Slunce vychází v Čejkovicích

17. září 2012, 00:00 - Jakub Křešnička
17. září 2012, 00:00

Rakouská společnost Sonnentor, jež vyrábí, zpracovává a prodává produkty ekologického zemědělství, v Česku rozšiřuje svoji působnost

Když se před třemi lety v jihomoravských Čejkovicích pořádaly první bylinkové slavnosti, pořadatelé z firmy Sonnentor se báli, že nikdo nepřijde. Nakonec akce přitáhla čtyři tisíce lidí. Letos na začátku září se k prohlídce dostavilo už sedm tisíc návštěvníků.

„Při přípravě prvního ročníku jsem se bál, že přijdou jen sezvaní příbuzní. I ty největší optimisty ve firmě pak zájem překvapil,“ vzpomíná ředitel české pobočky Josef Dvořáček na začátky pořádání slavností s tím, že akce je úspěšná i obchodně. „Během jednoho dne slavností prodáme tolik čajů a dalších výrobků jako v celém Česku za dva týdny,“ dodává.

Letošní ročník zároveň představil nově rozšířené budovy a „selskou“ prodejnu Sonnentoru, která stylově nabízí více než 700 bioproduktů rakouské společnosti. Mimochodem, její česká pobočka slaví dvacet let na tuzemském trhu, třeba i tím, že zde během letošního roku investuje 1,8 milionu eur. Peníze půjdou mimo jiné do nového zážitkového projektu Bylinkový ráj, který své brány otevře na začátku října. Návštěvníci zde budou moci nahlédnout do tajů výroby biočajů, organického koření a dalších produktů společnosti.

A řadu věcí dělá Sonnentor opravdu jinak. Jeho byznysmodelem je v podstatě prodávání příběhů. U každé suroviny zná její původ, jejího pěstitele, zkrátka cestu od sazenice až k hotovému čaji. „Klasickým příkladem je naše Adventní sada, což je v podstatě adventní kalendář s 24 různými čaji. Celoročně na ní v Česku pracuje dvanáct z pětasedmdesáti zaměstnanců, v celém Sonnentoru pak 25. Čaj se prodává tři měsíce před Vánocemi a za tu dobu si lidé koupí přes půl milionu balení,“ vysvětluje Dvořáček.

Když studenti podnikají Tuzemská pobočka Sonnentoru odstartovala v podstatě díky náhodě. Na jedné z prvních „biokonferencí“ v Česku v roce 1991 se potkal rakouský šéf Sonnentoru Johannes Gutmann s Tomášem Mitáčkem, tehdy studentem zemědělské školy. „Zaujalo ho, co jsem tenkrát v Olomouci říkal, a ptal se mě, jestli by mohl dělat totéž, co já. Domluvili jsme se, svěřil jsem mu založení pobočky v Česku a první investice nás vyšla na zhruba 300 tisíc korun,“ vzpomíná Gutmann na vznik českého Sonnentoru, který má obrat zhruba 5,5 milionu eur a sílí každý rok bez ohledu na krizi.

Ještě rychleji roste rakouská matka. Během sezony 2011/2012 měla obrat téměř 25 milionů eur, rok předtím 23,3 milionu. Kromě české pobočky má Sonnentor ještě farmu v Rumunsku, kde zaměstnává zhruba 100 lidí sběrem divokých lesních bylin, a v Albánii. Ve zmíněných zemích také spolupracuje s více než 150 farmáři, kteří firmě dodávají organické suroviny. Aby se do „sluneční sítě“ mohli zapojit, musejí mít potřebné certifikáty a pak projít kontrolou Sonnentoru, který nechává vzorky od pěstitelů testovat v německých laboratořích.

Pak prý ale fungují téměř jako rodina.

„Pěstitele sami nevyhledáváme. Kdybychom zvolili takový přístup a k něčemu je nutili, uspěje odhadem dvacet procent z nich. Jsme radši, když přijdou za námi. Už to svědčí o tom, že mají podobnou filozofii jako my a uspěje jich osmdesát procent,“ vypočítává Johannes Gutmann, který se stal v soutěži Ernst & Young rakouským podnikatelem roku.

Svou firmu pak reprezentoval i na celosvětovém finále v Monte Carlu, kde budil velkou pozornost už svými červenými brýlemi, botami, koženými kalhotami a tričkem s rozesmátým sluníčkem na hrudi. „I díky tomu, že nezapadám do té řady sak a kváder, mě lidé nepřehlédnou. Všiml si mě i podnikatel ze Singapuru, který má síť 300 obchodů a má zájem o naše produkty. Navíc ty kalhoty jsou pro mě přirozené a nosí mi štěstí. Už třicet let,“ směje se Gutmann otázkám na netradiční image generálního ředitele.

Ostatně v těch samých kalhotách, které v Monte Carlu zažily záři reflektorů, rozjížděl na konci osmdesátých let svůj byznys. Jako krátce po sobě počtvrté nezaměstnaný si tehdy v rakouském Waldviertlu všiml biopěstitelů, kterým se příliš nedařilo prodávat vlastní produkty. Vymyslel značku a pár zemědělců přesvědčil, aby s ním spolupracovali. Nezaměstnané rodiče zemědělců přemluvil k balení výrobků a pomohl tak sobě i jim. Jezdil od trhu k trhu a podnikání se začalo postupně rozrůstat.

„Přišel jsem tehdy na to, co lidé chtějí. Potřebují vědět, co kupují, chtějí znát příběh. Pak jsou ochotní zaplatit více než za nekvalitní anonymní zboží ze supermarketu,“ říká s nakažlivým optimismem Gutmann.

Bez kořenů se nedaří Paradoxně ani supermarkety Gutmannovo zboží původně nechtěly, vyzývaly ho k investicím do reklam a nutily ho do placení peněz za vystavení zboží. Teď je situace opačná a Sonnentor odmítá prodávat v supermarketech.

Podle jeho soudu by tlačily na cenu a firma by pak musela tlak přenášet na své dodavatele. „To my nechceme. Možná bychom pak rostli rychleji, ale nám růst mezi deseti a dvaceti procenty ročně stačí. Jsme hrdí na to, že můžeme být sociálně prospěšní podnikatelé, být féroví k dodavatelům a vytvářet pracovní místa,“ odmítá Gutmann honbu za vysokými zisky a zbytečným škrtáním.

Rozvoj firma pokud možno financuje z vlastních zdrojů. I když některých evropských dotací využívá, spoléhat se na ně nemusí.

Tři čtvrtiny své produkce exportuje do více než padesáti zemí. A stále vidí další prostor pro růst. „Když jsem začínal, byly bioprodukty zábavou pro pár lidí. Teď mají v Rakousku sedmiprocentní podíl na trhu. V Německu zhruba čtyři procenta. Na jednu stranu je to obrovský nárůst, na druhou stranu je to pořád nízké číslo a pro mě z toho vyplývá neskutečná možnost pro další rozvoj,“ říká Gutmann s tím, že lidé teď stále častěji chtějí dělat něco, co má smysl. To je možná ta lepší stránka ekonomické krize, která ovšem Sonnentor jako by vůbec nepostihla.

„Ty problémy jsou spíše krizí hodnot. Když jsou slabé kořeny, neobjeví se silná úroda. Ti zemědělci, co nepřežijí bez dotací, dělají něco špatně. Evropské zemědělství je silně dotováno, aby pěstovalo něco, co Evropa nepotřebuje. Produkty se vyvážejí do Afriky, kde je levně kupují, ale ničí si tím vlastní zemědělství,“ snaží se krizi hodnot zjednodušeně ukázat.

K úspěchu podle Johannese Gutmanna existuje jednoduchý recept: člověk musí věřit sobě a svým nápadům a mít nohy pevně na zemi. „Musíme začít u sebe a ptát se, můžu se po dnešku na sebe podívat do zrcadla? Až budou takhle uvažovat všichni, nebudeme si muset stěžovat na korupci i na politiky,“ věří.

Farmáři musejí mít potřebné certifikáty a pak projít kontrolou Sonnentoru, který nechává vzorky od pěstitelů testovat v německých laboratořích

O autorovi| Jakub Křešnička • kresnicka@mf.cz

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče