Spavá nemoc pražské burzy

13. srpna 2012, 00:00 - Tomáš Plhoň
13. srpna 2012, 00:00

Malé objemy, žádné nové emise a nezájem investorů. Pražská burza se z úpadku vymaní jen velmi těžko

Asi se bojí, že je vzbudíme. Takhle odpovídá fotograf týdeníku Euro na dotaz, proč nedostal povolení vyfotit prostory pražské burzy zevnitř. Je to neškodný vtípek, ale dobře ilustruje, jak se o centru českého kapitálového trhu v poslední době smýšlí. Nijak. A když už, rozhodně ne v dobrém slova smyslu. Na pražské burze se odehrává nejméně obchodů v její historii, stále trpí nedostatkem zajímavých akcií a kromě toho se z ní vytrácejí zahraniční investoři. Dokáže budoucí vývoj burzu resuscitovat z její agónie?

Evropský upgrade Od chvíle, kdy v Rybné ulici naposledy zazvonil slavnostní zvon oznamující příchod nové firmy na burzu, už nějaký čas uplynul.

I když společnosti zvažující IPO (primární úpis akcií – vstup na burzu spojený se ziskem nového kapitálu) stále existují, zvon zůstane nějakou dobu ještě zticha. Do té doby bude pravděpodobně situace českého kapitálového trhu podobně tragická jako dosud.

Zda není „tragická“ moc silný výraz? Za druhé čtvrtletí se na pražské burze zobchodovalo na hlavním trhu pouze lehce přes padesát miliard korun. To je přibližně polovina toho co za stejné období loňského roku, nemluvě o období před rokem 2008, kdy byly objemy ještě výrazně vyšší. Nové firmy sem své akcie nabízet nepřicházejí, a vzhledem k tomu, jak málo se v Praze otočí peněz, se není čemu divit. Je otázkou, zda se objemy obchodů někdy vrátí na své původní úrovně.

„Určitě nevrátí, protože EU přijala legislativu, která doslova vyhání investory z burzy,“ říká neobvykle skepticky generální ředitel pražské burzy Petr Koblic. Naráží tím na směrnici z dílny Evropské komise, kterou skutečně kritizují odborníci ze všech stran a díky níž se staly mnohem výhodnější takzvané OTC deriváty (over-the-counter), mimoburzovní obchody uzavírané obvykle po telefonu. „Je to sice naprosto absurdní, ale bohužel se to stalo. Podstatná část obchodů se přesunula a obchoduje se po telefonu v Londýně,“ říká Koblic.

Pokud je ale skutečně na vině evropská legislativa, logicky by měly být v podobné situaci i jiné evropské burzy. Částečně tomu tak je. Například v donekonečna kanonizované Varšavě se v červnu zobchodovalo o necelých 300 milionů złotých denně míň ve srovnání s předchozím rokem. Potíže má i největší evropská burzovní skupina NYSE Euronext, která propojuje burzy v Londýně, Paříži, Amsterodamu a dalších evropských městech s New Yorkem. Za první pololetí měla o 30 milionů dolarů nižší zisk kvůli úbytku obchodníků.

Má to ale háček. Za prvé, pokles pražské burzy nad výše zmíněnými skutečně vyniká. Za druhé, těžko můžeme vývoj českého kapitálového trhu v posledních letech svádět na směrnici, která byla přijata už v roce 2004. Nemluvě o tom, že ony OTC deriváty » nijak zvlášť na objemu nerostou, spíše naopak. Stín dluhové krize „Vliv současné krize akciových trhů určitě budeme ještě nějakou dobu zaznamenávat. Rozhodně se tu neodehrává nic horšího, než co se děje jinde. Česká republika je samozřejmě velmi malá ekonomika, a cokoli se tady bude veřejně obchodovat, bude vždycky omezeno tržní kapitalizací. Není možné, aby se to někdy změnilo,“ říká Petra Wendelová. Partnerka poradenské společnosti Ernst & Young v rámci oddělení transakčního poradenství přímo radí firmám, které o vstupu na burzu uvažují.

„Nové emise mají smysl a těší se přízni investorů, jen pokud jsou spojeny s příběhem, jak emitent nové prostředky použije. Typicky to bývá agresivní růst nebo vstup na nové trhy. Pokud se podíváte na výhled evropské ekonomiky v nejbližších letech, určitě takových příběhů moc nenajdete,“ vysvětluje Wendelová všeobecný jev, že firmy nemají chuť chodit si na burzu pro nový kapitál. Firmy po celém světě v uplynulých třech měsících odložily či zrušily své plánované primární emise v objemu více než osm miliard eur.

O globálních trendech jistě nemá smysl příliš hovořit. Nikdo neví, zda za rok bude ještě existovat nějaká eurozóna, takže logicky málokdo má takovou odvahu investovat do natolik nejistého podniku, jakým akcie v krátkodobém výhledu vždy byly. I to je bezpochyby jedna z příčin, proč se pražská burza pomalu mění v pomník kdysi nadějného trhu. Současné zoufalství ale není možné svádět se zavřenýma očima ani na ni.

Sen o burze Vraťme se o pár kroků zpátky, dejme tomu na začátek 90. let. Všeobecná euforie nad světlou budoucností je vidět na každém kroku a privatizace se s velkou nadějí pomalu rozjíždí.

Burza vzniká později, v prozatímním režimu začíná obchodování až v polovině roku 1993. „Přitáhneme zahraniční investory, kteří se lačně vrhnou na akcie našich podniků a rozjedou v Česku fungující kapitálový trh,“ zněla tehdejší mantra. Dávalo to smysl. Existence silného kapitálového trhu může podporovat běh celé ekonomiky. Firmy si mohou chodit pro kapitál na burzu, takže nejsou závislé na bankách, které ve zlých časech utahují kolečka velmi rychle.

Jenže s tím, jak se privatizační akcie pomalu sypaly na burzu, vyvstávala i přes počáteční euforii čím dál tím jasněji smutná pravda. Zahraniční investoři nemají zájem. V roce 1997 muselo být vyřazeno hned 1300 titulů, s kterými vůbec nikdo neobchodoval. Na přelomu tisíciletí pak často zazníval názor, že mít v Česku burzu možná ani nemá žádný smysl. Potvrdilo jej i historicky první IPO dnes již zaniklé společnosti Limart, která v roce 2001 plánovala prodat akcie až za 340 milionů korun. Investoři jich ale koupili jen za necelý milion.

„Na rozdíl od varšavské vznikla pražská burza vlastně násilnou konverzí na sekundární bázi. Tam se nechodilo pro nové peníze, ale začaly se tam masově obchodovat akcie firem, aniž by to bylo zdrojem čerstvého kapitálu. Obchodování od začátku dominovaly banky, jejichž hlavní byznys byl vlastně mimoburzovní. Neměly zas takový zájem ten trh rozvíjet,“ popisuje Wendelová.

V posledním desetiletí se leccos otočilo k lepšímu. Objevují se první skutečně úspěšné primární emise typu Zentiva či tehdy ještě nadějného Orca. Ještě těsně před krizí končí úspěchem úpis akcií uhelné NWR. Na chvíli se zdá, že vize funkčního kapitálového trhu není v Česku až tak marná a brzy by financování firem skrz burzovní trh mohlo být něčím docela běžným. Situace se však znovu otočila.

Z burzy v masovém měřítku odešli zahraniční investoři, kteří jsou odjakživa hlavním hybatelem dění na jakémkoliv akciovém trhu.

Bez belgického klenotu Pokud by se měli ve velkém vrátit, museli by mít nejprve důvod. Dnes má na pražské burze zahraniční investor šanci narazit snad jen na dva zajímavé akciové tituly – ČEZ a Komerční banku, případně ještě na Erste či Telefóniku O2. Zbytek segmentu SPAD, který by měl představovat elitu českých firem, zůstává pod rozlišovací schopností kteréhokoliv zahraničního fondu.

Z původně úspěšné NWR zůstal jen smutný příběh, navíc s pachutí nařčení z oklamání investorů (z upisovací ceny 425 korun nezbyla ani čtvrtina, plán rozvoje firmy v Polsku se ukázal být nerealistický). Stejně na tom jsou další, ještě nedávno stěžejní tituly jako Unipetrol či obě developerské firmy (jedna je dodnes v konkurzu, druhá byla donedávna v ochraně před věřiteli). A už vůbec nemluvě o bizarnostech pražské burzy, jako je prodejce ojetých aut AAA Auto či loterijní Fortuna, byť konkrétně ta není tak neúspěšná, jak jí mnozí prorokovali.

Výmluvný je i seznam těch, kteří dnes na burze zůstali. Podíváme-li se na soupis členů burzy, vidíme naprostou většinu českých investičních firem a brokerů, nepočítámeli jeden polský a jeden maďarský fond. Členové burzy jsou jediní, kteří jsou oprávněni provádět obchody. A s tím, jak pomalu klesá zájem ze strany investorů, klesají i jejich zisky. Patria, BrokerJet i Atlantik FT skončili první letošní čtvrtletí ve ztrátě. Své o tom ví i Wood & Company, člen burzy, který má druhé největší zobchodované objemy ze všech.

„Obávám se, že v krátkodobém horizontu je naděje na oživení relativně malá,“ říká Vladimír Vávra, broker Wood & Company. Jeho společnost obchoduje po celém světě, a tak i on dodává, že úbytek investic není jen neduhem pražské burzy, ale jde o celosvětový jev. Stejně jako malá chuť firem chodit si na burzu pro kapitál pomocí IPO.

Také počet IPO je ale v Praze do očí bijící.

Loni přišla na burzu jen energetická E4Y, poměrně malá společnost, která ani nebyla zařazena do hlavního trhu. Dlouho se čekalo, že se prostřednictvím burzy prodá ČSOB, jejíž mateřská společnost KBC musela splatit pomoc vládě. Belgičané si ale klenot svého portfolia nakonec nechali a peníze se rozhodli sehnat jinde. Nelichotivě vyzněl také IPO softwarových firem AVG a Avast. Zatímco první výrobce antiviru se rozhodl vstoupit raději na Wall Street, druhý plánuje získat kapitál na americkém trhu NASDAQ. Ani jeden z nich nechtěl v Praze nabídnout své akcie alespoň v rámci duálního listingu, což by zdejšímu trhu rozhodně pomohlo.

„Pokud mohou dosáhnout na likvidnější trh, jsou zajímavější pro širší pole investorů, takže je to vždy zajímavější i pro ně. Řada investorů i tuzemského původu nemá zábrany obchodovat akcie kdekoli na světě. Nemá pro ně smysl držet se lokálního trhu,“ říká Wendelová.

A tady je další příčina. Jak postupuje globalizace a propojování finančních trhů, státní hranice už vlastně nejsou pro kapitál žádnou bariérou. Malá lokální burza obecně ztrácí na významu. „Zájem o vstup na pražskou burzu ale stále existuje,“ upozorňuje nicméně Wendelová. Želízka bez ohně Jenže střípky naděje začínají matnět, podívámeli se, kdo o vstup na pražskou burzu nyní dle oficiálních prohlášení uvažuje. Nejčerstvěji takový záměr prezentoval prodejce zahradní techniky Mountfield. Obvykle se sice od kteréhokoliv IPO čekají zázraky, v tomto případě však byly reakcí spíše vtipy na téma Béda Trávníček chce na burzu. Společnost se ziskem necelých patnáct milionů jistě nebude pro zahraniční investory žádným lákadlem a investiční plán rozšířit síť prodejen také nezní zrovna sexy.

Dále tu je cestovní kancelář Exim Tours.

„Při vstupu na burzu bude mít Exim Tours osm miliard obratu,“ prohlásil šéf a zakladatel firmy Ferid Nasr s tím, že akcie Eximu se v Praze objeví během příštího roku. Osmimiliardový obrat už je slušné číslo a Nasr je jistě velmi respektovaný podnikatel. Nicméně většinový podíl ve svém holdingu již prodal německému koncernu REWE, nemluvě o tom, že cestovní kanceláře nejsou v burzovním světě dvakrát žádaným zbožím. O IPO hovoří už delší dobu také CS Cargo, v jejím případě jde ale o novinářský evergreen, jehož hmatatelné výsledky jsou stále v nedohlednu. Navíc také nejde o zrovna velkou společnost.

„Nemyslím si, že je zájem o primární emise malý. Problém spatřuji především v atraktivitě případných kandidátů. Na rozdíl od autobazarů či developerů by trh jistě s povděkem přijal nové emise například v energetickém, těžebním, finančním či farmaceutickém sektoru,“ říká broker Vávra. » V Česku se dlouho vkládaly naděje do spojení s burzou ve Vídni, která pražský akciový parket koupila v roce 2008. Celá burzovní skupina propojující Vídeň, Prahu, Budapešť a Ljublaň je na první pohled sympatickým spojením finančních světů bývalého Rakouska-Uherska. Všechny burzy se nedávno propojily jednotným obchodním systémem Xetra, a na investory proto působí jednotně.

Vídeň má navíc hustší síť bank, více hlavních kanceláří a vůbec sofistikovanější investiční prostředí. Jenže v poslední době se potýká s podobnými problémy jako Praha. V červnu zde objemy klesly meziročně o 50 procent a trh s IPO je zde podobně vyschlý. Nedávná zpráva investiční skupiny Avco hovoří o Vídni jako o trhu postiženém stagnací, kterému navíc neprospěla nedávno zavedená 25procentní daň ze zisků cenných papírů.

Naděje v penzích „Dobrým vzorem k následování do budoucna je spíše varšavská burza, která nad ostatními regiony vyniká. Nemyslím jen několikanásobné množství emisí ani vyšší objemy, ale spíše větší participaci domácích institucionálních investorů,“ říká Vávra. Popravdě, porovnání s Varšavou je v Česku už trochu nudné klišé. Polsko má oproti Praze a vlastně i oproti zbytku světa výhodu ve své originální penzijní reformě, která vytvořila systém velmi dravých fondů, jež mají navíc povinnost investovat do domácích akcií. Těch drží podle Vávry přibližně 32 procent. Na Varšavu se dá z tohoto důvodu dívat i jako na nebezpečnou bublinu. Své akcie zde upisují i velmi malé firmy, pro které je především na trhu NewConnect velmi snadné získat kapitál. Po úpisu ale řada z nich leží dále investory nepovšimnuta a i management Varšavské burzy nedávno oznámil, že začne preferovat kvalitu před kvantitou.

Porovnávat s Varšavou je ale zkrátka třeba i proto, že jasně vynikne, co je v Praze špatně.

Pomineme-li globální a evropské vlivy, je to především zatuchlé domácí investiční prostředí. Pražské burze se za posledních pár let sice podařil obdivuhodný kousek, když dokázala zvýšit počet drobných investorů na současných 100 tisíc (ještě nedávno to byla přibližně desetina), ovšem v porovnání s jinými zeměmi je to stále malé číslo. Není to pochopitelně vina burzy, zklamání z kuponové privatizace mají Češi stále v živé paměti. Stát zároveň na kapitálový trh příliš nemyslí. Pokud zbývá něco privatizovat, o burze se neuvažuje. „Do budoucna vidím jiskru naděje v podobě větší angažovanosti domácích institucionálních investorů především v souvislosti s chystanou penzijní reformou,“ míní Vávra. To ale nebude rychlý proces a rozhodně nelze čekat podobný boom jako v Polsku. Reforma sice otevírá fondům, které se dosud akciím v souladu se zákonem důsledně vyhýbaly, částečně ruce, přerod to ale bude pomalý.

„Jde o to, nakolik si fondy budou moci dovolit být agresivní. Pro nás je to něco totálně nového a obávám se, že většina přispěvatelů do fondů nemá příliš povědomí o tom, jak se liší fondy investující do akcií od investic do peněžního trhu. Většina těch správců se bude ze začátku muset chovat hodně opatrně,“ myslí si Wendelová.

Zatím se nedá ani moc předpovídat, jak dopadne nejnovější projekt pražské burzy, otevření nového trhu Start pro malé a střední podniky. Ten docela určitě našel inspiraci právě v polském NewConnectu, byť by se měl vyvarovat jeho chyb. Nový trh však už startuje dva měsíce a stále na něm není k mání jediná akcie. Kromě poněkud pofiderní firmy Wooky, jež navíc svůj vstup odložila, se zatím žádná veřejně ani neohlásila. „Já o nich nevím. Ty firmy by museli přitáhnout členové burzy, a to se musíte zeptat jich,“ říká Petr Koblic na otázku, zda už jsou nějaké tituly na nový trh na cestě. Navíc, i kdyby se jich objevily desítky, atraktivnost Prahy pro zahraniční investory to stejně nezlepší.

Ve výsledku se českému kapitálovému trhu mnoho dobrého prorokovat nedá. Ekonomická situace Evropy se jen tak nezlepší. Směrnice evropské unie MiFiD má sice projít revizí, ale i ředitel burzy se drží názoru, že se tím věci jen zhorší. Časem se mohou objevit nové emise a část investorů, kteří se nyní drží hodně zpátky, se zase vrátí. Česko ale bude pravděpodobně navždy trhem, jemuž dominují banky, které dál drží celou ekonomiku na uzdě investičních úvěrů. Stejně tak zakořeněný konzervatismus obyvatelstva se hned tak nepromění v investorskou dravost. A možná že to nakonec není ani tak špatně.

Za druhé čtvrtletí se na pražské burze zobchodovala přibližně polovina toho, co za stejné období loňského roku 50 mld. Kč Tolik se zobchodovalo na hlavním trhu pražské burzy za letošní druhé čtvrtletí. Dnes má na pražské burze zahraniční investor šanci narazit snad jen na dva zajímavé akciové tituly – ČEZ a Komerční banku

Strmý pád Objemy obchodů na pražské burze (mld. Kč)

pramen: BCPP

Pozvolný růst Objemy obchodů na varšavské burze (mld. PLN)

pramen: WSE

O autorovi| Tomáš Plhoň • plhon@mf.cz

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče