Socík verze 2015

03. srpna 2015, 00:00 - Pavel Páral
03. srpna 2015, 00:00

Vláda devastuje socialistickými úplatky pro svoje voliče pracovní trh a podnikatelské prostředí »

To, že sociálnědemokratická vláda bude v Česku budovat socialismus a destruovat i velmi omezená zpružnění trhu práce a uvolnění regulací podnikání, se jistě dalo předpokládat. Ta změna probíhá po malých krůčcích, ale vůbec ne zvolna a poznamená českou ekonomiku na dlouhá léta. Jednou dobyté sociální vymoženosti se špatně berou zpět.

Příkladem salámové likvidace poměrně liberálních poměrů v českém pracovním právu je například tzv. koncepční novela zákoníku práce, kterou její autoři z ministerstva práce a sociálních věcí označují jen za jakýsi „refresh“ a modernizaci zákoníku.

Ověřenou špatnou cestou

Mimo jiné jde o návrh, který likviduje výhodu, díky níž jsme za krize pocítili jeden z nejnižších nárůstů nezaměstnanosti v Evropě. Pravidla při propouštění by se měla změnit tak, že odstupné by s délkou zaměstnání rostlo mnohem výrazněji než doposud. Odboráři například požadují, aby dlouholetí zaměstnanci měli nárok na odstupné ve výši deseti měsíčních platů. Prostě takový pěkný zlatý padák podobný těm, které jsou nyní kritizovány u manažerů státních firem. Návrh kupodivu nevzbuzuje přílišný odpor ani u zaměstnavatelů, kteří akceptují argument, že starší lidé si obtížněji shánějí nové místo a v Česku se odstupné zvedá jen velmi mírně. Od půl do jednoho roku u firmy má zaměstnanec nárok na jeden měsíční plat, do dvou let na dva a nad dva roky na tři platy. Úpravu, která snižovala odstupné v prvních dvou letech zaměstnání, prosadil v roce 2011 tehdejší ministr práce Drábek a věděl proč. Zkušenosti z krize a obrovských nákladů na propouštění bránily firmám nabírat nové zaměstnance. Současná vláda volí opačný postup, a pokud návrh projde, může mít fatální důsledky, jaké nyní vidíme ve Španělsku, kde je pro letité zaměstnance odstupné velmi vysoké, což vede zaměstnavatele k tomu, že při propadu odbytu propouštějí především mladé pracovníky. Důsledkem je více než padesátiprocentní nezaměstnanost v nejnižších věkových kategoriích. Zaměstnavatel dá přednost nižšímu nákladu při propouštění, přestože z dlouhodobějšího hlediska to pro něj znamená vyšší mzdové náklady, neboť starší zaměstnanci mají obvykle vyšší mzdy, a také v neposlední řadě v některých oborech i pomalejší růst produktivity. Poškozování ekonomiky výrazně strukturovaným odstupným je zcela evidentní a stát by měl horší zaměstnatelnost pracovníků vyššího středního věku rozhodně řešit jinými nástroji.

Přitom i dosavadní zákoník práce je pro firmy docela nelehkým břemenem, a tudíž v posledních letech, kdy je vývoj ekonomiky a tím i poptávky po jejich výrobcích značně nepředvídatelný, využívaly ve významné míře agentur práce, kde jim potíže s náklady na propouštění odpadaly.

Ministerstvo práce nyní poslalo do připomínkového řízení novelu zákona o zaměstnanosti, která se snaží agenturní zaměstnávání výrazně omezit. Například napříště má mít firma možnost nabrat prostřednictvím agentury jen patnáct procent zaměstnanců, což je zejména u středních a menších firem se značným kolísáním zakázek docela velký problém. Zároveň má skončit výjimka, podle níž agentury práce mohly na rozdíl od běžných zaměstnavatelů řetězit pracovní poměry na dobu určitou. Agenturní zaměstnanci by navíc měli mít stejné benefity jako zaměstnanci kmenoví, tedy kromě stávající identické mzdy také dovolenou či stravenky atd. To agenturní zaměstnance zase prodraží. Přitom až dva z pěti agenturních zaměstnanců nacházeli právě prostřednictvím agentury trvalé místo a firmám to pomáhalo k novým zakázkám a dlouhodobějším zákazníkům, takže se jim pak vyplatilo vytvářet i kmenová pracovní místa. Omezování agenturní práce je tedy dalším krokem k znepružnění pracovního trhu.

Bezkonkurenčně nejhloupějším a nejškodlivějším krokem, který firmám hrozí, je pak znovuzavedení placení prvních tří dnů nemocenské.

To je takový nesmysl, že si to socialisté neprosadili ani ve vládě, takže jde o pokus senátorů ČSSD, jehož cílem je zrušení úspěšného opatření, které výrazně snížilo „nemocnost“ k hodnotám obvyklým v okolních zemích. Není vyloučeno, že jim to nakonec projde a simulování za peníze zaměstnavatelů zase začne být atraktivní záležitostí. Penzijní zoufalství

Fatální bezradnost, pokračující neúnosné odtržení výše penze od zaplaceného pojistného a záměry zvyšující budoucí náklady veřejných rozpočtů. Tak lze stručně charakterizovat kroky, které v penzijním systému již provádí nebo chystá tato vláda. Zrušení druhého penzijního pilíře, jakkoli nedokonalého, v praxi znamená vyvedení budoucích úspor lidí z penzijního systému a jejich použití na jiné účely. Tím zároveň roste budoucí závazek státu vůči lidem, kteří si mohli na část penze našetřit sami.

Bez zapojení dalších zdrojů občanů zbývá jediná možnost, jak dlouhodobě stabilizovat penzijní systém – navyšování důchodového věku. Nečasova vláda vytvořila vzoreček, podle něhož se v současnosti prodlužuje věk odchodu do důchodu tak, aby kopíroval prodlužování lidského věku, a lidé tak pobírali starobní penzi v průměru stále stejnou dobu jako dosud. Sociální demokraté v panické hrůze z toho, že jednou v daleké budoucnosti by se chodilo do penze po sedmdesátce, se rozhodli zastropovat věk odchodu do důchodu na 65 letech. Jak došli k věku 65 let, když v Evropě je již v současnosti věkovou hranicí až 67 let, zatím nikomu moc známo není.

Horší je, že i ministryně Marksová Tominová si je vědoma toho, že v současném systému je další prodlužování penzijního věku ne vyhnutelné, a tak součástí zákona má být mechanismus, podle něhož má moudrá vláda každých pět let znovu spočítat ten správný věk a změnit zákon. Že je to úplně to samé jako zrušený Nečasův zákon, jen mnohem složitější, byrokratičtější a pro lidi nepředvídatelnější, je jasné snad každému. Kromě ní.

Přes zjevná omezení budoucích zdrojů penzí se ministryně nevzdala dalších plánů na navyšování nákladů systému podle doporučení tzv. Potůčkovy penzijní komise. Ta navrhuje již dříve lidovci prosazované úlevy na pojistném podle počtu dětí na základě předpokladu, že děti nakonec přispívají ze svých daní a pojistného do systému, a tudíž náklady rodičů na jejich výchovu by měly být kompenzovány. To je ale v systému, kde více než polovina důchodců dostává a bude dostávat ze státního pilíře více, než do něj sami v době své ekonomické aktivity odvedli, poněkud absurdní teze. Navíc tyto podněty k podpoře rodičovství většinou fungují v nižších příjmových skupinách, kde děti dosahují obvykle i nižšího vzdělání a jejich kvalifikace jim pak nepřináší vysoce nadprůměrnou mzdu, která by kompenzovala ony výhody. V důsledku to může fungovat úplně opačně, jako jakási eugenika naruby. Dalším projevem sociálního inženýrství je pak návrh na sdílené důchodové pojištění manželů, jimž by se penze počítala napůl z toho, co společně odvedli státu. I to nevyhnutelně navýší budoucí výdaje, a ne zrovna málo. Povede to totiž k navýšení průměrné penze žen, které se dožívají výrazně vyššího věku než muži, a tak budou pobírat vyšší penzi výrazně déle.

Specifickou otázkou jsou pak předčasné odchody do penze u horníků, na nichž se vláda na svém nedávném jednání na Ostravsku neshodla. Zkrácení věku odchodu pro horníky dohromady až o osm let má být zřejmě posledním státním příspěvkem majiteli OKD Zdeňku Bakalovi.

Při této politice lze očekávat, že se velmi brzy otevře diskuse o navyšování důchodového pojištění, které je dlouhodobě po tom francouzském nejvyšší na světě.

Špatně, a ještě hůře

Ke zvyšování nároků na veřejné rozpočty a nepříliš koncepčním změnám však dochází i u dalších dávek. V posledních týdnech byly veřejně ventilovány spory o navýšení výdajů na příspěvek na péči a zvýšení dotací ústavům sociální péče. Příspěvek na péči zavedený v roce 2006 v dobré víře a v předvolebním nadšení, že si handicapovaní lidé za něj nakoupí sociální služby, připlatí příbuzným za pomoc v domácnosti a nebudou vyhledávat služby ústavů, patří dnes asi mezi nejvíce zneužívané sociální dávky. Při jeho zavádění se předpokládaly náklady v rozsahu kolem osmi miliard korun a úspory na dotacích ústavům sociální péče. Výsledkem bylo, že náklady na příspěvek hned prvním rokem, tedy v roce 2007, činily čtrnáct miliard a loni, aniž by došlo k jejich valorizaci, dosáhly dvaceti miliard korun. Trvalý nárůst zde nezastavila ani Nečasova vláda, když nejnižší dvoutisícový příspěvek pro lidi s nejlehčími postiženími snížila na osm set korun. Náklady na dotace ústavům nejprve klesly ze sedmnácti na jedenáct miliard, ale okamžitě se zase začaly zvyšovat. Celkové náklady vzrostly o polovinu a handicapovaných v ústavech neubylo; naopak přibyly tam čtyři tisíce lůžek. A s tím nekontrolovaně rostou i náklady veřejných rozpočtů.

Ministryně Marksová Tominová čerstvě prosadila ve vládě mimořádné navýšení dotace sociálním ústavům o tři čtvrtě miliardy korun a zároveň hodlá navrhnout valorizaci příspěvku od poloviny příštího roku o pět procent a o dalších pět procent od ledna 2017. Zneužívání příspěvku, efektivitu a kvalitu péče v ústavech přitom nikdo neřeší. Na další růst rozpočtových výdajů o miliardy je tak zaděláno.

Ve stopách Davida Ratha

Tichá výdajová exploze se ale neodehrává jen v resortu práce a sociálních věcí. Jedním z prvních kroků této vlády bylo absurdní zrušení všech poplatků u lékaře, přestože si na jejich existenci za ty roky lidé dávno zvykli a byl to solidní zdroj příjmů zdravotnických zařízení. Těm je však tento výpadek více než kompenzován otevřenou rukou ministra financí Andreje Babiše, který opakovaně akceptoval valorizaci plateb za státní pojištěnce, byť po dlouhém odmítání a zapírání. V roce 2014 se tato platba zvedla o sedm miliard a letos o další dvě. Nyní socialisté požadují opětovné navýšení o čtyři miliardy, aniž by ministerstvo zdravotnictví jakkoli řešilo efektivnost fungování zdravotnických zařízení a zdravotních pojišťoven.

Chystá se i nový zákon o neziskových nemocnicích, který by fakticky likvidoval nestátní zdravotnická zařízení a vedení státních nemocnic v podstatě zbavil odpovědnosti za jejich hospodaření.

Ministr Němeček tak postupuje téměř identicky jako David Rath v roce 2005. Přitom první poznatky z terénu naznačují, že zrušení zdravotnických poplatků zřejmě opravdu opět povede ke zvýšení spotřeby zdravotní péče. Zase dlaň otevřená

Vzpomínku na socialistické vlády v letech 1998 až 2006 vyvolává i aktivita v oblasti investičních pobídek. Kabinet a ministr průmyslu velmi vehementně podporují příchod dalších investorů, kteří hledají levnou a špatně placenou práci podpořenou výraznou dotací. S tímto konceptem lásky k obřím nadnárodním korporacím přišla první vláda Miloše Zemana a nyní je to zpátky v podobě investic do logistických center Amazonu či pneumatikárny Nexxen.

Přínos těchto pobídek je přitom dlouhodobě sporný a nevede k reálnému poklesu nezaměstnanosti v regionu, jak dokumentují výsledky dřívějších megainvestic automobilek v Kolíně či Nošovicích. Vláda v této souvislosti novelizovala vyhlášku, podle níž jsou investorům vypláceny dotace na jedno pracovní místo podpořené schválenou investiční pobídkou. Pokud půjde o místo v podporované průmyslové zóně, bude činit dotace 300 tisíc na jedno místo. K tomu je třeba přičíst daňové úlevy, dotace na školení zaměstnanců a další výhody. Investoři tak budou citelně zvýhodňováni oproti již fungujícím firmám, které žádné pobídky nedostaly. l

Práce

Najímání na dobu určitou

Smlouvy na dobu určitou pro trvalé činnosti

Maximální délka smlouvy na dobu určitou (v měsících)

Řetězení kontraktů, časové maximum (v měsících)

Minimální mzda u plného úvazku (USD měsíčně)

Poměr minimální mzdy k přidané hodnotě

Flexibilita pracovní doby

Denní pracovní doba (v hodinách)

Možnost 50hodinového týdne po dobu až dvou měsíců pro naplnění sezonních zakázek

Maximální počet pracovních dnů v týdnu

Příplatek za noční (% hodinové mzdy)

Příplatek za práci o víkendu (% hodinové mzdy)

Omezení pro práci v noci

Omezení pro práci o víkendu

Minimální délka dovolené

Propouštění

Zkušební doba (v měsících)

Propuštění pro přebytečnost je legislativně zakotveno

Ohlašovací povinnost při propuštění 9 zaměstnanců

Rekvalifikace nebo povinná nabídka alternativní pozice před propuštěním

Pořadí při propouštění

Pořadí při znovuzaměstnávání

Nákladnost propuštění

Ohlašovací povinnnost v týdnech po jednom odpracovaném roce

Ohlašovací povinnost v týdnech po pěti letech

Ohlašovací povinnost v týdnech po deseti letech

Odstupné v týdenních platech po jednom odpracovaném roce

Odstupné v týdenních platech po pěti letech

Odstupné v týdenních platech po deseti letech

Specializované pracovněprávní senáty

Zdroj: Světová banka, www.doingbusiness.org

Česko Dánsko Francie

Ne Ne Ano

36 Bez omezení 18 (v určitých případech možnost

prodloužení na 24 měsíců)

108 Bez omezení 18

544,8 0 1922,57

0,25 0 0,35

8 7,4 7

Ano Ano Ne

6 6 6

10 0 20

10 0 20

Ne Ne Ano

Ne Ne Ano

20 25 30

3 3 4

Ano Ano Ano

Ne Ne Ano

Ne Ne Ano

Ne Ne Ano

Ne Ne Ano

8,7 0 4,3

8,7 0 8,7

8,7 0 8,7

8,7 0 0,9

13 0 4,3

13 0 8,7

Ne Ne Ano

Poškozování ekonomiky výrazně strukturovaným odstupným je zcela evidentní a stát by měl horší zaměstnatelnost pracovníků vyššího středního věku rozhodně řešit jinými nástroji.

Socializace trhu práce může zabrzdit ekonomiku. V době, kdy jde ekonomika nahoru a je zároveň nízká nezaměstnanost, hrozí, že se hospodářství zastaví, protože nebudou lidi. Buď budeme brát lidi z ciziny, nebo pracovní trh otevřeme v neprospěch zaměstnanců. Byl bych i pro zkrácení rodičovské dovolené. Matky na rodičovské jsou zálohou pro ekonomiku. Obnovení nemocenské v prvních třech dnech je špatné. Stejně jako bychom si měli kupovat ze svého léky na chřipku, tak bychom se měli postarat sami o sebe při nachlazení. Jediné, co podporuji, je zvýšení minimální mzdy. Ti, kdo pracují za minimální mzdu (zejména v restauracích), berou stejně černé peníze bokem. Radim Jančura majitel společnosti Student Agency míra nezaměstnanosti Srovnání za období 2003 až 2014 (v %)

Zdroj: Eurostat Fatální bezradnost, pokračující neúnosné odtržení výše penze od zaplaceného pojistného a záměry zvyšující budoucí náklady veřejných rozpočtů, to lze říci o krocích této vlády. Větší kraviny vláda nemohla vymyslet. Firmy budou mít vyšší náklady, budou méně ziskové, může to přinést vyšší nezaměstnanost. Pokud projde návrh na odstupné ve výši deseti platů, strach přijímat nové zaměstnance se tím úměrně znásobí. Bude se to různě obcházet. Obnovení nemocenské v prvních třech dnech při známé míře zneužívání takového výdobytku je cesta do pekel. Stanislav Bernard majitel pivovaru Bernard

Veškerá tato takzvaná sociální opatření státu, přesněji řečeno lidí, kteří dnes řídí ČR (protože to je ten takzvaný stát), jsou strašlivá. A v konečném důsledku nesmírně asociální. Systémově se jedná o trvalé snižování svobody a iniciativy nejkvalitnějších lidí v naší společnosti, kteří tuto společnost vlastní pílí a dřinou táhnou a živí. Jestli se tento způsob vlády nezmění, to jest zcela neotočí ve prospěch podporování talentů a tahounů naší společnosti, ve prospěch lidské svobody, iniciativy a tvořivosti, skončíme špatně. Tomáš Březina majitel firmy Best

O autorovi| Pavel Páral, paralp@mf.cz

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče