Smíme si v práci osobně e-mailovat?

11. února 2013, 00:00 - Mgr. Jiří Brož, Mgr. Zdeněk Plesnik
11. února 2013, 00:00

Lidé v práci velmi často využívají e-mailovou komunikaci. Zaměstnavatelé si často kladou otázku, zda tuto komunikaci a její obsah mohou sledovat a kontrolovat, jestli zaměstnanci dodržují pracovní morálku

Co chce vědět zaměstnavatel? Zda lidé pracovní dobu využívají k vyřizování osobních záležitostí. Zaměstnance zajímá, jestli jejich osobní pošta, která je odeslána či přijata během pracovní doby a pomocí služebních počítačů, zůstává utajena, nebo si ji zaměstnavatel může přečíst.

Jednoznačná a zejména jednoduchá odpověď bohužel neexistuje. V úvodu zmíněným problémem, kdy se zaměstnavatel logicky zajímá o jiný aspekt než zaměstnanec, je naznačen kruciální prvek této problematiky, a to střet dvou právních zájmů, tedy práva zaměstnance na ochranu před neoprávněným zásahem do soukromého a rodinného života, stanovený článkem 10 Listiny základních práv a svobod (LZPS), potažmo zájem na ochranu listovního tajemství, stanovený článkem 13 LZPS, a na druhé straně zájem zaměstnavatele na ochranu vlastních majetkových zájmů, kdy má zaměstnavatel právo od zaměstnance požadovat, aby v pracovní době vykonával přidělenou práci a nerozptyloval se jinými činnostmi.

Soukromí třeba chránit Zákoník práce stanoví, že zaměstnanci nesmějí bez souhlasu zaměstnavatele užívat pro svou osobní potřebu výrobní a pracovní prostředky zaměstnavatele, včetně výpočetní techniky, ani jeho telekomunikační zařízení. Dodržování tohoto zákazu je zaměstnavatel oprávněn přiměřeným způsobem kontrolovat.

Zároveň však zaměstnavatel nesmí narušovat soukromí zaměstnance na pracovištích tak, že podrobí zaměstnance kontrole elektronické pošty, k čemuž dochází například při opakované systematické kontrole pošty všech zaměstnanců zahrnující kontrolu samotného obsahu e-mailových zpráv. Naopak je v pořádku, když jsou kontrolovány pouze hlavičky e-mailů zaměstnance, u kterého má zaměstnavatel podezření, že výše uvedený zákaz porušuje. Jakmile by zaměstnavatel

z hlavičky e-mailu odvodil, že se jedná o e-mail soukromé povahy, měl by se určitě zdržet jeho přečtení.

Zaměstnavateli lze taktéž doporučit, aby činil rozdíl mezi e-maily, které vytvořil zaměstnanec, a těmi, které naopak byly zaměstnanci doručeny. Důvodem je to, že charakter odchozích e-mailů může zaměstnanec sám ovlivnit, a tudíž také může být senzitivnější k jejich soukromé povaze. Na druhou stranu u těchto je také zřejmé, že se zaměstnanec aktivně podílel na jejich vytvoření, takže svou vůlí vědomě porušil pracovní morálku. U přijatých e-mailů je situace poněkud odlišná, protože zaměstnanec jednak dopředu nemusí vědět, že jde o e-mail soukromé povahy, a taktéž prakticky nemá možnost ovlivnit jeho přijetí na pracovní e-mail.

Pro snížení rizika narušení soukromí zaměstnance lze doporučit, aby zaměstnavatel, pokud je to možné, nepřiděloval svým zaměstnancům e-mailové adresy obsahující jejich jméno, ale zřídil obecné e-mailové adresy (například obchod@firma.cz), které mají vždy povahu firemního e-mailu, a zprávy do nich doručené je možno považovat za korespondenci určenou zaměstnavateli. Avšak i v případě takto obecného e-mailu je při kontrole ze strany zaměstnavatele nanejvýš nutné provádět individuální selekci jednotlivých e-mailů do této schránky doručených.

Včas informovat Zákoník práce zároveň upravuje také případy, kdy dochází k systematické kontrole zaměstnanců, včetně jejich e-mailové komunikace, aniž by docházelo k narušení práva zaměstnance na ochranu soukromí. Avšak k tomuto může docházet jen u zaměstnavatelů, jimž to umožní zvláštní povaha činnosti zaměstnavatele. Jako příklad zvláštní povahy činnosti by mohl sloužit například bankovní sektor, který je do značné míry ovlivněn přítomností institutu takzvaného bankovního tajemství. O tom, že zaměstnanci budou takto systematicky kontrolováni, musejí být ze strany zaměstnavatele předem a v dostatečném rozsahu informováni.

Z pohledu zaměstnance je pak nasnadě doporučení, buď si od zaměstnavatele vyžádat povolení k užívání výrobních a pracovních prostředků pro osobní potřebu, anebo v pracovní době tyto prostředky takto nepoužívat. Samozřejmě v případě, kdy zaměstnanec, aniž by měl sjednáno povolení k osobnímu užití pracovních prostředků, dostane na pracovní e-mail zprávu soukromé povahy, může od svého zaměstnavatele legitimně očekávat, že jeho právo na zachování soukromí zůstane zachováno. Zároveň by však měl respektovat, že v pracovní době vykonává práci pro zaměstnavatele, který jej za to odměňuje. Proto by měl svou práci vykonávat svědomitě a nezneužívat možnosti přijímání zpráv osobní povahy.

Zaměstnanci nemají v elektronické komunikaci zneužívat zařízení majitele. Ten má zase respektovat jejich právo na soukromí

O autorovi| Mgr. Jiří Brož, advokát, Mgr. Zdeněk Plesnik, advokátní koncipient

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče