Ryba s příběhem

21. listopadu, 00:00 - MIlan Vidlák
21. listopadu, 00:00

Architektka Eva Jiřičná, výtvarnice Míla Fürstová a stavitelka Danuše Siering se sešly při práci na projektu bytového domu Residenz Bubeneč, který dokazuje, že umění propojené s architekturou může přinést neobyčejné zážitky i výsledky historie je známo mnoho příkladů úžasných budov, na jejichž stavbě se podíleli nejen vynikající architekti, ale i umělci. A nemusíme ani chodit daleko. Slavní sochaři a malíři spolupracovali na výzdobě jak pražského Obecního domu, tak katedrály svatého Víta nebo budovy Živnobanky. Spolupráce stavitelů, architektů či umělců nikdy nebyla tak úplně běžná, vždy převažovaly „obyčejné“ stavby, někdy lepší, jindy horší. Ale i když se může zdát, obzvláště v porevolučním Česku, že to developeři vzali za kratší konec, výjimky by se určitě našly.

Nyní se jeden takový neobyčejný projekt rýsuje v pražské Bubenči. Bytový dům Residenz Bubeneč není výjimečný pouze tím, že vybočuje z řady svou vysokou kvalitou a propojením výše uvedených oborů, ale i svým příběhem. Co z něj pak dělá opravdovou raritu, a to i v celoevropském měřítku, je to, že v jeho popředí stojí tři ženy, tři Češky žijící v zahraničí – Eva Jiřičná, Míla Fürstová a Danuše Siering.

Stavitelka Danuše, která žije v Berlíně, s architektonickým studiem AI-DESIGN Evy Jiřičné a Petra Vágnera spolupracuje v Praze už přes dvacet let – jak sama říká, co do délky spolupráce je jejich nejstarším klien tem. „Když se řešila otázka vstupu do domu, pohrávala jsem si s myšlenkou vitráže. Dlouho jsem přemýšlela, koho oslovit, až najednou přišla ta správná chvíle. Nejoblíbenější oblečení mého mladšího syna je totiž tričko s krásnými modrými křídly, která Míla Fürstová vytvořila pro obal desky hudební skupiny Coldplay. V jednom momentě, když si syn toto tričko oblékal, mě napadlo, že bychom mohli zkusit oslovit právě tuto umělkyni,“ vypráví Danuše Siering v Galerii Černá Labuť, svém dalším unikátním projektu.

Míla Fürstová je česká výtvarnice z Londýna, která se stala nejmladší členkou Královské akademie západní Anglie v Bristolu, což je něco jako titul zasloužilého umělce. Je přitom živým důkazem rčení, že doma nebývá nikdo prorokem. V Praze ji totiž nepřijali na Akademii výtvarných umění ani na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou. Nakonec ji vzali „aspoň“ na pedagogickou fakultu, obor výtvarná výchova a angličtina.

Jelikož ale Mílina angličtina nebyla zrovna excelentní, vyjela hned po prvním ročníku do Anglie. Právě tam po čase vyhrála stipendium ke studiu grafiky na univerzitě v Gloucestershiru a poté ji jako jedinou z této školy vybrali k postgraduálnímu studiu na Royal College of Art v Londýně. Dnes má mimochodem její díla ve sbírce i britská královna Alžběta II. „Poté, co jsem v Čechách jako mladinká studentka neuspěla, upřímně jsem si myslela, že pro Čechy nejsem dost dobrá. Když se pak v Anglii začaly mé práce prodávat po celém světě, samozřejmě jsem si přála, aby byly známé i v Česku, ale nevěděla jsem, jak na to. Oslovila jsem některé galerie, ale nikdo se se mnou nebavil. A tak jsem to po nějaké době prostě v Čechách vzdala,“ říká Míla Fürstová. I proto pro ni práce na Residenz Bubeneč znamená de facto návrat domů.

Míla si multioborovou spolupráci již vyzkoušela. Poslední dva roky pracovala v Británii se slavnou skupinou Coldplay, pro niž vytvořila třeba obal alba Ghost Stories. „Frontman Chris Martin si představoval, že se tam využijí tuleni, protože vypadají trošku jako duchové. A tak jsem kreslila tuleně, kteří plavou v kruhu, kde prosvítá světlo, ale pořád jsem tam nemohla dostat svůj výtvarný rukopis a nebylo to ono,“ vzpomíná Míla. „Oni ale, hlavně jejich art director a bývalý manažer Phil Harvey, znali všechny moje práce, a tak je napadlo, že se mně asi budou muset trochu přizpůsobit, a udělali úžasné gesto. Celé svoje nahrávací studio si zaplnili mými grafikami, takže s nimi chvíli žili a inspirovali se,“ dodává. Jakmile zpěvák Chris Martin spatřil Mílinu grafiku, na které byla křídla, rozhodl se, že by obal desky měl vycházet právě z tohoto motivu. Pak už dali Míle Fürstové naprostou svobodu.

Podobně to probíhalo i u bytového domu v Bubenči. „Moje spolupráce s Coldplay i paní Danuší mě naučila, že lidé musejí být otevření. Když jsem dostudovala, tak mi přišly nějaké zakázky a byla jsem šťastná, že po mně někdo něco chce. Dřív pro mě byla zakázka spíše sňatkem z rozumu, ale dnes už vím, že dobré umění se dá udělat jenom z lásky,“ vysvětluje Míla.

„Za sebe můžu říct, že jsem spolupracovala s hodně umělci. Každému řeknu svoji představu, ale nikdy mu neříkám, že tohle má namalovat doleva nebo doprava. Umělec je od slova umět a to ho odděluje od,běžného‘ smrtelníka, jako jsem já. Já mu můžu dát pouze prostor,“ podotýká stavitelka Danuše. Otevřená při spolupráci je i Eva Jiřičná, spolumajitelka studia AI-DESIGN, jejíž tvorba je sama o sobě někde na pomezí architektury a umění. „Snažíme se poslouchat.

Architekt nemá diktovat, ale jeho úkolem je najít nejlepší cestu – proto je spolu práce s klientem nutná,“ vysvětluje světoznámá architektka, která žije v Londýně, „na umění je v současné době málo peněz, a tak se mnoho klientů spokojí v práci architekta bez umění. Trošku uměleckého talentu ale musí být v každém architektovi, jinak by klient mohl spolupracovat se stavební firmou přímo.“

V návrhu tématu dostala Míla Fürstová naprosto volnou ruku. Jako první variantu na ozdobnou skleněnou výplň poslala kreativně ztvárněné ryby; sama je mimochodem narozena v tomto znamení. A hned bylo „vymalováno“. „Věděla jsem, ale nikoli Míla, že za Karla IV. přes tento pozemek tekl potok z Hradu, který směřoval přes Korunovační ulici do Stromovky, kde byl až do 18. století velký rybník. A v jednom ze starých dokumentů jsem našla, že v ulici, kde stojí náš dům, byly kádě, kde se prodávaly ryby,“ vysvětluje Danuše Siering, která je přesvědčena, že každý prostor a každá stěna mají svou paměť. A tahle „náhoda“ ji v tom jenom utvrdila. „Poslala jsem návrh od Míly do AI-DESIGNu i s tímto příběhem, načež mi obratem od Petra Vágnera přišla stručná odpověď: Rozhodnuto.“

Vitráž má na výšku pět metrů, a něco podobného, co by bylo vyrobeno v dnešní době, zatím neexistuje. Výroba byla velkým oříškem. Nakonec na to ale kreativní tým přišel. „AI-DESIGN se mě zeptal: Máte s tím zkušenost? Já na to: Ne. A vy jo? Je hezké, když takový počáteční bod nikoho neodradí,“ směje se Míla, pro kterou byl tento projekt první velkou prací v rodném Česku a jakýmsi pomyslným návratem domů. „Já jsem si udělala maketu, která je o dost menší. Dělala jsem ji několik týdnů a vyřezávala v ní chirurgickým skalpelem. Když jsem doma řezala, manžel mi nosil kafe a jen koukal, jak mi teče krev z prstů. Ale já jsem pro ten projekt byla od začátku nadšená,“ vysvětluje.

Pokud vše půjde podle plánu, majitelé se do Bubenče budou moci stěhovat příští rok. Mílina vitráž bude umístěna úplně na závěr. Danuše Siering dodává: „Prvotním cílem by ale mělo vždycky být, aby se lidé v domě cítili dobře.“

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče