situaci, a hlavně pracujeme přes partnerské organizace na místě. Zejména přes syrskou zdravotnickou platformu, která je složena ze syrských lékařů ze Sýrie i západní Evropy, převážně Francie. Ti nyní provozují síť asi sedmdesáti nemocnic tam, kde zkolaboval státní zdravotnický systém. Věci mimo zdravotnictví, jako je jídlo či přikrývky, řešíme přes takzvané national counsels, jakési národní výbory, což je v podstatě reformovaná státní správa na území, které nekontroluje režim. Odtud máme informace, jaká pomoc je kde potřeba.

* Je pro vás Asadův režim alespoň v nějakém slova smyslu partnerem?

V tuto chvíli ne, působíme na území, kde je dnes mocenské vakuum. Vstupujeme tam z Turecka, na syrské straně fakticky neexistují celnice.

* Je práce vašich pracovníků hodně riskantní?

Pracujeme v jednom z nejživějších konfliktů na světě, riziko hrozí v místech bojů třeba od střepin granátů nebo od leteckých útoků a pohyb v Sýrii je složitý. Máme nicméně dobře vyškolené týmy složené ze Syřanů.

* Jaký v zemi očekáváte vývoj?

Bohužel žádný ze scénářů, ať už se režim udrží nebo padne, není příliš optimistický. Nás bude vždycky zajímat situace civilistů a předpokládáme, že potřeby v Sýrii budou obrovské, humanitárního charakteru i v rekonstrukčních pracích při obnově zničených domů a bytů, zdravotnického a vzdělávacího systému. Velké téma bude návrat statisíců lidí, kteří uprchli. Předpokládáme, že v Sýrii budeme ještě řadu let.

O autorovi| Jan Jandourek, jandourek@mf.cz

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče