Sobě neutečeme

29. října 2013, 00:00 - miroslav zámečník
29. října 2013, 00:00

Vládnout lze různě, ale bezradné přešlapování na místě si dovolit nemůžeme

Kdy bude mít Česká republika regulérní vládu, neví v tuto chvíli nikdo. Kdokoli ji však nakonec sestaví, bude zatížen odpovědností za to, kam povede Českou republiku v následujících letech. Vládnout lze různě, ale pokud se nechceme v mezinárodních žebříčcích dále propadat, neměli bychom si dovolit bezradné přešlapování na místě.

Analytici, kteří sledují Česko „zvenku“, nemají obavy, že by politická struktura vzniklá z voleb – včetně nových subjektů s neznámým poločasem rozpadu – mohla krátkodobě ohrozit přicházející oživení hospodářství.

Z dlouhodobějšího hlediska však politická nestabilita znervózňuje. V zemi, kde nejsou zásadní ekonomické otázky typu parametrů u klíčových daní známy do poslední chvíle, není rozumné investovat.

Existuje tisíc věcí, jež je třeba zlepšit, ale dobrým testem kredibility nové sněmovny a vlády budou zvláště některé oblasti. Zejména je třeba konečně do praxe zavést nezávislost státní služby, jejíž kvalita se stále zhoršuje. Existují dvě školy myšlení, přičemž první akceptuje ponechání úředníků jejich osudu s tím, že se časem emancipují a „mandarínským zkouškám“ budou podrobeni až následně. Druhá trvá na složení státních zkoušek stvrzujících kompetenci ex ante. Důvěra v kvalitu a nepodjatost rozhodování bezpečnostního a justičního aparátu je pro institucionální zlepšení rovněž alfou a omegou a vyžaduje soustředěné úsilí a péči o kvalitu. Neboť k čemu je nezávislost a služební horlivost, která vyústí ve spektakulární zásahy policistů a státních zástupců, jež pak neobstojí před soudy? Všechny tři složky potřebují zejména v ekonomické a finanční oblasti odbornost a cit rozlišit, co je a co není zločin.

Výše uvedené i při nejlepší vůli zabere čas a bude stát hodně peněz. Existují ale i opatření, která nestojí téměř nic. Jedna z mála povzbudivých slov, která bezprostředně po volbách zazněla, byla ta od Andreje Babiše o ochotě podpořit iniciativy Rekonstrukce státu. Skoro vše lze totiž měřit a leccos z naměřeného i vzájemně porovnávat. Tím pádem to lze také zveřejňovat, smlouvami a fakturami počínaje a srovnáním výdajových položek a výkonových parametrů typu počtů pracovníků na tisíc obsloužených konče.

Zpřehlednit podnikatelské prostředí v Česku a zvýšit předvídatelnost v regulatorní a daňové oblasti také nestojí vůbec nic. Stačí být zdrženlivý v hýbání se sazbami a rigorózně testovat každý další nápad ovlivňující podnikatelské prostředí na jeho ekonomické dopady. Přijímat návrhy na to, jak podnikatelské prostředí zlepšit.

Jakákoli vláda by měla přijmout nevyhnutelnost strukturálních změn v zemi, nikoli se jim bránit za cenu promrhávání veřejných výdajů. Česko, aniž by to bylo všeobecně známo, je jeden z nejsociálnějších států na této planetě, což platí pro míru chudoby, pro diferenciaci příjmů i pro jednotlivé typy sociálních dávek, které mají před chudobou bránit. Problém je nastavit sociální systém tak, aby motivoval k práci.

Stejně tak české zdravotnictví potřebuje odlehčení struktury, jež ho zatěžuje vysokými fixními náklady, elektronizaci a podstatně lepší motivaci na výsledku péče ze strany poskytovatelů i pacientů. Také bychom si měli přestat lhát, pokud jde o důchody. Z prvního průběžného pilíře budeme v nepříliš vzdálené budoucnosti schopni platit v podstatě jen „rovný a skrovný“ základní důchod. Cokoli lepšího by bylo v průběžném prvním pilíři neúnosně nákladné, a tak si na každé přilepšení bude muset národ ušetřit z „vlastního“.

Volá-li někdo po veřejných investicích, bez zvednutí národních úspor to znamená prohlubování deficitu vůči zahraničí. Vyšší národní úspory a vyšší investice znamenají nižší okamžitou spotřebu, ale mohou přispět k vyššímu dlouhodobému růstu, pokud investice budou efektivní.

Tempo potenciálního růstu v podstatě závisí na tom, jak se vyvíjí zaměstnanost (takže demografie a migrace), jak se vyvíjejí investice a jak se vyvíjí souhrnná produktivita výrobních faktorů. Jinak řečeno, rozhodující je, zda fyzického i finančního kapitálu a lidských zdrojů využíváme chytřeji. A to se neobejde beze změn v podpoře inovací a vzdělávací soustavě.

Náš podíl na světovém HDP v paritě kupní síly letos dosáhne 0,34 procenta. Svět se bez české ekonomiky obejde. Svůj vlastní úpadek máme již dlouho ve vlastních rukou. Takhle je to i po zamotaných volbách jednoduché. l

O autorovi| miroslav zámečník • zamecnik@mf.cz

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče