SLIBY SE NEMAJÍ PLNIT

21. listopadu, 00:00 - Lubomír Heger
21. listopadu, 00:00

Nukleární výbuch jménem Trump by mohl být o několik řádů slabší, než se čekalo. I tak to bude mela

Berte Donalda Trumpa vážně, ale nikoli doslova, radil před volbami jeho mocný byznysový příznivec Peter Thiel. Zatímco voliči se podle této logiky řídili od začátku, experti dělali dlouhou dobu pravý opak – brali Trumpa sice doslova, ale nikoli vážně.

Těsně po volbách se mnohatisícové stádo prvotřídních mozků Ameriky muselo horečně zamyslet: které z Trumpových slibů byly vlastně myšleny vážně a které nebyly vůbec míněny doslova? První výsledky bádání dávají poměrně optimistický obrázek, ten ale může být zkreslen tím, že trumpologie je pořád ještě čerstvý obor a nemá dostatečně vyvinutou metodologii.

Velké blufování

Kdybychom měli hlavní body současných prognóz shrnout do jednoho odstavce, Trump zásadně blufoval skoro ve všech bodech svého demoličního programu, ale opuštění některých bodů – třeba deportací imigrantů nebo seškrtání ekologické agendy – by mu u voličů nebo republikánských kolegů prošlo mnohem hůře, takže na tyto sliby nejspíše skutečně dojde. Obecně lze říci, že cokoli půjde „odstřelit“ prezidentským dekretem (třeba ony ekologické standardy, zdravotnickou reformu a domácí agendu vůbec), je mnohem ohroženější než programové body, k nimž bude nutný souhlas Kongresu. Ten je sice republikánský, ale těžko si představit, že by kongresmani a senátoři – donedávna stejně zděšení Trumpovým tažením jako zbytek světa – jen tak odhlasovali zrušení NATO nebo zavedení padesátiprocentního tarifu na zboží z Číny. Jak ukazuje náš přehled, Trump jako prezident s nulovou politickou zkušeností uvažuje o svém programu nečekaně státnicky a od většiny předvolebních výhrůžek couvne.

Trump se minulý týden k zahraniční politice nevyjadřoval vyjma telefonického hovoru s Vladimirem Putinem, v němž se ujistili o tom, že chtějí vylepšit vztahy. Důležité je, že Trump zdůraznil „trvající silný závazek“ USA vůči Severoatlantické alianci. Zároveň se ukazuje, že odpor Republikánské strany k jeho možným ústřelům bude silný.

Senátor Rand Paul chce podle svých slov torpédovat jmenování Rudyho Giulianiho ministrem zahraničí ze strachu, že by mohl chtít napadnout Írán podobně jako kdysi Irák. John McCain zase kritizoval Trumpa za smířlivost vůči Putinovi a režimu Bašára Asada. Obamacare se neruší

Touha zrušit hlavní pilíře univerzální zdravotní péče asi ochabne. Trump si prý rozmyslel jejich rozmontování po setkání s Barackem Obamou. Nejspíše padnou jen dílčí výsledky reformy – některé přepsané standardy pro pojišťovny a úhrady některých léků, jako je antikoncepce. Zvýší se zřejmě počet výjimek, za nichž se mohou Ąrmy vyvléci z povinného pojištění zaměstnanců, například z náboženských důvodů.

Hillary nepůjde do vězení

Přestože pokřik „Zavřete ji“ (z dílny Trumpovy kampaně) mohutně otřásal voličským táborem až do samotného hlasování, prezident Trump nebude protikandidátku stíhat. „Ještě se nad tím zamyslím. Clintonovi jsou dobří lidé. Nechci jim ublížit,“ řekl v rozhovoru pro CBS.

Na hranici s Mexikem bude jen plot

Rudy Giuliani (zatím v roli poradce) sice řekl, že „pan Trump nebude rušit sliby“ a zeď bude „postavena třeba i‚s‚pomocí dekretu“, fakticky ale betonovému projektu za 20 miliard dolarů asi slunce nezasvítí. Náklady na skupování pozemků podél hranice, která často vede horským terénem, by jej ještě prodražily a Kongres zřejmě taková zdražení zarazí. Sám Trump už před volbami nenápadně připustil, že půjde spíše o „technologickou“ nebo „virtuální“ zeď, což může znamenat jen zostřenou policejní ostrahu a stavbu plotu po většinu délky hranice. Ta ovšem přísnější režim pozná, neboť tento slib bude patřit mezi ty, které budou za čtyři roky nejčastěji poměřovány s realitou.

Zákaz vstupu pro muslimy nebude

Ani webová stránka Donalda Trumpa už tento předvolební slib nezmiňuje. Namísto toho slibuje nevydávat víza „občanům zemí, u‚nichž nelze provést adekvátní kontrolu, dokud se nepodaří zavést účinné mechanismy“. Giuliani ovšem tvrdí, že zákaz vstupu všech Syřanů na území USA bude platit.

Zatýkání ilegálů nastane. Ale kde je najít?

Tento slib hrál v předvolebním rozhodování Američanů obrovskou roli a zdravý rozum velí předpokládat, že Trump si ho nedovolí ignorovat. Také v prvních rozhovorech po volbách se k němu přihlásil a opakoval teze o tom, že „dva až tři miliony kriminálníků“ a „imigranti se zločinnou minulostí, členové gangů a‚dealeři s‚drogami“ budou deportováni. Přestože „dva až tři miliony“ je vysoké číslo, je to podstatné snížení předchozích hrozeb, že jako prezident bude deportovat 11 milionů nelegálů, což by podle statistiků snížilo celkovou pracovní sílu v USA asi o čtyři procenta a výrazně zdražilo práci. Ovšem i „dva až tři miliony“ osob se zápisem v trestním rejstříku bude obtížné najít, neboť jen několik málo set tisíc se jich dostalo do skutečného kon«iktu se zákonem. Ostatní „nezákonní cizinci“ sice porušili zákon přechodem hranice, ale úřady je neevidují, dokud nespáchají třeba dopravní přestupek. Pakliže bude Trump chtít slib v základních obrysech splnit, což je pravděpodobné, v USA budou v příštích letech probíhat rozsáhlé policejní razie.

Daně spadnou

Pokud jde o slibované daňové škrty (základní sazba 15 procent pro korporace), snížení sazeb pro nejbohatší Američany na úroveň Bushovy éry, ty se nejspíše uskuteční, protože mají silnou podporu republikánského Kongresu. Bude to znamenat obrovský výpadek státního rozpočtu – v maximální variantě až tři biliony dolarů do roku 2026.

Stavební boom nastane

Masivní investice do infrastruktury budou stát rozpočet další bilion, takže „dluhová bomba“ skutečně vybuchne.

Výměnou za to vyrostou nové dálnice, tunely, mosty a letiště. Trump tento budovatelský sen vykreslil už v prvním projevu bezprostředně po volbách.

Republikánský Kongres bude mít tendenci nejdražší projekty blokovat, ale prezident Trump se v tomto bodě bude moci spolehnout na podporu demokratů.

Ekologie umře

Své hrozby ohledně zrušení většiny „zelených“ zákonů předchozího prezidenta myslel Donald Trump vážně a má v tom naprostou podporu republikánů. Takže v příštích letech dopadne jeho škrtací pero na klimatické dohody z Paříže, na Clean Power Plan (omezení skleníkových plynů), limity na těžbu uhlí, všechny nové standardy pro výrobce osobních i nákladních automobilů, omezení pro těžbu ropy na místech jako Arktida, Aljaška nebo i Florida, daňové výhody pro čistou energii z vodních a slunečních elektráren. Neznamená to, že všechno padne hned nebo do konce prvního volebního období. Mnohé deregulace se zřejmě střetnou s prudkým odporem environmentálních agentur a budou o ně vedeny soudní bitvy.

Obchodní válka se světem

Své sliby ohledně zrušení vyjednávání mezi národních dohod TTIP, TIP, předělání NAFTA a především obchodní válku s Čínou myslel Trump asi vážně a bude v tomto směru podnikat kroky. Všechno ale záleží na postoji Kongresu, jak jej bude umět korigovat. V každém případě se dá čekat omezení importu a masivní zdražení ceny práce v USA s následnou in«ací. Trump se k této své agendě zatím moc nevyjadřuje.

Najděte mu Čalfu

To byla ona dobrá zpráva z povolební Ameriky, která ukazuje budoucího prezidenta jako státníka. Špatnou zprávou je, že podle všeho je docela mizerný personální ředitel. Stavba jeho týmu připomíná krkolomné nadšení (promiňte extrémní srovnání) s jiným nepolitickým revolucionářem, který v prosinci 1989 navštívil Federální shromáždění a zjistil, že o procedurách vládnutí nemá nejmenší ponětí. Celou patálii vyřešil tím, že do čela vlády jmenoval dosavadního kariérního komunistu Mariána Čalfu. Nový americký prezident tento krok nenapodobil ani náhodou – personálním šéfem a druhým nejdůležitějším mužem Bílého domu, který řídí chod celé administrativy, jmenoval Reinceho Priebuse, obskurního republikána bez jakékoli vládní zkušenosti, který má zřejmě překlenout propast mezi prezidentem a zbytkem země.

„Může Trump úplně roztrhat nukleární dohodu s‚Íránem, aniž by zcela destabilizoval Perský záliv? Nejsem si jist. Ale jsem si jist, že Trump si také není jist, a‚pochybuji, že Priebus je tou správnou osobou, která to rozlouskne,“ napsal Matthew Yglesias na Vox.com.

Server provedl historická srovnání, kdy si američtí prezidenti počínali podobně. George W. Bush měl v tříčlenném nejužším týmu Karla Rovea, rovněž nezatíženého politickou funkcí, ale jeho nezkušenost vyvažoval Andy Card, který pracoval v administrativě jeho otce. Bill Clinton jmenoval personálním šéfem nováčka Macka McLartyho, výsledkem byl chaos. Po roce se vzpamatoval, nahradil jej Leonem Panettou a po dalších sedm let mu administrativa šlapala jako hodinky. Jimmy Carter vsadil na mladičkého playboye Hamiltona Jordana, který se prý věnoval více večírkům než práci. Carterova administrativa se nikdy pořádně nerozběhla a sympatický prezident skončil za čtyři roky.

Trump jde zatím v Carterových stopách, protože loajalita a osobní obliba jsou očividně hlavními kritérii pro výběr týmu. Vrchním stratégem jmenoval Steva Bannona, někdejšího provozovatele pravicového serveru Breitbart, který proslul titulky jako „Ženy nejsou diskriminovány… jen vždycky u‚pohovoru pohoří“ nebo „Co je horší – feminismus, nebo rakovina?“. Kromě těchto mužů mají u Trumpa rozhodující slovo ještě jeho děti a příbuzní (zeť Jared Kushner zřejmě kvůli starým sporům torpédoval jmenování Chrise Christieho), což nedává vůbec dobrou prognózu do budoucna.

„Trump urgentně potřebuje někoho, kdo mu vysvětlí fungování Bílého domu,“ shodovala se minulý týden média. Popud přišel z Wall Street Journalu, jemuž se budoucí prezident trochu naivně svěřil s tím, že rozsah jeho budoucích povinností, s nimiž jej seznámil Barack Obama, jej upřímně udivil. Krátce řečeno, Trump potřebuje nalézt svého Čalfu, aby nedopadl jako Carter.

Wall Street si Trumpa oblíbila. Prozatím. Americké akciové trhy na zvolení Donalda Trumpa napřed zareagovaly mírným poklesem, ale ryche trend obrátily: během prvního povolebního týdne si Dow Jones Industrial Average, hlavní index newyorské burzy, připsal přes tisíc bodů (necelých šest procent své hodnoty). Obecně lze říci, že cokoli půjde „odstřelit“ prezidentským dekretem, je mnohem ohroženější než programové body, k nimž bude nutný souhlas Kongresu. Pakliže bude Trump chtít skutečně deportovat miliony „nelegálů“, což je pravděpodobné, v USA budou v příštích letech probíhat rozsáhlé policejní razie.

Komu Trump pomůže – 1. část

Více než polovina Američanů a skoro celá Evropa si o novém prezidentovi USA nemyslí nic dobrého – ale leckdo se z jeho nástupu k moci může těšit

SVĚTOVÍ POLITICI Ona sbírka státníků, technokratů a hochštaplerů, jíž se souhrnně říká světoví političtí vůdci, má mezi sebou několik exemplářů, které mohou z Trumpova zvolení tak či onak profitovat.

VLADIMIR PUTIN Hodně se napsalo o tom, jak si Trump a ruský prezident vyměňují komplimenty. Historie zde však dává rozumu jistou naději: i dva poslední Trumpovi předchůdci začínali ve vztahu k Moskvě optimisticky; George Bush mladší „pohlédl Putinovi do očí a viděl v nich správného chlapa“, kdežto Barack Obama zase chtěl „resetovat“ vzájemné vztahy. Z obojího rychle sešlo, a pokud Trump dá na radu republikánského Kongresu, sejde i tentokrát. Do té doby se však můžeme nadít toho, že se na honosných budovách od Krymu po Vladivostok bude zlatým písmem skvět jméno prezidenta USA. Trump Organization, firma, jež se živí pronajímáním Trumpova jména budovám, má totiž v Rusku rozjednány desítky projektů.

KIM ČONG-UN Pro severokorejského bosse našel Trump necharakteristicky vlídné slovo, když řekl, že Kim je (ve srovnání s Barackem Obamou) „aspoň pořádný vůdce“. Kim na oplátku prohlásil, že Trump je „moudrý muž“, což je z KLDR neslýchaný kompliment. Pokud Trump dodrží, co říkal v kampani, a s Kimem bude jednat mezi čtyřma očima u jednoho stolu, dodá mladíkovi s nejlepším severokorejským rodokmenem na legitimitě a sebevědomí, jak by to svedlo máloco jiného.

SI ŤIN-PCHING Čínský prezident a jeho lidé jsou těžšími strategickými vahami než muž přezdívaný The Donald. První vlaštovka chladu přiletěla přes Pacifik minulý týden: čínská vládní média citovala svého prezidenta v tom smyslu, že „by se Trump měl naučit ocenit hodnotu spolupráce“. Trump, jenž během kampaně vyhrožoval, že si dá Číňany k snídani, na to vůbec nezareagoval. Bylo by zvláštní, kdyby si to Peking nevyložil v lepším případě jako nerozhodnost, v horším jako slabost. (Ačkoli je také možné, že někdo mezitím Trumpovi vysvětlil, že Číňanů je fakt hodně a každý z nich, od kojenců po vězně, vlastní v přepočtu zhruba tisíc dolarů amerického dluhu. U Trumpa nikdy nevíte.) NÁRENDRA MÓDÍ Indický premiér může najít společnou řeč s Trumpem ze dvou dobrých důvodů. Zaprvé budoucí washingtonská administrativa se může snažit zintenzivněním spolupráce s Indií omezit čínský vliv v oblasti. Zadruhé Trumpova ostrá protiislámská prohlášení jej automaticky ženou do pozice spojence Indie v nepřetržitém sporu s Pákistánem. Zatřetí Trump Organization má i v Indii rozjetý byznys; nikdo dnes neví, jestli (případně do jaké míry) kvůli tomu americký prezident půjde tamní vládě na ruku.

RAFAEL CORREA Přítomnost ultralevicového ekvádorského prezidenta na tomto seznamu je řekněme kontraintuitivní. Jenže sám Correa se nechal slyšet, že Trumpovo zvolení by mohlo v Latinské Americe vyvolat reakci, v jejímž důsledku by skomírající ideologie bolívarismu dostala novou energii. (Samozřejmě pod Correovým vedením.) Bohužel by mohl mít pravdu.

BENJAMIN NETANJAHU Izraelskému premiérovi jistě nebude proti mysli Trumpovo protiislámské naladění; co víc, Trump často zmiňoval, že zruší dohodu s Íránem o zpomalení teheránského jaderného výzkumu výměnou za uvolnění ekonomických sankcí, což je i pro Netanjahuovu vládu prioritou. A s Barackem Obamou vycházel „Bibi“ tak špatně, že téměř cokoli pro něho bude změna k lepšímu. Komu Trump pomůže – 2. část

AMERICKÉ FIRMY Kam mohou investoři investovat v době hrozící trhům nejistotou? Zde je několik tipů na firmy, které by měly vydělávat a jejichž akcie by mohly stoupat.

APPLE, GOOGLE A SPOL. Trumpův plán daňových škrtů počítá s tím, že každý byznys bude platit 15procentní daň bez ohledu na velikost. Korporace by neměly možnost skladovat zásoby vydělané hotovosti v zahraničí, jako to dělají dosud. Za to by si mohly užít jednorázové „repatriační daně“ či částečných daňových prázdnin, když by z peněz, které dnes drží v zahraničí, platily po převodu domů daň pouze desetiprocentní. Na to by mohly slyšet ty největší firmy – například Apple má podle deníku The Wall Street Journal v zahraničí kolem 200 miliard dolarů, z nichž by část mohl chtít převést zpět do USA. Vyjasnění právního postavení by zase pomáhalo akciím těchto firem.

GEO GROUP Polovina půvabu Trumpovy kampaně (je-li půvab to správné slovo) spočívala v ostrém postupu proti nelegálním přistěhovalcům. O úmyslu co nejrychleji deportovat, přesněji napřed uvěznit a poté deportovat, tři miliony z nich mluvil Trump již po svém zvolení, to jest v době, kdy už některá svá jiná prohlášení z dob kampaně mírnil. Pokud to myslí vážně, čeká již tak přecpaná federální vězení ještě větší nápor. Federální věznice drtivou většinou stavějí a spravují soukromé firmy, z nichž největší je Geo Group (polovinu jejích příjmů za loňský rok tvořily zakázky od federální vlády a třetinu z toho zakázky od imigračního a celního úřadu ICE). A to byl klidný rok 2015.

CEMEX Společným rysem fragmentů ekonomického programu, jejž zatím Trump představil, je ochota škrtat výdaje federálního rozpočtu. Prosadí-li svou, jen dva sektory si za jeho prezidentování mohou myslet na přilepšení: obrana a infrastruktura. Právě ty se bizarní shodou okolností setkávají na americkomexické hranici, kde chce Trump postavit protiimigrační zeď. Pokud na to dojde, tisíc mil zdi spolyká neuvěřitelné množství stavebního materiálu; a čím kratší vzdálenost bude takový materiál muset překonávat, tím lépe. To staví do fantastické pozice cementárnu Cemex z mexického San Pedra. Loni měla tržby 15,1 miliardy dolarů, z čehož jen 2,8 miliardy pocházely z Mexika; bude-li stavět zeď, může Cemex počítat s parádním odbytem hned za humny.

Trump jde zatím v Carterových stopách, protože loajalita a osobní obliba jsou očividně hlavními kritérii pro výběr týmu. EXXONMOBIL Jestliže doma nejlépe charakterizují Trumpovy plány protiimigrační opatření, stran zahraničí je to nevypočitatelnost. Do jisté míry je to záměr. „Musíte být v pozici, kde necháváte ostatní trochu hádat, co uděláte dál,“ prohlásil Trump během kampaně, „když bude každý váš krok čitelný předem, jste v nevýhodě.“ Henry Kissinger by to neřekl lépe; výjimku z Trumpova pravidla však zjevně tvoří situace, v nichž je ve hře ropa. „Můžete porazit Islámský stát tak, že půjdete po jeho ropě. Rozbombardujete je na cimprcampr, obklíčíte je a dorazíte je. A pak tam pustíte ExxonMobil,“ formuloval loni v červnu svoji státnickou vizi v televizi Fox News. Naftaři už mají bezpochyby pečlivě nastražené uši.

SMITH & WESSON Trump má rád zbraně a zapřísahal se, že bude hájit druhý dodatek americké ústavy, jenž právo nosit zbraň formuluje. Těžko si představit, že by snadnější nákup střelných zbraní v budoucnosti neposílil pozici velkých výrobců. Obzvlášť dobře si stojí zbrojovka Smith & Wesson, jež v posledních dvou letech prošla modernizací a jejíž akcie za posledních 12 měsíců stouply o 45 procent.

O autorovi| Lubomír Heger, heger@mf.cz

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče