Superpodraz osamělého muže

30. listopadu 2015, 00:00 - Petr Holec
30. listopadu 2015, 00:00

Česká televize odvysílala dokument o Andreji Babišovi, který vůdce ANO pěkně naštval

Samota, úprk, ego. Těmito třemi slovy popsal v internetovém chatu dokumentarista Vít Klusák vicepremiéra, ministra financí a šéfa ANO Andreje Babiše, o němž rok točil dokument nazvaný Matrix AB, odvysílaný Českou televizí koncem listopadu. „Nevídaná samota. Ale způsobuje si ji sám,“ odpovídá Klusák znovu na otázku, co ho během roku natáčení na Babišovi nejvíc zaujalo. Sedíme spolu v kavárně Slavia, jen kousek od FAMU, kde mladý režisér, jenž mimo jiné spolupracuje i se Zdeňkem Pohlreichem na pořadu Ano, šéfe!, učí.

Samotu, úprk i ego v dokumentu skutečně vidíte. Samotu miliardáře a byznysmena, jenž se coby ministr náhle ocitne na poradě mezi úředníky vlastního ministerstva a musí jim nonstop nadávat za to, že nechápou ani základní principy své práce. Podle něj si neumějí namalovat ani jednoduchou tabulku. „Jsme pomalí jak hlemýždi,“ opakuje si pak Babiš poslušně na hodinách češtiny, aby měl svým podřízeným správně česky co říct, zatímco současně úkoluje svého mluvčího.

Vidíte i úprk druhého nejbohatšího Čecha, jenž z natáčení z ničeho nic uteče i s bodyguardem neznámo kam, načež se spolu zase brzy ráno objeví kousek od ministerstva financí, kde ze zaparkovaného auta vystoupí jiný muž a podá ministrovi příruční tašku. Kdyby poblíž stál herec Marek Vašut, napadne vás, že tu někdo točí českého Jamese Bonda. Podle Klusáka Babišova manželka Monika během natáčení poznamenala, že vstupem do politiky se jí manžel před očima proměnil z introverta v extroverta.

A vidíte i ego, hlavní motor moci – ekonomické i politické. To z dokumentu vyčnívá ještě velkoryseji než totální oddanost a servilita Babišem placeného okolí. Hlavně v závěru, když se vicepremiér ani trochu netají tím, že absolutně nechápe, jak v dokumentu o něm někdo může mluvit proti němu. „Měl jsem dobrou intuici. Super podraz. Totální podraz. Říkal jsem, serem na toho Klusáka,“ ulevuje si Babiš na projekci filmu, kam s sebou přivedl celý svůj mediální tým.

„Až mě to dojímalo. Oni se přišli podívat na hezký film o Babišovi, takže po jeho zhlédnutí kroutili hlavou, co to má znamenat. Po deseti minutách se začali ptát, jestli je natáčím. To už jsem si připadal jako v nějakém snu,“ popisuje režisér atmosféru na projekci.

Jiný sen prožíval, když chtěl Babiše v Praze konfrontovat se zemědělcem Bohumírem Radou. Ten si v dokumentu stěžuje, že zatímco jeho zničil, ovládl Babiš zcela trh s drůbeží.

Podle Klusáka vicepremiér s konfrontací souhlasil, takže pak s jeho týmem vedl komunikaci o její organizaci. Načež prý stejný tým vše zcela popřel a konfrontaci zrušil. „Oni sami musejí nejvíc nevědět, co se vlastně děje. Musejí jen vykonávat rozmary svého bosse,“ myslí si autor dokumentu o Babišově okolí. Ostatně podobně se cítí i sám. „On nás vtáhl do své pasti podobně jako Radu,“ vysvětluje Klusák okolnosti vzniku filmu.

Ze začátku totiž následoval Babiše celý týden bez kamery. Když ji pak přinesli, z některých míst je vyhodili. „Tehdy jsem pochopil, že začíná souboj o každý záběr. Proto ani já nejsem s filmem spokojený. Vím, co všechno uniklo,“ mrzí ho. Například to, když Babiš točil reklamní předvolební spoty s ostatními kandidáty ANO. I je vůdce a hlavní mecenáš hnutí údajně okřikoval, stejně jako v dokumentu okřikuje ostatní, především novináře. Jen pro ilustraci: Babišova oblíbená slova jsou „kurva“, „sráč“ (např. europoslanec Stanislav Polčák) nebo „blbeček“ (např. novinář z Práva). Z dokumentu bohužel nevyplývá, jestli je to před lekcemi češtiny, anebo až po nich.

Nejlíp poznáš sám sebe

Podle některých recenzentů dokument nepřinesl o Babišovi nic nového. Takové hodnocení dokládá spíš mediální posedlost kauzami, jež zcela ignoruje lidský rozměr politiků. Matrix AB totiž Babiše včetně jeho okolí popisuje jako člověka, což často otvírá mnohem důležitější privátní komnaty než mediální kauzy. Z dokumentu vystupuje miliardář s carskými sklony, jenž si platí impérium oddaných a který sám sebe přesvědčil, že je proti němu vedeno spiknutí. Vidíte i kontrast dvou zcela opačných tváří: jedné vlídné volební, kdy se Babiš ochotně fotí s voliči a všem dává koblihy; a druhé, kdy všem jen nadává.

Možná novináři v dokumentu nechtějí radši nic moc vidět, protože právě oni z něj vycházejí velmi špatně. Málokdo dnes samozřejmě bere vážně Martina Komárka, bývalého šéfkomentátora deníku Dnes a nyní poslance ANO. Když bylo potřeba, pěl veřejné ódy na Klementa Gottwalda, načež teď odvádí stejně poctivou práci pro Babiše. I z něj sice nejdřív dělal belzebuba, názor ale rád změnil, když ho Babiš začal platit. Vyšší bere, říká se. Smutnou ironií je, že právě Komárek je dnes největším terčem posměchu vysokých politiků ANO, vesměs bývalých manažerů Agrofertu a Babišových blízkých.

Jako servilní pomocník ovšem z dokumentu vychází i současný komentátor Lidových novin Jan Macháček, kdysi člověk blízký disentu. Ten dnes pro Babiše pracuje i mimo noviny, takže se na recepci na jeho Čapím hnízdě logicky nejvíc stará o to, jestli přítomným není zima a jestli nepotřebují „bundičku“. U mladé reportérky Novy, připomínající trochu Babišovu manželku Moniku, flirtování s mocným miliardářem instinktivně nějak očekáváte. „U Macháčka mě to zamrzelo nejvíc,“ říká Klusák.

Žádný fízl

Filmový tým sledoval vicepremiéra celý rok od září 2014 do letošního září. Žádný novinář neměl k Babišovi tak velkorysý a exkluzivní přístup. Ostatně i proto, že ANO vneslo do politiky novou mediální realitu: velmi selektivní, agresivní a restriktivní přístup k novinářům. Dokument perfektně ukazuje, jak Babiš zcela zbavil politiku politiky. Ve volební kampani všem jen nabízí koblihy, říká „šéfe“ anebo ubezpečuje, že ani on sám ničemu nerozumí.

Lidé ho prostě mají volit, protože „si celý život vystačil s formulí, že jedna a jedna jsou dvě“, myslí si Babiš.

Ve volební kampani to skvěle zabralo.

„Lidé se ho ani nechodili na nic ptát. Brali ho jako celebritu, jako by viděli Karla Gotta. A jemu dělá dobře, když mu lidé vyjadřují přízeň,“ popisuje zkušenost z natáčení Klusák. A neobdivují ho jen ti na nádražích nebo náměstích. Podle režiséra Babišův styl nadávání všem okolo imponoval i některým členům Klusákova filmového štábu. I ti prý podlehli dojmu, že všichni politici a úředníci jsou neschopní a že teď konečně přichází spasitel.

„Babiš ví, že přesně tohle lidé chtějí,“ dodává filmař.

Spasitele ve filmu pro změnu zamrzí, že nemůže Česko spasit úplně sám.

Na recepci na Čapím hnízdě si proto v diplomatické konverzaci posteskne, že to u nás „není tak dobré jako v Maďarsku“, kde stále autoritativněji vládne premiér Viktor Orbán, protože v české koaliční vládě nemůže neomezeně rozhodovat.

Podle Klusáka nejde jen o vládu; vicepremiéra podle něj obecně nezajímá žádný jiný názor. „Každému dává najevo, že on ví vše nejlíp. Bývá hrozně nepříjemný.

V podstatě lidem říká: neobtěžujte,“ popisuje Babiše.

Při domlouvání natáčení mu prý Babiš nejdřív radil, aby radši filmoval Ivana Langera nebo jiné politiky. „Pak ale řekl, že nemá co skrývat, a souhlasil. Jenže najednou jsme skoro nic nesměli. Celé natáčení jsme si hráli na schovávanou. Chtěl hlídat, co ve filmu bude, zajímaly ho i jednotlivé záběry. Na Čapím hnízdě se nás například ptal, proč točíme sele,“ vzpomíná Klusák. Na poslaneckém klubu ANO podle něj zase nesměli s kamerou ověřit, jestli všichni skutečně uctivě vstávají, když do místnosti vejde vůdce.

Místo toho dokumentarista jen viděl, jak poslanci ANO zcela vážně řeší to, aby Miroslav Kalousek nesměl ve sněmovně používat slovo „fízl“.

Já a můj ošklivý obraz

Babišův dokumentární obraz je jedním z mála jeho obrazů, který není řízen jeho týmem. I to zdůvodňuje vicepremiérovo rozčarování na projekci. Krátce po natáčení se prý Babiš začal domáhat písemně stvrzené autorizace filmu, již Klusák odmítl s tím, že nedělá autoportrét – trochu jiný žánr. Místo toho šéfovi ANO nabídl, že bude prvním divákem dokumentu a že do něj může namluvit vlastní epilog, kde vysvětlí věci, s nimiž nesouhlasí. Epilog nakonec suplují nadávky. Ze zloby ale vystupuje i zmíněná samota: v promítací místnosti plné lidí sedí osamělý muž, jehož někdo znovu nepochopil. l

Tehdy jsem pochopil, že začíná souboj o každý záběr. Proto ani já nejsem s filmem spokojený. Vím, co všechno uniklo. Lidé se Babiše ani nechodili na nic ptát. Brali ho jako celebritu, jako by viděli Karla Gotta. A jemu dělá dobře, když mu lidé vyjadřují přízeň.

O autorovi| Petr Holec • holecp@mf.cz

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče