Soutěž krásy a švýcarský šok

19. ledna 2015, 00:00 - LUKÁŠ KOVANDA
19. ledna 2015, 00:00

POPEKONOMIE Finanční svět se zase jednou ocitl v šoku Švýcarská centrální banka minulý týden překvapivě ukončila intervenční režim, v jehož rámci oslabovala kurz franku.

Od září 2011, kdy s ním začala, nakoupila přes 80 miliard eur. Zřejmě pod tíhou informace, že Soudní dvůr Evropské unie nakonec nejspíše nebude mít výhrady k odkupování dluhopisů členských zemí eurozóny Evropskou centrální bankou, svůj režim opustila. Švýcarští bankéři si prostě spočítali, kolik dalších desítek miliard slábnoucí evropské jednotné měny by museli za účelem umělého znehodnocování franku pořídit, a vzdali to.

Švýcarská národní banka tak nyní drží téměř dvojnásobný objem eur v porovnání se zářím 2011. Zato její reputace utrpěla. Do posledních dní se totiž její představitelé zaklínali, jak stěžejní pro ně intervenční režim je. Investoři už jí nebudou věřit jako dosud.

Zarážející však je, jak moc trh ujišťování Švýcarské národní banky podlehl. Prakticky žádný z ekonomických analytiků ukončení režimu nepředpokládal. Podobně zaskočeni byli i třeba švýcarští vývozci, z nichž jeden označil rozhodnutí banky za „tsunami“.

Ze švýcarského šoku si tedy lze vzít dvě ponaučení. Zaprvé, „nikdy nevěř centrálnímu bankéři“. Zadruhé, „nevěř ani ostatním v branži“.

Obecné překvapení, ba zaskočení krokem centrální banky je totiž také výsledkem stádního jednání tržních hráčů. „Investování vycházející z autentického, ryzího vyhodnocení budoucí situace je tak obtížné, že je v praxi realizováno jen zřídkavě,“ všiml si už v roce 1936 John Maynard Keynes. „Kdo se o něj pokusí, jistě podstupuje větší riziko než ten, kdo se jen snaží lépe než dav odhadnout, jak se dav zachová.“ Tuto skutečnost britský národohospodář ilustroval na příkladu soutěže krásy: hlasující nakonec nevolí tu tvář, která se jim samotným ryze a autenticky zamlouvá nejvíce, ale tu, která se – jak předpokládají – bude nejvíce líbit ostatním hlasujícím.

Švýcarská národní banka tedy „šokovala“ i proto, že trh bývá svým způsobem jedno velké stádo. Členové tohoto stáda se leckdy zjevně nechali centrální bankou uchlácholit nikoli proto, že by jí sami, ryze a autenticky, důvěřovali, ale protože prostě předpokládali, že ostatní ve stádu mají určitě nějaký dobrý důvod, proč jí evidentně věří.

Švýcarská národní banka „šokovala“ i proto, že trh bývá jedno velké stádo.

O autorovi| LUKÁŠ KOVANDA, hlavní ekonom Finanční skupiny Roklen

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče