Stačí jen hrábnout

03. prosince 2012, 00:00 - Vadim Fojtík
03. prosince 2012, 00:00

Česko leží na zásobách nerostných surovin za stovky miliard korun. Jen cena zlata, kterého leží v zemi zhruba 390 tun, je odhadována na více než 400 miliard

Disponujeme jen omezenými zásobami nerostných surovin. Proto musíme investovat hlavně do vzdělání a výzkumu, jinak naše ekonomika ve světové konkurenci neobstojí, tvrdil před několika lety exministr průmyslu a obchodu Martin Kocourek. Zatímco s investicemi do vzdělání měl zcela jistě pravdu, v hodnocení zásob nerostných surovin se poněkud mýlil.

Ať žije uran!

Z výpočtů týdeníku Euro, které vycházejí mimo jiné z údajů zveřejněných Českou geologickou službou, vyplývá, že v tuzemském podzemí se nacházejí velmi cenné strategické suroviny. Jejich hodnota souhrnem dosahuje řádu několika set miliard až bilionů korun. Pokud by se čistě teoreticky vzaly těžební stroje a těmi přejelo území České republiky od Aše až ke slovenským hranicím, vydobylo by se ze země neočekávané množství druhů strategických a dalších nerostů.

Něco takového ale nepřipadá v úvahu ani v Číně, natož v České republice.

Těm, kdo tvrzení o stamiliardových zásobách nevěří, napoví několik čísel. Česká asociace ložiskových geologů odhaduje, že celkový potenciál surovinových zdrojů zlata v České republice odpovídá zhruba 390 tunám kovu, jehož hodnota dle aktuálních cen na světových trzích přesahuje čtyři sta miliard korun. Česko má jedny z nejvýznamnějších zásob tohoto drahého kovu v Evropě. „Vedle ložisek s obsahem kolem stovky tun zlata, například v Mokrsku či Kašperských Horách, jsou evidována další ložiska s množstvím až v desítkách tun kovu,“ tvrdí Petr Morávek a Mirek Vaněček z České asociace ložiskových geologů ve svém příspěvku pro konferenci Surovinová politika a surovinová bezpečnost ČR. Akce se uskuteční zhruba v polovině prosince.

Ve výčtu strategických surovin ale lze pokračovat. Ještě většími zásobami, pokud je porovnáme se zlatem, disponuje Česká republika v případě uranu. Dle propočtů České geologické služby jde o těžko představitelné množství přibližně 135 360 tun. Měřeno aktuálními cenami uranu na světových trzích Česko sedí na zásobách, jejichž hodnota představuje minimálně pět set miliard korun. Další desítky až stovky tun strategického kovu navíc stále čekají na své objevení.

„Česká republika je jedno velké globální ložisko,“ tvrdí vedoucí odboru nerostných surovin České geologické služby Jaromír Starý. Navzdory tomu se v Česku, s výjimkou uranu, žádné nerosty, které obsahují rudy, netěží.

Převládají hlavně energetické suroviny, jako je hnědé a černé uhlí, nerosty pro stavebnictví, na jihu Moravy i ropa a zemní plyn, na západě republiky zase kaolin a jíly. A zase ty Kašperky Těžba rud v tuzemsku by se ale mohla v následujících letech rozšířit. Kromě již zmíněného zlata, které zajímá stále více těžebních firem, Česko disponuje relativně velkými zásobami i dalších rud. V zlatonosných Kašperských Horách je například relativně velké ložisko wolframu. Zdejší zásoby se odhadují na 40 tisíc tun, jsou tedy co do významu jedny z největších ve střední Evropě. Celkem byly v Česku doposud objeveny zásoby wolframu v objemu 70 tisíc tun. Pokud by se nyní prodaly na světovém trhu, cena by zcela jistě přesáhla šedesát miliard korun. Právě wolfram se řadí mezi takzvané kritické suroviny Evropské unie. I z toho důvodu, že jeho cena na světových trzích vzrostla v posledních dvou dekádách dvacetinásobně.

Ministerstvo průmyslu a obchodu i z tohoto důvodu připouští, že s ohledem na vývoj cen by bylo dobré začít uvažovat o jeho těžbě. Proti jsou ale logicky ekologové, kteří se obávají narušení místního ekosystému. Obavy odpůrců těžby by mohly napomoci zmírnit zkušenosti ze sousedního Rakouska. To ve svém wolframovém dole Mittersill ročně vyprodukuje až tisíc tun této suroviny. Za zmínku stojí, že se důl nachází v těsné blízkosti národního parku Hohe Tauern.

Baterie z českého lithia?

Pokud jde o strategické suroviny, média již několik měsíců informují o nedostatku dalšího strategického prvku, lithia. Nerost je nepostradatelný při výrobě baterií do mobilních telefonů, notebooků a elektromobilů. V Česku se nachází především v Krušných horách. „De facto celé Krušné hory lze posuzovat jako lithiovou provincii,“ tvrdí Starý. Jen v prostoru Cínovce a jeho okolí bylo evidováno 300 milionů tun rud se zvýšeným obsahem lithia. V ložisku Cínovec–jih jsou odhadovány zásoby lithia na 112 775 tun, což odpovídá hodnotě zhruba deseti miliard korun. Cena této suroviny ale kvůli stoupající poptávce v dalších letech zcela jistě poroste. Odborníci navíc soudí, že v tuzemsku byl zatím objeven jen zlomek zásob tohoto strategického prvku. Dokládají to například ložiskem černého uhlí Slaný, kde se našly zásoby podzemní vody, které mají obsahovat nejen 15 tisíc tun lithia, ale například i 123 tisíc tun bromu. Tedy opět zásoby surovin za miliardy korun.

I z výše uvedeného je patrné, že Česko disponuje relativně velkými zásobami strategických surovin. Otázkou ale zůstává, zda se některé z nich vůbec začnou těžit. Mnohdy totiž i velká ložiska nerostných surovin leží v zemi bez užitku.

Situaci nejlépe ilustruje dění kolem zlata. O průzkum možných lokalit – nejen těch, kde jsou již zásoby drahého kovu potvrzeny, ale i míst, kde je jeho výskyt doposud nepotvrzenou teorií – si již zažádalo pět firem. Jenže doba, která dělí samotnou žádost o průzkum a zahájení těžby, se zdá takřka nekonečnou. „Již samotné zahájení průzkumu většinou znemožní odpor místních obyvatel a samospráv a následné zamítavé stanovisko státní správy. U zlata se tak stalo v minulosti několikrát. Je to ale případ i dalších surovin, například průzkumu možných nalezišť břidlicového plynu, který ministerstvo životního prostředí zcela nesmyslně zakázalo,“ tvrdí jeden z odborníků, který si nepřál zveřejnit své jméno.

První a jediní Právě započítání nákladů na samotný průzkum ložiska, splnění všech požadavků místních samospráv či ekologických předpisů nakonec může způsobit, že ani horninu velmi bohatou na zlato se nevyplatí vytěžit. Potvrzuje to ostatně i Starý: „Důl na zlato vyžaduje větší investice, které nakonec mohou způsobit, že je mnohem výhodnější například těžba písku.“

Právě pokud jde o zásoby písku a dalších stavebních surovin, jako je mimo jiné i stavební a dekorační kámen či cihlářské suroviny, disponuje Česká republika mimořádné velkými geologickými zásobami v řádech miliard metrů krychlových. Jen vytěžitelné zásoby stavebního kamene v dobývacích prostorech jsou odhadovány na více než 700 milionů metrů krychlových. Stavební nerosty, s výjimkou dekorativního kamene, ale mají význam jen pro lokální, tuzemský trh. Na globálním trhu se s nimi obchodovat nedá. Kvůli ceně se je nevyplatí transportovat na větší vzdálenosti, než je několik desítek kilometrů.

Najde se ale i několik nerostů, v jejichž těžbě patří Česko mezi evropské, či dokonce světové velmoci. První, který stojí za zmínku, je kaolin. Zatím objevené tuzemské zásoby se odhadují na 1 207 631 kilotun této suroviny. Jen v roce 2010 se vytěžilo 3 493 000 tun. Dalším nerostem, kde je Česko těžební velmocí, dokonce jediným světovým producentem, jsou pyropy (polodrahokamy, ze kterých se vyrábí tradiční český granát) a vltavíny.

U obou zmíněných nerostů usnadňuje Česku pozici světové jedničky skutečnost, že se nikde jinde než zde netěží.

Ministr Kuba zasahuje Těžba strategických surovin v Česku by se měla v následujících letech změnit. Alespoň to vyplývá z materiálu Surovinová politika ČR, kterou ministerstvo průmyslu a obchodu zveřejnilo letos v červenci. Z dokumentu je patrné, že stát chce více využívat svoji surovinovou základnu. Součástí tohoto plánu je i zpřesňování a korigování existujících informací o surovinovém potenciálu ČR, jinak řečeno, další prozkoumání potenciálních zásob. „Geologický či ložiskový průzkum na straně jedné a těžba ložiska na straně druhé jsou do značné míry rozdílné aktivity, z nichž každá se liší povolovacím režimem,“ tvrdí ministerstvo v materiálu. Takový průzkum je navíc velmi nákladnou záležitostí, bez jistoty, že skončí úspěchem, tedy těžbou hledané suroviny. I proto hodlá ministerstvo průzkumné organizace a těžební firmy v ověřování vybraných strategických surovin podporovat, například formou daňových úlev nebo udělení přednostních práv k těžbě.

Ministr průmyslu a obchodu Martin Kuba navíc před časem v rozhovoru pro týdeník Euro upozornil, že jeho resort připravuje změnu horního zákona, která umožní státu více kontrolovat nakládání s vytěženými strategickými surovinami. Sem patří mimo jiné černé a hnědé uhlí, zlato či ropa. Součástí navrhované změny má být i výrazné zvýšení poplatku za těžbu některých strategických nerostů. To se vztahuje především na těžbu hnědého a černého uhlí, které do této kategorie spadají. Těžební firmy v této formě odvedly z vydobytého hnědého uhlí jen za loňský rok 240 milionů korun a z černého dalších 150 milionů korun. V případě hnědého uhlí je to 1,5 procenta z tržní ceny a v případě černého půl procenta. V letech 1993 až 2011 těžební organizace odvedly státu 10,1 miliardy korun, z toho obce utržily 6,3 miliardy korun. Zatím není jasné, o kolik se zmíněné poplatky zvednou. Ministr průmyslu Kuba již dříve naznačil, že by se mělo jednat o procenta. Obvykle dobře informované zdroje uvádějí, že odvody by neměly přesáhnout deset procent z tržní ceny prodané suroviny. „Velké těžařské firmy, především společnost Czech Coal, se snaží v zákulisí proti tak dramatickému navýšení odvodu lobbovat. Argumentují mimo jiné tím, že by přišly o část zisku, a tím i možnosti investovat do rozvoje těžby,“ konstatoval zdroj.

Nové technologie, nové možnosti Jestli se v Česku začnou těžit některé z výše uvedených strategických nerostů, závisí především na dvou faktorech. Zda se jejich dobývání vyplatí z ekonomického hlediska a zda se podaří přesvědčit příslušné orgány státní správy a samosprávy o ekologické bezpečnosti takové těžby. K tomu by měl přispět i rozvoj těžebních technologií, které na takové požadavky reagují. Současně jsou i kvůli růstu cen surovin patrné další trendy. „Stále častější je přetěžování hald, které vznikly po těžbě rud. Dřívější výtěžnost dosahovala zhruba 70 procent, teď se pohybuje kolem 95 procent, a to se s ohledem na několikanásobný růst cen kovů vyplatí,“ tvrdí náměstek ředitele České geologické služby a vedoucí útvaru Geofond Vít Štrupl.

Obdobně se přetěžují například i haldy hlušiny vzniklé po těžbě uhlí a podobně. Odběratelé jsou navíc schopni zpracovat i surovinu horší kvality. Zatímco před několika desítkami let se pro výrobu cihel používala jen kvalitní cihlářská hlína, v současnosti lze cihly i díky moderním technologiím vyrobit takřka ze všeho. Patrná je i snaha těžebních firem o maximální využití ložiska. „Je to komplexní těžba jako ve středověku, kdy se zpeněží vše, co jde.

Využívá se třeba i materiál z kamenolomů, který se dřív ukládal na haldy“ dodal Štrupl.

Šance na velký objev Geologové tvrdí, že území Česka je relativně dobře prozkoumané, jedním slovem ale dodávají: jak na co. Jinak řečeno, při průzkumu se většinou hledá vždy jedna konkrétní surovina. Teoreticky se může stát, že v místech, kde se zkoumala přítomnost zlata, mohou geologové při dalším hledání narazit třeba na velké ložisko uranu. Rovněž je možné, že další ložiska surovin, například rud, se najdou ve větších hloubkách pod zemským povrchem. „K tomu by se ale musely povolit průzkumné vrty hluboké v řádech stovek metrů až několika kilometrů,“ upozorňuje Štrupl.

Šance na to, že zahraniční média budou někdy o Česku psát jako o zemi, kde se podařilo najít doposud největší zásoby ropy, zemního plynu a zlata na světě, jsou ale za hranicí pravděpodobnosti.

Výdobytky na státním

Firmy KSB a Sedlecký kaolin těžaře Vojtěcha Zítka jsou v republice jediné, které mají od státu pronajaty pozemky pro dobývání nerostného bohatství. Dohromady mají obě společnosti z Božičan na Karlovarsku propachtovaných 275 hektarů, za což ročně platí Pozemkovému fondu nájemné 274 746 korun. „KSB za pronajatých 171 hektarů odvádí ročně 170 667 korun, Sedlecký kaolin za 104 hektarů platí 104 079 korun,“ upřesňuje mluvčí fondu Monika Machtová. Doplňuje, že oněch 275 hektarů se nachází v chráněných ložiskových územích, tedy v místech, kde je dle historických průzkumů evidováno ložisko suroviny, ale dosud zde nejsou stanoveny dobývací prostory.

Těžařské firmy mají při privatizaci pozemků v dobývacích územích na pronajaté hektary nárok, zákon jim zakotvuje předkupní právo.

To ale neznamená, že stát svých 275 hektarů Zítkovým společnostem prodá.

„Nelze předpovědět, zda Pozemkový fond převede na těžební organizace veškeré pozemky, pod nimiž se nacházejí ložiska nerostných surovin. Převody se realizují na základě požadavků těžebních organizací,“ říká Machtová. Tvrdí, že prodej všech pozemků je nereálný.

Důvod? Těžební firmy nemají zájem kupovat pronajatou půdu v lokalitách, kde obce nebo veřejnost úspěšně protestují proti těžbě. „Firmy o nákup pozemků nestojí ani v místech, kde jim těžební technologie neumožňují ekonomické využití ložisek. Nebo jde o nerostnou surovinu, o niž nemá zpracovatelský průmysl v současné době zájem,“ vysvětluje mluvčí.

Pozemkový fond dosud pro účely těžby nerostů převedl na těžaře 1385 hektarů, za které získal necelých 450 milionů korun. Hektar s ložiskem nerostného bohatství přenechal v průměru za 324 tisíc korun. Hektar „obyčejné“ orné půdy v úrodnějších oblastech se na volném trhu prodává za 150, ale i za 250 tisíc korun.

(krl)

Co také můžete najít pod povrchem

Odhadované zásoby nerostných surovin

na území České republiky

Druh nerostu Objem zásob

Drahé kameny 19 487 kt

(Pyroponosná hornina)

Kaolin 1 207 631 kt

Fluorit 2033 kt

Cín 163 809 t

Měď 49 kt

Mangan 138 801 kt

Olovo 152 kt

Stříbro 532 t

Zinek 472 kt

Dekorační kámen 183 677 000 m3

pramen: ročenka České geologické služby z roku 2011

Ministerstvo průmyslu chce průzkumné organizace a těžební firmy v ověřování ložisek vybraných strategických surovin podporovat

Tady šlapeme po miliardách

Česká geologická služba tvrdí, že v tuzemském podzemí se nacházejí velmi cenné strategické suroviny, jejichž cenu odhaduje na několik set miliard až bilionů korun.

Zlato Když v březnu roku 1927 listonoš Prošek našel nedaleko Vodňan v roztlučených křemenech, kterými cestáři opravovali místní komunikaci, několik zlatých plíšků, vyvolal tím v regionu doslova zlatou horečku. Desítky soukromníků si narychlo zajišťovaly těžební práva v okolí dolu v Křepicích, odkud křemenný štěrk pocházel. Zklamání ale bylo veliké, nikdy se žádné velké ložisko zlata nepodařilo nalézt. Pravděpodobnost, že v Česku vypukne další podobná zlatá horečka, je minimální. Navzdory tomu ale republika disponuje relativně velkými zásobami zlata ukrytými hluboko v podzemí, celkem se jedná až o 390 tun kovu.

Hnědé uhlí Zásoby hnědého uhlí vystačí těžařům zhruba na dvacet let. Výzkumný ústav hnědého uhlí uvádí, že před územními limity, které udávají, kam až se může nerost dobývat, leží posledních zhruba 846 milionů tun hnědého uhlí. Za limity je to dalších 850 milionů tun. Česká geologická služba ale odhaduje celkové zásoby hnědého uhlí v České republice na 8 998 999 kilotun. Většina z této suroviny je kvůli hustému obydlení a zástavbě či z ekonomických důvodů nevytěžitelná.

Černé uhlí Celkové zásoby černého uhlí v České republice dosahují zhruba 16,421 milionu kilotun. Uhlí se těží především v ostravsko-karvinské pánvi. Poměrně velké zásoby byly ověřeny i v oblasti hornoslezské pánve, zvláště v okolí Frenštátu pod Radhoštěm. Ložisko ale leží na pokraji CHKO a proti zahájení těžby jsou především místní správy a ekologické organizace. Dle odhadů leží pod Beskydami až 1,6 miliardy tun kvalitního černého uhlí, což je ojedinělé v celé Evropské unii.

Uran Zásoby strategické suroviny, na které jednou možná bude stát tuzemská energetika, má Česká republika skutečně velké. Dle propočtů České geologické služby, které vycházely ze statistických údajů z roku 2010, zásoby dosahují zhruba 135 361 tun, přičemž ve zmíněném roce státní firma Diamo vytěžila 259 tun. Relativně velká ložiska uranu jsou v Podještědí. Prozkoumávat je chtěla australská společnost Urania Mining, stát jí ale průzkum ložisek zakázal. V současnosti se v tuzemsku těží uran v Rožné, je to poslední důl svého druhu v Evropě.

Ropa Žádná ropná velmoc se z České republiky patrně nikdy nestane. Tuzemské zásoby jedné z nejcennějších energetických surovin dosahují dle údajů z roku 2010 zhruba 29 015 kilotun, z toho vytěžitelný je jen zlomek – 1415 kilotun. Surovina se těží výhradně na jihu Moravy. Dle odborníků, kteří se odvolávají na stále probíhající průzkum, se v budoucnosti mohou jak celkové, tak vytěžitelné zásoby o něco zvýšit.

500 miliard korun minimálně takovou hodnotu představují zásoby českého uranu, měřeno jeho aktuálními cenami

O autorovi| Vadim Fojtík, fojtik@mf.cz

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče