Se žaludem ve znaku

23. prosince 2013, 00:00 - Petr Holec
23. prosince 2013, 00:00

Symbolem severočeského Dubí bylo dlouhá léta rudé neonové srdce nevěstinců. Teď ho střídá žalud, který má z města udělat oázu turistů

Nový symbol města ležícího pod Cínovcem a nataženého kolem nechvalně proslulé E55, jíž v Dubí neřeknou jinak než „trasa“, se jmenuje Dubínek a vychází z dubů v městském znaku. Vedení města pro něj zvažovalo i lyričtější jméno Duběnka, pak se ale leklo, že by mohlo evokovat až příliš lyriky: především té spojené s prodejným sexem, který zde prostitutky na vrcholu boomu provozovaly s převážně německými klienty téměř všude, včetně přilehlého dubového lesa.

„Pořád, když někde v Česku i za hranicemi v Sasku řeknu Dubí, každý se pousměje a ví, kam s námi,“ řekl před časem serveru idnes.cz starosta města Petr Pípal (starosta přislíbil týdeníku Euro telefonicky rozhovor, poté však nereagoval na telefonáty). „Chceme město a celou lokalitu zviditelnit, říct, že máme co ukázat. Je tu tradice českého porcelánu, příroda, která se radikálně zlepšila, máme lázeňství a architektonický skvost v podobě kostela Neposkvrněného početí Panny Marie,“ říká Pípal.

Za první republiky oblíbené lázeňské město a výletní destinace Tepličanů, kde ještě před několika lety postávalo pět set prostitutek a jehož hlavní silnici lemovala padesátka nevěstinců s nasvícenými výlohami plnými polonahých holek, se teď zkouší prodávat jako turistická oáza – brána Krušných hor. V rámci projektu za téměř osm milionů korun, z nichž osmdesát pět procent zaplatila EU, pokřtili zástupci města, místních lázní a porcelánky nové turistické publikace. A také vytiskli pexesa, leporela, brožury, omalovánky a almanach, jimiž chtějí oslovit cestovní kanceláře. Řečeno ekonomicky: po sexuálním byznysu, který neznamenal pouze nevěstince, ale i obchody a služby, se nyní Dubí snaží najít svou novou ekonomiku.

Jestli ale není pozdě. Nejenže dobrá polovina města stále vypadá jako po náletu, takže i ve všední den máte slušnou šanci, že tu na místy strašidelné hlavní silnici nepotkáte prakticky nikoho. Místní poukazují i na skutečnost, že prostituce z města zdaleka nezmizela, jen se ve špinavější a často pervitinové podobě přesunula do vybydlených nevěstinců. Bývalý zdejší politik upozorňuje na ironii, že město nakonec za peníze zbavují pověsti ráje prostitutek politici, kteří mu ji předtím pomáhali budovat.

Sex je (stále) náš „Pěkný turistický ráj, ne?“ vítá mě Markéta Hubertová ve své malé provozovně, kde opravuje a přešívá oblečení nejen pro Čechy, ale i pro Němce. „Dole se poblijí a nahoře budou dělat co? Vždyť tady nic není, dokonce ani cukrárna! Tuhle u mě zastavil nějaký Pražák a ptal se, co to jako má být?! Že se tady bojí i vylézt z auta,“ popisuje situaci v údajné turistické oáze.

Paní Hubertová je energická vdova, kterou byste si nechtěli znepřátelit. Mezi ramínky a stoly s uniformami, kabáty a dalšími oděvy má i spoustu papírů: výstřižky z novin, kam posílá dopisy o své zoufalé situaci; podle ní směšné články chválící bezpečnou situaci ve městě; dopisy prezidentské kanceláři i korespondenci s ČT, kam šla do diskusního pořadu Michaely Jílkové Máte slovo a kde se utkala právě se starostou Pípalem. Veškerou příslušnou aktivitu spojuje jediná prosba: udělejte něco s tím, ať se nemusím bát ve svém vlastním domě!

Markéta Hubertová má totiž smůlu: žije v domě sevřeném dvěma bývalými nevěstinci.

Z jednoho z nich, příznačně nazvaného Love Story, se po zániku většiny nočních podniků stal dům hrůzy a logicky i magnet bezdomovců, feťáků, dealerů a pouličních prostitutek. „Zlatý časy, když tady býval bordel! A to mi říkali i policajti!“ říká.

Po těchto zlatých časech zbyla na domě jen fialová stříška s nápisem Eingang.

V domě plném fekálií, odpadků, ženských hygienických potřeb i malých pytlíčků od drog chybějí dveře i mnohá okna, jiná jsou naopak zabedněná. V zatuchlém smradu zde živoří několik lidí. Když k domu přicházíme, odjíždí odsud právě stará felicie plná Romů s nepříliš přátelskými výrazy tváří.

Dírou v plotě utíká do ulice jiný Rom. Ulicí za domem jezdila v lepších časech tramvaj spojující Dubí s Teplicemi. Dnes sem za sexem jezdí Němci, co to mají rádi hodně schmutzig.

Tohle „love story“ v turistickém leporelu o Dubí samozřejmě nenajdete, k městu však stále patří. Jen vloni tu speciální protidrogový policejní tým řešil čtrnáct trestných činů. „Není pravda, že tady už nejsou bordely. Na Ruské (hlavní silnici) pořád fungují čtyři,“ vysvětluje Hubertová. „Horší ale je, že když většina z nich skončila, přesunula se část pouličních prostitutek do prázdných domů, kam za nimi pořád jezdí Němci. Navíc se sem teď stahují i feťáci z Teplic. Žijeme tady v podmínkách, jaké si nikdo nedovede představit. Jsem jak natlakovaný hrnec! A víte, co je nejhorší? Že odsud člověk ani nemůže odejít! Většina domů je kvůli zdejší situaci úplně znehodnocená, nikdo je nekoupí!“ konstatovala Hubertová.

Dřív tu byly aspoň holky Problémem Dubí je, že na sex kdysi vsadilo téměř vše, takže teď nemá skoro nic. „Dřív jsme měli aspoň děvky, teď máme h… Trasa vydělávala víc než mladoboleslavská automobilka,“ řekl mi v roce 2008 zdejší podnikatel. Jeho slova tehdy zněla jako perverzní ironie, určitý vhled do budoucnosti však nepostrádala: dokud město plně patřilo prodejnému sexu, domy na hlavní silnici aspoň nechátraly. A provozovatelé nevěstinců si kolem svých podniků udržovali pořádek, byť podle balkánských pravidel. Jednoduše nechtěli problémy se zákonem. Seděl jsem tehdy v podnikatelově domě, který předělal na bar poté, co odsud odešli pasáci. Jeho vcelku lineární příběh výstižně popisuje, co se v tomto nepříliš šťastném osmitisícovém městě v posledních letech událo. Počátkem devadesátých let koupil dům v Ruské ulici, aby v něm provozoval penzion. Ještě než otevřel, přišli za ním balkánští pasáci a oznámili mu, že penzion, ovšem plný dovezených dívek, jimž pro jistotu sebrali pasy, budou v jeho domě provozovat oni. Za to mu zaplatí nájem. Nevyplatilo se moc odporovat: pár prostitutek, co to zkusily, skončilo zakopaných přes ulici.

Konec jedné éry se nachýlil, když někdejší východní Němci utratili v Dubí všechny své marky a později eura a přestali jezdit. Zbytek pak dokonala nová dálnice, která odklonila tranzitní kamionovou dopravu z E55. Podnikatel se po letech mohl vrátit do svého vlastního domu.

Prostituce v Dubí existovala už před rokem 1989, tehdy hlavně pro západní řidiče kamionů využívající E55 pro severojižní tranzit Evropou. Do obludně masové podoby však rozkvetla až po listopadu 1989; demokracie začala v Dubí, ne v Praze, slyšel jsem místní vtip. „Tvrdím, že prostituce je od samého začátku řízená i městem,“ myslí si bývalý místní politik a od poloviny devadesátých let městský zastupitel, jenž si přeje zůstat v anonymitě. „Město s tím pořád nechtělo nic dělat. Jsem přesvědčen, že z toho někteří politici i žili. Nešlo ji úplně zakázat, ale mohli jsme ji hodně omezit.“

Jako důkaz uvádí například prodeje městských domů, z nichž se záhy staly nevěstince. „Zastupitelé moc dobře věděli, kdo ty domy kupuje a co z nich bude, přesto schválili jejich prodej,“ dodává politik. Pasáci ovšem prosadili svou, i když se někdejší místostarosta města Miloslav Černý, jemuž kvůli prostituci stříleli na dům, snažil omezit nasvícené výlohy s dívkami, kolem nichž denně chodily děti ze školy. Ze zhruba padesátky žádostí tehdy dostalo víc než čtyřicet podniků výjimku.

„Dubí je krásně položené město, dneska ale mrtvé. Už v něm nefunguje skoro nic. Na ulici ani nepotkáte lidi,“ říká Černý, jenž se odstěhoval do Prahy. Jak obtížné je změnit situaci města, které světu ukázalo, jak vypadá totální demokracie řízená pasáky, dokazuje i osud domů, kde sídlily nevěstince. Jen několik jich našlo nové nájemce; zbylé buď chátrají, nebo jsou na prodej a k pronájmu. Anebo obojí, zvlášť v dolní části města zvané celkem příznačně Pozorka.

Když rozsvítí na Ruské „Tady jsme na konci světa, tady je klídek,“ usmívá se ředitelka Tereziných lázní Lucie Jelínková. „Turisté tady ale moc nemají na co koukat. Jsou tady vlastně jen lázně a kostel.“ Právě s lázněmi, znovu otevřenými v roce 2010, město počítá pro svou vizi turistické idylky, takže je propaguje ve zmíněných materiálech. Lázně mají aspoň to štěstí v neštěstí, že sídlí v lepší horní části města. Domy zde jsou většinou zrekonstruované, a najdete tu dokonce i hotel nesloužící jako kamufláž nevěstinci. Do lázní jezdí dvě kategorie hostů: Arabové s postižením pohybového ústrojí a čeští důchodci. Ani jedni ale o město příliš nestojí. „Arabové jezdí spíš do Teplic za svou komunitou, na ně je tady moc klid,“ dodává Jelínková. „Anebo radši jedou do Prahy a do Drážďan.

I když poslední dobou si někteří oblíbili i pizzerii ve městě. Problém je, že Ruská ulice je nevzhledná i přes den, hlavně kvůli neupraveným domům. Nevěstince aspoň vidí až večer, když rozsvítí výlohy.“

A co čeští důchodci? Co ti říkají na Dubí a E55? „Na rozdíl od Arabů sice nemají jazykovou bariéru, ani oni ale do města moc nechodí,“ říká Jelínková. „Vyhovuje jim klid areálu lázní.“ Realita je tedy zatím spíš taková, že město a lázně existují spíš vedle sebe než spolu. „Měla jsem tady kamarádku s anglickým manželem,“ vzpomíná Jelínková, původem z Teplic. „Říkala jsem mu, že mu musím ukázat něco, co ještě nikdy neviděl. Autem jsem ho večer provezla po Ruské ulici. Když uviděl ty rozsvícené výlohy, úplně vyjekl!“

Opoziční zastupitel Dubí Roman Hruška sedí ve své sklepní kanceláři v paneláku v Krupce, kde coby technik dohlíží na převážně romské sídliště, a zkouší být optimistou. Podle něj může Dubí v budoucnu navázat na kdysi zašlou slávu lázeňského města, i když to jistě nebude hned. Nebo jinak: nezbývá mu nic jiného než to zkusit a doufat, že přijedou i jiní turisté, nejen ti sexuální. Ostatně když nyní jezdí do Krupky, podobně socioekonomicky deprivovaného města, ale bez prodejného sexu, má šanci i Dubí.

„Tady v Krupce se to podařilo,“ vysvětluje Hruška. „Zpřístupnili někdejší štoly a dnes sem jezdí hlavně Němci. Je o to obrovský zájem!

Sasů je hodně a jsou zvídaví. Navíc je u nás hodně levně. A v Dubí máme lázně a porcelán. Víte, na prostituci nebylo nic pozitivního!

Město bylo plné bordelů. V postranních ulicích byla zaparkovaná auta a v nich se provozoval sex. Ten orální šlapky dokonce dělaly venku na kapotě aut.“

Ne, že by se v Dubí venkovní sex úplně přestal provozovat. Pouze se z hlavní městské ulice přesunul do okolních lesů, kam si holky vozí v autech Němci. Na poměry Dubí je to jistě záblesk naděje.

O autorovi| Petr Holec • holecp@mf.cz

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče