Sankce aneb Jak se nestřelit do vlastního údu

Miroslav Zámečník 31. července 2014, 13:50
31. července 2014, 13:50

Co si budeme povídat – aplikovat sankce na obchodního partnera, který je významný, ale dělá věci, které se vám hrubě nelíbí, je umění střelby na cíl, jímž by neměla být vlastní noha, neřkuli cokoli jiného. Jak bylo možné v uplynulých dnech možné zaslechnout nejen z okolí německé kancléřky Merkelové, ale v podstatě odevšad, včetně českých luhů a hájů, zní imperativ zdánlivě jednoduše: „Musí to bolet je, nikoli nás.“

Jenomže nastavení asymetricky působících sankcí, které vedou k naplnění cíle, aniž by způsobily nežádoucí vedlejší účinky na samotného vyhlašovatele, je vyšší dívčí.

Žádná obchodní válka

Je rozumné se nejdřív podívat na celkový podíl dané sankcionované země na vývozu vaší přidané hodnoty (Trade in Value Added). To není totéž jako klasicky měřený přímý zahraniční obchod, ale daleko komplikovanější a současně i užitečnější statistické cvičení, protože přidaná hodnota je to, co vás koneckonců živí.

Co čert nechtěl, data, která lze sehnat z OECD, jsou stará, z roku 2009, ale přesto má smysl se v nich prohrabat a něco si k tomu dopočítat. Pro ekonomiku a zaměstnanost ve Spojených státech není Rusko partner, s nímž by jejich prosperita stála a padala, i když podíl ve výši 1,4 procenta z celkového vývozu americké přidané hodnoty není zanedbatelný. Co je to ovšem proti „předchorvatské“ EU 27, kde má Rusko váhu 5,3 procenta, tedy paradoxně vyšší než v Česku (3,5 procenta) nebo Německa, pro nějž Rusko představuje 2,9 procenta celkové vyvezené přidané hodnoty, tedy zhruba dvojnásobek Česka s německou váhou 1,4 procenta.

Plošné sankce jsou samozřejmě nesmysl a rovnají se faktickému vyhlášení obchodní války se všemi z toho vyplývajícími důsledky. Ovšem v případě sankcí EU vůči Rusku je cílem zajistit, aby přestalo podporovat separatisty na východě Ukrajiny, když Krym už zabralo.

Desetina procenta

Z toho, co bylo zatím ohlášeno, zní pro Česko asi nejcitlivěji zboží dvojího použití, protože zbraně napřímo ve statisticky významném množství nevyvážíme. Problém je hodnotit, co přesně se dostane na seznam embargovaných či sledovaných položek, takže opět jde spíše o aproximace. Berme to tedy v tom nejhrubším a objemově nejvýznamnějším možném členění, zkusme se podívat na stroje a zařízení celkem. Opět podle metodiky a klasifikace OECD vychází podíl přidané hodnoty v exportu strojů a zařízení do Ruska na celkovém vývozu české přidané hodnoty na 0,31 procenta, v případě EU 27 na 0,46 procenta, Německa 0,44 procenta a USA 0,09 procenta.

Dalším krokem je samozřejmě spočíst podíl vyvezené přidané hodnoty na celkové přidané hodnotě v dané zemi uplatňující sankce, kterým se pochopitelně dopad krátí. Čímž se v případě Česka dostaneme tak k desetině procenta HDP. Pro ty, kteří se chtějí vymezovat, přidávám odkaz na- svého času velmi záslužný traktát ČSÚ o míře otevřenosti české ekonomiky a odkaz na zdrojová data, kde si mohou dělat vlastní propočty a vybírat příslušné řezy a úhly pohledu.

Po prostudování výše uvedeného je možné konstatovat, že většina ekonomů a zástupců různých asociací, kteří vystupují na toto téma ve veřejném prostoru, si ale opravdu nehorázně vymýšlí. Je ovšem také možné přistoupit k seriozní diskusi o dopadech sankcí, které čistě statisticky musejí být ještě o řád nižší než moje čísla. Konec konců, i to zboží duálního užití je embargováno pro vojenské použití – a jak jsem byl ujištěn samotnými exportéry, vojáci mezi jejich klienty rozhodně nejsou.

Jinou, „národní“ metodou, přes vývoz daných položek, hrubou přidanou hodnotu v oboru a obratové multiplikátory (vše z databází ČSÚ), jsem dospěl k velmi obdobným číslům. Jinak řečeno: sankce přímo i nepřímo ohrožují možná tisícovku, ale v žádném případě ne desetitisíce pracovních míst v Česku, navíc dojednané a uzavřené kontrakty nejsou předmětem sankcí.

Ještě jiný úhel pohledu: čeští vývozci obráběcích strojů jsou sdružení v evropské asociaci CECIMO, kde podíl na celkové produkci je v případě Německa podle posledních jejich statistik 48,9 procenta, náš 2,3 procenta. Přičemž Češi většinou nejsou přímým konkurentem Němců, kteří jsou – bohužel – zpravidla o úrověň výš. A duální užití, které je opravdu citlivé na možnost použití ve zbrojařině, se týká skutečného high-endu, který je jejich.

Je to na Rusech

Abych korigoval své výpočty zkušenostmi z terénu, zavolal jsem člověku, který není napojený na „silové skupiny“ v Rusku, ale nemálo do tohoto teritoria vyváží a vyzná se v něm. Podle tohoto nejmenovaného odborníka by sankce neměly Česku přímo ublížit, což ovšem neznamená, že neublíží Rusku (třeba refinancování bank bude mnohem bolestivější problém – oslabí ruské banky se státní účastí, a tím i jejich možnosti podepřít ruské koncerny, které potřebují refinancovat také).

Zpráva přesto není dobrá: ruský soukromý byznys nechce investovat, protože Putinův režim ztrácí v jeho očích dravost. Zjevně se jako ekonomický i společenský model vyčerpal, jakkoli byl po Jelcinově rozvalu pro Rusko vzpruhou a přínosem. Tento názor předcházel Majdanu o řadu měsíců. Ještě horší je, že nikdo neví, kdo přijde po něm, takže o to víc hledají zajištění.

Příčina není v Evropě a není ani v sankcích Západu. Je uvnitř Ruska, říká se tomu „succession management“. Když „šéf už nemá šém“, zejména v autoritativních režimech bez zřetelného nástupce to bývá bolestivé, protože často nezvládnuté; dlouhé ruské dějiny jsou toho plné.

Negativní domácí ruská očekávání jsou ve skutečnosti to, co hospodářský výkon ovlivní mnohem víc, a také budou tyto faktory kumulativně mnohem bolestivější. Jako takové mají a budou mít projevy i v Česku – od zakázek pro fabriky až po ruské turisty v Karlových Varech a jejich útraty v restauracích nebo nákupy v Pařížské. Pocítíme to.

Dívejme se na to prizmatem své historie. Za první republiky byla exportní závislost Československa na Německu zhruba stejná jako dnes, i když jí očistíte o dnešní česko-slovenský obchod. S tím rozdílem, že dnes skoro všichni vnímají, jak dobré je mít vedle sebe silnou, úspěšnou, sice se vzrůstající měrou sebevědomou, ale pořád neškodnou a velmi demokratickou zemi.

Nehrozíte pak partnerům vyháněním ekonomických migrantů, natož abyste zakazovali dovoz tu vína, tam minerálky či vepřového, ovoce, rajčat nebo čehokoliv jiného, v čemž má snad daný „neposlucha“ nějakou komparativní výhodu. Tohle Rusko vůči svým ekonomicky závislým zemím opravdu rutinně dělá, aniž by to přes svou ekonomickou gravitační sílu nutně dělat muselo.

Aby sami Rusové udělali z Ruska zemi, která tyto neuvěřitelně archaické mocensky perverzní záliby prostě nemá, je jasně žádoucí. Ovšem zda sankce jsou tou nejlepší cestou, jak jim k tomu dopomoci, o tom budeme ještě dlouho diskutovat. Nicméně o tom, že přerod Ruska v „mírumilovnou mocnost“ by byl ten nejlepší výsledek pro Evropu 21. století, není sporu.


Čtěte více:

Sankce vás přijdou draho, varuje Moskva

Přístup Rusů k nalezištím ropy bude těžší

Evropské sankce zasáhnou Putinovy blízké či výrobce raket Buk

Začátek obchodní války? Rusko zakazuje dovoz polského ovoce a zeleniny

Musíte si přečíst

Itálii čeká v sobotu státní pohřeb. Počet obětí stoupl…

Zákaz burkin na plážích se ve Francii ruší

Pivovar AB InBev bude po převzetí SABMilleru propouštět

Fed se chystá na zvýšení sazeb. Podmínky tomu přejí

Česko mělo třetí nejvyšší dotace z EU na obyvatele v…

Škoda rozšíří výrobu v Číně. Včetně speciální verze…

Michal Horáček: Jen já a lidi
Michal Horáček, známý textař a možný prezidentský kandidát, v pořadu Euro TV slibuje, že se v kampani obejde bez politických stran i sponzorů. Agituje za pragmatický vztah k Číně, ale zároveň zůstává zastáncem EU. Islám je podle něj s českým prostředím nekompatibilní.
Zhlédnout další videa