skleničku i na večeři

16. února 2015, 00:00 - Klára Donathová
16. února 2015, 00:00

Kombinace dobrého jídla, přírodních vín a velmi pozorné obsluhy dělá z Red Pifu místo, kam se budete rádi vracet

Do restaurace Red Pif jsem se poprvé vypravila krátce po jejím otevření před necelými čtyřmi roky. Za srdce mě chytil jednoduchý interiér a široká nabídka přírodních vín, která se v takovém rozsahu jinde v Praze ochutnat nedala. S kuchyní to bylo o něco horší. S potěšením můžu konstatovat, že interiér je pořád stejně krásný, nabídka vín stále širší, výkon kuchyně mnohem lepší a obsluha je jedním slovem skvělá.

Nový kuchař Do Red Pifu jsem se po delší době vypravila poté, co jsem se dozvěděla, že kuchyni převzal Tomáš Levý, vynikající kuchař, který donedávna působil v Café Fara v Kletnici u Mikulova a na jeho degustační menu, které jsem v létě v Kletnici ochutnala, vzpomínám dodnes. Není na to samozřejmě sám, sekunduje mu Tomáš Resinger, kterého můžete znát pro změnu z restaurace Na Jitrách. Tahle dvě jména jsou příslibem toho, že Red Pif čekají změny a plně obsazené stoly.

Před třemi týdny jsem se do restaurace vypravila s větší skupinou přátel s cílem otestovat vše, co aktuálně nabízí. Šéfkuchař byl bohužel ve Francii s českou výpravou účastníků soutěže Bocus d’or, ale kuchyně by to měla zvládnout i bez něj, že? No, zvládla to tak napůl. Chutnala nám většina předkrmů. Můj losos dělaný na vnitřní teplotu 32 stupňů s křepelčím vajíčkem a vanilkovou majonézou (190 korun) byl prezentovaný jako roztomilý váleček z ryby téměř syrového vzhledu, vzpomeňte na 32 stupňů vnitřní teploty, rozpůleným křepelčím vajíčkem a efektně rozprostřenou majonézou na talíři.

Ryba byla jemná a její chuť akcentovala majonéza. Chuť vanilky v ní byla velmi výrazná, podle některých prý až moc. Mně majonéza chutnala a celkově toto jídlo považuju za velmi povedené. O stupínek horší byla carpaccio rolka s lanýžovým krémem (210 korun). Rolka byla krásně prezentovaná na břidlicové desce, ale většinu předkrmu tvořil, řekla bych, krémový sýr uvnitř rolky, který mě příliš nepřesvědčil, respektive ocenila bych více masa a méně náplně. Opravdovým zklamáním bylo pak jehněčí chaud froid s čekankou, řepou a ořechy (190 korun), které nakonec putovalo zpátky do kuchyně i s kouskem kosti v jídle.

Hlavní jídla byla mnohem přesvědčivější, zejména mečoun s pyré z fialových brambor s fava fazolkami a ořechovým vinaigretem (490 korun) byl opravdu skvělý, stejně jako jehněčí s lilkem, beluga čočkou a omáčkou z uzených žampionů (490 korun). VšechNa na jídla měla ale stejnou chybu, byla studená, respektive nebyla dostatečně teplá. A upřímně řečeno, pokud mám za jídlo zaplatit 490 korun a odcházet spokojená, správná teplota jídla je jen základní podmínkou. Z dezertů stojí za zmínku především ten s názvem brambory, jablka, nugát, višně, mandle (160 korun). Nečekaná kombinace surovin byla překvapivě dobrá, málo sladká a rozhodně zábavná tečka za večeří.

Nové menu Na druhý pokus se všechno povedlo o trochu lépe, nějaké zásadní změny konceptu jsem si ale nevšimla. Na menu se opakovala carpaccio rolka, ale i selečí rillet s olivami, stejně jako kohout na víně a boeuf bourguignon, kterému tu ostentativně říkají beef, a navíc bourgignone, ale to na věci nic nemění. Sáhla jsem po kapustové polévce (70 korun) a dali jsme si i uzeného tuňáka s kaparovou majonézou (210 korun). Kapustový krém byl úžasný, a nebýt lehoulince spálených česnekových plátků na povrchu a hořkých bylinek, označila bych ho za dokonalý. Tak dobrou polévku jsem dlouho nejedla.

Z hlavních jídel jsme sáhli po klasice, tedy po zmíněném boeuf bourguignon (290 korun), kouhoutovi na víně (430 korun) a ještě po vepřových líčkách v estragonu s kaší z mrkve (290 korun). Tentokrát se kuchyni povedlo naprosto vše a každé z těchto jídel vám můžu bez obav doporučit. První dvě jídla byla poctivě připravená podle klasický receptů, ale ta líčka… vlastně ta kaše. Doufám, že v tom nejsem sama, když někdy přemýšlím před spaním o nějakém jídle, které jsem jedla. Ta kaše byla tak sametová, sladká a hladká, že na ni nedokážu zapomenout. Sladká byla opravdu výrazně, že by to možná samostatně působilo až rušivě, ale v kombinaci se slanou omáčkou (která by mi zase samostatně přišla příliš slaná), kterou byla přelita líčka, to byl opravdu dokonale harmonický zážitek. Jídlo bylo také krásně prezentované a vzhledem k ceně jsem měla pocit, že to byly opravdu dobře utracené peníze, o čemž jsem při předchozí návštěvě poněkud pochybovala.

Slabinou se tentokrát ukázaly být dezerty, které jsme ochutnali všechny. V nabídce byla čokoláda, rakytník, oplatky (150 korun), šafránový creme brulée (150 Kč) a žemlovka s vanilkovým krémem (160 korun). I u čokolády dezert přesně odpovídal názvu. Jednalo se o velmi tuhý kvádřík z čokolády, pokrytý kuličkami rakytníku, se třemi tenoučkými jemně sladkými oplatkami. Kontrast sladké čokolády s kyselostí rakytníku by mohl být i fajn, ale čokoláda byla tak tvrdá, že mě ji ani nebavilo jíst. Creme brulée byl úplně tekutý, takže se vrátil do kuchyně, a žemlovka, kterou jsem ochutnala i minule, mi tentokrát přišla úplně obyčejná. Byla krásná, hezky udělaná, ale prostě žemlovka za 160 korun.

Obsluha jak víno Co ale zaslouží čistočistou chválu, je obsluha a víno. Při obou posledních návštěvách mě obsluhoval mladý muž, který by mohl vyučovat, jak se chovat k hostům. Měl cit, dostatek informací a schopnost řešit i nepříjemné situace s vracením jídla. Uměl skvěle prezentovat nabídku jídel a doporučovat vhodná vína. Zvlášť oceňuji, že když jsme objednávali poslední skleničku a požádali o nějaké výjimečné plné červené víno, upozornil nás bez dotazu na vyšší cenu vína, které nám přišel nabídnout. Ano, měla by to být samozřejmost, ale není.

Nabídka vín v Red Pifu by vyčerpala prostor pro celou recenzi. Ke každému jídlu vám obsluha doporučí pár vín a dá vám ochutnat, co vám bude vyhovovat nejlépe. Ráda si dávám vína od Andrea Caleka alias Ondřeje Čálka, biodynamického vinaře českého původu, který se usídlil v oblasti Ardeche, hned vedle dalšího velkého jména na poli naturálních vín – Domaine Le Mazel. Kdyby tak v Le Mazel věděli, jak hezky nám bude jejich jméno znít.

Přestože výkon kuchyně zatím zdaleka není stoprocentní, mám pocit, že se konečně ubírá tím správným směrem, a až mě zase někde naštve obsluha, přijdu si spravit náladu do Red Pifu ke skleničce vína a mrkvové kaši.

hodnocení široká nabídka vín za přiměřené ceny skvělá obsluha od oken táhne, takže je lepší vybírat stůl dál od nich nepřehledné webové stránky Red Pif Betlémská 9, vchod z ulice U Dobřenských 1 110 00 Praha 1 http://www.redpif.cz Otevírací doba: Po–So 11.00–23.00 Všechny údaje uvedené v následující pasáži jsou přesným opisem jídelního a nápojového lístku. Případné chyby dokládají péči, jaká je věnována jejich úpravě. Výběr z jídelního lístku • Topinamburový krém • 70 Kč • Hovězí consomé • 90 Kč • Pstruh, brambory, rukola, ředkvičky • 190 Kč • Selečí rillet, olivy, šalotky • 190 korun • Králík na smetaně, žemlový knedlík • 260 Kč • Černý kohout na víně, šťouchaný brambor • 430 Kč • Mořský vlk, fenyklové rizoto, šalotka • 460 Kč • Žemlovka s vanilkovým krémem • 160 Kč Příklad obědového menu (podává se od 11.30 do 14.30) • Cena dvou chodů: 250 Kč • Cena tří chodů: 350 Kč • Terina ze slávek, kořeněný dresink, salátek • Vepřové ramínko, dýňové zelí, knedlík z uzených brambor • Višňový koláč, makový krém Výběr z vinného menu • Robert Denogent, Les Taches 2010 • 650 Kč • Francis Boulard, Petrea Champagne • 1490 Kč • Adrea Calek, Babiole • 460 Kč • Christian Binner, Riesling Hinterburg 2010 • 590 Kč • Maison Champy, Pinot Noir Signature 2011 • 890 Kč • Ferraton Peré&Fils, Chateauneuf-du-Pape 2009 • 690 Kč • Domaine Le Mazel, Cuvee Mias 2009 • 540 Kč • Domaine Marcel Richaud, Terre de Galets 2011 • 470 Kč • Dr. von Bassermann-Jordan, Forster 2013 • 590 Kč Recenze všech restaurací najdete na http://euro.e15.cz/toprestaurace

O autorovi| Klára Donathová, spolupracovnice redakce

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče