Rusové na nivu zapomenou

25. srpna 2014, 00:00 - Petr Horký
25. srpna 2014, 00:00

Jihočeské sýry se před pár lety v Rusku chytly, teď se Madetě sen o dobytí tamního trhu rozplývá

Paní Darja Kovaříčková chodí každý den do práce na půl šestou. Oblékne si bílý plášť a přes vlasy si přetáhne síťku.

Pak celý den dohlíží na výrobu plesnivého sýra Niva. Už čtvrt století. V českokrumlovském závodě společnosti Madeta se česká odpověď na francouzský roquefort či anglický stilton vyrábí už od 40. let minulého století. Do Ruska se ale podařilo českému sýru proniknout teprve před třemi lety a hlavně niva Rusům zachutnala. Prodeje rostly dvojciferným tempem. Nejdřív se prodalo měsíčně asi deset tun, letos už spořádali Rusové každý měsíc přes šedesát tun českého plesnivého sýra. Jihočeská Madeta tam udávala celou pětinu své produkce. Až do poloviny letošního léta.

Jednoho srpnového dne se kamiony s nivou, která měla skončit v ruských supermarketech, vrátily do Krumlova plné. Dojely na východ Ukrajiny, dál se nedostaly. Ruští celníci je poslali zpátky, protože právě vstoupil v platnost zákaz dovozu potravin z Evropské unie.

Dovezou si to odjinud Poté, co Evropa a USA uvalily na Rusko ekonomické sankce kvůli ruské anexi ukrajinského Krymu, Vladimir Putin vrátil úder.

Moskva bojkotuje nejen strojírenskou výrobu pocházející z EU, ale také potraviny. Jak dlouho tahle obchodní válka potrvá, to teď nikdo neví. Madeta bude muset omezit výrobu, nejvíce právě v krumlovské továrně na nivu. Počet pracovních dní už se snížil z šesti na tři, bude se najímat méně brigádníků. Propouštět někoho z 63 lidí, kteří v krumlovském závodě pracují, se firma zatím nechystá.

„Takovéhle sankce podle mě nic moc neřeší. Když někdo nějaký výrobek chce, doveze si ho z jiné části světa. Ale to neznamená, že schvaluji, co se děje na Ukrajině,” říká opatrně paní Kovaříčková, která dělá v továrně vedoucí výroby. „Ale je to rozdělené. Jsou tady v podniku názory pro i proti,“ dodává.

Ředitel Madety Milan Teplý nás vítá ve své kanceláři v Českých Budějovicích. Na rozdíl od opatrné paní Kovaříčkové má svérázný podnikatel jasno, pro silnější výraz nejde daleko. „Já nejsem žádný rusofil, ale vždyť bylo jasné, že ten Putin musí něco udělat! A oni jsou teď hrozně překvapení. Ale řekněte mi, třeba ten Obama, jak jeho ty sankce pálí? Ten si sem doveze a prodá břidličný plyn. Já bych z té Unie vystoupil, kdyby to šlo,“ rozohňuje se Teplý.

Dvoukilové bochníky sýra, který byl na začátku srpna až někde u Charkova, nyní leží v železných regálech na chodbě krumlovské továrny. Naštěstí pro Madetu má niva poměrně dlouhou trvanlivost. Část bochníků „ruské“ nivy se podařilo rozprodat do českých supermarketů, část jich firma prodala ve své podnikové prodejně, něco se rozdalo v kantýně. Zbavit se patnácti tun sýra nebyl zas až takový problém. Horší je odhadnout, co přijde dál.

„Já tomu problému nerozumím. Vy tomu rozumíte? Já tu nejsem od toho, abych to posuzoval. Já tu jsem od toho, aby Madeta kvetla. Využil jsem maximálně všech možností, když se podporovaly východní trhy, na nichž jsme my daleko lepší než Západ. A teď píšeme ztráty,“ stěžuje si Teplý.

Jako za Josefa Luxe Získat licenci na vývoz do Ruska stálo Madetu několik let přesvědčování, tvrdých kontrol ruskými inspektory a hlavně peněz. Investované miliony korun a rychle rostoucí odbyt na novém trhu jsou teď rázem pryč, jen za letošní rok kvůli ruským protisankcím firma odepíše 200 milionů korun z celkem pětimiliardového obratu. Jestli opatření Kremlu potrvají dlouho, ruští zákazníci, kteří si zvykli na chuť české nivy a zapamatovali si název, zase zapomenou. Smlouvy s obchodními řetězci se budou dohadovat a podepisovat nanovo. Jestli obchodní válka v Rusku skončí třeba za rok, Madeta tam může klidně začínat znovu od nuly. Kromě nivy se ruský zákaz dotkne také třeba eidamu a dalších výrobků. „Hrozně rychle to tam rostlo,“ říká Teplý.

Ředitel Madety má momentálně jiné starosti než ušlý zisk z prodeje do Ruska. Bojí se obrovských přebytků, které vzniknou nejen producentům v Česku, ale na celém evropském kontinentu. „Vláda by měla použít intervenční odkup, jako to udělal v devadesátých letech Josef Lux, aby nás srovnal do latě. Stát od nás tehdy koupil určité výrobky za pevnou předem stanovenou cenu, která byla třeba 90 procent výrobní ceny. A pak je sám prodal do obchodů. Buď jsi na to přistoupil, anebo jsi byl mimo hru. A zadruhé, my bychom si teď měli hlavně chránit náš trh, aby nás nezaplavily levné výrobky ze sousedních zemí, které ty sankce taky postihnou,“ vypočítává Teplý. Na nějakou sounáležitost evropských zemí ve společném boji proti Putinovi skeptický podnikatel nevěří.

Místo Ruska Čína?

Největší strach má Teplý z Německa a Polska.

„Oni jen koukají, jak nás zadupnout.

Na trhu vládne brutální konkurenční boj, nic jiného,“ soudí Teplý. Stát by měl rychle zavést antidumpingová opatření, místo toho ale nedělá nic, stěžuje si ředitel Madety.

„Sešel jsem se s ministrem (zemědělství – pozn. red.) Jurečkou. Řekl mi, že je to těžké.

To já ale vím taky, že je to těžké,“ kroutí hlavou Teplý.

Ruské protisankce Madetu, která je největším zpracovatelem mléka v Česku, sice tvrdě postihnou, ale přežije je. „My to nějak zvládneme. Nepoloží nás to. Je to, jako když vám rozbijí bábovičky,“ krčí rameny Teplý. Nějaké plány už prý má, nechce je ale prozradit.

Mimoto se firma chce dostat do Číny, kde je po mléčných výrobcích z dovozu žízeň od té doby, kdy jedovaté domácí mléko otrávilo tisíce kojenců. „Pokusíme se tam dostat sušenou syrovátku a sušené mléko. Jsou tam jiní, pokusíme se tam dostat taky. Bude to ale složité.“ l

Vláda by měla použít intervenční odkup, jako to udělal v devadesátých letech Josef Lux, aby nás srovnal do latě. Sešel jsem se s ministrem zemědělství Jurečkou. Řekl mi, že je to těžké. To já ale vím taky, že je to těžké.

O autorovi| Petr Horký • spolupracovník redakce

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče