Slibotechna Putin

28. ledna 2013, 00:00 - LIBOR DVOŘÁK
28. ledna 2013, 00:00

Prezident v kampani před loňskými volbami učinil velmi mnoho ekonomických slibů, jež zřejmě nesplní

Zjednodušeně řečeno: dokud se státu bude dařit udržet alespoň přijatelnou životní úroveň obyvatelstva, nemusí se Putin bát, že mu nová opozice přeroste přes hlavu – dokonce ani když do ulic budou periodicky vycházet desetitisíce lidí (jak jsme toho naposledy byli svědky v Moskvě 13. ledna tohoto roku). To jsou totiž „protesty sytých“, tedy lidí, jimž primárně nejde o jejich elementární životní úroveň, ale o občanská práva a o demokratizaci života v až příliš reglementované putinské společnosti. Mnohem horší (což koneckonců ukázaly protesty proti monetarizaci sociálních výhod před několika lety) by mohly být „protesty hladových“. Proto ty již zmíněné ekonomické sliby. Jak však poukazují ruští i zahraniční politologové a ekonomičtí analytici, právě ekonomické sliby jsou nejsnáze hodnotitelné a mohou se tak stát holí o dvou koncích.

Co Putin slíbil?

30. ledna 2012 v rámci série celostránkových předvolebních statí ve velkých moskevských listech Vladimir Putin otiskl článek Potřebujeme novou ekonomiku. Priority zformulované v tomto textu později formalizoval v prezidentském výnosu, zveřejněném ihned po prezidentské inauguraci 7. května 2012. Tento výnos vládě ukládá, aby „přijala opatření, která umožní dosáhnout takového zlepšení podnikatelského klimatu v Ruské federaci, aby se Rusko v tomto ukazateli na žebříčku Světové banky dostalo ze 120. místa v roce 2011 na 50. místo v roce 2015 a na 20. místo v roce 2018“. Zlepšit tento makroekonomický ukazatel se ale Rusku zřejmě nepodaří, na což ostatně upozorňují ve svém materiálu v listu Vedomosti Sergej Gurijev a Oleg Cyvinskij z Ruské ekonomické školy a vzápětí pojmenovávají tři důvody takovéhoto vývoje: zaprvé je podle

nich tento slib (jak již řečeno) snadno měřitelný a jeho výsledek stanovuje organizace na Ruské federaci zcela nezávislá. Zadruhé: tento slib nelze splnit bez zvýšení kvality příslušných ruských institucí. Jinými slovy – zlepšit podnikatelské prostředí v zemi není tak snadné jako vyhodit peníze za stavbu velkolepého mostu nikam (zcela konkrétním příkladem a inspirací k této metafoře zřejmě může být velkolepý most vybudovaný ve Vladivostoku na ostrov Russkij při příležitosti loňského zářijového fóra APEC v tomto důležitém ruském dálněvýchodním přístavu). A konečně zatřetí připomínají dva zmínění autoři: zlepšení podnikatelského klimatu by mělo přinést významný ekonomický růst v zemi, a ten je taky snadno měřitelný.

Času na splnění tohoto – lze říci do značné míry ideologického – cíle přitom zbývá málo. Příslušný žebříček Světové banky Doing Business in 2013, zveřejněný loni na podzim, staví Rusko v tomto roce na 81. místo. Oproti již zmíněnému umístění v roce 2011 je to sice významný pokrok, ale na umístění v první světové dvacítce už za pět let je to zřetelně málo.

Podívejme se však na ukazatele konkrétnější. V duchu citované programové stati i zmiňovaného prezidentského výnosu by se do roku 2018 měla produktivita práce v Rusku zvýšit o 50 procent a výroba technologicky náročných produktů s využitím ruského i zahraničglobal ního vědeckého potenciálu o 30 procent – to vše v porovnání s rokem 2011. Stejně tak Putinova předvolební „slibotechna“ mluví o tom, že do roku 2016 je třeba zajistit odchod státu z kapitálu podniků a společností nesurovinového sektoru s výjimkou přirozených monopolů a obranného průmyslu. I to se však v případě faktického „zestátňovače“ ruské ekonomiky Putina jeví jako nereálné… bydlet musí všichni Další slib obsahuje prezidentský výnos O opatřeních pro zajištění dostupného a komfortního bydlení pro občany a zvýšení kvality bytových a komunálních služeb. Tento výnos vládě nařizuje, aby se „cena jednoho čtverečního metru bytové plochy do roku 2018 snížila o 20 procent“. Tohoto z dnešního pohledu zcela nereálného ukazatele se má dosáhnout především „výstavbou nízkonákladových a sociálních bytů“. Do roku 2020 tak má moderní bydlení získat „nejméně 60 procent zájemců“.

Dmitrij Dokučajev z ekonomické rubriky rusky a anglicky vycházející revue The New Times se však ptá: „A proč by ceny bydlení v Rusku najednou měly klesat, když se nesnížily ani v době nejhlubší krize? Přitom tu rozhodně nejde o technologie – tady jde o trh s byty, který v zemi postupně vznikl a na němž je nabídka stále významně nižší než poptávka.“ Zajímavé přitom je, že k zajištění tohoto těžko dosažitelného cíle Putin počítá také s tím, že banky zlevní hypotéky. Pokud se podle Dmitrije Dokučajeva skutečně podaří bankovním domům „nadiktovat“ nízké úroky z hypoték, povede to jen ke zvýšení zájmu o nové bydlení… a tím pádem k jeho dalšímu zdražení. Což je logika vskutku železná – jenže na tu Vladimir Putin zřejmě příliš nedá.

báťuškova štědrost Čemu tedy věřit? Zřejmě slibu, že se v následujícím období opět zvýší příjmy pracovníků rozpočtové sféry, konkrétně lékařů a učitelů, a důchodců. Koneckonců po celá léta Putinova vládnutí úřady právě státním zaměstnancům a penzistům peněženky vytrvale doplňovaly, jak jen to šlo. Jenže zdroj této „štědrosti po putinsku“ je dobře znám – superdrahé energetické suroviny. Jejich cena přitom neklesá, což dává moci možnost slibovat a obyvatelstvu těmto slibům věřit. Jenže kde je záruka, že takhle to půjde věčně? A jak bude vláda platy a důchody i nadále zvyšovat, když je ruský státní rozpočet už dnes doslova přecpaný sociálními závazky a dát ho vůbec dohromady činí ministerstvu financí stále větší potíže…?

reformy u ledu Aby se situace změnila, potřebuje Rusko ekonomický růst, jenže dosahovat ho je pro zemi stále obtížnější. Surovinový průmysl své možnosti prozatím prakticky vyčerpal a teď je nejdůležitější, aby těžba ropy a zemního plynu naopak nepoklesla. Což je názor jak zahraničních, tak domácích ekonomických analytiků, včetně specialistů z ministerstva pro hospodářský rozvoj.

Podle odhadu Světové banky bude ruská ekonomika i letos pociťovat nepříznivý vliv malého nebo žádného růstu v hospodářsky vyspělých zemích světa. Zajímavé ale přitom je, že odhad stejného ukazatele, tedy ekonomického růstu v Rusku, se i pro tento rok stále pohybuje kolem 3,5 procenta. V dalších dvou letech by ruské hospodářství mohlo růst dokonce tempem jen o málo nižším než čtyři procenta. V takovéto situaci ruská ekonomika vlastně žádné strukturální změny nepotřebuje a postačí odeznění recese u jejích hlavních odběratelů. Toho jsou si ruští národohospodáři, ale hlavně politici dobře vědomi, a proto je tak těžké jakékoli skutečné ekonomické reformy v Rusku prosadit.

nedůvěryhodný vládce „Ve světě se takovéto Rusko taky neprosadí,“ řekl na nedávném Gajdarově fóru profesor Kalifornské univerzity v Los Angeles, politolog Daniel Treisman. Ruští vůdcové si podle něj přejí, aby jejich země ve světě sehrávala významnější roli, než je role cisterny s naftou: Moskva podle něj přichází s novými představami, ale odpovědí na všechny její návrhy a proklamace byl, jak říká „jen úsměv“. Americký profesor k tomu dodává, že pro zvýšení vlivu jakékoli země ve světě jsou nutná čtyři kritéria: její váha, velikost, inteligenční potenciál a reputace. Váha ani velikost jaderné velmoci a významné surovinové základny samozřejmě nejsou zanedbatelné. Zbraně však v tomto světě znamenají stále méně a případná hospodářská embarga a „energetické klacky“ mohou být kontraproduktivní. Pokud jde o inteligeneční potenciál, je situace Ruska minimálně v rámci G8, ale i G20 velmi slabá: ruské úřady domácí vědu téměř nepodporují a naopak pranýřují ty své odborníky, kteří sáhnou po zahraničních grantech. Ještě horší to ale je, pokud jde o reputaci Ruska v zahraničí. Podle průzkumů veřejného mínění Putinovi jakožto ruskému prezidentovi důvěřuje v Číně 50 procent lidí, v USA 28 procent a v Indii 20 procent. Což jsou čísla nejvyšší. Po světě jsou ovšem také země, kde se tento ukazatel pohybuje v rozmezí 2 až 5 procent…

Proměna ruské ekonomiky je v dnešním Rusku plně závislá na změnách politických.

Ty ale, zdá se, na obzoru nejsou. Naopak – v minulém roce jsme byli svědky přijímání takových zákonů, jako byly právní normy o zpřísnění postihů pro demonstrující, o pomluvě, či dokonce o zahraničních agentech, z nichž jako by dýchl starý, nedobrý Sovětský svaz. Aby v zemi došlo ke změnám politickým, je tu jedna základní podmínka, bez níž se Rusko nikam dál nehne – odchod Vladimira Putina a jeho mocenské garnitury z politické scény. Což si zatím asi nikdo neumí představit…

Jaké jsou ceny?

Cena jednoho čtverečního metru obytné plochy nově budovaných bytů v I. čtvrtletí 2012 (v rublech – současná hodnota rublu se pohybuje kolem 60 haléřů)

Rusko

Leningradská oblast 39 350 Petrohrad 53 700

Pskovská oblast 30 350

Moskva 90 400

Moskevská oblast 48 850

Astrachaňská oblast 25 300

Čečenská oblast 21 050

O autorovi| LIBOR DVOŘÁK • Český rozhlas 6

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče