Šikovnější než Viktor K.

18. února 2013, 00:00 - Tomáš Pergler
18. února 2013, 00:00

Jeden z nejmocnějších slovenských byznysmenů Juraj Široký sloužil v komunistické rozvědce a podepisoval tunelové obchody

Na první pohled je to šílená představa: Viktor Kožený v Česku obhospodařuje investiční fondy, jeho stavební firma patří mezi tři největší v republice a dostává jednu velkou státní zakázku za druhou, navíc má dlouhá léta první slovo v hokejovém svazu. Je to opravdu jen fantasmagorická smyšlenka? V tuzemsku určitě. Na východ od řeky Moravy ale může mít reálné kontury. Zatímco Koženému i jeho bývalému spolupracovníkovi Borisi Vostrému loni Vrchní soud v Praze potvrdil mnohaleté tresty a vysoké pokuty, šéf slovenské odnože harvardských fondů Juraj Široký žádné problémy se soudy nemá. A na rozdíl od Koženého i Vostrého, kteří se před trestem ukrývají ve Střední Americe, se může z Karibiku kdykoli bez obav vracet.

Začátkem tohoto měsíce si Široký připsal další úspěch. Státem zřízená Národní dálniční společnost přiklepla společnosti Váhostav - SK stavbu patnáctikilometrového úseku autostrády v okolí města Ružomberok. Navržená cena 227 milionů eur (více než 5,5 miliardy korun) přitom nebyla zdaleka nejnižší. Část konkurence šla do tendru s levnějšími nabídkami, výběrovou komisi to ale zjevně nepřesvědčilo. Váhostav tak bude stavět najednou celkem tři části dálnice. Několik úseků už má za sebou, krom toho se může pochlubit, že vybudoval železniční koridory, mosty, tunely, vodní elektrárny a protipovodňové zábrany, rezidence, obchodní centra, hotely nebo také rekonstrukci Bratislavského hradu.

Juraj Široký je ve Váhostavu místopředsedou představenstva, na Slovensku se ale má obecně za to, že akciovou společnost fakticky kontroluje. Se stejnou samozřejmostí bývá uváděna také informace, že Široký patří mezi hlavní mecenáše vládní strany Smer - sociálna demokracia premiéra Roberta Fica. O přímé souvislosti mezi vyhranou soutěží na stavbu dálnice a přízní Smeru se může spíše spekulovat, ostatně v některých tendrech Váhostav vítězil za předešlé vlády Ivety Radičové.

Faktem ale zůstává, že veřejné zakázky jsou pro firmu klíčové. Hospodářská krize na ni dopadla citelně - tržby v letech 2009 až 2011 klesly ze 166 na 119 milionů eur, podobně klesal i zisk. Dobré vztahy s politiky jsou tudíž pro Širokého klíčové. Velmi si rozumí i s prezidentem Ivanem Gašparovičem.

V srdci nepřítele Kořeny podnikatelského úspěchu Širokého sahají stejně jako u Borise Vostrého do bývalé komunistické Státní bezpečnosti. Rodák z Košic navázal na kariéru svého otce a do tajné služby se hlásil už po absolvování strojní fakulty v roce 1978. „Chci být co nejvíce prospěšný našemu socialistickému zřízení tím, že budu aktivně bojovat proti vnitřnímu a vnějšímu nepříteli,“ napsal tehdy Široký v životopise. Tento dokument, spolu s dalšími kopiemi z jeho personální složky, před lety zveřejnil Ústav paměti národa. První správa Sboru národní bezpečnosti, neboli rozvědka, po takovém kádru ráda sáhla. Po vojně se tak Široký přesunul na dva roky do Prahy, kde absolvoval důstojnickou školu pro rozvědčíky. Prokázal dobré schopnosti pro práci ve špionážním terénu. „Příprava trasy v obraně proti sledování mu nedělala žádné problémy. Vlastní provedení akce bylo hodnoceno orgány sledovačky velmi dobře,“ stojí v hodnocení. Pochvaly si vysloužil také po nástupu do rozvědky, kde sloužil jako referent. Díky tomu se později dostal na prestižní místo, do srdce tehdejšího nepřítele číslo jedna, Spojených států.

V letech 1985 až 1990 působil pod pláštíkem diplomata na rezidentuře na československé ambasádě ve Washingtonu. Byl svědomitý, hlášení podal například i o tom, že si jeho matka píše se svým americkým strýčkem.

V rozvědce chtěl Široký zůstat i po listopadu 1989. „Mám zájem o setrvání ve zpravodajské službě. Ve své dosavadní činnosti jsem vždy vycházel a dodržoval profesionální zásady zpravodajské práce. Své odborné znalosti chci proto i nadále v tomto směru využívat,“ napsal po návratu z USA v červenci 1990. Krom jiného v dotazníku také uvedl, že před odjezdem skartoval svoje osobní poznámky.

Odbočka přes Kypr Zda se Široký během svého pětiletého pobytu v Americe seznámil s českým emigrantem Viktorem Koženým, není spolehlivě potvrzeno. Policistům, kteří ho vyslýchali před soudem s Koženým jako svědka, tvrdil, že je seznámil až v roce 1991 Boris Vostrý, rovněž bývalý důstojník StB a také soused ze stejného domu. Podle jiných zdrojů ale Široký naopak znal Koženého jako první a představoval ho Vostrému. Každopádně od léta 1991 se Široký stává členem představenstva společnosti Harvard Investment Fund, vedené Koženým. Později figuroval i v dalších českých firmách kolem harvardů, například až do dubna 2003 byl předsedou dozorčí rady tiskáren Victoria Security Printing.

Těžištěm Širokého působení v harvardech ale bylo Slovensko. Koncem roku 1991 například zakládal a vedl Harvardský rastový investičný fond Slovakia, který o pět let později zanikl splynutím s firmou Prvá strategická. Sesterská společnost, Druhá strategická, zase pohltila Harvardský dividendový investičný fond Slovakia. Prvá i Druhá strategická dodnes fungují jako správci harvardských podílů.

Vedle harvardských fondů se Široký postupně etabloval v byznysu. Objevil se ve vedení klíčových průmyslových podniků jako Slovnaft, VSŽ Košice nebo Nafta Gbely, dodnes sedí například v představenstvu Plastiky Nitra nebo hokejového Slovanu Bratislava. V minulosti vlastnil vydavatelství Perex, do kterého patřil deník Pravda, třináct let šéfoval slovenskému hokejovému svazu.

Vraťme se teď ale k úvodní pasáži textu.

Koženému a Vostrému soud prokázal rozsáhlé machinace s akciemi českých firem a odsoudil je k tvrdým trestům. Nabízí se samozřejmě otázka, jakou roli v kuponových tunelech sehrál jejich blízký spolupracovník Široký. Ze soudních dokumentů vyplývá, že určitě nebyla zanedbatelná. Například při manipulacích s akciemi bývalého SPT Telecom, které Kožený cíleně převáděl tam a zpět s kyperskou společností Zenko Trading a přitom snižoval jejich cenu tak, že harvardské fondy ve výsledku ztratily více než 250 milionů korun. Obchody za Zenko podepisoval Široký. Později policistům jako svědek tvrdil, že si na jméno Zenko Trading nevzpomíná.

Paměť se mu vrátila, až když mu vyšetřovatelé ukázali jeho podpisy na smlouvách o zmíněných transakcích. Obžaloba se ale dál omezila na Koženého a Vostrého.

Spadne klec?

Blíže skutečnému obvinění se Široký ocitl až kvůli jinému podezření z vyvádění peněz z fondů. Likvidátor Harvardského průmyslového holdingu (HPH) Zdeněk Častorál před sedmi lety prohlásil, že Široký nechal v roce 2002 převést zhruba 50 milionů dolarů z majetku HPH do výše zmíněné Druhé strategické. Tato částka pocházela z kyperské společnosti Daventree Resources, jež měla spravovat mimo jiné zisky z podnikání Koženého v zemích bývalého Sovětského svazu, byla však mimo kontrolu HPH. Široký tvrdil, že Druhá strategická převedla většinu z této částky na podílníky. Častorál ale namítal, že tato výplata byla pouze zastíracím manévrem pro tunelování, slovenský podnikatel podle něj v první řadě vyplatil spřízněné firmy kontrolované Vostrým - lucemburské fondy a také trusty. Široký, který podepsal zakládací listiny ke dvěma takovým trustům, jakékoli provinění odmítal. Slovenská policie rozběhla z podnětu likvidátora Častorála vyšetřování, zatím ale vedlo do ztracena. „V případu HPH vyšetřovatel přerušil trestní stíhání. Pokud by se objevily nové skutečnosti, ve vyšetřování se bude opět pokračovat,“ řekla týdeníku Euro mluvčí slovenského policejního prezidia Andrea Dobiášová.

Říjnový rozsudek proti Koženému a Vostrému umožnil, aby se Častorál pustil do exekučního řízení a dostal se ke zbytku harvardských majetků, které policie zablokovala.

Vedle toho si chce došlápnout i na další aktéry. „Při zajišťování majetku z trestné činnosti pravomocně odsouzených likvidátor zkoumá jednání i dalších konkrétních osob, které v minulosti a i současnosti spolupracují s odsouzenými na případném pokračování jejich trestné činnosti a v zakrývání (skrývání) majetku pocházejícího ze závažné trestné činnosti odsouzených zločinců. Uplatnění jejich trestní odpovědnosti i realizace náhrady škody je tedy nastartována,“ oznámil likvidátor v lednu. l *

Kořeny podnikatelského úspěchu Širokého sahají stejně jako u Borise Vostrého do bývalé komunistické Státní bezpečnosti

O autorovi| Tomáš Pergler, pergler@mf.cz

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče