Sen o českém West Pointu

02. prosince 2013, 00:00 - Blahoslav Hruška
02. prosince 2013, 00:00

Univerzita obrany chtěla za peníze z Evropské unie rozjet prestižní obor. Nedostala ale akreditaci

Pro všechny, kterým není osud naší země lhostejný. Pro ty, kteří chtějí v životě něco dokázat a nebojí se obětovat část svých občanských svobod. Těmito patetickými slovy láká na svém webu brněnská Univerzita obrany na svůj nový studijní program armádní leadership. Tak trochu po vzoru americké vojenské akademie West Point má z vojáka udělat schopného vůdce a manažera vybaveného titulem inženýra, který ovládá dva světové jazyky a dokáže se uplatnit nejen v armádě, ale i v civilu.

Pro Univerzitu obrany, kde studuje na dva tisíce zájemců o dráhu vojáka z povolání, jde o prestižní projekt, který má napomoci zlepšit pošramocenou reputaci vojenského školství. Nový studijní program, který chce do armády dodávat nikoli praxí nedotčené teoretiky, ale hotové lídry, má na starost Fakulta ekonomiky a managementu (FEM) Univerzity obrany. Ta kromě politické podpory ministerstva obrany a generálního štábu na inovaci studia dostala peníze z Evropské unie. Od letošního června do roku 2015 může v rámci dotace z operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost vyčerpat 13,8 milionu korun. Ze stejného balíku peněz spravovaného ministerstvem školství již v minulosti univerzita dvacet milionů dostala – šly na novou image oboru vojenské technologie a vzdělávání pro bezpečnostní systém státu.

Malá domů nevyšla Špičková výuka velitelů ale stále chyběla, a tak se Univerzita obrany (UO) těšila, že se armádní leadership stane chloubou vojenské školy. Nejdřív šlo všechno bez zádrhelů. Armádní leadership dostal interní kód v tabulkách ministerstva obrany a od konce února 2014 chtěla Univerzita obrany na nový studijní program začít přijímat přihlášky.

Nová image vojenského školství ale před třemi měsíci dostala kulku mezi oči. Akreditační komise žádost o uznání oboru rázně zamítla. A to přesto, že předsedou pracovní skupiny pro vojenské a bezpečnostní obory je Josef Fusek, který jako profesor vojenského zdravotnictví na Univerzitě obrany působí. Malá domů tentokrát nezapůsobila. Výtky akreditační komise přitom nebyly malicherné. Nelíbil se jí navrhovaný garant, profil absolventa ani personální zabezpečení studijního programu. Výhrady měla i k pedagogům. „Publikační činnost vyučujících zajišťujících předměty z oblasti managementu je velmi slabá,“ napsala komise ve svém hodnocení.

Děkan FEM Vladan Holcner argumentuje tím, že za krachem armádního leadershipu je nepochopení ze strany komise. „Nový studijní program posuzovala nejen optikou bezpečnostních oborů, ale i oborů v oblasti aplikovaného managementu,“ vysvětluje s tím, že fakulta do programu žádné studenty nakonec přijímat nebude a o novou akreditaci se nepokusí.

Čerpání evropských peněz to prý nijak neohrozí, byť je armádní leadership vysloveně zmíněn v obsahu projektu. Holcner, který byl shodou okolností před dvěma týdny opět zvolen do čela fakulty, zůstává optimistou a chystá se vypracovat náhradní studijní program.

Nic pro civily V případě Univerzity obrany, která napřesrok oslaví deset let od svého vzniku, jde ale o víc než jen hledání nového oboru, který by z úzce specializovaných ženistů nebo dělostřelců dokázal vyrobit „komplexní osobnost připraveného a energického vojáka, vzdělaného občana a sebevědomého vlastence“.

Tak totiž absolventy své školy popisuje rektorvelitel UO Bohuslav Přikryl. Zatím jde o zbožné přání. Univerzita obrany má vzdělávat kariérní důstojníky pro armádu, potýká se ale s tím, že neumí sestavit studijní obor, který by kromě vojenství zabrousil třeba do psychologie, sociologie a dalších humanitních věd. A i když studenti UO nafasují uniformu již v prvním ročníku, často až po absolvování školy zjišťují, že skutečnou vojenskou průpravu, tedy základní výcvik a důstojnické či specializační kurzy, získají mimo univerzitu.

Vojenská univerzita se sice snaží přilákat také civily a vojákům zase zdůrazňovat, že najdou uplatnění i mimo armádu, struktura oborů a výuky tomu ale neodpovídá. Zatímco některé obory jako kartografie nebo vojenské zdravotnictví lze překlopit i do výkonu civilního povolání, jiné jsou nadále úzce specializované. Vojenské technologie obhospodařuje hned třináct kateder, které se perou o jediný studijní program – technické vědy a nauky.

Ten loni ukončilo 158 absolventů. Hned po ekonomii vyučované na FEM jde o druhý nejoblíbenější obor.

V rámci univerzity existují navíc pracoviště, která žádný vlastní obor nevyučují. Třeba katedra řízení palebné podpory, v jejímž čele stojí sám rektor Přikryl. Specialisté na ženijní techniku nebo bojová vozidla přitom těžko najdou odpovídající místo v armádě, natožpak v civilu. Otázkou, jestli je nutné velmi úzkou specializaci studovat jako magisterský nebo doktorandský obor, se nikdo zabývat nechce.

Přesilovka pedagogů Jedním z vysvětlení může být fakt, že Univerzita obrany překypuje pedagogickým personálem, a logicky tak musí nabízet mnohem víc, než by bylo nutné. Na 427 absolventů, kteří školu loni ukončili, připadá 459 učitelů, z toho 41 profesorů. Mimochodem – zmiňovaný americký West Point, který je jedinou vysokou vojenskou školou v USA, má stálých pedagogů jen zhruba o stovku víc. Loni ho přitom absolvovalo 950 kadetů. Univerzitě obrany nicméně nelze upřít jistý pokrok. Ještě v roce 2007 byla převaha pedagogů nad absolventy téměř dvojnásobná.

Jedním z parametrů, kterým se UO nerada chlubí, je vysoké číslo studentů, kteří školu nedokončí. V kombinovaném a distančním studiu v bakalářském cyklu loni takto odpadlo 68 ze 142 zapsaných studentů, tedy téměř polovina. Tak vysokou „odchodovost“, jak univerzita ve vojenském žargonu odpadlíkům přezdívá, ale vedení školy vysvětluje snadno. „Jde o studenty, kteří si v pozdějším věku rozhodli doplnit vzdělání a skloubení studijních povinností s pracovními bylo nad jejich síly,“ argumentuje UO ve své loňské výroční zprávě s tím, že není třeba situaci řešit.

Poněkud nelogicky se Univerzita obrany naopak chystá studium přitvrdit. Alespoň co se doby strávené na škole týče. Přestože již nyní vzdělanostní struktura vojáků překonává v počtu lidí s vysokoškolským diplomem většinovou populaci, chce rektor Přikryl „primárně rozvíjet doktorské studijní programy“. Trendem univerzity je také postupně odbourat bakalářské programy a nahradit je pětiletým magisterským cyklem. Zkrachovalý projekt armádního leadershipu měl jít příkladem.

Strach o miliardu Za snahou dosáhnout lepší image univerzity není jen prestiž, ale i peníze. UO je přímo napojená na resort obrany, z jehož rozpočtu ročně dostává téměř miliardu korun. Rozjezd nových magisterských programů tak umožní škole udržet si studenty a odbourat zmiňovanou „odchodovost“, která je u budoucích magistrů jen pětinová.

Navíc už zdaleka neplatí, že univerzita obrany je jedinou vysokou školou, která na trh dodává vojáky z povolání. Odečteme-li takzvaný soubor čekatelů, tedy ty, kteří ještě studují právě na UO nebo jsou ve výcviku, pak ze 453 lidí, kteří se loni stali profesionálními vojáky, mělo 47 vysokoškolský diplom odjinud. Zdaleka nejde jen o exotické posty v armádě, jako jsou hudebníci, sportovci nebo vojenští historici. Třeba obor bezpečnostní studia se vyučuje na Karlově i Masarykově univerzitě, nabízejí ho rovněž soukromé školy. Od letošního roku je možné získat v tomto oboru magisterský titul také na pražském Institutu Cevro. Předmět Bezpečnostní systém ČR tu mimochodem vyučuje Jiří Šedivý, někdejší náčelník generálního štábu armády.

Sílící konkurence ovšem nechává Univerzitu obrany chladnou. Zatímco třeba v Německu nebo Rakousku je vypracován systém kadetů, kteří na vysoké škole studují minimálně po roce stráveném u jednotky, u nás se brněnskou školou naopak kariéra začíná. Dokud tomu tak bude, můžeme si o českém West Pointu nechat opravdu jen zdát. l •

Americká vojenská akademie má jen o stovku více pedagogů než Univerzita obrany. Produkuje však dvakrát více absolventů.

Graf

Každý svého učitele Vývoj počtu absolventů a akademických pracovníků Univerzity obrany

Zdroj: Univerzita obrany

Třetina vojáků s diplomem Struktura dosažených kvalifikačních předpokladů vojáků z povolání v roce 2012 (v %)

Úplné střední 51,55

Vyšší odborné 1,42

Vysokoškolské bakalářské 7,56

Střední odborné 0,01 Nižší střední 16,62

Vysokoškolské doktorské 1,11

Vysokoškolské magisterské 21,73

Zdroj: Ministerstvo obrany

O autorovi| Blahoslav Hruška hruskab@mf.cz

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče