Soči za ostnatým drátem

06. ledna 2014, 00:00 - Daniel Deyl
06. ledna 2014, 00:00

Nejdůležitějším dramatem zimních olympijských her nebude hokejový turnaj, nýbrž souboj Putinovy vlády s kavkazskými povstalci

Za jiných okolností by byl z Dmitrije Makovkina opěvovaný hrdina. Tento 29letý ruský policista měl před týdnem rutinní nedělní službu na železničním nádraží Volgograd-1. Chvíli po obědě si najednou všiml čehosi divného. Žena s batohem na zádech, na první pohled jedna ze stovek cestujících, zaváhala a rozhlédla se kolem sebe, než vešla do brány detektoru kovů, jenž dělí prostory nádraží od nástupišť. Uvnitř se tísnily desítky, možná stovky lidí; kolem konce roku jsou ruské vlaky nejvytíženější a tři z nich měly právě zpoždění.

Makovkin vyrazil směrem k ženě s batohem.

Když jej spatřila, chtěla detektorem proběhnout co nejrychleji. To už byl policista blízko a skočil po ní. V tu chvíli odpálila nálož o síle deseti kilogramů TNT; zemřela ona, Makovkin a 16 dalších osob. Zranění dalších 44 lidí přitom dává tušit, že počet mrtvých nebude konečný. Kdyby však policista nezasáhl, útočnice by se odpálila na nástupišti v hustém davu čekajících; obětí mohlo být několikanásobně víc.

Tak to alespoň tvrdí oficiální verze ruských úřadů – lépe řečeno, jejich dosud poslední verze. Míru informovanosti o tom, co se na volgogradském nádraží přesně stalo, ilustrují dohady o totožnosti sebevražedného útočníka. Nejprve bylo řečeno, že bezpečnostní kamery incident natočily a vyšetřovatelé ze záběrů zjistili, že pachatelkou je Oksana Aslanová, „černá vdova“ z Kavkazu. Vzápětí přinesly agentury zprávu, že útok spáchal jakýsi Pavlov. Později se objevily další protichůdné informace o tom, že útočníkem je ruský konvertita k islámu jménem Pavel Pečenkin (po konverzi ar-Rusi), syn ruského otce a muslimské matky z města Volžsk nějakých tisíc kilometrů proti proudu řeky, jež dala jméno oběma řečeným městům. Ještě později se oficiální výklad událostí vrátil k verzi se ženou.

Na druhý den, v pondělí, vybuchla v ranní špičce nálož v trolejbusu, který svážel cestující z jednoho z volgogradských předměstí do centra. Zemřelo 14 lidí včetně útočníka, o jehož totožnosti se ještě na Nový rok nevědělo nic. Některé zprávy spojovaly Pečenkina ar-Rusiho i s tímto útokem. Za normálních okolností by se oči všech zainteresovaných upřely na Volgograd coby místo dvojí tragédie a Makovkin by byl oslavován in memoriam. Tentokrát se však veškerá pozornost obrátila namísto k Volgogradu (či Stalingradu, jak se město od loňska znovu jmenuje po šest svátečních dnů v roce) k městu na břehu Černého moře vzdálenému téměř 700 kilometrů, k Soči.

Olympijská záminka Pozornost upřená k Soči kvůli atentátům ve Volgogradu platí ve smyslu mediálním, policejním, úředním i prezidentském. Přelom let 2013 a 2014 totiž není v Rusku normální ani trochu, hlavně na jihu země – zejména pokud jde o teroristické útoky. Bezpečnost zimních olympijských her, jež Putin v Soči zahájí 7. února, se rázem stala ruskou vnitropolitickou otázkou číslo jedna. A vyhlídky na jejich bezproblémový průběh nejsou dobré.

Především je vidět, jak málo má i tak mocný vůdce jako Putin (relativně podstatně mocnější než kterýkoli jeho protějšek na Západě) běh věcí ve své zemi pod kontrolou. Jeden týden propustí politické vězně, ale místo aby si až do zahájení her mohl pročítat pochvalné komentáře na svou benevolenci a státnickou moudrost (Der Spiegel: Putinova milost jako mistrovský diplomatický tah), musí řešit ochranu sportovců, činovníků a diváků v Soči.

Druhý, cyničtější výklad naopak upozorňuje na to, že utažení šroubů moci pod záminkou boje s kavkazským teroristickým nebezpečím je Putinův modus operandi odedávna. Na přelomu tisíciletí se množily spekulace i svědectví o tom, že moskevské výbuchy nechal zorganizovat sám establishment, aby Putin mohl pevně ovládnout veškerý silový aparát země. Letos zatím nic takového z řad prezidentových kritiků nezaznělo. Je fakt, že pokud by Putin potřeboval ospravedlnit nějakou razantní konsolidaci vlastní moci, nemohl by útok načasovat lépe. Ale je také pravda, že v Soči může hodně ztratit.

Že jsou zimní olympijské hry v Soči nejnákladnějším podnikem svého druhu i bez nějakých zvláštních bezpečnostních opatření, nejspíš nepřekvapí. Megalomanie olympijská si zde podává ruku s megalomanií ruskou a 48 či 50 miliard dolarů (prameny se rozcházejí), které jejich příprava dosud stála, jsou toho důkazem. Z druhé strany je třeba přičíst skutečnost, že – alespoň podle odhadu prominentní ruské novinářky Julie Latyninové – se v Rusku rozkrade 60 až 70 procent veřejných peněz; to by skutečné náklady snížilo na snesitelnějších 15 až 20 miliard dolarů.

Na zajištění bezpečnosti her zatím šly podle deníku Kommersant zhruba dvě miliardy dolarů. Lze očekávat, že po volgogradských útocích tento účet ještě pořádně naroste.

Hlavním dramatem v Soči totiž, jak se zdá, nebude sázka na to, kdy přesně ruští hokejisté neunesou tlak spojený s hostitelskou rolí a dostanou na frak. Bude jím podle všeho souboj lidí, kteří se na sportovištích sotva objeví: kavkazských ozbrojenců/teroristů/ bojovníků za svobodu (čtenář nechť si vhodný výraz vybere sám) na straně jedné a prezidenta Putina na straně druhé. Samozvaný emír Kdo je kdo? Na straně povstalců je hlavní postavou jistý Doku Umarov, jenž sám sebe považuje za vůdce takzvaného Kavkazského emirátu. Umarov doufá, že se mu podaří tuto státní entitu, dosud jen hypotetickou, vykousnout z Rusy ovládaného území na severu Kavkazu. Čečensko, Dagestán, Ingušsko, Kabardsko-Balkarsko – to všechno jsou součásti „emirátu“. Podle úsloví, že košile je bližší než kabát, je však Umarovův bezprostřední cíl o něco skromnější: chce zrušit olympijské hry v Soči. Kdyby bylo po jeho, Putin by měl uznat, že podnik je příliš riskantní, a na poslední chvíli hry odvolat. Víra a optimismus jdou v Umarovově případě zjevně ruku v ruce.

Důvod, jímž Umarov svůj požadavek ospravedlnil na videozáznamu z léta loňského roku, je prostý. „Chtějí pořádat svoje hry na kostech mnoha, mnoha muslimů pohřbených v zemi u Černého moře. Je na nás, muslimech, abychom to odvrátili za použití všech prostředků, jež nám Alláh povolí,“ nechal se tehdy slyšet.

Jestli však samozvaný emír může průběh her skutečně významně narušit, závisí na několika neznámých. První z nich je, že on sám možná neexistuje. Alespoň v tom smyslu se dušuje Ramzan Kadyrov, úspěšný kavkazský bandita a politik, dnes čečenský vůdce. „Oficiálně prohlašuji, že Umarov je již dlouho mrtev,“ řekl v prosinci. (Hodnověrnost tohoto prohlášení nelze ověřit, ale je dobře mít na paměti, že Kadyrov se kamarádí s Gérardem Depardieuem, kterého už nechtějí ani Francouzi.) Týden po Kadyrovově siláckém ujištění o Umarovově konci se na internetu objevilo další emírovo video. Tentokrát však neobsahovalo žádnou zmínku o Soči, což vzhledem k blížícímu se datu zahájení her také není zrovna přesvědčivé. Je možné, že Čečenci pouze pustili do oběhu videozáznam staršího data.

Druhou neznámou je, zda Umarov – je-li naživu – má dostatek taktických schopností i lidí, aby dokázal útok na Soči, obšancované dvěma miliardami bezpečnostních dolarů, vůbec uskutečnit. Není známo, že by kdy provedl jakoukoli operaci podobné náročnosti; dosud se podle dostupných informací věnoval jen tréninku hrdlořezů.

Čečenci měli dva stratégy, kteří na přelomu století podobných akcí schopni byli. Salman Radujev i Šamil Basajev však jsou již na onom světě a o jejich nástupcích, jsou-li nějací, mnoho nevíme. Aslanbek Vadalov, považovaný za nejlepšího současného čečenského vojevůdce, úspěšně naplánoval a provedl dva útoky na území Čečenska, v srpnu a v říjnu roku 2010. Byly to však podstatně menší akce, jichž se účastnilo vždy jen několik lidí. Kromě toho existují náznaky, že Vadalov a Umarov spolu dobře nevycházejí. A jestli má emír k dispozici někoho jiného, zkrátka nevíme. Nevíme ani, co je pravdy na spekulacích některých ruských médií o tom, že Umarov dostal posily v podobě dobře cvičených bojovníků z Afghánistánu a Sýrie.

Zranitelné Rusko Naopak je dobře známo, že severokavkazské hnutí odporu si velké sportovní podniky pro své akce vybírá. V roce 2004 takto zemřel Kadyrovův otec Achmad, tehdejší čečenský prezident, po výbuchu pumy zazděné pod jeho sedadlem v čestné lóži fotbalového stadionu v čečenské metropoli Grozném. (Bývalý šéf ruské federální bezpečnostní služby FSB Nikolaj Patrušev tehdy řekl, že o náloži museli lidé z Kadyrovova nejbližšího okolí vědět.) O šest let později se měl obětí podobného útoku stát ministr vnitra Kabardsko-Balkarské republiky Chačim Šogenov, vyvázl však se zraněními.

Odbojní Kavkazané by však mohli zvolit i jinou taktiku. Mohli by v naději, že vyvolají atmosféru strachu tak intenzivního, že by to vedlo až ke zrušení her, provést těsně před jejich zahájením několik sebevražedných útoků, jak to učinili v Moskvě v roce 2010.

Další neznámou je, kolik rizika je druhá strana v čele s Putinem ochotna během her nést a jak je po celé zemi distribuovat. Putin osobně propaguje Soči coby výkladní skříň pokroku, jehož Rusko dosáhlo pod jeho vedením. Velmi proto potřebuje, aby hry proběhly bez jakéhokoli narušení ze strany teroristů, a je ochoten tomu leccos podřídit.

Bezpečnost za každou cenu Z intenzity bezpečnostních opatření ještě před volgogradskými útoky je zjevné, že přímo na místě to žádný útočník nebude mít jednoduché. Pokud například plánujete, že »

do Soči přijedete autem, nenechte se vysmát. Od 7. ledna je město de facto uzavřené a dovnitř smějí jen vozy se speciálním povolením.

V dějišti her a jeho okolí – město Soči je roztažené po pobřeží do délky 150 kilometrů – tak existují omezené zóny, jako je olympijská vesnice a sportoviště, do nichž smějí jen vyvolení. Kromě toho existují i zakázané zóny jako nedaleký Národní park Soči nebo hranice s gruzínským územím Abcházie kousek dál na jihu. Tam nesmí nikdo.

A to je to nejmenší. Všichni stavební dělníci mají olympijská zařízení opustit měsíc před zahájením her. To sice může vyvolat jisté komplikace, protože stav mnoha zařízení podle aktuálních reportáží vyžaduje ještě dost práce – ale Putinův rozkaz je Putinův rozkaz.

Putin prezidentským dekretem také stanovil, že veškeré demonstrace, protesty a sdružování občanů i bez přímé souvislosti s olympijským konáním musejí dostat povolení od FSB. (Kritici se obávají, že to je opatření zaměřené na případné protesty proti zákonu o homosexualitě, jenž je zejména na Západě nepopulární.)

Celkem má bezpečnost na starost 42 tisíc policistů a deset tisíc ozbrojenců pod velením ministerstva vnitra, zatímco dalších 23 tisíc zaměstnanců ministerstva pro nouzové situace bude hlídat v přilehlých horách a podél pobřeží. Na průběh her bude samozřejmě dohlížet i armáda.

Taková síla soustředěná na dějiště olympiády může sama o sobě být pro teroristy v jistém smyslu výhodou – jestliže v Soči bude na každém rohu deset hlídačů s kalašnikovem, logicky budou chybět někde jinde. Například americký časopis Bloomberg Businessweek proto spekuluje, že větší nebezpečí než v Soči bude číhat v jiných ruských městech, na něž nebude upřena zdaleka taková pozornost bezpečnostních orgánů.

Západní protiterorističtí experti upozorňují i na překvapivý fakt, že koordinaci veškerých bezpečnostních aktivit má na starost jistý Oleg Syromolotov, který je povoláním kontrarozvědčík, nikoli specialista na boj proti teroristům nebo povstalcům.

O případných reakcích ruského establishmentu na hrozbu typu „odvolejte hry, nebo zabijeme stovky rukojmích v Tobolsku“ nelze ani spekulovat. Jisté však je, že se na takovou situaci snaží připravit: na sedm tisíc specialistů z ministerstva vnitra, tajné služby FSB i armády trénovalo v listopadu zmaření případného teroristického plánu na hromadné uvěznění rukojmích v nemocnici. (Zde je patrná inspirace minulostí: právě touto metodou požadovali Čečenci v roce 1995 politické ústupky poté, co obsadili nemocnici ve městě Buďonovsk.)

Jestli veškeré bezpečnostní přípravy, výdaje a omezení budou mít kýžený efekt, připíše si Vladimir Putin mimořádný úspěch. Rusy to bude stát moře peněz a olympijské hnutí bude muset žít s vědomím, že jeho vlajka s pěti kruhy bude vlát nad územím řízeným víceméně jako koncentrační tábor. „Když budeme chodit jen tam, kam máme, a dělat jen to, co máme, tak budeme v bezpečí,“ řekla k tomu beze stopy ironie kanadská rychlobruslařka Brianne Tuttová.

Seržant dopravní policie Dmitrij Makovkin byl pohřben minulou středu. Ministerstvo vnitra vydalo strohé prohlášení, že zemřel hrdinskou smrtí. l •

Bezpečnostní opatření stojí Rusy moře peněz a olympijské hnutí musí žít s vědomím, že vlajka s pěti kruhy bude vlát nad územím řízeném jako zajatecký tábor. 75 000 členů různých bezpečnostních složek bude na hry dohlížet přímo (42 000 policistů, 10 000 ozbrojenců ministerstva vnitra a dalších 23 000 zaměstnanců ministerstva pro nouzové situace). Okolí bude samozřejmě hlídat i armáda. Západní experti upozorňují i fakt, že veškeré bezpečnostní aktivity řídí jistý Oleg Syromolotov, což je kontrarozvědčík, nikoli specialista na boj proti teroru.

48–50 mld. USD dosud stála příprava zimních olympijských her v Soči. Na zajištění bezpečnosti her zatím šly podle deníku Kommersant zhruba dvě miliardy dolarů. „Chtějí pořádat svoje hry na kostech mnoha, mnoha muslimů pohřbených u Černého moře. Je na nás, muslimech, abychom to odvrátili za použití všech prostředků, jež nám Alláh povolí,“ řekl údajně zabitý vůdce čečenských povstalců Doku Umarov.

soči v číslech

15 sportovních odvětví, v nichž se bude soutěžit

98 sad rozdělovaných medailí

17 dnů budou hry trvat

53 dnů bude Soči zvláštní bezpečnostní zónou

3000 účastníků sportovců

Zdroj: Bloomberg Businessweek, Business New Europe, www.olympic.org

O autorovi| Daniel Deyl, deyl@mf.cz

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče