Šiřitelé špatné nálady

01. června 2015, 00:00 - MIROSLAV ZÁMEČNÍK
01. června 2015, 00:00

Čeští politici děsili národ černými scénáři rozpadu eurozóny a nezvládli management veřejných financí

Až jednou budou ekonomičtí historici zkoumat opravdu velké rozdíly v hospodářské výkonnosti mezi Polskem, jediným členem Evropské unie, který se v letech 2008 až 2014 dokázal vyhnout recesi, a Českou republikou, která se do ní ponořila dvakrát, najdou mnoho objektivních příčin.

Neměli by ovšem pominout jednu podstatnou subjektivní příčinu: strategii, s níž tvůrci hospodářské politiky reagovali na světovou finanční krizi. A tady poměrně dost záleží na osobách a obsazení. Bývalý polský ministr financí (2001 až 2002) a premiér (2004 až 2005), profesor ekonomie vybavený zkušenostmi z vysokých pozic v mezinárodních organizacích (OSN) Marek Belka se stal 1. listopadu 2008 šéfem Evropského odboru Mezinárodního měnového fondu (MMF). Tedy v klíčové době, kdy MMF hledal nástroje, jak zamezit dalšímu šíření krize.

PolsKá Cesta Jedním z nich se stala „Flexible Credit Line“ – úvěrová linka —poedbižné opatrnosti“, již si mohly dojednat země, kterým nebylo možné z hlediska hospodářské, fiskální a měnové politiky v podstatě co vytknout. Tyto země se ale chtěly vyhnout případnému riziku, že budou odříznuty od mezinárodních kapitálových trhů, a chtěly získat dodatečný „bezpečnostní polštář“. Polsko bylo druhou zemí, která linku ve výši 20,5 miliardy dolarů s MMF dojednala v rekordním čase. MMF ji schválil už začátkem května 2009. Podstatné je, že ji Polsko nikdy nečerpalo, i když ji pořád „pro strýčka Příhodu“ drží – naposledy ji prodloužilo v lednu 2013, a dokonce navýšilo její rámec na 33,8 miliardy dolarů.

Tím se dostáváme k tématu, které rozebírá nobelista Robert Shiller, tedy k vlivu, jejž na chování ekonomických subjektů může mít vláda a její politika. Česko by zcela nepochybně dostalo od MMF stejnou linku jako Polsko. Ale rozhodlo se o ni nepožádat. Nikoli proto, že by o ní nevědělo (na NERV se to na jaře 2009 probíralo), ale z přesvědčení, že nechce ani tímto způsobem zpochybňovat svoji důvěryhodnost na trhu. Rok 2009, blahé paměti, byl také jedním z mála, kdy Česko pěstovalo proticyklickou fiskální politiku a v klidu sneslo vysoký defi cit veřejných financí daný prudkým poklesem ekonomiky, aniž krátilo výdaje (spíše trochu ještě přihodilo).

Na grafech vidíte jasně, že problém nastal v roce následujícím, kdy Poláci udrželi klidnou ruku a zvedli investiční výdaje a rozpočtový defi cit, zatímco Češi najeli na úsporný rozpočet a začali škrtat a zvedat daně (rozpočet na rok 2010 sestavoval nikoli Miroslav Kalousek, ale Eduard Janota). Polsko, které nespadlo do recese, zvedlo schodek veřejných financí, zvedlo investice a růst. Totéž se opakovalo v roce 2011, když se Češi koncem roku dostali do recese, ale snižovali výdaje a investice. Je poměrně obtížné dospět k jinému závěru, než že Poláci si připadali silnější v kramflecích. Jistěže v přesvědčení, že manévr s MMF v zádech zvládnou. Polsko na rozdíl od Česka mělo agresivně nastavenou dluhovou brzdu, na kterou docela brutálně šláplo v letech následujících včetně drastického omezení druhého penzijního pilíře, což polskému makroekonomickému managementu opravdu není ke cti.

Co k tomu říct? Mnohem menší a mnohem otevřenější česká ekonomika by měla pravděpodobně ještě větší užitek z úvěrové dispoziční linky MMF právě proto, že by se při zhoršení vnějších podmínek měla o co opřít. V letech 2010 až 2013 se samozřejmě dalo zvedat daně z přidané hodnoty a škrtat na spotřebních výdajích státu. Ale neměly se krátit, ale naopak navyšovat strategické vládní investice doprovázené strukturální reformou v dopravě, školství, zdravotnictví, penzijním systému, vědě a výzkumu. S úplně jinou rétorikou a sebedůvěrou.

Promarněná příležitost Neudělali jsme to ani napůl a zvnějška dovezenou recesi jako vynikající příležitost ke změně jsme promarnili. Poláci v ekonomickém managementu ve srovnání s Čechy pár let evidentně vynikali.

Absolutně první podmínkou je porozumět, v čem, proč a jak v české hospodářské politice došlo k tomu, že Poláci zvládli krizi o tolik líp než my, i s přihlédnutím ke všem rozdílům.

Jejich růst a naše padání už nejspíš nikdy nezvrátíme ve svůj prospěch. Proč? To vyžaduje smysl pro kontext, inteligenci, empatii a chuť k nápravě. Pýcha je naopak jediná záruka, jak se nikdy nic nenaučit.

Polskou makroekonomickou politiku v letech 2009 až 2013 jsme vychválili až do nebes, jenže ta je jenom tak dobrá jako lidé, kteří ji dělají. Vítezství Andrzeje Dudy v prezidentských volbách může předznamenávat návrat jiného typu politiky, připomínajícího tu za éry bratrů Kaczynských.

Je poměrně obtížné dospět k jinému závěru, než že Poláci si připadali silnější v kramfle cích.

O autorovi| MIROSLAV ZÁMEČNÍK, zamecnik@mf.cz

Mohlo by vás zajímat

Finance
Šéf mi čte e-maily. Je to v pořádku?
Dá se pracovat s invalidním důchodem? Jde to, ale...
Zaměstnávání a brigády mladistvých a jejich pracovní podmínky podle zákoníku práce
Silná Evropa je podle Merkelové pro USA výhodná
500 korun navíc pro rodinu s dětmi od července 2017?
Auta
Policie konečně dovolila hasičům zveřejnit fotky z nehody…
Test ojetiny: Volkswagen Golf VII je skvělý, ale dieselu bychom se vyhnuli
Kvíz na pátek: Poznáte, kterým autům patří tyto interiéry?
Audi S5 Cabriolet se přiblížilo k RS 5. Může za to Hans-Jürgen Abt
Toyota Yaris GRMN zní hodně naštvaně. Na český trh dorazí začátkem příštího roku
Technologie
Aprílová GeForce GTX do USB skutečně existuje. Nvidia omezenou sérii rozdá
Google po letech ustoupil. Nebude číst vaše e-maily kvůli reklamě
Nvidia GeForce GT 1030 – jak se hraje na grafice za 2000 Kč (uživatelská recenze)
Cnews FM: Zneužívá Microsoft monopolní postavení vůči výrobcům antivirů? [podcast]
Je v pořádku, když vám šéf čte e-maily?
Hry pro příležitostné hráče
Zavřít