Superšpion z Vídně

30. června 2014, 00:00 - (hrb, pto)
30. června 2014, 00:00

Jozef Kubů (65) Rodák ze slovenského Miloslavova se přestěhoval s rodiči do Znojma, kde ještě jako student vstoupil do KSČ. Posléze začal pracovat jako úředník Státní banky československé. V březnu roku 1973 nastoupil do hospodářské kriminálky do Znojma, kde odstartoval svoji kariéru ve Státní bezpečnosti. Na sklonku roku 1975 už pracoval pro rozvědku. StB si jej pěstovala jako perspektivního kádra, díky tomu mohl vystudovat právo. „Je vysoce inteligentní, taktní a jeho jednání vzbuzuje důvěru,“ napsal o něm v roce 1976 náčelník odborné školy ministerstva vnitra Vítězslav Lučan.

Podle dokumentů z Archivu bezpečnostních složek Kubů na konci roku 1975 s kolegou naverboval za agenta Štefana Stupavského, který pracoval v mnichovské chemičce Agfa. Agent dostal krycí jméno podle zaměstnavatele a měl se soustředit na objekty a osoby spjaté s německými speciálními službami. Spolupráce skončila v roce 1986, když agent Agfa přestal dojíždět do Československa. Schůzky v Německu StB vyhodnotila jako rizikové. O rok později Kubů získal a řídil dalšího agenta s krycím jménem Traktor. Ten v roce 1980 emigroval do Německa. Agent znal Jozefa Kubů pouze pod jeho krycím jménem Luňáček, a tak rozvědčíka nemohl vyzradit.

V květnu 1979 vyjel Kubů pod krytím diplomata na ambasádu do Berlína, o tři roky později následovala služba v diplomacii ve Vídni.

Průsaky od Bruna V rakouské metropoli Kubů řídil jednoho z elitních agentů StB. Jmenoval se Richard Klucsarits, pracoval jako historik Rennerova ústavu a patřil do okruhu lidí, kteří měli blízko k tehdejšímu socialistickému kancléři Brunovi Kreiskému. Svazkem s názvem Voral, což bylo Klucsaritsovo krycí jméno, procházela jména předních československých emigrantů – někdejšího tajemníka ÚV KSČ z období pražského jara 1968 Zdeňka Mlynáře, představitele exilové sociální demokracie Přemysla Janýra nebo spisovatele Ladislava Mňačka. V dokumentech kupříkladu stojí, že Mlynář se v květnu a v listopadu 1983 pokusil o osobní kontakt s Jozefem Kubů. „Mlynář se snaží o navázání trvalého styku,“ napsali nadřízení špiona Luňáčka. Voral byl pro StB velmi cenným kontaktem. StB od něj dostala například rozpočet rakouského ministerstva obrany nebo informace k uprchlíkům a emigrantům. Koncem března roku 1983 poslal Kubů do centrály zprávu o tom, že se emigrantské kruhy pokusí iniciovat nezávislé mírové hnutí v socialistických zemích. „V příloze zasílám obsah připravované knihy,“ hlásil špion Luňáček.

Klucsaritsovi zaplatil za práci odměnu čtyři tisíce šilinků a daroval mu deset kartonů cigaret za 650 šilinků.

Po návratu do ČSSR v roce 1985 byl Kubů pověřen funkcí zástupce náčelníka 37. odboru rozvědky. Soustředil se na západní Německo a Rakousko. „Zástupce náčelníka odboru byla na rozvědce velmi vysoká funkce. Každého šéfa, byť oddělení, na rozvědce musel kvůli užšímu propojení s KGB schvalovat ÚV KSČ. Pokud zastávali v rozvědné službě tak vysoká místa, rozhodně to nebylo proti vůli KGB. První správa, komunistická rozvědka, byla pod absolutní kontrolou KGB, byla velmi silně penetrována sovětskými agenty,“ zhodnotil Schovánek z ÚSTR.

Na domácím hřišti se ale Kubů nevyhnul problémům. V dubnu 1986 byl potrestán důtkou za porušení celních zákonů a musel absolvovat kádrový pohovor s náčelníkem inspekce rozvědky. V roce 1987 se provinil dvakrát, nejprve spáchal dopravní nehodu a zranil člověka, krátce nato ztratil krycí doklady. V komplexním služebním hodnocení mu nadřízení vytkli, že kromě němčiny a ruštiny neovládá druhý západní jazyk. V roce 1989 byl vyslán na zdokonalovací kurz do Moskvy.

Důležitý externista Po odchodu od bezpečnosti Kubů stejně jako Široký navázal na právnické vzdělání. V letech 1991 až 1992 pracoval v bývalém podniku zahraničního obchodu Koospol, pak byl prokuristou v Agropolu. Stejnou funkci později zastával také v Agrofertu, kam nastoupil v roce 1996. Byl dlouholetým přítelem Libora Širokého, s nímž se pravděpodobně znal ještě z StB.

Pro Babiše byly zřejmě cenné kontakty Luňáčka v Rakousku. Podle zdroje týdeníku Euro, který je obeznámen s děním v Agrofertu, jezdil Kubů často do Freistadtu. Udržuje také styky s pražskými komunálními politiky, bývá s nimi vídán v restauraci Bredovský dvůr. Podle informací ze dvou nezávislých zdrojů je Kubů partnerem současné finanční ředitelky Agrofertu Petry Procházkové.

Po neshodách s vedením byl Kubů v roce 2002 z Agrofertu propuštěn. Později se do holdingu vrátil, ale v současnosti s ním spolupracuje jen externě. Za jeho odchodem stál podle nejmenovaného zdroje Alexej Bílek.

V současnosti je Kubů stále veden jako advokát v České advokátní komoře a vede kladenské firmy Europroject Service a T. E. S.

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče