Souboj o šrotovné

15. října 2012, 00:00 -
15. října 2012, 00:00

Areva mění svou evropskou strategii. Dříve nabízela stavbu reaktorů, teď chce vydělávat na jejich demontáži

Dělat reklamu Arevě může být ošidné. Přesvědčit se o tom mohl nejen Thomas Epron, šéf středoevropské divize francouzského jaderného koncernu.

Ten po dlouhých měsících v Praze, strávených víceméně klidnou lobbistickou prací musel minulý týden žhavit telefony s Paříží a vysvětlovat, proč ČEZ vyškrtl Francouze ze stomiliardového tendru na dostavbu Temelína. S Arevou si užili i fotbalisté FC Norimberk. Francouzský gigant má německou základnu v Erlangenu, a tak čtyři roky sponzoroval nejbližší bundesligový klub. Poté, co se Areva rozkmotřila se Siemensem, zrušila letos v létě i sponzoring, a fotbalisté tak načas museli hrát v dresech bez loga.

Areva ve skutečnosti klame tělem – Německo zdaleka neopouští, i když oznámila, že se tu do roku 2015 rozloučí s až 1200 zaměstnanci. Paradoxně na firmu nečekalo nikdy tolik zakázek jako právě nyní. Přestože se Německo svých atomových reaktorů zbavuje, francouzský gigant má velké šance, že právě u našich západních sousedů vydělá miliardy eur. Reaktory bude potřeba postupně odstavit, zbavit paliva, zakonzervovat a monitorovat. A poté rozřezat a zlikvidovat.

Společnost už prokázala, že podobné práce umí. V Německu se podílí na demontáži jaderné elektrárny Stade poblíž Hamburku.

Zdejší jediný reaktor má navíc symbolický význam – byl prvním na seznamu atomových elektráren, které se Berlín rozhodl zlikvidovat poté, co vláda Gerharda Schrödera v roce 2000 vyhlásila stop jádru. Ještě větší zakázku dostali Francouzi ve vestfálském Würgassenu, kde nejprve odstraňovali a dekontaminovali desítky kilometrů potrubí, pumpy a turbíny. Před dvěma lety pak dokončili likvidaci reaktorové nádoby, kterou experti z Arevy rozřezali na 250 kusů. I Würgassen je symbolem – šlo o vůbec první komerčně využívanou jadernou elektrárnu v Německu, která byla spuštěna v roce 1971.

Demolice za miliardy Letos v červenci Areva potvrdila, že v bavorském Erlangenu otevře celosvětové kompetenční centrum pro demontáž jaderných zařízení. Má to nespornou logiku – odstavení a rozebrání všech zbývajících sedmnácti atomových elektráren v Německu vyjde podle propočtu jejich provozovatelů (E. ON, RWE, EnBW a Vattenfall) na 34 miliard eur. A to do odhadu nejsou započítány náklady na uskladnění v konečném úložišti radioaktivního odpadu. O jeho umístění a vybudování chce kabinet kancléřky Angely Merkelové rozhodnout do příštího léta.

Nejde jen o peníze, ale i o dlouhodobé zakázky. Zatímco stavba reaktoru je obchod na pět až sedm let, demontáž elektrárny včetně dekontaminačních prací se protáhne na trojnásobek. „Politická diskuse v Německu vzbuzuje dojem, že odstavení už je hotová věc a je třeba soustředit se na obnovitelné zdroje energie. Je to ale naopak. Právě teď demontážní práce začínají,“ zdůrazňuje Carsten Haferkamp, manažer německé odnože Arevy.

Souboj o německé miliardy určené na skoncování s atomovým programem bude každopádně znamenat přerozdělení současného trhu. Zatím v něm dominují především německé středostavovské firmy – třeba Kraftanlagen Heidelberg nebo Siempelkamp Nukleartechnik. Areva oproti nim nabízí kompletní servis – od nebezpečné práce s vysokou radioaktivitou po odvoz statisíců tun betonu až po předání vybourané elektrárny pro další použití. K tomu je nutné připočíst ještě další bonus. Francouzi jako jediní v pevninské Evropě nabízejí zpětné využití jaderného odpadu ve své továrně v La Hague. Balík služeb nabízený Arevou je tak zřejmě ze všech největší. Navíc se netýká jen Německa.

Ve Velké Británii, kde letos na jaře Němci vlastněné konsorcium Horizon Nuclear Power odpískalo projekt na dvě jaderné elektrárny, se Areva spojila s firmou Atkins a společně nabízejí „bourací“ programy pro jaderný byznys.

Evropské neúspěchy O lukrativní byznys v Německu se ale hlásí i konkurence. Úplně stejná jako v případě Temelína. Americký Westinghouse sází na dlouholetou spolupráci s firmou Babcock & Wilcox, která likvidovala havárií poškozený reaktor elektrárny Three Mile Island v Pensylvánii. Podílí se také na postupném odstavení Fukušimy, která se stala novodobým symbolem jaderné hrozby. Mocným soupeřem jsou i Rusové. Státní Atomstrojexport koupil v roce 2009 původně německou společnost Nukem Technologies. Ta má zkušenost nejen s rozebíráním reaktoru v bavorském Kahlu, který dodával proud do sítě celých 25 let, ale především s výstavbou centra pro nakládání s odpady přímo v areálu někdejší elektrárny v Černobylu.

Úspěch při porcování mnohamiliardového balíku by pro Arevu znamenal návrat na výsluní. Zatímco na asijských trzích se jí daří (v čínském Tchaj-šanu dokončili Francouzi před měsícem stavbu reaktorového dómu pro druhý blok elektrárny), v Evropě se Arevě v poslední době lepí smůla na paty. Před rokem nucená výměna šéfa nařízená z Elysejského paláce, pak roztržka se Siemensem, do toho vleklé potíže s dostavbou finské jaderné elektrárny Olkiluoto a nakonec ještě vyhazov z tendru na Temelín. Jediné, v čem Areva opravdu boduje, je skutečnost, že z většiny nezdaru dokáže finančně vytěžit.

Kouzelníci na soudech Krach dlouholeté spolupráce se Siemensem sice Arevu stál 1,7 miliardy eur (zpětně odkoupila podíly v původně společném podniku Areva NP), na druhou stranu získala hojivou náplast. V její pokladně přistálo 648 milionů eur z mnichovské centrály Siemensu.

Soud totiž uznal námitku, že Němci porušili dohodu, když navázali spolupráci s ruským Rosatomem. To jim zakazovala konkurenční doložka.

A stejně tak i kauza Olkiluoto. Média sice francouzskou firmu propírají coby černou ovci kvůli průtahům (původně měl být třetí blok finské elektrárny dokončen v roce 2009), právně se věci ale mají jinak. Areva letos v létě vyhrála arbitráž při Mezinárodní obchodní komoře, která jí přiřkla 125 milionů eur zadržovaných finskou elektrárenskou společností Teollisuuden Voima Oyj (TVO), zadavatelem zakázky na Olkiluoto. TVO se s Arevou dál soudí celkem o 1,9 miliardy eur. Pokud by Areva soud prohrála, znamenalo by to pro ni těžký propad v první lize stavitelů evropských „atomových katedrál“. Musela by odepsat částku přesahující dvě miliardy eur, a vzít tak většinu víceprací na sebe. Finsko je přitom zřejmě na dlouhou dobu jedinou zemí, kde francouzský koncern může vydělat podle pravidel volného trhu. Jinde v Evropě se zakázky v nejbližších pěti letech nerýsují. Areva sice doma staví reaktor ve Flamanville a má už v kapse i kontrakt na budování parovodů v elektrárně Penly v Normandii i britské Hinkley Point, má to ale háček. Obě elektrárny fakticky ovládá Électricité de France (EdF), v níž má francouzský stát podíl přes 80 procent. Zadávání zakázek pro Arevu se tak podobá spíše přesouvání položek ve státním rozpočtu.

Hollande proti atomu Jenže i Flamanville může být vůbec posledním superbezpečným a také superdrahým reaktorem EPR, který Areva v Evropě prodá.

Ani francouzský erár už nemá chuť za nové elektrárny platit. Prezident François Hollande prohlásil, že chce do roku 2025 podíl jádra na výrobě elektřiny snížit ze současných 80 na 50 procent tím, že postupně odstaví starší atomové elektrárny. Na Arevu by tak místo štěpení jádra a špičkových technologií zbylo jen obyčejné šrotovné – úplně stejné jako to v Německu.

Graf

Čistě státní byznys

Akcionářská struktura Arevy (k 31. 12. 2011, v %)

Ostatní

2,41

EdF

2,24

Volně

obchodovatelné

4,01

Kuwait

Investment

Authority

4,82

Stát

86,52

Státní investiční

banka CDC

3,32

Francouzská

republika

10,17

Úřad pro atomovou

energii (CEA)

73,03

pramen: Areva

Zakázek dost, hotovost žádná

Hospodářské ukazatele Arevy (v mil. eur)

H1 2012 2011 2010

Objem 45 190 45 558 44 204

sjednaných

zakázek

Obrat 4 329 8 872 9 104

Provozní zisk 441 -1 923 -423

EBITDA 817 1 068 703

Volné -476 -2 379 -1 090

hotovostní

prostředky

pramen: Areva

Kde Francouzi vydělávají

Francie Třetí blok elektrárny Flamanville Arevě zadal další státní podnik – EdF. I tady nabralo spuštění reaktoru EPR zpoždění a nepočítá se s ním dřív než v roce 2016. Náklady se odhadují na šest miliard eur. Čína Areva staví v čínském Tchaj-šanu dva reaktory typu EPR, které by měly začít fungovat v roce 2014. Zadavatelem projektu je joint venture, v němž 70 procent drží čínský stát a 30 procent francouzská EdF. Finsko Projekt třetího bloku elektrárny v Olkiluoto začala Areva stavět v roce 2005 v konsorciu se Siemensem. Původní rozpočet tři miliardy eur byl však překročen dvojnásobně a k síti bude reaktor připojen zřejmě až v roce 2015.

A kde naopak pohořeli

Velká Británie Areva se ucházela o dva projekty elektráren ve Wylfě a Oldbury, které plánovala firma Horizon Nuclear Power. Joint venture německých společností E. ON a RWE ale oba projekty uložilo k ledu. Finsko I když tendr na reaktor pro plánovanou elektrárnu v Pyhäjoki ještě nebyl uzavřen, zadavatel, kterým je skupina Fennovoima, už se nechal slyšet, že japonská Toshiba dala lepší nabídku. Česko Areva vypadla i z tendru na dostavbu dalších dvou bloků v Temelíně. Pokud neuspěje s odvoláním, zůstávají ve hře jen Rusové a Američani.

O autorovi| Blahoslav Hruška • hruskab@mf.cz

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče