Svaté zhroucení

05. listopadu 2012, 00:00 - Tomáš Pergler
05. listopadu 2012, 00:00

Církvím uniká jedinečná šance na velkorysé majetkové vyrovnání. Zbývá jim velký ústup, nebo restituce přes soudy

Naděje českých církví, že se dočkají schválení majetkového vyrovnání podle aktuálního vládního návrhu, v tomto týdnu možná definitivně odumře.

Jedna z priorit koaliční smlouvy, na níž závisí také územní rozvoj stovek měst a vesnic obklopených zablokovanými pozemky, ztrácela šance na schválení úměrně s postupnou erozí podpory kabinetu Petra Nečase. S vyhrocením boje uvnitř ODS se pravděpodobnost ztroskotání začala blížit jistotě.

Na začátku to přitom vypadalo tak nadějně. Církvím v tomto ohledu evidentně prospěla změna na čele pražského arcibiskupství.

Dominik Duka nejprve urovnal letitý spor o Svatovítskou katedrálu a s vyšší mírou flexibility přistoupil i k jednání o novém zákonu, jenž měl církvím a řádům zajistit vrácení větší části. Zdálo se, že proti zákonu se nepostaví ani prezident Václav Klaus, s nímž má Duka mnohem lepší vztahy než Miroslav Vlk.

Osudové ale zřejmě bylo, že se zákon po očekávaném odmítnutí Senátem nepodařilo schválit napodruhé v Poslanecké sněmovně předtím, než se naplno rozběhla agresivní kampaň ČSSD a komunistů před krajskými volbami. Církevní restituce se mezitím dostaly do vleku daňového balíčku a pod kotlem přitopil i Klaus, který začal vyžadovat blíže nespecifikovanou osobní garanci koaliční lídrů, že zákon neprolomí Benešovy dekrety. Vrácený zákon sice zůstal na programu schůze Sněmovny, která se kvůli kongresu občanských demokratů přerušila do tohoto úterý, jeho osud je ale nadále na vážkách.

Zpátky ke stolu Nikdo z politiků zatím neřeší, co by následovalo, pokud by majetkové vyrovnání skončilo definitivně u ledu. Na jednu stranu je to logické – na rozdíl od daňového balíčku tato norma nemá bezprostřední dopad na státní rozpočet. S nějakým konečným řešením problému se zablokovanými církevními majetky je přitom už pět minut po dvanácté. A nejen proto, že Ústavní soud ztratil po třiadvaceti letech trpělivost a de facto posvětil vracení zabraných majetků soudní cestou.

Církve zatím nechtějí připustit, že by počítaly s nějakým plánem B. „Stále věříme v zodpovědnost poslanců přijmout takové řešení, které je pro všechny strany nejvýhodnější. Tedy v přijetí zákona o částečném majetkovém narovnání mezi státem a církvemi. Myslím, že za posledních dvacet let jsme svou trpělivost prokázali dostatečně a pár týdnů na tom už nic nezmění,“ řekl týdeníku Euro Tomáš Holub, generální sekretář České biskupské konference. Na rozdíl od předsedy Ekumenické rady církví Joela Rumla zatím katoličtí biskupové nechtějí spekulovat o možnosti, že se jednání o rozsahu restitucí budou muset znovu otevřít. „Nebudeme předjímat nic, co není na pořadu dne,“ dodal Holub. Realistický pohled na politickou scénu, respektive nulové vyhlídky ODS a TOP 09 na sestavení vlády po případných předčasných volbách, ale dává tušit, že církve musejí s návratem k jednacímu stolu počítat. Připomeňme, že sociální demokraté, kteří by zřejmě sestavovali příští vládu, navrhují převést zablokovaný majetek do veřejnoprávního fondu a o finanční náhradě církvím nechtějí ani slyšet. „Navrhujeme místo toho zavedení daňových asignací, jejichž příjemci by mohly být církve, ale i další transparentně spravované neziskové instituce občanské společnosti,“ říká šéf ČSSD Bohuslav Sobotka.

Ústavní trumf?

Pokud by se socialisté dohodli na vládě s komunisty, mohly by být církve rády, že vůbec něčeho dosáhly. Otázkou ale je, co by na řešení fond + asignace řekli ústavní soudci. Ti se sice v klíčovém plenárním nálezu z července 2010 nechtěli pouštět do konkrétních nápadů, jak má majetkové vypořádání vypadat, současně ale výslovně zmínili jak naturální složku restituce, tak oprávněnost finanční náhrady. Uvedený nález a další ústavní judikáty, které označily dlouhodobou nečinnost Parlamentu v otázce církevních restitucí za protiústavní, však současně poskytují církvím a řádům prakticky jedinou alternativu, jak se k požadovanému jmění skutečně dostat.

V posledních letech ostatně už víckrát uspěly. Zpravidla se sice jednalo o případy, kdy se mohly opřít o nějaký nedostatek komunistické administrativy (například chybějící zápis o převodu pozemku či lesa do pozemkových knih), názorové vyhranění Ústavního soudu jim ale dává značnou jistotu, že by při určovacích žalobách mohly zvítězit i při vznesení nároku na řádně zaevidované majetky. Církve jsou si potenciálního trumfu samozřejmě vědomy, zatím ale nechtějí tuto zbraň hromadně použít. Ačkoli podle Holuba nelze vyloučit, že některá ze zhruba pěti tisíc právnických osob katolické církve soudní cestu nezvolí. „Každopádně budeme v našich krocích postupovat koordinovaně a svá rozhodnutí se budeme maximálně snažit vysvětlovat veřejnosti,“ uvedl sekretář biskupské konference. Mezi právníky, kteří katolickou církev v majetkových sporech zastupují, se v poslední době hovoří také o tom, že by ve sporech proti státu mohli vyrukovat s požadavkem na finanční odškodnění za to, že církve nemohly léta své majetky užívat. Opírají se o podobnou argumentaci Ústavního soudu při verdiktech ve prospěch majitelů domů, kteří požadovali kompenzaci za neoprávněnou regulaci nájemného, a rovněž o výroky Evropského soudu pro lidská práva, jenž se v minulosti rovněž přiklonil k odškodnění restituentů s nenaplněným „legitimním očekáváním“ (zejména případ Broniewski versus Polsko z roku 2004).

Nechtěná podpora ateismu Na první pohled se tedy může zdát, že církve mají v ruce jako náhradu za neschválené restituce hrozbu, že zahltí české soudy svými určovacími žalobami, přes které se mohou navzdory politikům ke svým majetkům dostat, a navíc mají šanci, že si vysoudí i odškodné. Skutečnost by ale byla složitější. Kromě toho, že vyřízení tisíců žalob, byť s ústavně zaručeným vítězstvím, by trvalo roky a církve by kvůli nim musely pořádně navýšit výdaje za právní služby, nemohou biskupové a opati spoléhat na to, že jim odškodnění nahradí očekávané příjmy ze zákonem slibované finanční kompenzace. Nikdo totiž nemůže zaručit, že se tak celkově doberou Nečasovou vládou stanovené částky 59 miliard korun, a už vůbec ne s navýšením o inflaci, jak předpokládá současný návrh zákona. Přiklepnutá výška odškodnění, ať už ve věcech regulovaného nájemného či podobných sporů v nadnárodním měřítku, se totiž pohybuje mnohem níž, než bývá celková škoda vyčíslená žalující stranou.

Shrnuto a podtrženo, pokud se nestane malý zázrak a Nečasova vláda přežije ještě pár měsíců s většinou ve Sněmovně, a navíc ještě přesvědčí prezidenta, aby zákon o vyrovnání podepsal, přijdou církve o výhodný model restituce, na jaký v budoucnu sotva dosáhnou. A pokud se nebudou chtít pustit do justiční války se státem, nezbude jim nic jiného než jednat s levicí, což znamená velký ústup z dosavadních pozic.

S čím mohou církve určitě počítat, je pošramocené vnímání u veřejnosti, u níž postupně ztrácejí další a další body (a pokud zvolí variantu soudních sporů, budou o ně přicházet ještě rychleji). Za to si ale velkou měrou mohou samy. Přitom by možná bývalo stačilo, kdyby se hned po roce 1989 ve svých požadavcích uskromnily a zvolily trochu jinou komunikační strategii, například s důrazem na odluku od státu. Sveřepým důrazem na majetkové nároky se nechtěně postaraly o to, že pokud dojde na církevní daň, bude dobrovolných plátců velmi poskrovnu.

Katoličtí biskupové zatím nechtějí spekulovat o možnosti, že se jednání o rozsahu restitucí budou muset znovu otevřít

59 miliard korun měly dostat církve jako finanční náhradu za nevydaný majetek. Částku, navýšenou ještě o inflaci, by stát posílal ve splátkách 30 let.

Lid nesouhlasí Postoj k současnému návrhu na majetkové vyrovnání (v %)

Neví 19

Rozhodně nesouhlasí 37

Spíše nesouhlasí 28

Spíše souhlasí 12

Rozhodně souhlasí 4

Pramen: průzkum CVVM, září 2012

O autorovi| Tomáš Pergler • pergler@mf.cz

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče