Samostatný Kurdistán na obzoru

30. června 2014, 00:00 - Daniel Deyl
30. června 2014, 00:00

Iráčtí Kurdové začali přes odpor Bagdádu prodávat svoji ropu na světovém trhu. Pomohla jim i invaze islamistů ze Sýrie

Řecký tanker United Emblem stál bez hnutí v poklidných vodách Středozemního moře nějakých sto kilometrů na východ od Malty. Vedle něho stál jiný podobný obr jménem SCF Altai, plující pod vlajkou Libérie. Z první lodi do druhé se v noci na sobotu 21. června přečerpával zhruba milion barelů ropy. Její symbolická hodnota byla vyšší než desítky milionů dolarů, jež stojí na trhu. S každým přečerpaným galonem mizel kousek jednotného Iráku.

Náklad pocházel z iráckého Kurdistánu, oblasti, jejíž vláda má pod kontrolou až 45 miliard barelů vytěžitelné ropy. To samo o sobě by nebylo nic divného. Ačkoli kurdská ropná pole jsou dosud vytěžována podstatně méně intenzivně než naleziště na jihu Iráku (viz tabulka), region již dnes produkuje přes půl milionu barelů denně. Důležité bylo něco jiného: z tankeru United Emblem do ACF Altai proudila ropa, kterou prodali sami Kurdové, aniž by v transakci hrála jakoukoli roli centrální vláda v Bagdádu. Z oněch 93 milionů dolarů nejspíš Bagdád neuvidí ani pětník.

Pro osud země, jež vznikla po první světové válce z vůle britských naftařů, to je snad ještě vážnější hrozba než souběžně vedený nájezd islamistických sil ze Sýrie, který v posledních týdnech plní mezinárodní zpravodajství.

Však také pouť kurdské ropy po Středozemním moři vyvolala rychlejší reakci bagdádských úřadů než vpád islamistů.

Najde se kupec?

Drama samostatně prodávané kurdské ropy se začalo blížit vyvrcholení 22. května. Tehdy odrazil z tureckého přístavu Ceyhan jiný tanker naplněný kurdskou ropou, trochu ironicky pojmenovaný United Leadership – Jednotné vedení, tedy právě to, co dnešnímu Iráku schází.

Loď registrovaná na Marshallových ostrovech zamířila Středozemním mořem na západ.

V tu chvíli atmosféra na mezinárodním ropném trhu zhoustla. Bagdád okamžitě označil potenciální prodej za „ilegální“ (v citaci časopisu Newsweek) a zažaloval Turecko za jeho roli v transakci u Mezinárodní obchodní komory v Paříži. Kromě toho pohnal k domácímu soudu i kurdské ministerstvo přírodních zdrojů, jež má prodej ropy na starost. Co víc, na stranu Bagdádu se – celkem pochopitelně – přidal i Washington. „Nákup kurdské ropy vystavuje kupce možným vážným právním následkům,“ uvedlo americké ministerstvo zahraničí v prohlášení pro agenturu Bloomberg.

Tehdy se začaly objevovat názory, že iráčtí Kurdové přehnali svůj optimismus a že jejich ropa zůstane bez kupce. „Je to, jako by Texas začal někam vyvážet ropu bez ohledu na americké embargo. Co se stane? Nikdo na ropném trhu se jí ani nedotkne,“ napsal časopis Forbes. V této atmosféře proplul tanker United Leadership Středozemním mořem až k marockému přístavbu Mohammedia; tam však nedostal povolení ke vjezdu. Zůstal tedy stát poblíž, ovšem mimo dosah tamních úřadů.

Tam trčel až nejméně do poloviny minulého týdne, se stomilionovým nákladem nechtěné ropy na palubě.

Mezitím o den a půl později než United Leadership vyplul stejným směrem s prakticky totožným nákladem United Emblem. Zamířil k Maltě, ani ta jej však do svých přístavů nepustila. Tanker zůstal stát na místě, než k němu dorazil SCF Altai.

Liberijská vlajka, oblíbený nástroj drsnějších typů mezi námořními přepravci, nedávala uhodnout, kdo je kupcem. Právě když tanker SCF Altai zamířil zpět na Blízký východ, potvrdil novinářům turecký ministr energetiky Taner Yildiz, že turecká státní banka Halkbank obdržela nejprve avízo o platbě ve výši 93 milionů dolarů na účet Kurdské regionální vlády, jak se oficiálně jmenuje exekutiva v Irbílu, hlavním městě iráckého Kurdistánu. Totožnost plátce však odmítl prozradit.

Dohoda s Turky Následující vývoj doslova šokoval. SCF Altai totiž zamířil k izraelským břehům; zastavil v přístavu Aškelon a ropu tam vyložil. Pokud se potvrdí, že kupcem kurdské ropy je právě Izrael, je transakce dvojnásob významná. Irák je s Izraelem technicky vzato od roku 1949 neustále ve válce; země neudržují žádný vzájemný diplomatický vztah a Bagdád patřil – za Saddáma i dnes – k nejhlasitějším nepřátelům židovského státu. Kurdové by prodejem jednak signalizovali, že dobrý obchod je jim bližší než ideologie, jednak by to znamenalo, že zahraniční politika Bagdádu nikoho v Kurdistánu nezajímá.

Kurdové popírají, že by ropu prodali právě Izraeli, izraelské úřady na to téma odmítly s médii mluvit a Turci si slovy ministra Yildize umyli ruce. „My prodej neorganizujeme,“ citoval jej turecký deník Daily Sabah. Načasování transakce by však obojímu výkladu odpovídalo. Kurdové již dva roky prodávají svoji ropu do Turecka „pod rukou“ – ovšem v malém množství, jež přes hranici dopravují cisterny.

Samostatný námořní prodej je novum, stejně jako zapojení přípojky starého ropovodu, jenž vede z kurdského Kirkúku do tureckého Ceyhanu. Přípojka spojuje se Středozemním mořem velká ropná pole Tawke a Taq Taq a právě z ní pochází ropa na tankerech. (Na obou polích se angažuje nová firma Genel, již v roce 2011 založil Nathaniel Rothschild s bývalým šéfem BP Tonym Haywardem.) Stejně tak je nové květnové podepsání smlouvy s Tureckem, jež Irbílu zaručuje 50 let právo prodávat v Ceyhanu ropu – kurdskou, nikoli iráckou. Turecký premiér Erdogan šel ještě dál a řekl, že „iráčtí Kurdové se mohou sami rozhodnout, jak se jmenuje entita, v níž žijí“. Daily Sabah to komentoval, že je to poprvé, co „šéf turecké vlády vyslovil slovo Kurdistán“. Vše tak nasvědčuje tomu, že Irbíl uzavřel s Turky neformální dohodu o tom, že pokud turecká část Kurdistánu zůstane mimo hru, Ankara nebude Kurdům v jejich separatistických tazích bránit.

Hra s Bagdádem To vše přichází ve chvíli, kdy irácká centrální vláda má plné ruce práce s válčením proti jednotkám Islámského státu v Iráku a Sýrii (ISIS), zhruba sesterské organizace al-Káidy, jež vede občanskou válku v Sýrii a na začátku června provedla masivní ofenzivu v Iráku (viz mapa). Tady se příběh komplikuje.

Síly ISIS v Iráku původně zamířily na Mosul, druhé největší irácké město, původně kurdské a za Saddáma Husajna arabizované. Město obsadily, aniž by irácká armáda kladla velký odpor (kurdský server Rudaw.net spekuloval o tom, že to Bagdád chtěl použít jako bezpečnostní hrozbu vůči separatistickému smýšlení). Ropných polí asi 50 kilometrů od Mosulu si však jednotky ISIS ani nevšimly a pokračovaly dál do vnitrozemí.

U Kirkúku, daleko nejcennějšího naleziště kurdské ropy, se scénář opakoval ještě zjevněji: kurdské jednotky pešmerga obsadily město, jež irácká armáda vlastně bez boje opustila, a snadno odrazily několik ojedinělých (a patrně neautorizovaných) výpadů ISIS. Najednou tak Kurdové de facto ovládají území o třetinu větší, než jim patří deiure – a sice území kvůli ropě mimořádně cenné. A ISIS mezitím táhne na Bagdád.

Irácký Kurdistán v číslech

Pokud není uvedeno jinak, veškeré údaje

se vztahují k roku 2013

0 takovou hodnotu měl podle

kurdistánské vlády veškerý tamní

vývoz s výjimkou ropy

5,6 % inflace

6 % nezaměstnanost

10 let daňových prázdnin (s výjimkou cla)

pro všechny nové firmy

2300 zahraničních firem v Kurdistánu

působilo v květnu roku 2014, z toho

1050 tureckých (pro srovnání, ve

zbytku Iráku je pouze 900 firem

s cizími vlastníky)

4762 továren a výroben (250 nových jich

bylo založeno v r. 2013) zaměstnává

celkem 64 tisíc lidí

15 tisíc domácích firem (2289 firem bylo

založeno v r. 2013)

1,1 milionu pracovní síla (z toho polovina mladší

21 let)

5,3 milionu počet obyvatel

17 miliard USD čítal import do oblasti

22 miliard USD přímých zahraničních investic do

oblasti přiteklo v letech 2011–2013

23,6 miliardy USD čítal HDP Kurdistánu (4452 USD

na hlavu)

Hlavní je ropa Složení HDP iráckého Kurdistánu podle průmyslových sektorů (2013, v mld. USD a v %)

Ropný průmysl* 7,1 (30,1 %)

Bankovnictví a pojišťovnictví 0,3 (1,3 %)

Stavebnictví 1,7 (7,6 %)

Ostatní těžba a výroba 2,2 (9,4 %)

Obchod a doprava 3,1 (13,5 %)

Zemědělství 4,1 (17,5 %)

Veřejné služby 4,8 (20,6 %)

* Z administrativních důvodů, jež plynou ze sporů Bagdádu a Irbílu o ropné příjmy, je veškerý ropný zisk pro Kurdistán oficiálně veden jako „služby“, zatímco pojem „těžba“ označuje těžbu ostatních surovin (převážně železa, chromu, niklu, platiny, mědi a zinku). Zdroj: Investingroup.org, Rudaw.net

Sunnitská ofenziva Sunnitští povstalci z Islámského státu v Iráku a Sýrii (ISIS) původně mířili na Mosul, nedalekých ropných polí si však ani nevšimli a pokračovali dál do vnitrozemí. U Kirkúku, daleko nejcennějšího naleziště kurdské ropy, se scénář opakoval, město nyní kontrolují Kurdové.

Zdroj: Bloomberg

O autorovi| deyl@mf.cz

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče