Soud bez soudce

17. března 2014, 00:00 - Pavel Páral
17. března 2014, 00:00

Vyšetřovatelé celkem účinně odsoudí vyšetřované před veřejností a výsledek skutečného nezávislého soudu vlastně už nikoho nezajímá

Je to zhruba tři čtvrtě roku ode dne, kdy policisté odvedli v poutech z domu Janu Nagyovou a další osoby a začalo něco, čemu se dá bez velké nadsázky říkat puč, při němž byla odstavena od moci vláda Petra Nečase. I on už je mezi obviněnými, ale žaloby pořád na stole nejsou, a není to vinou obstrukcí advokátů. Jedna větev stíhání se plukovníku Šlachtovi a vrchnímu státnímu zástupci Ištvanovi zlomila poměrně rychle známým rozhodnutím Nejvyššího soudu v Praze. Druhá, spočívající v údajném šmírování premiérovy exmanželky Vojenským zpravodajstvím, měla dospět do stadia obžaloby již v září. Tehdy policisté mluvili o jasných důkazech a jednoduchém odstíhání.

Kde jsou ony důkazy dnes, nikdo netuší, ale snad již brzy žaloba doputuje k soudu a uvidíme je. Namístě je velká skepse k argumentům žalující strany. A to, že policisté tak nějak s mnohaměsíčním zpožděním odhalují nějaké nové trestné činy spojené s porušením zákona o ochraně utajovaných skutečností, a otevírají si tak dveře k dalšímu protahování řízení a denunciaci obviněných, ukazuje, že jsou si dobře vědomi, na jak tenkém ledě se pohybují.

A není divu, že expremiér v rozhovoru, který minulý týden poskytl týdeníku Euro, volí i docela silná slova. Je opravdu těžko pochopitelné, jak se v médiích objeví informace o údajném luxusním oblečení, doplňcích a špercích za miliony, když ve spise a v protokolech z domovních prohlídek žádné takové informace nejsou a mohou je mít pouze policisté a státní zástupci. Na jedné straně mají obvinění pod vysokou pokutou zakázáno hovořit o svém obvinění, a na druhé straně si pak bezmocně čtou různé, evidentně dosti zasvěcené spekulace v novinách. Policie zveřejní informace o zabavených milionech v hotovosti a desítkách kilogramů zlata v souvislosti s prohlídkami u obviněných, ale ani po tři čtvrtě roce nevíme, co to bylo za miliony a za zlato, a nikomu to vlastně nevadí?

A jak je možné, že nikdo neřeší tuhle skandální situaci, kdy vyšetřovatelé celkem účinně odsoudí vyšetřované před veřejností a výsledek skutečného nezávislého soudu vlastně už nikoho nezajímá?

Vyvolává to docela zásadní otázku, jak vlastně v Česku funguje spravedlnost. A co se asi děje s běžným občanem, když se dostane do soukolí její mašinerie, jestliže i lidé veřejně známí s podporou špičkových advokátů mohou být takto vláčeni a z generálů sloužících vlasti pod nepřátelskou palbou v Afghánistánu jsou děláni pomalu rozvodoví detektivové? O tom, že v Česku kvete korupce a klientelistické hrátky v politice i ve státní správě jsou realitou, určitě není pochyb. To ale zcela evidentně nemá s Ištvanovým šetřením pranic společného. Už jen proto, že lze přesvědčivě doložit, jak za působení Petra Nečase v premiérském křesle výrazně poklesl vliv různých zákulisních hráčů na státní úřady i firmy a zejména na vypisované státní zakázky. Co doložit nelze, je teze, že by na tom měly nějakou významnější zásluhu tzv. elitní policejní útvary, jejichž pracovní výsledky opravdu, ale opravdu ani náhodou nejsou elitní a neodpovídají penězům, kterými je sponzoruje kapsa daňového poplatníka. Na což nakonec i na případu metanolové aféry upozorňuje v rozhovoru stíhaný expremiér.

O autorovi| Pavel Páral • paralp@mf.cz

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče