Setrvalá krize, nebo jen tanečky plynové lobby?

30. června 2014, 00:00 - ALEŠ CHOUTKA
30. června 2014, 00:00

Přerušení dodávek ruského plynu v souvislosti s ukrajinskou krizí rozhodně nehrozí

Hrozby ruského prezidenta Vladimira Putina, že přeruší dodávky zemního plynu do Evropy, se v médiích objevují asi čtyři měsíce. Jsou spojovány s úhradou obrovského dluhu Ukrajiny za dodávky zemního plynu, kde tamní energetická společnost Naftogaz přestala počátkem dubna 2014 platit v reakci na zvýšení ceny z 268 na 465 dolarů za tisíc kubických metrů.

Určení platby za dodávky je v případě ruskoukrajinské smlouvy (podepsané tehdejší premiérkou Julijí Tymošenkovou za první plynové krize v roce 2009) obtížné, protože Ukrajina se zavázala odebírat cca 51 miliard kubických metrů plynu ročně. Problém je, že závazek je vztažený k objednanému, nikoli spotřebovanému objemu, který je reálně asi poloviční. Zvýšení jednotkové ceny tedy jen kompenzuje snížení odebíraného objemu.

Platba v posledních letech byla vždy na konci roku vzájemně dohodnuta někde na úrovni kompromisního objemu v rozmezí 30 až 35 miliard kubíků. Na konci roku 2013 ale Gazprom vyčíslil závazky, jako by předchozí dohody neplatily, připočetl úroky, a dluh tak dosáhl astronomické výše přes dvě miliardy dolarů.

Posledním důvodem zdražení je fakt, že Moskva zrušila smlouvu s Ukrajinou, která obsahovala závazek slevy na plyn výměnou za prodloužení pronájmu sevastopolského přístavu pro ruskou Černomořskou flotilu.

Nepřeceňovat Čínu Splacení dluhu a hledání cenové rovnováhy se může táhnout ještě týdny či měsíce. Příliš je neurychlí ani před měsícem podepsaný rusko-čínský kontrakt (na léta 2018 až 2048). Ten svým objemem cca 38 miliard kubických metrů za rok a odhadovanou cenou 380 dolarů za tisíc kubíků patří sice k významným exportním kontraktům Ruska, ale představuje „jen“ asi 21 procent celkového vývozu v objemu asi 180 miliard kubických metrů ročně (z toho 71 procent proudí do EU).

V této souvislosti stojí za zmínku i nutná rusko-čínská investice ve výši 75 miliard dolarů do nového plynovodu propojujícího sibiřská naleziště s čínským pobřežím. Rusko se bude podílet na této investici částkou 55 miliard dolarů, zbylých 20 miliard zaplatí Čína.

Jen samotné Německo přitom téměř spotřebuje plánovaný objem Číny, tedy 32 miliard kubíků plynu ročně. Dalšími velkými odběrateli jsou pak Polsko s téměř deseti miliardami, následované Francií, Maďarskem a dalšími státy.

Ultimativní zastavení dodávek zemního plynu Ukrajině 16. června jako reakce na neuhrazení dluhu ke stanovenému termínu je logickým vyvrcholením dalšího kola plynové krize. Ukrajina má připravené reverzní toky z Polska a Maďarska, od podzimu také ze Slovenska. Teoretická kapacita těchto reverzních toků činí asi deset miliard kubíků ročně (cca 40 procent importu).

Odčerpání evropských zásob pro Ukrajinu by mohlo krátkodobě (tj. v řádu týdnů) způsobit zastavení poklesu ceny zemního plynu v Evropě nebo její mírný růst. Až do další topné sezony (září) lze očekávat oscilaci ceny na úrovni 24,4 až 25,2 eura za megawatthodinu za roční dodávky na rok 2015 na EEX (produkt NCG CAL 15), což koncové ceny českých zákazníků pravděpodobně negativně neovlivní. Nelze ovšem reálně přepokládat, že zastavení dodávek potrvá déle než několik týdnů.

Česká republika měla v roce 2013 spotřebu cca 8,4 miliardy kubických metrů. Sami vyprodukujeme na jižní Moravě necelá dvě procenta naší spotřeby, jsme tedy silně závislí na importu. Většinu tohoto importu tvoří právě ruský plyn, ať již dorazí ukrajinsko-slovenskou, nebo norsko-německou cestou.

vÁŽeNÝ ZÁKaZNíK evRopa Evropské země v čele s Německem jsou pro Rusko velmi solventní zákazníci. Platí včas a dobrou cenu. Dodávky do Evropy jsou rozděleny na ukrajinskou cestu, přes plynovody Družba a Sojuz spolu se slovenským plynovodem Bratrstvo, a na severní cestu, přes plynovody Nordstream a Gazela. Česká republika funguje rovněž jako tranzitní země, zejména ve směru ze západu na východ.

Rusko, které je s objemem téměř 690 miliard kubických metrů největším výrobcem zemního plynu na světě, generuje jeho exportem více než 60 procent svých příjmů. Moskva si tedy nemůže dovolit přerušení dodávek a tím ohrožení těchto příjmů, to by mělo fatální následky. Konkurenci tvoří nejen těžba největšího evropského producenta Norska, ale i import zkapalněného břidlicového plynu z USA (v roce 2012 jej dorazilo na 50 miliard kubíků, asi 13,5 procenta spotřeby EU).

Mimo alternativních dopravních tras a velkých dodavatelů spočívá naše ochrana rovněž v rozsáhlých podzemních zásobních. Jejich kapacita činí 2901 milionů kubíků, tedy kolem 36 procent tuzemské roční spotřeby. Při aktuální naplněnosti z 80 procent to představuje asi sto dnů fungování při úplném zastavení dodávek.

Krátkodobě lze očekávat stagnaci ceny, alespoň do zahájení nové topné sezony. Z důvodu závislosti Ruska na vývozu nelze reálně předpokládat dlouhodobé trvání krize, proto je možné dlouhodobě očekávat pokles, ale spíše velmi mírný, doprovázený krátkodobými růsty ceny v sezonních obdobích. V našich ruských vztazích pak můžeme dlouhodobě očekávat změnu mezinárodní ceny stejným směrem, jako je cena konstruovaná v rusko-čínském kontraktu. Do vzorce pro výpočet ceny plynu od Gazpromu se promítne složka závislá na spotových cenách; důvodem je zmenšování korelace mezi cenami ropy a plynu.

Oblastí, v níž lze očekávat zvýšení koncové ceny pro spotřebitele, jsou pouze distribuční náklady (cca třetina nákladů, které spotřebitelé platí), jež reguluje stát. Letošní mírná zima přinesla proti loňsku odhadem pětinový pokles spotřeby, ovšem náklady na provoz distribuční sítě jsou víceméně konstantní. Pokles způsobil výpadek příjmů distributorů, který je možné kompenzovat pouze vyhlášením nových cen, což lze očekávat do konce tohoto roku.

KDo toČí KoRMIDLeM A jedna úvaha závěrem. Prodej ruského plynu Ukrajině a jeho další redistribuci zajišťuje na základě exkluzivního desetiletého kontraktu státní ukrajinská energetická společnost Naftogaz. Ta v roce 2009 nahradila společnost RosUkrEnergo, kterou podporoval zejména tehdejší ukrajinský prezident Viktor Janukovyč. Naftogaz uspěl zejména díky podpoře silně protiruské, Západem protežované premiérky Tymošenkové.

Tato smlouva platí až do roku 2019, ale již teď lze sledovat politické tlaky na její předčasné ukončení a navrácení tohoto lukrativního obchodu do rukou ruských oligarchů. Nedávno uzavřená smlouva s Čínou bude platit v roce 2018, ale plynovod se začne stavět ještě tento rok. Ruská plynová lobby má tedy tu správnou živnou půdu pro návrat ke kormidlu.

O autorovi| ALEŠ CHOUTKA • ředitel projektu Aukcejinak.cz

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče