Sousedé na papíře

02. ledna 2013, 00:00 - Blahoslav Hruška
02. ledna 2013, 00:00

České firmy čím dál častěji sídlí na Kypru. Moskva i Brusel si ale na jejich anonymitu chtějí posvítit

Pan Karel, jehož firma provozuje dobře zavedený internetový obchod s počítači a elektronikou, se před čtyřmi lety ocitl v situaci, kterou znají asi všichni podnikatelé. Najednou toho na něj bylo moc. Koupil společnost svého partnera, začal prodávat také hračky a kosmetiku a hodně peněz utratil za marketing. Finance na investici chyběly, ale zároveň bylo třeba obě firmy přebudovat. Nešlo jen o finance, ale i o jistotu, že případný neúspěch jedné firmy nestáhne pod vodu celé podnikání. Jako stovky jiných se Karel nakonec rozhodl svou společnost „zaparkovat“ na Kypru. Z české firmy se tak stal holding sídlící na středomořském ostrově.

Využil k tomu nabídky společnosti, která podobné služby nabízí na klíč. „Samotné založení trvalo dva týdny, díky přesným informacím jsem ale za dvě hodiny věděl, co přesně mě čeká,“ líčí podnikatel. A pochvaluje si, že rychlý servis není ani drahý. „Firma s kyperskou adresou mě vyšla na šedesát tisíc, a když nebudete chtít daňové a právní poradenství, vyjde provoz na nějaké dva tři tisíce eur ročně,“ vypočítává.

Karel je na Kypru téměř „starousedlíkem“, ostatně jako řada zvučných jmen českého byznysu. Na ostrově zakotvil třeba Seznam.cz nebo Energetický a průmyslový holding, některé své aktivity tu má zaparkované Zdeněk Bakala nebo Karel Komárek mladší, do Středomoří se stahují finanční trasy skupiny J&T. Nejde ale jen o velké ryby, zakotvení byznysu na Kypru se vyplatí i středně velkým firmám s obratem kolem deseti milionů korun.

„Uvažovat o založení společnosti na Kypru je ale možné již od zisku zhruba 2,5 milionu korun,“ říká Michal Friedberger, obchodní ředitel společnosti Akont Trust Company, která se specializuje na daňová poradenství.

Bouřlivý přístav V posledních dvou letech se proto s českými sousedy pana Karla roztrhl pytel. Česká kapitálová informační agentura (ČEKIA) za první tři kvartály uplynulého roku napočítala v obchodním rejstříku celkem 1819 českých firem, jejichž majitel je registrován na Kypru. Se 114 novými společnostmi jde o největší absolutní nárůst v průběhu necelého roku. Pro srovnání – Středomoří je čtyřikrát oblíbenější než „offshorové“ Seychely, které na rozdíl od Kypru dosud platí za opravdový daňový ráj.

Středomořský ostrov už podobný status papírově ztratil. Daně se tu platí, i když desetiprocentní rovná sazba patří k nejnižším v EU. Daleko zajímavější je ale výčet položek, které lze pořídit zadarmo – žádná daň se na ně nevztahuje. Kyperský erár nechce nic za prodej obchodovaných cenných papírů, nedaní prodeje podílů v dceřiných firmách ani příjmy z dividend. Neuvaluje srážkovou daň při platbě úroků či dividend akcionářům, kteří žijí mimo Kypr. „Daňový režim na Kypru je samozřejmě zajímavý a v porovnání s režimem českých společností v Česku i v mnoha ohledech výhodnější. Klienti si ale cení také stability a předvídatelnosti právního prostředí,“ říká Vítězslav Hruška, obchodní ředitel Smart Companies, společnosti, která se živí zakládáním a prodejem firem. I ona vsadila na Kypr – od listopadu tu má jako vůbec první česká společnost svého druhu stálou pobočku. „Na Kypru jde všechno rychleji a snadněji. Třeba oproti Nizozemsku u nás vyjde založení firmy čtyřikrát až pětkrát levněji,“ chválí svou domovinu Andreas Aristidou, který pro Smart Companies na Kypru pracuje jako business manager. Jeho pražský zaměstnavatel má ambiciózní cíle – v novém roce chce počet svých klientů na Kypru zdvojnásobit a míří také na zahraniční klientelu, ruské nebo čínské podnikatele.

Tah je to logický. Na rozdíl od Čechů, kteří své firmy řídí na dálku, totiž Rusové považují Kypr nejen za bezpečný přístav, ale i vhodnou destinaci pro svůj luxusní život. Počet Rusů na ostrově se odhaduje na 40 tisíc, přístavu Limassol se přezdívá Limassolgrad. Na Kypru vychází hned několik ruských deníků, jsou tu ruské školy, restaurace, kostely i kadeřníci. Čtvrtina všech kupců nemovitostí je ruské národnosti. Rusové jsou patrioté a kromě jazyka to dávají najevo i zvyky. O Vánocích například fungoval v Limassolu obří trh s nefalšovanou jolkou a dědou Mrázem. „Kypr je velmi příjemné místo. Můžete tu podnikat, žít se svou rodinou a všude si vystačíte s ruštinou,“ říká Natalija Kardašová, šéfredaktorka týdeníku Věstnik Kipra. A ještě jedno číslo svědčí o Kypru jako nové domovině bohatých Rusů – svatby. Předloni na Kypru proběhlo 432 svateb, v nichž byl alespoň jeden z páru ruské národnosti.

Největším tahákem dlouhodobého pobytu na Kypru je získání občanství. Podle odhadů německé rozvědky BND si již 80 ruských oligarchů pořídilo kyperský pas – a s ním i možnost volně cestovat po Evropě. Rusové se nejen při obstarávání dokumentů, ale i každodenních starostech mohou obrátit na profesionální servis. Například kyperská pobočka Deloitte zaměstnává patnáct lidí, kteří pracují výhradně pro rusky hovořící klientelu.

Kouzlo stálé provozovny Zatímco Rusové pomalu proměnili části Kypru ve svou gubernii, čeští byznysmeni raději tráví veškerý čas ve své „stálé provozovně“ v Česku. Česká komunita na středomořském ostrově podle statistik loni čítala 222 lidí. Je to ovšem papírové číslo a skutečných expatů je mnohem méně. Na pravidelné dýchánky do slovenské kavárny Marlenka v Nikósii chodí dvě desítky krajanů, kteří rozhodně nepatří mezi daňové uprchlíky z Česka. A na nějakého Čecha, který by na Kypru žil i podnikal zároveň, si nevzpomene ani Vítězslav Hruška.

Pracovat a žít na Kypru není zkrátka totéž. Zatímco pro Rusy je Kypr vysněnou západní zemí, Češi si výhod podnikání užívají z tepla a anonymity domova. Podstatným důvodem, proč čeští byznysmeni svou mateřskou firmu na Kypru jezdí okouknout leda tak jako turisté, je fakt, že před tamějšími úřady ani nemusejí příliš maskovat, že jde jen o skořápku. Stačí mít své papírové sídlo a někoho, kdo sem tam zvedne telefon a oznámí, že vedení firmy zrovna není přítomno. Riziko, že se někdo bude pídit po skutečných aktivitách kyperských vlastníků českých firem, je mizivé. Výhoda Kypru je v tom, že tu z koloniálních dob platí anglosaské zvykové právo.

Tam, kde Evropa vymýšlí nové a nové předpisy, přenechává Kypr firmám „klid na práci“ a kreativitu ve vymýšlení složitého toku faktur a plateb. A české úřady fungují jen na dálku – o prověření podezřelých firem musejí žádat své kyperské kolegy. „V oblasti daní z příjmů je obvyklým nástrojem spolupráce poskytování informací na žádost. Týká se to například údajů k registraci společnosti, o jejím sídle nebo skutečně vykonávané činnosti,“ vysvětluje Radim Bláha, ředitel odboru metodiky a výkonu daní z příjmů na ministerstvu financí. Řízení na dálku Pan Petr, jiný český podnikatel, který svůj byznys přesídlil na Kypr, ale týdeníku Euro popsal, že firmu běžně řídí na dálku. „Na televizi se také můžete dívat a jen mačkat tlačítka na dálkovém ovladači,“ argumentuje. Stačí prý správně lokalizovat dokumenty a všechny je nechávat ověřovat právníky na Kypru.

Kdyby se chystalo něco nečekaného, vždy funguje echo. Na Kypru Petrova firma sídlí v kancelářské budově s desítkami ostatních. A pokud se někdo bude vyptávat na recepci nebo po telefonu, zpráva k němu rychle doputuje. Také Karlův kyperský holding se s nějakou publicitou nenamáhá, veřejně dostupná je leda tak adresa na Gmailu.

Karel i Petr se cítí v bezpečí a na Kypr nedají dopustit. A totéž zaznívá i od společností, které mají obrat o několik řádů vyšší a jejich české aktivity jsou více na očích. „Kypr vnímáme jako bezpečnou členskou zemi EU se stabilním a předvídatelným právním a daňovým systémem,“ argumentuje Petr Jonák, mluvčí Bakalovy skupiny BXR Group. Ta prostřednictvím BXR Media z Kypru ovládá vydavatelský dům Economia.

Pohodlná anonymita a bezpečí se ovšem daleko víc podobají klidu před bouří. V celé EU bychom sotva hledali jinou zemi, která by byla tak politicky a ekonomicky rozháraná, jako je právě Kypr. Můžeme začít třeba politikou, což je z českého pohledu paradox. Mezi podnikateli, kteří často straší vítězstvím levice v Čechách a příliš velkou daňovou zátěží pro kapitány průmyslu, jsou lidé, kteří zakotví své firmy na Kypru, v zemi, kterou ovládá komunistický prezident Demetris Christofias. Jeho postavení není formální – má silný mandát a formálně vede i menšinovou komunistickou vládu. Ne že by se jeho kabinet chystal ze země vyhnat přes 250 tisíc společností, které tu sídlí, a jejich konta znárodnit. Hrozí ale něco jiného: Kypr je těžce zadlužený, stát přestává být funkční a je odkázaný na zahraniční pomoc. Výměnou za finanční injekci ovšem bude ztráta daňového pohodlí a anonymity.

Což pocítí nejen ruští podnikatelé, ale i Češi, kteří na Kypru zaparkovali svůj byznys.

Velká domů Kypr by dávno patřil do jedné řady s jižanskými potížisty v EU, kteří jsou závislí na pravidelných tranších z evropských záchranných mechanismů. Nebýt ovšem podstatného momentu – stát i banky drží dosud nad vodou nikoli koordinovaná akce Bruselu, ale především ochota Kremlu. Předloni ostrov přijal půjčku ve výši 2,5 miliardy eur a celý loňský rok intenzivně vyjednával o dalších pěti miliardách.

Nešlo jen o peníze pro churavějící erár.

Z ruských peněz se dosud sanují také kyperské banky, které procházejí vleklou krizí likvidity poté, co musely odepsat řecké dluhopisy. Celková expozice vůči řeckým dluhům dosahuje 23 miliard eur. Což je víc, než si na sebe ostrovní stát dokáže vydělat. Druhou největší banku v zemi, Cyprus Popular Bank, musela kyperská vláda loni znárodnit. V kyperských finančních domech mají účty také čeští podnikatelé, byť jim pravidla pro zakládání firem na Kypru nic takového nepředepisují. Němec ká rozvědka BND odhaduje, že ruští oligarchové si na středomořském ostrově „ulili“ 26 miliard dolarů. Tedy částku, která převyšuje roční hrubý domácí produkt Kypru.

Ne vždy jde o utajené peníze. Například ruský oligarcha Dmitrij Rybolovlev, který zbohatl na obchodování s potašem, oficiálně vlastní desetiprocentní podíl v Bank of Cyprus. Ačkoli se v Limassolu z jeho peněz staví nový pravoslavný svatostánek za pět milionů eur, raději pobývá v Monaku, kde vlastní fotbalový klub. Rybolovlev je ale v zástupech svých bohatých krajanů osamocen. Ne že by peníze z Kypru do Ruska neproudily. Jen v letech 2007 až 2010 doputovalo do Ruska téměř 42 miliard dolarů investic, které vykazovaly původ na Kypru. Což je téměř třikrát víc než v Rusku proinvestovali Němci.

Taková „velká domů“ od ruských vlastenců, kteří z Kypru zasahují do ruského byznysu, má ale svá pravidla. Většině oligarchů vyhovuje anonymita a především to, že se jim Kreml nedívá pod prsty. Zejména bankovnímu sektoru tak dominuje tichá dohoda. Rusové dodají často pochybný kapitál a Kypr se na oplátku neptá, kdo jeho finančnictví sponzoruje.

Konec tiché dohody Doposud spříseženství funguje a okrajově z toho profitují i čeští podnikatelé, kteří se mezi dominantními Rusy na Kypru jinak ztrácejí. A v tom, že středomořský ostrov zatím drží nad vodou ruský kapitál, problémy nevidí. „V Rusku žádné investice nemáme. A protože kontrolujeme většinu svých investic, známe bezpečně i zdroje svých finančních toků,” říká Petr Jonák jménem Bakalova impéria BXR. Jenže kyperská idylka může brzy skončit. Jak se ukazuje, není moskevská pomoc zadarmo. Výměnou za půjčku bez „ekonomického diktátu“ si Kreml zřejmě řekl o některá data o dobře zaparkovaných ruských milionech. Zatímco ještě loni zdaňoval devíti procenty výnosy z dividend, které z Kypru plynuly do ruských dceřinek, letos nechává takové finanční toky bez povšimnutí. Od Nového roku už Kypr není na moskevském blacklistu daňových rájů a přestal být „nespolupracujícím územím“.

Oficiálně jde samozřejmě o narovnávání vzájemných vztahů. Může za tím být ale i mechanismus, jak z Kremlu na dálku sledovat pohodlný život ruských oligarchů na Kypru. Daňový poradce John Mavrokordatos upozorňuje na to, že kyperský útvar boje proti praní špinavých peněz (MOKAS) dříve nedobytné informace z ostrova ochotně pouští do Moskvy. „Jakmile se to rozkřikne, celý sektor služeb pocítí úprk ruských klientů do jistějších destinací. Mezinárodní důvěryhodnost Kypru bude podkopána,“ varuje Mavrokordatos.

Před měsícem navíc do hry vstoupil další hráč, který se netají tím, že výměnou za finanční pomoc bude chtít skoncovat s dosud velmi vstřícnou politikou skrývání zahraničního kapitálu. I když by Moskva byla Kypru mnohem milejším věřitelem, poputují další miliardy eur na pomoc do Středomoří zřejmě z Bruselu. Koncem listopadu loňského roku Nikósie podepsala memorandum o porozumění s tzv. Trojkou, tedy zástupci Evropské komise, Evropské centrální banky a Mezinárodního měnového fondu. Na základě tohoto podrobného jízdního řádu může Kypr doufat v půjčku ve výši 17,5 miliardy eur.

Bruselský diktát Výměnou za to ale bude muset Kypr od základů změnit svá pohodlná pravidla fungování bankovního sektoru a přesunout břemeno dluhu také na občany. To by daňové uprchlíky z české kotliny ještě nemuselo zajímat. Jenže kromě zvýšení DPH a daně z tabáku si chce Trojka posvítit také na tok informací o podnikání cizinců.

Pravděpodobně to bude znamenat mnohem víc než náhled do kyperského obchodního rejstříku, který je částečně online od léta roku 2011. Zmíněné memorandum například Kypru předepisuje poskytování „adekvátních, přesných a rychlých informací o vlastnické struktuře kyperských právnických osob“. Kyperské banky budou muset měsíčně v reportech sestavovat tabulky vkladů podle národností vkladatelů, stejná pravidla budou platit pro půjčky.

I když se Kypr na takový „diktát“ nedívá s nadšením, pravděpodobně ho přijme. Je to jediná šance, jak zachovat alespoň daňovou atraktivitu. „Vzhledem k tomu, že služby poskytované statisícům firem sídlícím na tomto ostrově představují pro hospodářství značný přínos, země nejspíš nepřijme pomoc v případě, že by podmínkou bylo omezení daňových a dalších výhod,“ domnívá se Viktor Hába, specialista na mezinárodní daňové plánování ze společnosti Akont.

Skořápkáři, pozor Téměř dva tisíce českých firem ovládaných z Kypru se musí mít na pozoru. I když to neplatí pro všechny. Těch, které mají dobře právně „ošetřené“ toky peněz a poskytovaných služeb mezi kyperským sídlem a českou dcerou, se ani přísná pravidla, na něž tlačí Moskva i Brusel, nijak nedotknou. Strachovat by se měli především „skořápkáři“, tedy ti, kteří suverénně podnikají v Česku a Kypr jim slouží jen jako mrtvá schránka, která nevykazuje žádnou činnost. Doposud vstřícná finanční správa, která nad cizinci přivírala oči, zřejmě zbystří. Kvůli obyčejným daňovým podvodům několika vynalézavých Čechů si Kypr dobré vztahy s Moskvou a Bruselem rozházet nenechá.

Největším tahákem dlouhodobého pobytu na Kypru je získání občanství. Podle odhadů německé rozvědky BND si již 80 ruských oligarchů pořídilo kyperský pas

Graf

Naši Kypřané Počet českých firem s vlastníkem registrovaným na Kypru

Co Kypřan, to podnikatel Celkový počet a počet nově vzniklých firem

O autorovi| Blahoslav Hruška, hruskab@mf.cz

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče