Singer v Česku neznamená šicí stroj

01. září 2014, 00:00 - Miroslav Zámečník
01. září 2014, 00:00

Neškodilo by, kdyby ČNB všem křiklounům vysvětlila dopady intervence či svůj postoj k euru a bankovní unii

Základní otázka, na niž si musejí odpovědět všichni, kteří se chtějí vrtat do „českého makra“, je, co uděláte v téhle situaci: vláda snižuje strukturální i nominální deficit, základní sazby máte v podstatě nulové, ta část obyvatelstva, která má disponibilní finanční zdroje, zvyšuje míru úspor, ekonomika je v recesi, docela hluboko pod potenciálním produktem a směřuje k deflaci.

Víte, že fiskální restrikce v podobě současného zvýšení nepřímých daní a omezení veřejných investic bude ze všeho nejspíše působit jako negativní páka, ale přitom si uvědomujete, že pokud do fiskálu budete jako monetární autorita „kecat“, koledujete si leda tak o omezení nezávislosti. Zároveň žijete v zemi, která má z hlediska podílu na HDP hodně velký sektor obchodovatelných statků, především zpracovatelský průmysl, a navíc produkujete věci, kde konkurujete především cenou. Co uděláte?

Pracujete v instituci nadané nezávislostí, ale i odpovědností. Kdyby vás v této konstelaci nenapadlo udělat něco s kurzem národní měny, abyste uvolnili celkové makroekonomické podmínky, zabránili deflaci a kompenzovali restriktivní fiskální politiku, pak si zvolíte cestu nejmenšího odporu. Politicky uvažující člověk by se na to možná vybodl, a měl by klid.

Po slavném prohlášení šéfa Evropské centrální banky Maria Draghiho v létě 2012, že udělá pro záchranu eura „vše, co bude zapotřebí“, vznikl české makroekonomické politice prostor pro uvolnění. Bylo ho možné využít ve fiskální oblasti i monetární oblasti, abychom si ušetřili bolest, aniž bychom přesobálka příliš riskovali. Za sebe může autor těchto řádek říct, že jediná jeho výhrada vůči intervenci ČNB spočívala v tom, že k tomu kroku nepřistoupila dřív – jakmile fiskál nereagoval, a z politických důvodů bylo možné očekávat, že reagovat ani nebude, a recese pokračovala.

Nicméně bankovní rada ČNB je kolektivní orgán a tentokrát bude opravdu zajímavé přečíst si záznam z jednání, až jej letos v listopadu zveřejní. Už jenom proto, že ve vypjatých situacích, jako bylo rozhodování o intervencích, se nejlépe ukáže odborný kalibr a podloženost argumentů jednotlivých členů rady. Sám guvernér Miroslav Singer ovšem už své důvody pro intervenci zveřejnil mnohokrát, ale někteří jiní byli dosud skoupí na slovo.

Z rozhovoru pro týdeník Euro vyplývá, že si Singer uvědomuje, že se centrální banky využitím nekonvenčních nástrojů dostaly do dříve zcela zapovězené oblasti a fakticky – byť s jistě malou radostí – vstoupily do politiky, a jako s politickými hráči se s nimi také jedná. Jak říká Singer, zkuste vysvětlit, že v eurozóně by úspěšný boj proti deflaci vyžadoval vyšší míru inflace v Německu než v zemích jižního křídla. A to už je hodně vysoká politika.

Ostatně v téhle oblasti Česko nijak nezaostává, intervence proti koruně vzbudila takové mediální a politické pnutí, jaké jsme nezažili od pádu IPB v roce 2000. Pár klíčových šarží intervence podpořilo, včetně premiéra, ministra financí a ministra průmyslu. Nepřipojila se ale hlava státu.

Když přímo volený prezident republiky zcela mimo realitu fabuluje, že ČNB chtěla intervencí oddálit přijetí eura, aby si déle uchovala koryta, je to v podstatě zemanovský folklor. Dělal to dřív, bude to dělat i dál, a to míchání populistických blbin či absolutních nepravd s dobrým postřehem chytrého a praktického politika je ostatně jeho „trade mark“. Horší je, že se vahou svého úřadu opřel do legitimity jedné z nejdůležitějších institucí českého státu, jejíž vedení jako prezident republiky navíc jmenuje. A která by tady měla fungovat i po něm.

Mimoto tady máme zdatného komunikátora v osobě vrchního odboráře Josefa Středuly, který marně dohledává pracovní místa, jež měla v důsledku intervence vzniknout.

V podstatě se dožaduje, aby ČNB skládala na tripartitě účty.

I nezávislé instituce mohou být občas prohnané. ČNB by neměla promarnit příležitost, jak vysvětlit ctěným účastníkům tripartity složitější zákruty makroekonomického modelování dopadu takové intervence. A proč detailně nevysvětlit, co znamená z pohledu ČNB členství v eurozóně a v bankovní unii?

Takový seminář by jistě zaujal i samotnou hlavu státu. Nikdy nejsme tak vysoko, abychom nemohli ještě zmoudřet…

Krásný, podrobný, vyčerpávající, nejméně tříhodinový seminář. Smartphony odevzdat na vrátnici a nespat!

O autorovi| Miroslav Zámečník, zamecnik@mf.cz

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče