Sladký život v milosrdných lžích

14. července 2014, 00:00 - PAVEL PÁRAL
14. července 2014, 00:00

Slepá víra, že bude líp, i když jsme pro to nic neudělali, se Evropě může hodně vymstít

Rokem klidu ukolébaná Evropa se koncem minulého týdne zase zatřásla při potížích z evropského měřítka bezvýznamné portugalské banky Espírito Santo s nadpozemským názvem znějícím v překladu Duch svatý. Když se provalily její potíže, začaly panikařit ? nanční trhy periferních zemí eurozóny v obavách, že ? nanční krize je zase na obzoru. Lze totiž věřit v Ducha svatého a Boha trojjediného, ale návrat Ježíše, který jednou rybou zasytí zástupy eurem zdecimovaných národů, fakt nikdo nečeká. I když se evropské elity tváří, že je to tutovka a už každou vteřinu dorazí. A není snad třeba příliš dodávat, že se to týká i našich nyní růžově vyhlížejících ekonomických vyhlídek.

Periferní země eurozóny totiž sice trochu zapracovaly na svých veřejných ? nancích, ale že by uvedly své ekonomiky do konkurenceschopného stavu, aby byly schopné dosahovat obchodních přebytků, a řešit tak několikaletý odliv kapitálu, posilovat ekonomiku a splácet dluhy přesunuté evropskými záchrannými mechanismy do Evropské centrální banky, o tom nemůže být řeč. A to ani v situaci, kdy ECB drží úrokové sazby na nule a fakticky realizuje kvantitativní uvolňování prostřednictvím tzv. LTRO, tedy dlouhodobých odkupů dluhopisů v operacích.

Každý podobný otřes, každý pád i menší banky v problémových zemích bude vyvolávat obavy a vynucovat si celoevropské záchranné operace. Navíc v potížích s konkurenceschopností jsou i velké země jako Itálie a Francie, které by potřebovaly snížit náklady na pracovní sílu, což je evidentně neprůchodné. To samozřejmě nemůže nemít vliv na výkon evropské ekonomiky v nejbližších několika letech. Obecně bude převažovat slabý a křehký růst, zřejmě střídaný krátkodobými poklesy. A ty země, které jsou na tom momentálně dobře, mohou začít ohrožovat zcela nová rizika vznikající z bublin na trzích aktiv. Levné peníze v době, kdy sazby centrální banky jsou fakticky pod nulou, mají své nevyhnutelné důsledky. Například Bundesbanka odhaduje, že nemovitosti v největších německých městech jsou až o čtvrtinu nadhodnoceny oproti realistické ceně a v dalších velkých aglomeracích činí nadhodnocení patnáct až dvacet procent. Lze čekat nepříjemný pokles spojený s potížemi některých bank a nespokojeností veřejnosti.

A že by Evropě nahrával při řešení jejích vnitřních a dosavadními postupy neřešitelných potíží světový vývoj, asi nelze čekat.

V USA padlo de? nitivní rozhodnutí o začátku utahování měnové politiky a končí se s kvantitativním uvolňováním, které vyprodukovalo obrovské miliardy dolarů, jimiž byly však dominantně ? nancovány investice na rychle rostoucích trzích Asie a Latinské Ameriky.

Ukončení těchto penězovodů nezůstane bez následků, které mohou být pro americkou i světovou ekonomiku horší, než by byly následky standardní a konzervativní měnové politiky bez onoho kvantitativního uvolňování.

Nyní se ukáže, nakolik peníze natištěné ve Washingtonu pomáhaly reálně ekonomice a nakolik jen nafukovaly bubliny na trzích akcií, dluhopisů a nemovitostí, jejichž očekávatelné prasknutí opět silně destabilizuje ? nanční sektor. Nikoli náhodou dala minulý týden a Fedu Yellenová ruce pryč od stability nančního sektoru a přenesla odpovědnost na vlády. Centrální banky se prý mají starat o inlaci a zaměstnanost, a nikoli o ­ nanční stabilitu.

Na to, že se světem do zimy nějaká ta bouřka prožene, by se asi dalo docela dobře vsadit.

A co to pak udělá s českou ekonomikou?

Určitě se jí to nevyhne. Nadějný růst může přibrzdit, nebo se opět obrátit v pokles. Ochranou je vlastní měna a stabilní nanční sektor dozorovaný stále především ČNB, a nikoli z Bruselu nebo Frankfurtu. A také zatím racionální skální politika, která se však v posledních měsících mění. A ta změna při pohledu přes hraniční kopce vypadá docela dost nebezpečně. Současná česká vláda je totiž tak proevropská, že s ostatními evropskými kabinety sdílí jejich sladký život v milosrdných lžích o tom, že teď už fakt bude líp, i když jsme pro to nic neudělali.

O autorovi| PAVEL PÁRAL, paralp@mf.cz

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče