Spotřebitelská smlouva není past

16. prosince 2013, 00:00 - Mgr. Martin Pujman
16. prosince 2013, 00:00

Změny v úpravě všeobecných obchodních podmínek v kontextu aktuálního rozhodnutí Ústavního soudu

Ústavní soud přijal dne 11. 11. 2013 svůj nález sp. zn. I. ÚS 3512/11, kterým se vyjádřil k aktuálně hojně skloňované problematice tzv. spotřebitelských smluv. Tedy smluv, v nichž na jedné straně stojí podnikatel a na straně druhé spotřebitel, který zpravidla za poskytovanou službu či zboží poskytuje podnikateli určité peněžité plnění. Ústavní soud v předmětném nálezu zopakoval některé základní principy ovládající spotřebitelské právo, jako je princip omezené autonomie vůle spotřebitele, princip rovnosti prostředků spotřebitele a podnikatele či informační povinnost podnikatele. Ve vazbě na používání tzv. všeobecných obchodních podmínek Ústavní soud tyto principy konkretizoval o závěr, že „v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu (podobně jako rozhodčí doložka) zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis)“.

Ústavní soud uvedeným závěrem potvrdil tendenci rozhodovací praxe českých soudů k posílení postavení spotřebitele ve smluvních vztazích s podnikateli. V odůvodnění předmětného nálezu se Ústavní soud také vyjádřil k účelu všeobecných obchodních podmínek ve spotřebitelských smlouvách, který spatřuje ve zjednodušení smluvních ujednání technického a vysvětlujícího charakteru.

Ústavní soud naopak vyloučil, aby všeobecné obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách sloužily k ukrývání často nepřehledných, složitě a malým písmem formulovaných ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a která mají uniknout jejich pozornosti.

Odstranění informační asymetrie

Výše prezentované závěry Ústavního soudu vyniknou v kontextu úpravy spotřebitelských smluv v novém občanském zákoníku (NOZ), který přesto, že veskrze zachovává kontinuitu s dosavadní právní úpravou, tuto dále obohacuje o některé změny. Mezi tyto změny patří i posílení tzv. informační povinnosti podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli (ust. § 1728 odst. 2, § 1811, 1820, 1826 a další ustanovení NOZ). Účelem posílení informační povinnosti je odstranění informační asymetrie mezi podnikatelem (profesionálem) a spotřebitelem, aby tak byly právně vyrovnány výchozí rozdíly, jež mezi podnikatelem a spotřebitelem panují. Otázkou, kterou si zejména podnikatelská veřejnost bude pokládat, zní, nakolik bude posílení informační povinnosti v kontextu aktuálního závěru Ústavního soudu dopadat na současná znění všeobecných obchodních podmínek užívaných podnikateli. Nastolenou otázku lze dále konkretizovat na to, zda (a případně kde) leží hranice informační povinnosti podnikatele vůči spotřebiteli. Bude mít nová právní úprava spotřebitelských smluv v kontextu závěrů Ústavního soudu za následek, že např. ujednání, která znamenají pro spotřebitele určitou peněžitou povinnost, bude nezbytné vyjmout z všeobecných obchodních podmínek a přesunout je vždy přímo do textu smlouvy? A bude nezbytné, aby tato ujednání, pokud budou současně naplňovat charakter tzv. překvapivých klauzulí, byla opatřena samostatným podpisem spotřebitele, aby tak byl naplněn požadavek jejich výslovného přijetí uvedený v ust. § 1753 NOZ?

Nutná analýza

Ve světle nastolených otázek lze zejména v rané fázi aplikace NOZ očekávat, že řada podnikatelů bude z opatrnosti volit takový přístup, který podnikatelům zabezpečí nízké riziko sankcí ze strany České obchodní inspekce coby orgánu dozoru nad dodržováním povinností dle zákona o ochraně spotřebitele. Takto „opatrný“ podnikatel nevybavený odborným právním aparátem pak z často jednoduchých a přehledných smluv kupních či smluv o dílo učiní nepřehledný konglomerát práv, povinností a upozornění, v nichž bude pro průměrného spotřebitele obtížné rozpoznat stěžejní smluvní ustanovení, zejména podstatné náležitosti jednotlivých smluvních typů (např. celková výše peněžitého plnění poskytovaného spotřebitelem podnikateli). Je otázkou, zda tento efekt možného zahlcení spotřebitele informacemi v samotné smlouvě nemůže vést k zachování formálně plné informovanosti spotřebitele o všech skutečnostech relevantních pro daný smluvní vztah. Ovšem pouze za cenu nižší míry faktické informovanosti spotřebitele o podstatném obsahu jeho práv a povinností plynoucích z uzavíraných spotřebitelských smluv. S ohledem na blížící se účinnost NOZ a s přihlédnutím ke zmíněným efektům nové úpravy spotřebitelských smluv v kontextu s aktuálními závěry Ústavního soudu nelze než doporučit, aby podnikatelé využívající všeobecné obchodní podmínky ve vztazích se spotřebiteli provedli jejich urychlenou analýzu a úpravu.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče